Kdo jsem já?

02.11.2013 • Rubrika: Pravda • Odkaz: http://rubriky.cz/kdo_jsem_ja.php

Okamžik, kdy si uvědomíme, že mé ego není mé já, nazýváme probuzením.
Fyzický mozek vytváří virtuální prostor zvaný mysl.
Jedním z možných způsobů využití mysli je přemýšlení.
Avšak většinu času v mysli probíhá nekonečná fantasmagorie vyvěrajících myšlenek.
Nelze říct, že se jedná o mé myšlenky, protože autorem nejsem já.
Autorem myšlenek je mysl jako taková, nejedná se o mé myšlenky ve smyslu autorství.
Součástí mysli je oddíl, kterému říkáme ego.
Ego je konstrukce vytvořená z myšlenek, vzpomínek, zkušeností, emocí, názorů a představ.
Ego je představa mysli o sobě samé.
Ego je také programovatelný autopilot, který se bez přestání učí.
Ego je plně transformovatelné skrze lidské smysly.
Cokoli člověk slyší, vidí, cítí přeprogramovává jeho ego.

Co je to, co považuji za své já?

Já nejsem ani mé myšlenky, já nejsem ani mé ego.
To co vnímám jako mé já, je schopno pozorovat svůj vlastní myšlenkový proces jako pozorovatel.
Mohu říci, že jsem už unaven neustále myslet na nějakou věc, přesto na to nejsem schopen přestat myslet.
Mé já může zásadně nesouhlasit s tím, jak se chovám, neboli jak se chová mé ego.
Mohu říci, že nesnáším, jak se chovám, a dopředu vědět, že příště se zachovám opět tak, jak nechci.
Má mysl a mé chování, které řídí ego, jsou nějakým způsobem mimo mou kontrolu, tedy mimo mé já.
Pokud bych já byl mé myšlenky, mohl bych kdykoli přestat myslet, na co nechci myslet.
Pokud bych já byl mé ego, mohl bych se vždy chovat přesně jen tak, jak chci.
Mé já pozoruje sebe sama.
Mé já vnímá onoho pozorovatele, jak pozoruje.
Mé já si uvědomuje, že je tu něco, co vnímá.
Mé já si je vědomo svého uvědomování.
Mé já, na pozadí a v jádru, je vědomí.
Okamžik uvědomění si svým vědomím, že já nejsem ego, ale že já jsem vědomí, se nazývá duchovní probuzení.

Naše tělo s mozkem, který vytváří mysl s egem, je pouze určitý dopravní prostředek, pro naše vědomí.
Naše vědomí usedá do našeho těla jako do letadla s autopilotem.
Je-li vědomí zticha, letadlo řídí počítač schopný sebeučícího procesu.
Letadlo bude bez našeho zásahu létat bez obtíží po obloze dokud nezrezne a nerozpadne se.
Pokud budeme v letadle sedět dostatečně dlouho, začneme si myslet, že já jsem letadlo.
Začneme si myslet, že manévry, které provádí palubní počítač, jsou má rozhodnutí.
Přirozeně já jsem pasažér letadla, který v tuto chvíli neví, že je pasažér, a jaké možnosti s letadlem má.
Probuzení znamená, že na přístrojové desce objevíme obrazovku, kde můžeme nastavit nový kurz.
Přesun na nové místo pak opět provádí autopilot, všechny náklony, korekce výšky, korekce směru.
Naše vědomí nastavuje našemu tělu a mysli směr - neboli úmysl.
Volba úmyslu je jediná přímá rozhodovací schopnost, jakou naše já má, zatímco obývá naše tělo.
Všechny konkrétní myšlenky a rozhodnutí následně realizuje mysl s egem nezávisle na našem já.
Někdy říkáme, měl jsem dobré úmysly, šel jsem do toho, nechápu, jak jsem to mohl tak zpackat.
Naše vědomí nastaví úmysl, ale ego si realizuje svou agendu a jen nerado se odklání k našemu úmyslu.
Nejsme tedy schopni přímo řídit své myšlení nebo jednání, jsme pouze schopni nastavit úmysl a zbytek je postupně srovnán do zákrytu s naším úmyslem.
Náš úmysl hned nezmění, co přesně dělá naše ego, ale eventuálně změní to, kam se dostaneme.
Žít v těle je jako jet na tvrdohlavém oslu, který jde, kam chce on, zatímco já se snažím tahat opratěmi do směru, kam chci jít já.
Nakonec s oslem dojdeme, kam chci já, ale jak klikatá cesta to bude, záleží na oslu.
Tím oslem je v naší mysli ego.
Ego máme pod kontrolou zhruba stejně pochybně, jako tvrdohlavého osla.
Není nutné sebe sama trestat za rozhodnutí osla, protože osel nejsem já, já jsem ten s opratěmi.
Pokud jsou věci, kterými se ohledně sebe trápíme, měli bychom si být vědomi toho, že to nejsem já, ale ego.
Nicméně jako nemůžeme letět bez letadla, nemůžeme ani žít bez kombinace vědomí, tělo, mysl.
Nejde o to se distancovat od svého těla a mysli, jde o to chápat vzájemný vztah této trojice a naučit se s ním fungovat.
Nejlepší je adoptovat své ego, jako domácího mazlíčka. Krmit ho, česat ho, a také chodit na cvičák.
Bohužel, jako pán nese odpovědnost za svého pejska, tak i já nesu odpovědnost za činy ega.
Jedním z nejsmysluplnějších duchovních úmyslů, jaké vědomí nastavuje, je úmysl laskavého chování ke všemu živému.