Ústřední velitelství USA (CENTCOM) vypsalo odměnu dvacet milionů dolarů za informace o íránském jaderném programu – jako by Washington sám nevěděl, kde program stojí. Do toho se střídají zprávy o blízké dohodě a o hrozícím návratu k plné válce. Bývalý ředitel amerického Národního centra pro boj s terorismem Joe Kent, který v březnu rezignoval na protest proti válce s Íránem, v tom vidí jediné bezpečné řešení: stáhnout vojáky, zrušit blokádu a z regionu odejít.
Situace, kterou nikdo nedokáže přečíst
Kam se situace vyvine, podle Kenta odhadnout nejde. Prezident Trump slyší ze všech stran, že po volbách už nemusí brát politické ohledy a může „dokončit práci v Íránu“. Tlačí na to jestřábi z think-tanku FDD i celý neokonzervativní tábor. Jenže američtí voliči v úterý dali jasně najevo, že válku nesnášejí. Viceprezident to v dlouhém příspěvku na sociálních sítích přiznal a nový šéf prezidentské kanceláře podle dostupných zpráv dostal funkci i proto, že slíbil pomoct válku utlumit.
Divokou kartou zůstává Izrael, kde se premiérovi Netanjahuovi nedaří sestavit koalici. Americká blokáda trvá a v Hormuzském průlivu i v širším regionu se střídají odvetné údery. Teherán navíc dostává protichůdné signály: viceprezident dál vede vyjednávací tým, zatímco CENTCOM ohlašuje další pracovní skupinu, která má omezit vývoz íránské ropy.
Kent očekává, že Íránci budou počítat s překvapivým útokem. Jednáním nevěří a obávají se, že Trump udeří ještě před lednem, než složí přísahu noví demokratičtí zákonodárci a začnou ho vyšetřovat a brzdit. Potřetí se nechat zaskočit útokem uprostřed vyjednávání podle něj Írán nehodlá.
Nový bezpečnostní tým a pryč s blokádou
Od své rezignace Kent opakuje stejné doporučení: prezident musí jednat rázně, stáhnout vojáky i blokádu z regionu a k tomu vyměnit tým národní bezpečnosti. Nejde mu prý o útoky na jednotlivce, i když výtky míří hlavně na ředitele CIA Johna Ratcliffa a ministra zahraničí Marca Rubia. Prezident ale potřebuje lidi, kteří nejsou spjatí se současným stavem ani s válkou a kteří řeknou: nevyšlo to, všichni se snažili, nový pokyn zní blokádu ukončit a vojáky stáhnout.
Zároveň musí Trump podle Kenta zkrotit Izrael, a proto odvolat i velvyslance Mikea Huckabeeho. Pokud nebude jednat rychle, může kterýkoli z drobných faktorů, kterým dnes nikdo nevěnuje pozornost, vykolejit a Spojené státy se ocitnou zpátky v plné válce.
Velvyslanec, který v odporu k válce vidí satana
Proč by měl Huckabee odejít, ukazuje podle Kenta jeho vlastní vystoupení v podcastu z minulého pátku. Americký velvyslanec v Izraeli v něm označil odpor k válce s Íránem za duchovní problém: mluvil o „duchovní temnotě a slepotě“ a o tom, že satan zaslepil mysl odpůrců války.
Kent by klip rovnou pustil prezidentovi, Senátu i veřejnosti. Podle něj nic dalšího vysvětlovat netřeba – každý příčetný člověk, který by se dozvěděl, že takto mluví americký velvyslanec, by žádal jeho okamžité odvolání. Huckabee podle Kenta soustavně zastupuje zájmy izraelské vlády, počínaje schůzkou se špionem na půdě amerického velvyslanectví, a prosazoval prakticky vše, co mělo Spojené státy do konfliktu zatáhnout. Teď navíc útočí na odpůrce války, že jsou pod vlivem satana. To Kent označuje za naprostý nesmysl.
Zpravodajství, které neexistovalo
Druhým příkladem je republikánský senátor John Kennedy. V pátek prohlásil, že viděl tajné zpravodajské informace: Írán prý hromadil balistické i střely s plochou dráhou letu a drony, aby pak Americe a Izraeli oznámil obnovení jaderného programu a pohrozil zničením Blízkého východu. Jeho rakety měly údajně dosáhnout až na Londýn, Paříž a Německo. Trump se tak podle Kennedyho musel rozhodnout, zda Íránu dovolí dojít až sem, nebo zasáhne – a zasáhl.
Kent, který byl v té době ve funkci, odpovídá jednoznačně: žádné americké zpravodajství nic takového netvrdilo. Kent se vsadí, že Kennedy jen opakuje argumenty, které mu dodala proizraelská lobby AIPAC. Podobné nesmysly podle něj kolovaly Washingtonem z dílny izraelského Mossadu, ovšem mimo oficiální zpravodajské kanály. Šéf Mossadu David Barnea je předával řediteli CIA Ratcliffovi a právě tady vznikl velký rozpor mezi tím, co viděla americká zpravodajská komunita, a tím, co se říkalo. Veřejnost ho mohla sledovat při výročním hodnocení hrozeb: tehdejší ředitelka národních zpravodajských služeb Gabbardová vypověděla, že bezprostřední hrozba z Íránu neexistuje a Írán jadernou zbraň nevyvíjí, zatímco Ratcliffe zněl úplně jinak.
Írán sice balistické rakety i drony má jako mnoho jiných zemí, ale schopnost podle Kenta neznamená úmysl. Za dobu války podle něj každý objektivní pozorovatel vidí, že Teherán postupuje po pečlivě odměřeném eskalačním žebříčku, odpovídá přiměřeně a předem dává najevo, jak své zbraně použije. Za Trumpovy vlády Írán krotil své spojence v regionu, po dvanáctidenní válce a operaci Midnight Hammer se vrátil k jednacímu stolu a od roku 2025 až do únorové války rakety ani drony proti USA ani Izraeli prakticky nenasadil. Únorovou válku podle Kenta Washington rozpoutal na popud Izraele, jak hned v prvních dnech v podstatě popsal sám ministr Rubio. Kennedyho výrok je tak jen ukázkou toho, čím izraelská lobby zahlcovala každého amerického činitele, který byl ochoten poslouchat.
Tři tábory, jeden výsledek
Podle deníku The Wall Street Journal se v Trumpově administrativě vytvořily tři tábory. První, kam patří viceprezident J. D. Vance a zvláštní vyslanec Steve Witkoff, chce dohodu, která válku ukončí a znovu otevře Hormuzský průliv; Vance prý prezidentovi řekl, že volební porážku přičítá válce. Druhý tábor s ministrem obrany Petem Hegsethem a velitelem CENTCOM admirálem Bradem Cooperem prosazuje návrat k rozsáhlým bojovým operacím a izraelský premiér Benjamin Netanjahu dál tlačí na nové údery. Třetí, jakýsi střed, reprezentují Rubio a ministr financí Bessent: utahovat sankce a nechat ekonomický tlak bez rozuzlení působit dál.
Kent toto rozdělení považuje za přesné, jen by přidal čtvrtý tábor – prostě odejít. Optimisticky vnímá, že od úterního volebního debaklu utichly zvěsti o chystaných velkých úderech a že Trump podle všeho pochopil, jak důrazně Američané válku odmítli. Eskalace a pokračující blokáda se ale podle něj liší jen zdánlivě, protože obě vedou zpátky do konfliktu. Američané stále předpokládají, že Írán na další sankce či údery nebude reagovat, jenže Teherán zatím odpověděl na každý krok. Nejvyšší vůdce nedávno prohlásil, že Írán nepřijme stav, kdy ho sankce škrtí: buď válka, nebo mír, a s pistolí u hlavy se jednat nebude. Třetí možnost – neeskalovat, nevyjednávat a pokračovat jako dosud – je politicky nejpohodlnější, ale podle Kenta je to vyhýbání se rozhodnutí, které k eskalaci stejně dovede.
Dvacet důstojníků v Tampě a politika přes operační plán
CENTCOM nedávno vydal tiskovou zprávu o nové pracovní skupině, která má sledovat pozemní pašerácké trasy a trasy přes Kaspické moře, aby Írán dále ekonomicky přiškrtila. Kentovi to připadá skoro jako vtip: podle zprávy jde o dvacet lidí v Tampě, což mu zní spíš jako pracovní program pro štábní důstojníky.
Zároveň v tom vidí „politiku přes operační plán“, chleba s máslem velitelství CENTCOM. Armáda prezidentovi otevřeně neodporuje, ale najde si prostor, jak mu ubrat možnosti a udržet vojenské operace v chodu. Tento postup CENTCOM podle Kenta úspěšně uplatnil v Iráku, Afghánistánu, Sýrii i Jemenu. Když teď veřejně ohlašuje další přiškrcení Íránu ve chvíli, kdy viceprezident vyjednává, tlačí íránské vyjednavače k tomu, aby s ním nejednali. Blokáda je proto podle Kenta v mnoha ohledech stejně špatná jako nové údery. Nejlepší cestou zůstává úplné stažení, protože resetuje diplomacii a nikomu – ani CENTCOM, ani Íráncům, kteří by se pokusili blokádu prolomit – nedovolí rozpoutat eskalaci, kterou si prezident nezvolil.
Pět podmínek a země semknutá kolem vlajky
Náčelník íránského generálního štábu stanovil pět podmínek pro regionální bezpečnost. Patří k nim konec bojů v Gaze a Libanonu, zrušení sankcí a odškodnění za způsobené škody, vysoko na seznamu je i uvolnění zmrazených aktiv. Splněny mají být ještě předtím, než vůbec začnou nějaká jednání; Katar se mezitím snaží zprostředkovat aspoň rámec pro jejich obnovení. Z íránského pohledu dostala země od USA několik ran pod pás: odstoupení od jaderné dohody v roce 2018, válka v roce 2025 i letošní válka.
Kent připomíná, že současná administrativa zaútočila na Írán dvakrát uprostřed jednání a pak se tím ještě chlubila. Nejde ale jen o nedůvěru. Útoky podle něj zabily nejvyššího vůdce, členy jeho rodiny i umírněné politiky a zasáhly dívčí školu, takže se Íránci semkli kolem vlajky. Chtějí odplatu a nechtějí být poníženi. Kdyby íránští představitelé teď přistoupili na jednání podle amerických podmínek, riskují, že je doma pověsí na telegrafní sloup. Proto Teherán otevřeně žádá návrat k dohodě, kterou Washington už jednou podepsal a porušil.
Kent je proto skeptický, že by Írán mohl Trumpovi, dokud je prezidentem, nabídnout jakoukoli dohodu – pokud by Trump neudělal něco, co udělat nechce: vrátit Íránu všechny peníze nebo mu dovolit vybírat mýtné v průlivu. Současné vedení tvoří hlavně zastánci tvrdé linie, protože umírnění včetně umírněného nejvyššího vůdce byli zabiti.
Odejít bez dohody
Právě proto Kent znovu doporučuje prostě odejít. Formální dohoda by pak nebyla potřeba: míček by se vrátil na íránskou stranu. Amerika by odešla, žádná americká vojenská agrese by Íránu nehrozila – a zbývala by otázka, zda bude Teherán dál střílet na tankery v Hormuzském průlivu.
Nic podle Kenta nenasvědčuje tomu, že by Íránci chtěli zůstat piráty Hormuzského průlivu. Postupují pragmaticky a už uzavírají vedlejší dohody se státy Perského zálivu. Nějaký poplatek za průjezd vybírat budou, ale ve vlastním zájmu ho udrží na velmi rozumné výši. Kdyby Washington potichu, diplomatickou cestou nabídl zrušení sankcí na část íránské ropy, měl by Teherán další důvod průliv udržet otevřený.
Hora Pickaxe jako nekonečná honba
Konzervativní historik Victor Davis Hanson nedávno v televizi navrhl, aby USA zjistily, zda hora Pickaxe opravdu ukrývá jaderný materiál, který lze rychle proměnit v bombu. Pokud ne, škod bylo napácháno dost a je čas jít domů – sankce ale ponechat a s Íránem nejednat. Pokud ano, chtěl by se „vypořádat s horou Pickaxe“ a odejít až potom.
Úder na horu Pickaxe na cestě ven označuje Kent za šílenství. Aby se Spojené státy z války vyprostily, musí buď přestat mluvit o obohaceném uranu, nebo otevřeně říct, že operace Midnight Hammer tuto schopnost prakticky zničila. Co z ní zbylo, leží hluboko pod zemí a Írán to vrátilo o několik let zpátky. To je podle Kenta pravda.
Pokud bude Washington dál skákat na izraelskou návnadu, bude obohacený uran honit donekonečna. I kdyby horu Pickaxe vybombardoval, Izraelci by za dvě minuty nebo za dva měsíce přišli se zprávou, že uran byl těsně před útokem přesunut na nové místo, které je potřeba zničit – a to ze vzduchu nejde, takže musí přijít pozemní vojska. Jaderné téma bylo podle Kenta zvoleno záměrně: Američany Írán s jadernou zbraní spolehlivě vyděsí a cíl se dá donekonečna posouvat, protože obohacený uran nikdy definitivně nezmizí. Nejvíc „trumpovské“ by bylo prohlásit, že americké zpravodajství nic významného v hoře Pickaxe nevidí, íránský jaderný program byl zničen, a přestat o něm mluvit.
Úder na Kešmu a plíživé rozšiřování mise
Trump sám v pátek na letištní ploše prohlásil, že nejde o válku. K úderu u íránského ostrova Kešm řekl, že americké síly zničily protiletadlové zařízení za patnáct, možná pět minut,. Válka to podle něj není, protože pět měsíců nikdo nebyl zraněn ani zabit, zatímco Rusko a Ukrajina ztrácejí 25 tisíc lidí měsíčně.
Podle Kentových informací šlo o íránský protiletadlový systém. Americká letadla, která doprovázejí tankery z průlivu, občas zaměří íránská protivzdušná obrana nebo na ně vystřelí a letadla pak v rámci pravidel nasazení pro sebeobranu odpovídají. Právě proto je blokáda podle Kenta velmi nebezpečná. Kolikrát to ještě projde, než se Íráncům poštěstí sestřelit letoun s posádkou? Stačí, aby americký pilot padl do zajetí, a prezident bude nucen sázku zdvojnásobit i ztrojnásobit.
CENTCOM navíc může misi plíživě rozšiřovat: s odkazem na íránskou protivzdušnou obranu na Kešmu vyšle další letadla a další techniku. Jako za časů Iráku a Afghánistánu tak protivník dostane víc cílů, některý z nich zasáhne, následuje odveta a kolo se roztočí znovu. Kent pochybuje, že prezidentovi někdo vysvětlil, že se jednoho dne probudí zpátky ve válce, kterou nechtěl. Udržování současného stavu je podle něj jen dietní verzí plné eskalace.
Válka vyčerpáním, kterou Amerika nevyhraje
Strategie pokračování současného stavu nemá žádný konec ani jasný cíl. Právě tak podle Kenta vyhrál Tálibán a stejně tak v Iráku zvítězili ti, kdo tam dnes mají vládu dosazenou Íránem: nemuseli vyhrát rozhodující bitvu, stačilo Ameriku vyčerpat, dokud sama neuzná, že to nemá cenu, a neodejde. Spouštěčem mohou být další ztráty na životech, ale i bez nich současný stav vede k vyčerpání.
Bylo by to podle Kenta nesmírně ponižující, ačkoli ponížení už přišlo dost: USA přišly o základny v regionu a jejich letadlové bojové skupiny se nemohou k Hormuzskému průlivu ani přiblížit. Pokud provést tankery průlivem vyžaduje takové úsilí a tolik prostředků, nemohou to Spojené státy vydržet tak dlouho jako Írán. Geografie podle Kenta vždy vítězí – průliv je íránský dvorek a Teherán za udržení současného stavu platí velmi málo, zatímco Amerika vynakládá obrovské prostředky, které za to nestojí.
Stephen Miller jako šance na konec války
Mnohé zaskočilo, že Susie Wilesová musela odejít a novým šéfem kanceláře Bílého domu se stal Stephen Miller. Pro válku s Íránem to podle Kenta může dopadnout oběma směry, vidí ale důvod k opatrnému optimismu. Miller patří k Trumpovým původním spolupracovníkům a autorům projevů; když Trump v kampaních od let 2015 a 2016 vysvětloval, proč se Amerika nemá vměšovat do nekonečných válek na Blízkém východě, byla to z velké části Millerova slova a myšlenky. Miller podle Kenta sdílí přesvědčení původního hnutí MAGA, že dobrodružná zahraniční politika je hračkou elit, za kterou Američané platí krví i penězi.
V Bílém domě podle Kenta panuje zvláštní kultura, v níž je udělat prezidentovi radost skoro důležitější než cokoli jiného. Wilesová nerada prezidenta rozladila, takže mu předkládala hlavně to, co chtěl slyšet. Před prezidentem tak chybělo tření, které je ve vojenském světě užitečné, protože z něj vznikají poučení a nové možnosti. Trump dostával přikrášlené informace a možná proto ho výsledek voleb zaskočil – to ovšem Kent uvádí jako svou domněnku.
Šanci podle Kenta Miller má, pokud najde odvahu nosit prezidentovi i špatné zprávy – s voličskou základnou má totiž blízký kontakt. Podle zprávy serveru Axios, kterou Kent doporučuje brát s rezervou, Miller prezidentovi nabízel, že mu pomůže z války vycouvat. Kentovi to dává smysl: z vlastní zkušenosti před dvanáctidenní válkou a operací Midnight Hammer má pocit, že Miller sice chtěl splnit vše, co si prezident přál, ale když mu vysvětlovali, co všechno se může pokazit, věděl, že je to špatný nápad. Miller je navíc hlavně mužem domácí politiky, například ochrany hranic, a ta podle Kenta v posledních dvou letech kvůli válkám od Jemenu po Írán přišla zkrátka.
Závěr
Joe Kent vidí americkou politiku vůči Íránu na rozcestí, kde žádná ze tří oficiálně zvažovaných cest nevede ven. Nové údery i pokračující blokáda podle něj končí návratem do války, diplomacii brání hluboká nedůvěra a íránská veřejnost žádající odplatu. Jedinou rozumnou možností zůstává úplné stažení vojsk i blokády, výměna bezpečnostního týmu a konec honby za obohaceným uranem. Nadějí může být nový šéf kanceláře Bílého domu, pokud bude prezidentovi říkat i nepříjemnou pravdu. Ministr obrany Hegseth ale zůstává ve funkci a může táhnout opačným směrem.
