Zbraň za tisíc dolarů dnes vyřazuje techniku za desítky milionů a obranný průmysl Západu na to zatím nemá odpověď. Ve stejné debatě se ale probírají i další tři věci, které spolu na první pohled nesouvisejí: fond, který za půl roku vydělal 439 procent a během jediného měsíce se rozpadl, spor o účet za covidovou éru a dokument ukazující nejvyšší jadernou prověrku tam, kde by ji nikdo nečekal.
Ukrajinské drony a téměř dvě stovky zasažených plavidel
Ukrajina hlásí, že za tři týdny zasáhla zhruba dvě stovky ruských plavidel — čísla se pohybují mezi 196 a 201. Většinou jde o tankery takzvané stínové flotily, tedy staré lodě, jimiž Moskva obchází sankce na vývoz ropy. Dálkově ovládaný dron je dokáže vyřadit z provozu jediným zásahem do strojovny. Záběry z posledních týdnů ukazují okamžiky před dopadem: operátor sedí na Ukrajině, cíl je stovky kilometrů daleko.
Není to improvizace. Bezpilotní systémy má ukrajinská armáda vyčleněné jako samostatný druh vojska s vlastním velitelem. Na jiných záběrech stojí desítky strojů zaparkovaných podél silnice a čekají jen na to, až jim někdo přidělí cíl — natáčí to ruský dron, což samo o sobě vypovídá o tom, jak vypadá dnešní průzkum bojiště.
Do stejné kategorie patří most, který Rusko postavilo mezi svým územím a Krymem. Byl podán jako symbol i jako logistická páteř celé operace na poloostrově. Ukrajinci ho vyhodili do vzduchu, Rusko ho posléze opravilo, ale spojení už není tím, čím mělo být. Rusko mezitím ohlašuje rozsáhlejší ofenzivu, o jejíchž obrysech se dá zatím jen spekulovat.
Zelenskyj prostě vydržel déle, než mu kdokoli předpovídal
Volodymyr Zelenskyj zvládl něco, co mu před rokem nikdo nedával. Z figury, kterou jedna část americké politiky milovala a druhá nesnášela, se stal partner, o němž i jeho dosavadní kritici začínají mluvit smířlivě. Důvodem není nové charisma, ale nová informace: sílí teze, že Rusko předává Íránu satelitní snímky a údaje o poloze amerických sil na Blízkém východě — upozorňoval na to ostatně sám Zelenskyj. Jakmile se spojenectví Moskvy a Teheránu vyloží takhle, mění se i to, kdo je pro Washington užitečný.
Zbytek je klasické vyjednávání. Kyjev žádá licenci na vlastní výrobu raket Patriot — ne kvůli prestiži, ale proto, aby mohl sestřelovat, co přilétá z Ruska, a nemusel čekat na dodávky. Americká strana naposledy prohlásila, že licenci neschválila, ačkoli Kyjev po jednání v Bílém domě uváděl opak. Část médií to popsala jako obrat; druhé čtení říká, že jde o běžnou taktiku, kdy nic neplatí, dokud to není podepsané.
Za tou žádostí je střízlivý výpočet. Ve světové obraně dnes vedou dva systémy — izraelská Železná kopule a americký Patriot. Oba se proti přilétajícím cílům osvědčily, a proto o ně stojí každý, kdo je pod palbou. Rusko má navíc ekonomické a zásobovací potíže, což Kyjevu prodlužuje čas. Přesně v tom je Zelenského jediné nezpochybnitelné vítězství: přečkal obvinění z korupce, tlak na svůj odchod i veřejná ponížení a prostě vydržel déle než ti, kdo mu předpovídali konec.
Dron za tisíc dolarů proti stíhačce za 82 milionů
Čísla mluví sama za sebe. Jedna stíhačka F-35A stojí zhruba 82 milionů dolarů. Ukrajinský dron vyjde na 400 až 500 dolarů, ty lepší na tisícovku — a vyrobit se jich dá půl milionu. Ruské špičkové stroje se odhadem pohybují kolem 60 procent americké ceny, tedy asi padesát milionů za kus. Poměr je tak absurdní, že přestává platit dosavadní logika zbrojení.
Nejde přitom jen o sestřelení. Stačí stroj poškodit. Pak musí přijet technici, sehnat díly, které nejsou hned k dispozici, a drahá technika mezitím stojí na zemi. Levný útok tedy nevyřazuje jen jeden cíl, ale vyžírá kapacitu celého systému.
Válka se tím posunula jinam. Dřív se plánovalo, jak protivníkovi znemožnit opravovat a tankovat lodě — mentalita Pearl Harboru. Dnes se zasahuje do lodní dopravy dálkově ovládanými čluny a z hor a podzemních úkrytů startují rakety, proti nimž je nasazení letectva ekonomicky nesmyslné. Írán vyrábí drony typu Shahed, které od něj Rusko nakupovalo, Ukrajina dělá totéž ve vlastní režii. Slabší se naučil, že proti boxerovi nemá boxovat — drony se staly jiu-jitsu moderní války. Na americké straně se do stejného oboru pustil Palmer Luckey, jehož firma se snaží tuhle mezeru zaplnit.
Zásoby munice došly a mluví se o tom nahlas
Nejzajímavější na téhle zprávě není její obsah, ale to, kdo ji přinesl. O nedostatku amerických zásob munice, který omezuje vojenské možnosti na Blízkém východě, referovala v neděli stanice, kterou by z podobného titulku nikdo nepodezíral. Přinesla to televize s konzervativním publikem, ne média, od kterých by se taková zpráva čekala.
A právě proto to má váhu. Nedělní vysílání nesledují jen americké rodiny u oběda — dívají se i v Teheránu, Moskvě a Pekingu. Prohlásit veřejně, že jsou sklady prázdné, znamená odevzdat páku ve vyjednávání bez ohledu na to, jestli je to pravda. Něco takového se nikdy neříká nahlas.
Existuje i druhá strana téže mince: kde jsou zásoby protivníků? Írán, Rusko i Venezuela je vyčerpávají také a Peking už tyhle operace nefinancuje jako dřív. Znepokojivý zůstává poměr nákladů. Interceptorů je konečné množství a stojí obrovské peníze, protože zakázky míří k velkým zbrojařským koncernům, zatímco útočník posílá zařízení za tisíc až dva tisíce dolarů. Dokud se tenhle nepoměr nesrovná, hraje čas proti tomu bohatšímu.
Fond, který vydělal 439 procent a pak dostal maržovou výzvu
Příběh Leopolda Aschenbrennera vypadá jako scénář, který by žádný producent neschválil — je příliš nepravděpodobný. Narodil se v Německu, v patnácti nastoupil na Kolumbijskou univerzitu a v devatenácti ji v roce 2021 absolvoval jako nejlepší student ročníku. Krátce pracoval pro charitativní větev Sama Bankmana-Frieda, tedy muže z FTX. V letech 2023 až 2024 byl v OpenAI, kde se podílel na projektu superalignmentu a na bezpečnosti umělé inteligence. Skončil poté, co ho firma obvinila, že nepatřičně sdílel důvěrné informace. On sám to popírá — podle jeho verze šlo o memorandum, jímž po hackerském průniku upozorňoval správní radu na to, že zabezpečení firmy neobstojí proti zahraniční špionáži.
Následoval text na 165 stranách nazvaný Situational Awareness. Přečetl si ho prakticky každý velký investor do umělé inteligence a Aschenbrennerovi to otevřelo dveře k penězům od miliardářů z technologického prostředí. Založil stejnojmenný fond se vstupním kapitálem 225 milionů dolarů a s jedinou tezí: nesázet na modely, ale na infrastrukturu, která je pohání. Největší pozicí byla firma Nebius — v jednu chvíli tvořila 40 procent portfolia. Následovaly paměťové a čipové společnosti a poskytovatelé výpočetní kapacity. Proti tomu spekuloval na pokles akcií Adobe.
Za prvních šest měsíců roku fond zhodnotil vklady o 439 procent. Klasický americký podílový fond dělá dlouhodobě kolem dvanácti procent ročně — na stejný výsledek by potřeboval dvě desetiletí. Peníze se pohrnuly a fond za osmnáct měsíců narostl z 225 milionů na 45 miliard dolarů.
Slabé místo byla páka. Část portfolia jela na čtyřnásobné marži, tedy na každou vlastní miliardu tři vypůjčené. Když trh roste, násobí se zisk. Když klesne o čtvrtinu, je pryč všechno. A trh klesl: akcie, na které fond vsadil, spadly během jednoho měsíce zhruba o třicet až pětatřicet procent, zatímco Adobe, na jehož pokles fond sázel, rostlo. Přišly telefonáty od hlavních brokerů a třicátého července bylo po všem — fond opustil téměř všechny veřejně obchodované pozice, které tvořily zhruba dvě třetiny majetku. Ze 45 miliard zbylo asi deset. Aschenbrenner sám má stále přes 300 milionů dolarů, takže o osobní tragédii nejde. Jde o ukázku toho, co se stane, když se na správnou tezi o umělé inteligenci navěsí špatné množství dluhu.
Spor o účet za covidovou éru
Více než dvacetiminutový televizní střet amerického ministra zdravotnictví Roberta F. Kennedyho mladšího s moderátorkou stanice CNN se zvrhl v jednu jedinou otázku, kterou opakoval dokola: ukažte mi tu studii. Protistrana trvala na tom, že studií jsou desítky a že vakcína proti covidu prokazatelně zabránila úmrtím. Kennedy chtěl konkrétní práci dokládající, že očkování prospělo dětem víc, než uškodilo. Nedostal ji a moderátorku označil za papouška, který jen opakuje, co mu řekli experti.
Načasování není náhodné. Pár dní předtím se měl před senátním výborem vyjadřovat Anthony Fauci, dlouholetá tvář americké protiepidemické politiky, a s odkazem na pátý dodatek odmítl odpovědět na více než sto otázek. Jakmile odpadl argument o autoritě expertů, zůstala jen data — a ta se dokládají hůř, než se rok co rok tvrdilo.
Debatu doplnila sestřihaná smyčka záběrů z let 2020 a 2021: vyzývání diváků, aby se báli, aby poslouchali vědce, aby považovali člověka bez roušky za hrozbu. Odtud plyne i odhad, kam to celé směřuje: zpravodajství tehdy překročilo hranici mezi informováním a aktivismem, a to se v americkém prostředí platí u soudu. Srovnání je po ruce: televize, která šířila neprokázaná tvrzení o volebních systémech, zaplatila ve smíru téměř 790 milionů dolarů.
Nejtrvalejší škoda ale nevznikla ve studiu. Nese ji generace dětí, které přišly o roky školy, kamarádství a pohybu venku — a jejichž propad se dnes dá vyčíst z výsledků testů. K tomu se přidává otázka původu viru: laboratorní únik dnes připouští stále víc odborníků, aniž by za cokoli kdokoli nesl odpovědnost.
Bill Gates a nejvyšší jaderná prověrka
Do kongresového záznamu se dostal dopis amerického ministerstva energetiky, který tam nechal zanést senátor Rand Paul — mimochodem na témž slyšení, kde odmítl vypovídat Anthony Fauci. Vyplývá z něj, že Bill Gates držel sedm let bezpečnostní prověrku stupně Q — od června 2014 do prosince 2021, tedy od Obamova prezidentství přes celou pandemii. Stupeň Q je nejvyšší klasifikace, kterou ministerstvo uděluje. Běžně ji dostávají lidé pracující na konstrukci jaderných zbraní, v národních laboratořích, na kritické energetické infrastruktuře a na nejcitlivějším vědeckém výzkumu.
Samo o sobě to skandál není. Gates založil společnost TerraPower, která vyvíjí pokročilý jaderný reaktor, roky spolupracuje s národními laboratořemi ministerstva a letos v březnu získala jako vůbec první stavební povolení od amerického jaderného regulátora pro komerční reaktor tohoto typu. Jaderný podnikatel s jadernou prověrkou dává smysl. Potíž je v tom, že dopis TerraPower vůbec nezmiňuje a důvod udělení neuvádí. Píše se v něm jen tolik, že prověrka byla uznána recipročně — vznikla tedy u jiného federálního úřadu a ministerstvo energetiky ji převzalo. Který úřad Gatese původně prověřoval, dokument neříká a resort to dodnes nevysvětlil.
Ve stejném souboru dokumentů jsou další položky: že Anthony Fauci osobně redigoval Gatesovy rukopisy, že se uvnitř Národních institutů zdraví interně řešily finanční vazby Gatesovy nadace na tuto instituci a že agentura DARPA nadaci informovala o vojenských programech zaměřených na biologické hrozby včetně přenosné vakcíny proti horečce Lassa.
Odtud už je to výklad, ne doklad, a debata to tak i podává: dvacet let vztahů daleko za rámec obvyklého partnerství veřejného a soukromého sektoru, opakovaná Gatesova varování před pandemií i jeho dřívější výroky o přelidnění, a nakonec cvičení Event 201, které jeho nadace uspořádala 18. října 2019 společně s centrem pro zdravotní bezpečnost Univerzity Johnse Hopkinse a Světovým ekonomickým fórem — dva měsíce před vypuknutím covidu. Skládat z těchhle střípků úmysl je krok, který ani účastníci debaty neumějí doložit. Co doložit lze, je mlčení úřadu, který na jednoduchou otázku po důvodu prověrky odpovídat nechce.
Závěr
Společný jmenovatel je pokaždé stejný: nepoměr. Tisícidolarový dron proti stíhačce za osmdesát milionů, čtyřnásobná páka proti jedné dobré myšlence, autorita expertů proti chybějící studii, nejvyšší jaderná prověrka proti odmítnutému vysvětlení. Ve všech čtyřech případech dosavadní systém předpokládal, že převaha zdrojů nebo postavení stačí. Ukazuje se, že nestačí — a že nejdřív povolí právě ta místa, kde si nikdo nemyslel, že by mohla povolit.
