Před prvním trojstranným setkáním Donalda Trumpa, Si Ťin-pchinga a Vladimira Putina v Číně rozebírá bývalý britský diplomat Ian Proud, který dříve sloužil na britském velvyslanectví v Moskvě, co si od summitu slibuje každá ze stran. Trump přijíždí oslabený prohranými listopadovými volbami a válkou s Íránem, kterou nelze vyhrát. Proud tvrdí, že Moskva i Peking to vědí a že jejich karty jsou dnes silnější. Hlavní část rozhovoru ale patří Ukrajině: mostům přes Dněpr, zasaženému Krymskému mostu, sporu o hluboké údery do Ruska, evropské pomoci a otázce, kdo vydrží válku déle.
Co od summitu čekají Si a Putin
Si Ťin-pching má podle Prouda na konci íránské války větší zájem než Putin. Většina íránské ropy dřív mířila do Číny, kdežto Rusku válka spíš prospívá: vyhání ceny ropy nahoru a posiluje jeho exportní hospodářství. Peking přesto nebude chtít, aby se jednání zúžila na Írán. Zajímá ho světová ekonomika a budoucnost kontroly zbrojení.
V zákulisí Rusko podporuje Írán podobně, jako Spojené státy a Evropa podporují Ukrajinu. Proto může padnout výměnný obchod: pokud Washington chce, aby Moskva přestala Íránu dodávat zpravodajské informace a součástky pro rakety, musí udělat měřitelné kroky a přestat Ukrajinu zbrojit „až po zuby“ a zásobovat ji nekonečným proudem peněz.
Pro Putina je úspěchem už samotný summit. Po letech izolace od Západu, zejména od Evropy a Británie, sedí u jednoho stolu s dvěma dalšími velmocemi. Na Ukrajině žádný průlom nepotřebuje, protože tam má navrch. Půjde mu o normalizaci vztahů se Spojenými státy, o hospodářská partnerství, o kterých Kirill Dmitrijev jedná s Kushnerem a Witkoffem, a o kontrolu zbrojení. Evropané a Britové u těchto rozhovorů chybějí.
Kontrola zbrojení a slib nepoužít jaderné zbraně
Všechny tři mocnosti své jaderné arzenály rozšiřují nebo modernizují, Čína podle dostupných údajů v posledních letech přidala zhruba 600 hlavic. Přesto nejde o divadlo. Jaderné zbraně nezmizí, ale velmoci potřebují předvídatelnost: znát navzájem své doktríny, mít formální kanály pro dialog a mechanismy ověřování včetně vzájemných inspekcí, jaké fungovaly za studené války. Smlouvy nikdy neměly jaderné zbraně odstranit, měly jen zabránit jejich použití.
Do jednání vstupuje i aktuální riziko. Objevily se úvahy, že by Spojené státy nebo Izrael mohly proti Íránu použít jadernou zbraň, a nad rusko-ukrajinskou válkou visí stejná hrozba. Čína opakovaně zdůrazňuje, že jaderné zbraně se nesmějí použít ani v jednom z konfliktů. Kdyby ze summitu vzešel společný závazek, že v obou válkách k tomu nedojde, byl by to podle Prouda dobrý výsledek.
Jaderný úder na Írán by srazil dolar
Že by Čína nebo Rusko odpověděly na jaderný úder proti Íránu vlastními jadernými zbraněmi, Proud nepředpokládá. Ve hře by ale byla světová pobouření a především ekonomická odveta. Právě proto nevěří, že by Spojené státy k takovému kroku sáhly. U Izraele si tak jistý není.
Důvěra je základem investic. Jaderný úder, který by Washington přinejmenším posvětil nebo nedokázal zastavit, by ji zničil. Největší držitelé amerických státních dluhopisů, Japonsko, Švýcarsko a Čína, by začali aktiva přesouvat jinam a čím víc by jich odešlo, tím víc by jich následovalo. Dolar by oslabil, úroky vylétly a obsluha dluhu přes 30 bilionů dolarů by se stala neúnosnou. Hrozila by americká obdoba asijské finanční krize z konce 90. let.
Svět už teď čelí riziku hluboké recese kvůli válce s Íránem a vysokým cenám energií. Čína a Rusko však mají velké rezervy, o které se mohou opřít. Americké devizové rezervy jsou nižší než ruské a výrazně nižší než čínské. Nejhůř by tak dopadly samy Spojené státy.
Mosty přes Dněpr a cesta k Oděse
Rusko se v poslední době cíleně zaměřuje na mosty přes Dněpr. Řeka protíná Ukrajinu napříč jako přepážka srdce a ukrajinské přístavy jsou po bombardování Oděsy prakticky vyřazené. Země se tak chová jako vnitrozemská a téměř všechny západní dodávky musejí na frontu na východě přes některý z mostů. Sovětské mosty se zničit úplně nedají, ale opakované poškozování zásobování výrazně zkomplikuje.
Dosud Moskva útočila hlavně na energetickou infrastrukturu a snažila se zlomit vůli obyvatel zimou a tmou. Přesun na mosty má ztížit zásobování armády, která už tak nemá dost vojáků ani techniky. Rusko je odhodlané dobýt zbytek Donbasu a pak se otevře cesta na jih přes Cherson a Mykolajiv k Oděse. Při dnešní mírové dohodě by se Putin Oděsy podle Prouda vzdal, mnozí Rusové ji ale stále považují za ruské město.
Zasažený Krymský most: taktický úspěch, strategicky málo
Ukrajina vyřadila jedno silniční pole Krymského mostu a Volodymyr Zelenskyj si připsal vítězství s varováním, že válka se vrátí tam, kde začala. Při útoku měly být použity raketové drony, střely Neptun i Flamingo. Bez pomoci evropských států a Spojených států při zaměřování by podle moderátora taková operace sotva byla možná.
Proud to označuje za taktický úspěch, nikoli za zvrat. Druhá silniční část i železniční most zůstaly stát. Hlavně ale most postavilo Rusko v době, kdy na Krym nevedla jiná pozemní cesta. Dnes tam vede pozemní koridor přes okupovaný jih Ukrajiny, takže most už není tak životně důležitý. Rusko navíc dokáže udeřit na ukrajinskou infrastrukturu mnohem tvrději než Ukrajina na ruskou. Most byl podle moderátora za téměř pět let války zasažen teprve potřetí a i tentokrát ho Rusové opraví, i když to může trvat měsíce.
Evropa ve válce: zpravodajská podpora a hybridní odveta
Politický vztah mezi Ruskem a Evropou je podle Prouda prakticky mrtvý. Moskva dávno ví, že Evropa Ukrajině neposílá jen materiál, ale i zpravodajské informace a pomáhá s plánováním. Letní protiofenziva v roce 2023 se plánovala společně s britskou armádou. Útok na most jen přilévá olej do ohně v době, kdy obě strany mluví o diplomatickém řešení.
Rusko podle něj počítá s tím, že Evropě docházejí peníze i zbraně a nedokáže Ukrajinu v boji udržet dlouhodobě. Strategickou rovnováhu proto vidí na své straně. Že bude evropské státy narušovat hybridními útoky, včetně agentů a záhadných požárů továren, je samozřejmé. Rusko se cítí ve válce s Evropou, i když ne v přímé. Konvenční úder na území NATO ale Proud považuje za mnohem méně pravděpodobný.
Francouzští vojáci na Ukrajině
Podle zpráv působí od léta na Ukrajině francouzští vojáci v nebojových rolích a starají se o techniku, kterou Francie dodala. Moskva to označila za další eskalaci, která hrozí přímou konfrontací jaderných mocností, a už dřív prohlásila, že jakékoli jednotky NATO na Ukrajině jsou legitimním cílem.
Že by smrt francouzských vojáků vtáhla NATO do války s Ruskem, si Proud nedovede představit. Žádná velká odpověď podle článku 5 nepřijde, a už vůbec ne ze strany Spojených států. Francii čekají v dubnu prezidentské volby a Emmanuel Macron chce v titulcích působit jako tvrdý muž, který se Rusku postaví. Hraje tím ale se životy vojáků. Rusové při zaměřování cíle rozdíl mezi bojovou a nebojovou rolí dělat nebudou.
Kallasová, příměří a evropský tým u jednacího stolu
Evropané podle Prouda nevědí, co od jednání chtějí. Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová opakuje, že před jakýmikoli věcnými rozhovory musí přijít příměří. Jednání pod americkým zprostředkováním přitom už běží. Kallasová zároveň odmítá s Ruskem mluvit o budoucí evropské bezpečnostní architektuře. Věcně tedy nechce jednat ani po příměří a její vystoupení podle Prouda slouží jen k blokování míru.
Překážky jsou i institucionální. Sankce jsou uzamčené nejméně do roku 2029, ruská aktiva zmrazená na neurčito a Evropa trvá na tom, že Rusko nejdřív zaplatí plné reparace. Světová banka odhaduje obnovu Ukrajiny nejméně na 600 miliard dolarů, zatímco Evropa drží zhruba 210 miliard. Proč by vítězící Rusko platilo víc, než dostane zpátky?
Evropa chce do jednání vyslat osmičlenný tým: pět států, Evropskou komisi, Evropskou radu a zástupce NATO. Pokud jen usedne na ukrajinskou stranu stolu a bude přikyvovat, nikam to nepovede. Smysl by mělo, kdyby Evropané s Rusy jednali dvoustranně o vztazích po válce. Uvnitř Evropy se navíc vedou spory o to, kdo má delegaci vést.
Moskva přitvrzuje: NATO má z východního křídla odejít
Podle zpráv z jednání v Abú Zabí Moskva své požadavky dokonce rozšířila. Chce, aby NATO stáhlo síly z východního křídla v Polsku a Pobaltí, a tím vrací do hry otázku evropské bezpečnosti. Navazuje tak na své požadavky z prosince 2021 vrátit NATO na linie z roku 1997.
Proud v tom vidí hlavně vyjednávací tah, který má zatlačit na Evropany. Silnější strana má silnější karty a Putin vidí, že vše, co Ukrajina dělá, závisí na evropských penězích a zbraních. Evropě přitom docházejí prostředky a v příštích dvou a půl letech čekají volby čtyři hlavní vojenské mocnosti kontinentu: Polsko, Německo, Francii a Spojené království. Ruské požadavky rostou s délkou války, na začátku neobsahovaly ani anexi Záporožské a Chersonské oblasti. Kdyby měli Evropané rozum, podpořili by mírovou dohodu hned. Jinak Rusko může požadovat i Oděsu a z Ukrajiny zbude nefunkční vnitrozemský stát.
Spor o hluboké údery: Colby proti Pistoriovi a Streetingovi
Vysoký představitel Pentagonu Elbridge Colby na schůzce ve formátu Ramstein zpochybnil ukrajinské údery hluboko v Rusku, včetně útoků na logistická centra. Podle něj nepřibližují konec války a jen vyvolávají tvrdší ruskou odvetu. Část amerických komentátorů ho za to obvinila z kapitulace před Ruskem. Německý ministr obrany Boris Pistorius kritiku označil za „docela hloupou“ a vyzval, aby se mluvilo spíš o ruských útocích na energetiku, vodu a teplo. Britský ministr obrany Wes Streeting tvrdil, že údery pomáhají oslabovat Putinovu válečnou mašinérii.
Proud s Colbym souhlasí, jeho slova považuje za racionální a realistická. Na začátku války měla Ukrajina v dronech převahu, Rusko ale rychle zmobilizovalo průmysl a dnes ji výrobou výrazně převyšuje. U raket je Ukrajina z velké části závislá na Západě, střela Flamingo je podle Prouda ve skutečnosti britská zbraň vydávaná za ukrajinskou. Rusko proto dokáže zasáhnout Ukrajinu mnohem tvrději.
Ukrajina je zbankrotovaná, rozpočet na první pololetí vyčerpala kvůli dálkové dronové kampani a peníze jí půjčuje Evropa, která si je sama musí půjčovat. V Moskvě nejsou paneláky bez tepla a světla, kdežto v Kyjevě některé domy měly elektřinu jen čtyři hodiny denně. Proud to na vlastní oči viděl, když byl koncem září v Rusku. Za hlavní chybu považuje neschopnost Evropy a Británie říct Zelenskému ne: přiznat, že válka je prohraná, by politiky stálo moc, a proto pokračuje.
Protivzdušná obrana, kterou nikdo nemá nazbyt
Zelenskyj znovu vyzývá evropské státy, aby mu daly všechny své střely Patriot PAC-3 a IRIS-T, a úspěšný útok na most používá jako argument. Podle moderátora už Kallasová přiznala, že v Evropě se nikdo takový nenašel. Velké evropské státy přitom vlastní obyvatele vyzývají, aby si dělali zásoby vody a jídla pro případ války s Ruskem. Kdo čeká válku, nerozdá protivzdušnou obranu, které má beztak málo.
Proč Zelenskyj žádá znovu? Protože mu Evropané od začátku slibovali všechno, co bude chtít, a on jim uvěřil. Kdykoli Američané naznačí, že válku nelze vyhrát, objeví se Zelenskyj v některém evropském hlavním městě. Tam dostane objetí, slib dalších peněz a ujištění, že zvítězí. Tak tomu bylo po roztržce v Oválné pracovně i po jednáních v Abú Zabí. Trumpovi Proud vyčítá katastrofu v Íránu, v ukrajinské otázce mu ale přiznává správné instinkty. Spojené státy vyrobí ročně zhruba 680 střel PAC-3, a to se dá spotřebovat za pár dní, jak ukazují boje v Perském zálivu.
Ruský a čínský zbrojní průmysl funguje jinak. Je státní a dá se zmobilizovat celý. Rusko od roku 2011 soustředilo zbrojní výrobu do jednoho konglomerátu Rostech, který se rozjíždí pomalu, ale pak chrlí výrobky ve velkém.
Prošlá munice a průmysl, který nestačí
Úřadující ministr amerického námořnictva před senátním výborem přiznal, že část munice použité při operaci Epic Fury proti Íránu byla prošlá a dostala nový kód. Přirovnal ji k chlebu, který se dá pokropit vodou a rozpéct v mikrovlnce. Proud to označuje za šílenství a připomíná, že nejeden analytik už dlouho upozorňuje, že velká část munice při dopadu neexploduje.
Jádro problému je hlubší. Západní vojensko-průmyslový komplex nezvládne ani jednu dlouhou konvenční válku, natož dvě. Za druhé světové války Spojené státy chrlily tisíce lodí, tanků a granátů, protože technika byla jednodušší. Ve 21. století se tak opotřebovací válka vést nedá. Rusové a Číňané si umějí zajistit munici ve velkém, i když jednodušší. Kvantita má svou vlastní kvalitu a tuto zeď žádný rozmočený bochník neprorazí.
Ukrajinské finance: díra, kterou nikdo nezalepí
V americkém Kongresu se po volbách rýsuje balík zhruba 15 miliard dolarů pro Ukrajinu. Moderátor připomíná, že ani balík 61 miliard z roku 2024 na frontě nic nezměnil. Proud dodává, že Ukrajina potřebuje na rok 2027 zhruba 155 miliard dolarů a pokaždé utratí víc, než plánovala. Patnáct miliard je kapka v moři.
Ukrajina navíc nepotřebuje jen zbraně, ale peníze na chod celého státu. Rozpočtový schodek dosahuje zhruba 20 % HDP, dluh roste o deset procentních bodů ročně a přesáhl 100 % HDP, přičemž před válkou byl kolem 60 %. Tyto potřeby nezmizí ani po skončení války a Proud čeká, že je zaplatí Evropa, ne Američané. Evropská unie s obtížemi schválila v dubnu balík 90 miliard až po odchodu Viktora Orbána a nový balík kolem 70 miliard by pokryl jen zhruba 45 % ukrajinských potřeb. Další peníze tak nanejvýš umožní shodit pár dalších mostů a zasáhnout několik rafinerií.
Donbas výměnou za Ukrajinu v NATO?
Po jednáních mezi USA, Evropou a Zelenským se podle moderátora objevil nápad dát Putinovi Donbas výměnou za souhlas se vstupem zbytku Ukrajiny do NATO. Jeden z bývalých vysokých představitelů NATO ho na sociálních sítích označil za „kreativní zvrat“ s tím, že Ukrajina bude mít po válce nejzkušenější armádu v Evropě.
Proud takové úvahy označuje za trapné a nereálné. Putin dal armádě čas do podzimu 2027 a s Donbasem nikde nespěchá. Postupně ho dobývá raketami, dělostřelectvem a drony, šetří vlastní vojáky a vyčerpává ukrajinskou armádu i ekonomiku. Proč by měl teď přijmout Donbas, který stejně do roka získá, a navíc pustit Ukrajinu do NATO, tedy přistoupit na to, co bylo hlavní příčinou celé války?
Moderátor to dokládá výhledem výroby munice na rok 2027. Rusko má mít 15 až 20 tisíc střel s plochou dráhou letu a dronů podobného typu, Ukrajina 1 500 až 2 200, a to proti mnohem hustší protivzdušné obraně. U kluzákových pum má Rusko převahu zhruba 25 až 30 ku jedné a v letadlech asi deset ku jedné. Rusko podle Prouda bude bombardovat Kramatorsk a Slovjansk, dokud se morálka obránců nezlomí. Ústupek ohledně NATO nepotřebuje.
Proč má Rusko víc trpělivosti než Západ
Války vyhrávají ekonomiky, ne armády. Rusko má průmyslovou základnu, dluh kolem 20 % HDP, přebytky z exportu, kterým válka s Íránem ještě pomáhá, a hotovost, ze které válku platí bez půjček. Má větší populaci a díky semknutí kolem vlajky nepotřebuje násilnou mobilizaci, kterou používá Ukrajina. Útočí bombardováním a drony místo velkých útoků pěchoty, aby šetřilo vojáky. Počítá s tím, že Ukrajina a Evropa se zlomí dřív.
Proč jsou Rusové trpělivější? Ve Velké vlastenecké válce Sovětský svaz ztratil kolem 27 milionů lidí. Dnešní ztráty jsou ve srovnání s tím zlomek, i když jde o statisíce mrtvých a raněných. Život v Rusku jde dál: nezaměstnanost je nízká, reálné mzdy vzrostly a export se daří. Proud to viděl koncem září sám. Vesnice kolem Moskvy žijí normálně, centrum je živější než v roce 2019, kdy z Moskvy odcházel, a rostou nové mrakodrapy, dálnice i sídliště.
Závěr
Z pohledu bývalého britského diplomata se karty rozdávají jasně. Trump potřebuje pomoc s Íránem, Si chce stabilitu a kontrolu zbrojení a Putinovi stačí, že sedí u stolu velmocí. Na Ukrajině Rusko vyrábí víc, platí z vlastního a čas hraje pro něj. Evropa podle Prouda Zelenskému dál slibuje, co nemá, a místo mírové dohody blokuje jednání příměřím i reparacemi. Každý další rok války přitom ruské požadavky zvyšuje a platí ho především Ukrajinci.