USA uvalily námořní blokádu na Írán poté, co se zhroutily dvoutýdenní rozhovory o jaderném programu. Trump nařídil zastavení veškerých lodí opouštějících íránské přístavy přes Hormuzský průliv — jednu z nejdůležitějších energetických tepen světa. Írán pohrozil uzavřením průlivu za pomoci jemenských Húsíů. Cena ropy okamžitě vzrostla a světové burzy znervózněly.
Blokáda Hormuzského průlivu: ropa jako válečná zbraň
Americko-íránské rozhovory vedené ve speciálním formátu se zhroutily dříve, než vypršel sjednaný klid zbraní. Trump okamžitě nařídil americkým námořním silám zastavit lodě opouštějící íránské přístavy přes Hormuzský průliv. Hormuzský průliv je přitom průchodem pro zásadní část světového vývozu ropy — jeho uzavření by znamenalo dramatické zdražení pohonných hmot a energetickou krizi s globálním dopadem.
Íránské vedení odmítlo blokádu akceptovat jako legitimní a pohrozilo protiopatřením. Írán deklaroval, že průliv zůstane otevřen pro lodě zemí, které nejsou sankcionovány za vazby na USA nebo Izrael. Pro americká a izraelská plavidla hrozí uzavření — a v tom mohou pomoci jemenské uskupení Ansar Allah (Húsíové), které kontroluje část pobřeží u vchodu do průlivu. Tankery mění kurzy, část se obrátila zpět a tržní nervozita je okamžitá.
Jeremy Scahill: Írán chtěl dohodu, neokonzervativci ji sabotovali
Investigativní novinář Jeremy Scahill, autor knihy Dirty Wars, přinesl pohled zevnitř. Podle jeho zdrojů — íránských diplomatů, s nimiž je v pravidelném kontaktu — byl Írán připraven na kompromis. Íránská delegace vedená ministrem zahraničí Abbásem Araghčím se sešla s americkými vyjednavači v Islámábádu a signalizovala ochotu k dohodě.
Problém přišel z americké strany. J. D. Vance a Steve Witkoff se vrátili k maximalistickým požadavkům — fakticky úplné kapitulaci Íránu a vzdání se jaderného programu. To je podmínka, kterou Írán za žádných okolností nepřijme, jak opakovaně deklaroval. Scahill tvrdí, že Írán vstupuje do krize s větší pákou než kdykoli od podpisu jaderné dohody za Obamy: jeho jaderná kapacita výrazně vzrostla, ekonomika si zvykla na sankce a vedení země je odhodláno neustupovat.
Trump se podle Scahilla dostal do slepé uličky vlastní rétorické eskalace — pohrozil zničením íránské civilizace, ale nyní nemá jasný plán, jak konflikt ukončit. Íránci vnímají každý krok bez kapitulace jako vlastní vítězství. Neokonzervativci v jeho administrativě — které Trump sám v prvním období kritizoval, přičemž zmínil například Johna Boltona — nyní zcela ovládli americkou blízkovýchodní politiku.
Čína, Rusko a Turecko: tichá protiváha
Čína je na íránské ropě plynoucí přes Hormuz existenčně závislá. Peking sice veřejně nevystupuje ostře, ale zákulisně hraje roli v pokusech o diplomatické řešení. Trump sice mluví o tlaku na Čínu, aby přestala nakupovat íránskou ropu — to se však považuje za nereálné.
Rusko vydalo varování Izraeli poté, co izraelské síly zaútočily na přístav Anzali — nejdůležitější íránský přístav na Kaspickém moři. Anzali leží těsně u ruské hranice a funguje jako logistický uzel pro jižní koridory. Útok na tuto infrastrukturu byl vnímán jako přímá provokace vůči Rusku. Vladimir Putin reagoval veřejným varováním Izraeli, což signalizuje, že i Moskva se ocitá pod tlakem eskalaci neignorovat.
Turecký prezident Erdogan odmítl přistoupit na izraelsko-americkou linii. Netanyahu Turecko vnímá jako potenciální hrozbu, ale zároveň nemůže riskovat přímý konflikt s členskou zemí NATO. Izrael se snaží Turecko podkopávat nepřímými prostředky.
Evropa a Austrálie odmítají blokádu: NATO před zlomem
Trump vyzval spojence v NATO, aby se připojili k blokádě. Odpověď přišla jasná: Francie, Německo, Austrálie a další odmítly účast. Zahraniční zpravodaj Murtaza Hussain situaci označil za zlom — poprvé od konce studené války se NATO ocitá před rozkolem kvůli americké unilaterální akci ve prospěch Izraele.
Evropa čelí dvojímu problému: válka v Íránu by uzavřela Hormuz a zásadně zdražila ropu, na níž je kontinent závislý. Zároveň by eskalace způsobila nové uprchlické vlny z Blízkého východu. Hussain vidí v odmítnutí blokády zárodek nového systému mezinárodních vztahů, v němž USA ztrácejí roli hegemona schopného mobilizovat koalice. NATO bylo dříve nástrojem sdílení politické odpovědnosti — v případě Íránu nese zodpovědnost výhradně Washington a Tel Aviv.
Viktor Orbán byl mezitím ve volbách odvolán z moci. Orbán byl posledním evropským lídrem, který systematicky blokoval sankce na Izrael v EU. Jeho odchod může otevřít cestu k diplomatickým opatřením vůči Izraeli, která byla dříve nedosažitelná. Podpora Izraele přitom klesá i uvnitř Republikánské strany v USA — průzkumy ukazují výrazný pokles souhlasu s izraelskými vojenskými operacemi i mezi tradičně pro-izraelskými voliči.
Závěr: Kdy přijde přímá konfrontace?
Scahill předpokládá, že do 48 hodin dojde buď k diplomatickému obratu, nebo k obnovení plnohodnotné války USA a Izraele proti Íránu s íránskými odvetami v celém regionu. Írán si zachovává prst na spoušti navzdory dohodě o příměří — a blokádu, která fakticky zastaví íránský ropný vývoz, považuje za ofenzivní vojenskou operaci ospravedlňující přímou odpověď. Svět sleduje pohyby lodí v reálném čase. A ty pohyby nevěstí nic dobrého.
