Spojené státy stahují vojáky a námořníky z dosahu íránských raket a protiraketové systémy Patriot přesouvají do Izraele. Podle plukovníka ve výslužbě Douglase Macgregora, vyznamenaného válečného veterána a analytika zahraniční politiky, je to jasný signál, že po amerických volbách do Kongresu přijde další kolo války s Íránem. Krátký letecký úder podle něj nic nezmění, otevře ale cestu k jaderným zbraním a může definitivně ukončit americkou nadvládu na Blízkém východě.
Další kolo s Íránem a Patrioty pryč z Koreje
Že dojde k další výměně raket a výbuchů s Íránem, považuje Macgregor za samozřejmé. Všímá si přitom dopadu, o kterém se v Americe skoro nemluví: vláda Korejské republiky zaznamenala, že USA z jejího území odvážejí další Patrioty i s radary. To přilévá olej do ohně debaty o předání operačního velení nad silami na Korejském poloostrově Jižní Koreji.
Většina Američanů podle něj netuší, že jihokorejské ozbrojené síly nevelí Soulu, ale Washingtonu, a Korejci se na to dlouhodobě zlobí. Odvoz veškeré techniky spojené s Patrioty posílil v Koreji názor, že se země musí osamostatnit a bránit sama. Macgregor by to uvítal, ve Washingtonu se to ale nelíbí.
Co má přinést krátký a tvrdý úder
Po volbách se počítá s krátkým, tvrdým obnovením války. Co by měla taková operace přinést jinak než minule? Veřejně známá odpověď podle Macgregora zní: nic moc. Mluví se o třídenní letecké kampani, možná čtyř- nebo pětidenní. Už od začátku přitom tvrdil, že intenzitu útoků dokážou USA udržet týden, nejvýš deset dní, a teď je to tři až čtyři dny.
Cíl zůstává stejný: přivodit pád íránské vlády, pokud to jde, ji zabít, a rozložit íránskou společnost zničením její životodárné infrastruktury, tedy zdrojů energie, rozvodných sítí a odsolovacích zařízení. Klíčová otázka ale zní, co bude, až letecká a raketová kampaň skončí a nic se nezmění. Proto Macgregor opakovaně upozorňuje na možné použití taktické jaderné zbraně. Na ministerstvu obrany i v Bílém domě podle něj zaznívají hlasy, které ho prosazují. Považuje to za velmi nebezpečné a nerozumné, ty hlasy ale existují. A o íránské odpovědi se podle něj skoro vůbec nemluví.
Hora Pickaxe a meze bombardování
Nejpravděpodobnějším cílem taktického jaderného úderu by byl podzemní komplex Pickaxe Mountain, vybudovaný stovky metrů pod žulovými horami. Tolik skály neprorazí ani protibunkrové bomby, ani bomba MOAB, ani taktická jaderná hlavice. Mohl by prezident přesto takový rozkaz vydat jen proto, že by to na povrchu vypadalo působivě?
Macgregor připomíná, jak USA za prvního Trumpova funkčního období shodily v Afghánistánu na horu bombu MOAB, obří palivovzdušnou nálož. Všichni byli z výbuchu nadšení a prezident Trump gratuloval k obrovskému úspěchu. Později se ukázalo, že na zemi to skoro nic nezměnilo. Podobně by to dopadlo i tady. Pokud by do hory nepronikl výsadek speciálních sil s kufříkovou jadernou náloží, který by se probojoval dovnitř a tam ji odpálil, Pickaxe Mountain podle Macgregora nic vážně nepoškodí.
Ospravedlnění operace je proto spíš politické. Donald Trump podle něj vždy hledá něco, co může ukázat jako důkaz vítězství, a výbuchy na zemi působí přesvědčivě na lidi, kteří netuší, co se doopravdy děje. Už letecká kampaň v letech 1990–1991 trvala zhruba 40 dní a byla „téměř biblická“, na Republikánské gardě, tedy na silách, na kterých záleželo, ale mnoho nezměnila. Zničit se dá všechno, co stojí na místě: elektrárny, nemocnice, školy. Zabít se dají statisíce lidí. Hmatatelné vojenské vítězství to ale nepřinese. Bombardování by podle Macgregora mohlo také posloužit jako zástěrka pro izraelské použití taktické jaderné zbraně.
Za Teheránem navíc stojí Peking a s ním Moskva. Rusko válku na Ukrajině vojensky vyhrálo, Ukrajina je po ztrátách v technice i na životech vůči Moskvě bezbranná, a ta se tak může víc věnovat podpoře Íránu. Proto je podle Macgregora velmi nepravděpodobné, že by USA dosáhly svého, totiž splnění izraelských požadavků: aby se Írán vzdal kontroly nad Hormuzským průlivem, navždy se zřekl jaderných kapacit i zbraní a připustil rozsáhlé kontroly na svém území. To se nestane, dokud za ním stojí Čína a Rusko.
Íránská odpověď: zničit všechno na západním břehu Zálivu
Írán má podle různých odhadů 30 až 50 podobných podzemních zařízení. Kdyby na něj dopadla jaderná zbraň a zabila statisíce, v Teheránu možná miliony lidí, už by ho nic nezdržovalo. Podle zdrojů blízkých Íránu navíc existuje systém „mrtvé ruky“: dochovaná stanoviště by provedla své úkoly bez dalšího spojení s velením. Jak by pak mohl přežít Izrael, který se proti takové odvetě nedokáže ubránit?
Ve Washingtonu dál přežívá představa, že íránskou odpověď oslabí, pokud se zasáhnou všichni spojení s Islámskými revolučními gardami, a že většina Íránců je ochotná opustit vlastní vládu a zradit zemi. Macgregor tomu nikdy nevěřil. Írán podle něj není křehký umělý útvar, který někdo za jedno odpoledne nakreslil do mapy, ale Persie, civilizační stát podobně jako Čína, Indie nebo Rusko.
Íránci teď čelí nové motivační struktuře a jejich motivací je zničit všechno na západním břehu Perského zálivu. Nejdřív zbytky amerických základen, protože bez americké přítomnosti a moci v regionu Izrael podle Macgregora nepřežije. Tuto pozici si USA z velké části zničily samy a další kolo ji dorazí. Až bude jasné, že Američané odešli a Izrael přestal být velmocí regionu, zaplní vakuum Čína s Ruskem. Osmdesát let téměř nezpochybnitelné americké nadvlády na Blízkém východě vystřídá nadvláda převážně čínská a v menší míře ruská, možná na dalších osmdesát let.
Izraelská koncepce a osud arabských států
V Teheránu se nedávno sešli zástupci Pákistánu, Turecka a Saúdské Arábie, přestože právě saúdské území se v této válce stalo terčem íránských střel. Skutečný výsledek ani obsah jednání neznáme, jen to, co uveřejnil tisk. Macgregor je ale přesvědčen, že se jednalo o Izraeli: jak se proti němu bránit a jak porazit projekt Velkého Izraele, který je pro všechny státy regionu existenční hrozbou.
V rozhovoru zazněla nová izraelská bezpečnostní koncepce, kterou tento měsíc zveřejnil bývalý izraelský generál. Jeden z jejích bodů odmítá samostatnou existenci arabských států: většina z nich prý nejsou skutečné národní státy, ale soubory etnických skupin bez společné historie, a podkopávání jejich stability je proto přirozený proces. Nejde o obvinění ze strany kritiků, ale o text izraelské strany samotné.
Macgregor uznává, že popis arabských států je přesný, to ale nikomu nedává božské právo je rozkládat. Izrael si podle něj tuto moc přisvojil, přestože i on je mladý stát a stejně jako ony produkt obou světových válek. Arabské státy rozvrátit lze a už se to děje. Írán, Turecko, Rusko, Čínu ani Indii jako civilizační státy zničit nelze. V Ankaře, Teheránu, Moskvě i Pekingu se proto řeší, co arabské státy nahradí.
Saúdové podle Macgregora Íráncům nabízejí, co mohou, aby jim další škody nezpůsobili. I kdyby se s Íránem dohodli, neplatí to automaticky pro hnutí Ansárulláh v Jemenu, kterému se běžně říká húsíové. To se nezastaví, dokud od Saúdské Arábie nedostane, co chce, a výsledkem může být až pád saúdské královské dynastie. O ostatních emirátech se ví málo. Objevují se zprávy, že ze Spojených arabských emirátů a podobně z Kataru a Bahrajnu putovalo do Teheránu velké množství zlata. Pro Írán je ale podle Macgregora zásadní jedno: žádné americké základny v regionu. Všechno, co tam zůstane, vnímá jako proradné, nebezpečné a jako součást americké strategie zadržování. Další kolo tak nejspíš rozhodne o dlouhodobém vývoji celého regionu, a pokud se Íránu podaří vydržet déle než USA, vrátí se na stůl otázka taktické jaderné zbraně. Tím by padlo jaderné tabu a zbraně by začali používat i jiní.
Patrioty pro Izrael, ne pro americké základny
Riziko pro americké vojáky v regionu poroste, část vojáků, letadlových lodí a dalších plavidel už ustoupila dál. Podle zpráv přitom USA přesouvají systémy protiraketové obrany Patriot z Texasu do Izraele, ne na vlastní základny, ne do Jordánska, kde jsou američtí vojáci, a ani do Saúdské Arábie, která byla na mušce.
Vysvětlení je podle Macgregora prosté: Izrael je strategicky americkou „nepotopitelnou letadlovou lodí“, poslední baštou moci a vlivu v regionu, a proto dostává všechno. Pokud poslední válka něco ukázala, pak to, že USA nemohou ubránit množství svých základen. Nemají na to zdroje a protivník dokáže vystřelit víc raket, než kolik jich Američané mohou sestřelit. Rakety se proto soustředí na bodovou obranu klíčových míst v Izraeli. Jestli to bude fungovat, o tom Macgregor pochybuje.
Kdo v Izraeli podporuje Netanjahua, ať už ho má rád, nebo ne, podporuje s velkou pravděpodobností nejméně 80 procent toho, co chce prosadit. Jde o sázku „všechno, nebo nic“: buď válku vyhrát, nebo je stejně konec, a pokud se cestou použije pár jaderných zbraní, budiž. Takové smýšlení podle Macgregora v Izraeli USA samy pěstovaly a nikdy neřekly opak. Mnozí si už uvědomují, že Izrael strategicky míří do slepé uličky. Přestože Američané počítají s koncem po třech nebo čtyřech dnech, válka se podle něj může táhnout, dokud si Íránci nebudou jistí, že USA v regionu skončily a Izrael pro ně nepředstavuje hrozbu.
Ústup od Perského zálivu po Británii
Deník The New York Times popsal, jak se americké síly od Perského zálivu až po Británii stahují a jak válka, která měla ukázat dosah americké moci, ukázala opak. Uzavřené základny na Blízkém východě a omezení jedné z nich v Británii zkomplikovaly logistiku. Svazy letadlových lodí musely ustoupit, jejich operace se protáhly o týdny a část se přesunula až na Diego Garcia. Má vůbec nějaký americký generál odvahu říct prezidentovi, že další krátký úder jen zabije další Američany, a pohrozit rezignací?
Macgregor pro to nevidí žádné známky. Předsunutá přítomnost byla pro ozbrojené síly vždy vstupenkou k větší struktuře sil, víc penězům a víc generálům a admirálům, kteří jim velí. Udržet ji znamená mít velkou hladinovou flotilu, která je dnes na tento úkol příliš malá, velké svazy bombardérů s dlouhým doletem, tankovací letouny a mnoho leteckých základen po celém světě. Vše začalo jako zadržování Sovětského svazu, skončilo ale jako síť opěrných bodů kolem celé Eurasie proti Číně, Rusku a posledních dvacet let i proti Íránu.
Čína přitom podle Macgregora dosáhla velmocenského postavení pozoruhodně mírově a nikoho napadnout nechystá. Rusové dávají jasně najevo, že o invazi nikam nestojí. Proto také nebyli připraveni na válku, kterou museli vést na Ukrajině, teď ale velkou armádu mají, protože jim nic jiného nezbylo. Doba územního imperialismu skončila a předsunutá přítomnost se ani nevyplácí. Petrodolarový systém, který na ní údajně stál, už neexistuje, a takzvaný liberální mezinárodní řád založený na pravidlech nebyl nic jiného než americká finanční a vojenská nadvláda. Ekonomika je v potížích, finanční systém křehký a předsunuté síly ochránit nejde.
Bojovat s Íránem přímo u jeho prahu podle Macgregora nikdy nedávalo smysl. Pokud už válka s Čínou, tak uprostřed Tichého oceánu, kde mají USA díky ponorkové flotile výhodu, ne v Jihočínském moři nebo v úžině mezi Tchaj-wanem a pevninou. Z Koreje a Japonska Američané stejně odejdou, a pokud ne dobrovolně, vyhodí je, protože jsou jen magnetem pro cizí rakety. Totéž čeká v případě války Evropu. Ozbrojené složky se přesto drží základen jako španělská Rota nebo německý Ramstein, protože schopnost projektovat sílu znamená někomu hrozit. Washington si tuto finanční a vojenskou nadvládu plete s dlouhodobým bezpečnostním zájmem amerického lidu. Odchod ze základen, nižší vojenské výdaje a důraz na prosperitu doma by USA přitom pomohly konkurovat zemím jako Čína.
Ropa, dluh a eurodolar
Útok má podle všeho přijít až po volbách do Kongresu. Ceny ropy už ale vyhnaly vzhůru útoky húsíů a dění v Hormuzském průlivu od začátku války, a nespokojenost to vyvolává i mezi příznivci prezidenta Trumpa. Pokud Írán po dalším úderu odpoví tak, jak Macgregor předpokládá, bude se ropa za sto dolarů za barel zdát jako zlaté časy.
Sociální nepokoje doma podle Macgregora nepřijdou, dokud nezakolísá ekonomika a nezkolabuje finanční systém. Pokud k tomu válka povede, jde o velmi reálnou možnost. Evropa navíc stojí na eurodolarovém systému a poptávka po dolarech v zahraničí je stále vysoká. Když se věci v USA rozpadnou, ocitne se v ohrožení i Evropa, která trpí mnoha stejnými neduhy. To, co se odehrává ve Francii, se podle něj v nějaké podobě rozšíří po Evropě i do USA.
Když jsou doma velké problémy, nikoho nezajímá zámoří. Spojené státy pak stáhnou síly, zruší základny a sníží výdaje. Macgregor si z dětství pamatuje stovky lodí z druhé světové války odstavených v přístavech, například ve Filadelfii. Totéž by tentokrát potkalo většinu hladinové flotily, protože se někdo zeptá, proč utrácet sto tisíc dolarů denně za pohon lodí, které křižují prázdný oceán. Hormuzský průliv a Rudé moře ukázaly, že USA strategická úzká hrdla neudrží. Proč by to pak zvládly v Bosporu nebo v Malackém průlivu? Současné vojenské a politické vedení podle Macgregora pořád žije ve 20. století, přestože bojuje ve 21.
Kallasová a válečná zima na Ukrajině
Vysoká představitelka EU pro zahraniční věci Kaja Kallasová prohlásila, že na brzký mír na Ukrajině je malá naděje, Ukrajinu čeká další krutá válečná zima a úkolem Evropy je pomoci jí útoky vydržet a zvýšit cenu války pro Rusko. Proč úkolem není válku ukončit?
Macgregor volí ostrá slova: Kallasová je podle něj „nepříčetná“ a „patří do blázince“. Nikdo při smyslech nechce válku s Ruskem kvůli Ukrajině ani kvůli čemukoli jinému ve východní Evropě, a pokud si myslí, že Američané budou tlačit na prezidenta, aby kvůli Ukrajině zaútočil na Rusko jadernými zbraněmi, přišla o rozum. Žije podle něj na začátku 20. století a snaží se znovu bojovat ve druhé světové válce, protože její zemi a další na východě Sověti brutálně utiskovali. Dnešní Rusko ale není Sovětský svaz. Má mnohem víc společného s carským státem, je však mnohem lepší a humánnější, než byl carský stát, ať má jakékoli vady. Rusové jsou podle Macgregora ke své zemi mnohem pokornější než Američané. Řekne-li jim někdo, že mají problémy, odpovědí, že o nich vědí a pracují na nich. V USA se místo toho za vlastenectví vydává přesvědčení, že kdo kritizuje, nenávidí Ameriku.
Klíčem k Evropě je Německo
Klíčem k zásadním změnám v Evropě je podle Macgregora Německo. V zemi podle něj pracují tisíce lidí pro CIA a spolu s německou vládou se snaží zabránit tomu, aby Alternativa pro Německo získala moc a vliv. Se státem ovládanými médii šíří lži o AfD jako o pravicově radikální neonacistické organizaci. Ve skutečnosti je podle něj velmi umírněná, možná až příliš na to, aby po nástupu k moci zvládla problémy země.
Kancléř Merz má podle Macgregora podporu někde mezi deseti a čtrnácti procenty. Až odejde a přijde nová vláda, její první cesta povede do Moskvy, protože Moskva je zdrojem levné energie. Levná energie znamená levný úvěr a obojí dohromady vědeckou a průmyslovou výkonnost. Rusové chtějí s Německem obchodovat, historicky jde o jejich hlavního obchodního partnera a spolupráce prospívá oběma. Macgregor připomíná, že když Hitler 22. června 1941 napadl Sovětský svaz, Stalin během dvou nebo tří týdnů vrtěl hlavou a opakoval, že s Němci byli neporazitelní. Podle Macgregora měl pravdu.
Dnes nejde jen o bezpečnost a vojenskou moc, ale i o zdravý finanční rozum a společnou prosperitu. USA proti tomu bojují zuby nehty a podle Macgregora proto pomohly zničit plynovod Nord Stream. Všechno se točilo kolem Německa, stejně jako NATO bylo vždy o Německu. Až se Němci z této pohromy vzpamatují, uzavřou s Ruskem mír a vrátí se ke spolupráci, změní se celá Evropa a pozice USA v ní bude neudržitelná. Válku s Ruskem podle něj v Evropě nehledají „mnozí“, ale jen hrstka politiků, mezi které vedle Kallasové řadí i předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou a kancléře Merze. Starmerův nástupce v Londýně podle něj nic nezměnil a je stejně špatný, ne-li horší, a francouzský prezident Macron musí odejít. Evropu podle něj čeká dlouhé období zmatků, krizí, vnitřních otřesů a revolucí.
Třístranná jednání USA, Ruska a Ukrajiny
Příští měsíc se mají konat třístranná jednání Spojených států, Ruska a Ukrajiny, bez Evropy. Zatímco ukrajinský prezident Zelenskyj je líčí jako cestu k tomu, co chce od Ruska získat, mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov zdůrazňuje, že jde také o bezpečnostní záruky pro Rusko.
Pro Macgregora jsou jednání bezvýznamná. Rusové na ně přistupují, protože chtějí udržet dobré vztahy s USA, i když je Američané urážejí, lžou jim a útočí na ně. Jde podle něj o „frašku“ a „klaunskou show“. Rusové jsou gentlemani: vyslechnou, pokývají hlavou, odjedou domů a nic se nezmění. Rusko vyhrává a válka se chýlí ke konci. Letecká a raketová kampaň proti Ukrajině je zdrcující a obyvatelstvo podle Macgregora nechce mít se současnou vládou nic společného. Zelenského podle něj u moci drží britská MI6 a CIA, které se dnem i nocí snaží udržet iluzi, že na Ukrajině existuje vláda nějakého významu, a sehnat bezpilotní systémy a rakety proti Rusku. Donald Trump přitom podle Macgregora CIA nekontroluje, stejně jako většinu své vlády, a Biden ji nekontroloval nikdy.
Finsko, Norsko a severní námořní cesta
Finsko a Norsko vedly s prezidentem Putinem podle zpráv věcný devadesátiminutový telefonát. Jedna verze tvrdí, že hledaly cestu k ukončení války, druhá, že Rusku pohrozily ohrožením jeho lodní dopravy, pokud nepřestane útočit na ukrajinskou energetiku.
Zprávy, které Macgregor viděl, vyzněly spíš pozitivně, tedy že obě země projevily ochotu pomoci válku ukončit. Kdyby byly tak pošetilé a Rusům pohrozily omezením přístupu do Atlantiku přes průliv mezi Grónskem, Islandem a Británií, bylo by to fatální. Pokus zablokovat ruská plavidla by navíc nevyhnutelně vedl ke střetu s Čínou, protože severní námořní cesta je díky tání ledu otevřená. Většinu jedné strany kontroluje Rusko, část Norsko a v menší míře Finsko a velký zájem o ni mají Japonci i Korejci, protože zkracuje dobu přepravy. Macgregor pochybuje, že by Seveřané hrozili, protože severní Norsko by v případě skutečného zásahu proti Rusům „zmizelo za jedno odpoledne“. Dánská premiérka byla podle zpráv rozhořčená, že se s Putinem vůbec mluvilo, přitom ochotných mluvit je málo, a už to, že telefonát proběhl, je posun pozitivním směrem.
Britské varování před válkou s Ruskem
Nový britský ministr obrany Wes Streeting varoval občany, že se musí připravit na scénář, v němž se Spojené království a NATO ocitnou ve válce s Ruskem. Podle něj o válku nestojí, NATO je obranná aliance a Putinova ujištění připomínají to, co říkal o Ukrajině pár dní před invazí.
„NATO je obranná aliance, a proto jsme museli vtrhnout na Balkán a bombardovat Srbsko,“ odpovídá Macgregor. Z obranné povahy aliance prý také plynulo, že spojenci byli zatažení do Afghánistánu a Iráku. Tuto okatou pokrytost považuje za „odpornou“. Britská vláda podle něj možná doufá, že strachem a přídělovým systémem zakryje rozvrat britské ekonomiky a klesající životní úroveň. Kdo v Británii navštívil něco jiného než obvyklé londýnské památky, ví, jak zchátralá země je. Je jen stínem své slávy a v Londýně si to nikdo nechce přiznat.
Lidé, kteří vyzývají k „šíleným“ krokům proti Rusku, podle Macgregora nakonec odejdou. Pokud je ale nikdo nezastaví, může být Británie zatažena do války podobné té první světové. V roce 1914 si skoro nikdo v Evropě nedokázal představit, jaká válka vypukne, a když se ukázalo, jaká to byla chyba, nikdo neměl morální odvahu říct, že se musí skončit. Ke konci roku 1916 a na začátku roku 1917 k tomu bylo blízko, válka ale vydržela, dokud nezasáhly USA a ještě ji prodloužily. Průměrný Brit podle Macgregora vůbec netuší, co se děje.
Generálové, kteří neznají skutečnou válku
Náčelník britské armády generál Walker prohlásil, že Británie se musí připravit na válečné oběti. Jeho slova považuje Macgregor za ohromující svou neznalostí. Do nejvyšších funkcí v zemích NATO se podle něj dostávají lidé ochotní bez výjimky opakovat hlouposti. Výjimkou jsou Poláci: na polském generálním štábu jsou lidé, kteří veřejně varovali, ať nikdo ani nepomýšlí na válku s Rusy, protože jsou velmi schopní, dobře vybavení, připravení bojovat a Polsko by proti nim neobstálo.
Za absurdní považuje i výroky dnes už penzionovaného amerického generála Donahua o obsazení Kaliningradu během 48 hodin. Tito lidé podle něj nevědí, jak skutečná válka vypadá. Kdo bojuje se slabými nepřáteli bez protivzdušné obrany, armády a námořnictva, kteří umějí jen nastražit miny a občas vystřelit z RPG, minometu nebo rakety, dojde o sobě k absurdním závěrům. Tak to vypadalo i před první světovou válkou: Francouzi věřili v ducha bodáku, britští generálové v lepší střelbu a lepší pušky. Nikdo nepočítal s rychlopalným dělostřelectvem, které na velkou vzdálenost drtí vojáky na bojišti. Každý prapor měl jeden nebo dva kulomety, Němci nakonec jeden v každém družstvu. Dnes podle Macgregora rozhoduje přesná a zdrcující palebná síla, kterou Britové soustředit a účinně použít nedokážou. Proti nim ji ale použít lze velmi účinně.
Schůzka Putina, Si Ťin-pchinga a Trumpa v Pekingu
Poslední nadějí, jak se válce vyhnout, může být chystaná schůzka Vladimira Putina, Si Ťin-pchinga a Donalda Trumpa v Pekingu. Zelenskyj je nespokojený, že u toho nebude. Trumpovi by se mohla zamlouvat představa nové Jalty, na které tři vládci světa rozhodnou o válce s Íránem i o válce na Ukrajině.
Čínští i ruští mluvčí ale podle Macgregora myšlenku jaltského uspořádání rovnou odmítli. Trump a USA se vidí jako střed vesmíru, Rusové a Číňané se považují za součást rostoucího multipolárního světa. Když mluví, oslovují miliardy lidí takzvaného globálního Jihu, v Indii, Malajsii nebo Brazílii. Američané mluví hlavně sami k sobě a Trump myslí jen na to, co může doma předvést jako důkaz své velikosti. Pokud na schůzku přijde s tímto přístupem, bude to podle Macgregora katastrofa. Jinak by to bylo, kdyby uznal, že USA nejsou jediným hráčem a mají závazky i vůči zbytku světa, to ale Macgregor nečeká.
Rusové a Číňané se podle něj pokusí budovat obchodní vztahy, což by vyžadovalo změnu sankcí a ústup od hrozeb a cel. Soukromě ale dají jasně najevo, že Írán neopustí a válka na Ukrajině skončí, až Rusko dostane své podmínky. USA tak nejen za Trumpa, ale už dlouho předtím vyvolaly nová spojenectví namířená proti sobě, která obstojí. Pokud by Američané „hloupě“ použili proti Íránu jadernou zbraň, stanou se vyvrhelem všech dob a zbytek světa se od nich odvrátí.
Svět po prohraných válkách
Jak by vypadal svět, kdyby USA za rok či dva prohrály válku na Blízkém východě, Ukrajina byla poražena a NATO selhalo? Všechny státy světa se podle Macgregora budou rozhodovat, s kým obchodovat a spolupracovat, a s USA to nebude. Jedinou cestou je podle něj obchod na západní polokouli. V Latinské Americe žijí stovky milionů lidí, kteří chtějí kupovat americké zboží, k tomu se ale nedá dojít výhrůžkami Kubě a Venezuele. Kauza Madura podle něj vyvolala vůči USA nenávist, kterou Američané nevnímají. Lidé v Latinské Americe vidí v USA horšího než tyrana, vidí v nich hrozbu.
Macgregor proto nevidí dobré zprávy. Čeká, že USA zaútočí, budou bombardovat a že taktickou jadernou zbraň možná použijí ony, Izrael, nebo oba. Nepřinese to, co Američané chtějí, neposílí je to ani nezajistí budoucnost Izraele. Zničí to všechno, co USA vybudovaly za osmdesát let od konce druhé světové války. Že by se našel generál nebo politik, který by na protest rezignoval, nečeká: nic se podle něj v životě národa nestane skutečností, co už nebylo v jeho dějinách, kultuře a DNA, a v americké historii ani mezi jejími vojenskými veliteli takový čin nevidí.
Závěr
Stahování amerických sil z dosahu íránských raket a přesun Patriotů do Izraele čte Douglas Macgregor jako přípravu na další kolo války s Íránem. Krátký letecký úder podle něj podzemní arzenál nezničí, vyprovokuje íránskou odvetu proti všemu na západním břehu Zálivu a hrozí prolomením jaderného tabu. Výsledkem má být konec americké převahy v regionu, kterou převezmou Čína s Ruskem. V Evropě podle něj rozhodne Německo a jeho návrat ke spolupráci s Moskvou, zatímco britské a unijní válečné varování považuje za nebezpečné nepochopení moderní války.
