Dějiny se podle americké historičky Sarah Paine dnes pohybují nebývale rychle. Jako by se protrhla ucpaná řeka a nikdo nevěděl, kudy se proud vydá. Putin převrátil šachovnici invazí na Ukrajinu, Spojené státy se pustily do války s Íránem, kterou historička považuje za válku z rozmaru, a v čele několika velkých mocností stojí lidé, kteří podle ní riskují bez rozmyslu. Paine, odbornice na dějiny Ruska a Číny a profesorka ve výslužbě, místo předpovědí nabízí pojmy, kterými se dá současný svět číst.
Kontinentální říše proti námořnímu řádu
Státy, často celé říše, se dlouho organizovaly kontinentálně a měnou moci pro ně byla půda. Kdo chtěl sílu, zabíral území sousedů, a tím zároveň pálil bohatství. Alternativu přinesly námořní mocnosti v čele s Británií. S průmyslovou revolucí se měnou moci stal průmysl a obchod, protože bohatství se najednou dalo zhodnocovat. Za takto nashromážděné peníze si stát koupí armádu i cokoli jiného.
Námořní řád stojí na univerzálních pravidlech. Platební karta funguje kdekoli na světě, malá firma může podnikat v několika zemích a nikdo jí výdělek nesebere. To je řád založený na pravidlech. Pokud zmizí, přijdou o svůj svět i miliardáři, kteří dnes posílají peníze kontinentalistům. Stanou se jeho oběťmi také.
Proč se znovu mluví o světové válce
Nejvíc se Paine bojí o mladou generaci. Svět se podle ní může dostat do světové války, protože některé velké a důležité země řídí bezohlední lidé. Válku je snadné začít a těžké ukončit: kdo prohrává, nechce prohrát, a tak sází dál ještě dlouho poté, co je rozhodnuto.
Na námitku, že před velkou válkou někdo varuje každý rok od roku 1945, odpovídá rozdílem mezi pozitivními a negativními cíli. Pozitivní cíl se dá ověřit: chci zadržet Madura a dostat ho do newyorského vězení, a když se to podaří, každý to vidí. Negativní cíl znamená něčemu zabránit, a kolikrát se svět vyhnul světové válce, nikdo nespočítá. Rodič drží malé dítě na ulici za ruku a nikdy se nedozví, kolikrát mu tím zachránil život. Vlády se podle historičky starají hlavně o negativní cíle: brání cizí invazi, kontrolují mosty, aby nespadly, udělují licence lékařům a učí děti číst. Uznání za to nedostávají, protože běžný den vypadá běžně.
Válka s Íránem jako učebnice neschopnosti
Za varovné znamení považuje Paine válku s Íránem, podle ní jednu z nejneschopněji vedených válek v dějinách. Kdo už válčit musí, přenese náklady na protivníka a vlastní sníží na minimum. Tato válka ale zdevastovala americkou ekonomiku a rozbila americký systém spojenectví. Írán trpí, vedlejší škodou je však otřesená světová ekonomika. Ze Spojených států se tak pro většinu zemí stal místo nepříjemného partnera hlavní protivník, protože ohrožují jejich hospodářství.
Chyba vznikla už při plánování. Nestačí znát vlastní sílu a slabiny protivníka, je třeba vidět i jeho silné stránky, vlastní slabiny a zájmy všech ostatních. Někdo měl upozornit, že Írán jako první zavře Hormuzský průliv. Úzká moře se ve válce zavírají snadno, jak ukázala Ukrajina v Černém moři: pobřežní dělostřelectvo a miny zastaví lodní dopravu. Velká americká námořní základna v Bahrajnu tím ztratila smysl a nejbližší náhradou je Diego Garcia, ostrůvek uprostřed oceánu vzdálený 2 500 mil. Lidé, kteří o válce rozhodovali, jsou podle Paine pro své funkce historicky nekvalifikovaní, a proto nesmírně nebezpeční.
Americká pýcha a tenis na půl kurtu
Paine rozlišuje dva typy americké pýchy. První předpokládá, že všechna rozhodnutí, na kterých ve světě záleží, padají ve Spojených státech. Druhý, typický pro část technologických boháčů, spočívá v přesvědčení, že kdo vyniká v jednom oboru, vyniká ve všem. Chybí pokora uznat hranice vlastních znalostí a naslouchat odlišným názorům. Místo toho se podle historičky kolem prezidenta sešli přikyvovači, kteří udělali osudové chyby a natrvalo poškodili národní bezpečnost USA.
Trump je podle ní kontinentalista, realitní podnikatel, který vidí svět jako pozemky. Chtěl převzít Kanadu jako 51. stát a myslel si, že Írán bude procházka růžovým sadem: stačí odstranit vůdce a lid povstane. Americká zahraniční politika navíc hraje tenis na půl kurtu. Sleduje jen vlastní polovinu a soupeře nestuduje. Opravdový fanoušek fotbalu přitom zná nejen domácí tým, ale všechny velké kluby i jejich hráče. Íránská videa s figurkami z Lega, ve kterých si Íránci z Ameriky dělají legraci, podle Paine ukazují, že Američanům rozumějí do hloubky, zatímco Američané se v Íránu vůbec nevyznají.
Co se vyřešit nedá, je třeba zvládat
Historička odlišuje stav, který nejde změnit, od problému, který vyřešit jde. Kdo jde po nedosažitelném cíli, přecení síly a skončí špatně. Generace, která vyhrála druhou světovou válku, chápala, že Sovětský svaz je smrtelná hrozba, kterou ale nelze odstranit bez jaderného konce světa. Proto ji zvládala: sankcemi brzdila sovětský růst, růst vlastních spojenců naopak podporovala a šířila pravdivé informace v naději, že další generace na druhé straně změní postoje. Dnes Spojené státy uvalují cla na všechny, což Paine považuje za šílenství.
Írán má 90 milionů obyvatel. Nacistické Německo v rozšířených hranicích jich mělo kolem 80 milionů a jen okupační síly po druhé světové válce čítaly zhruba 1,5 milionu vojáků, nepočítaje miliony lidí, kteří přišli z Ruska. Okupace Íránu tedy proveditelná není. Proveditelné bylo omezit jaderný program za únosnou cenu, což přinesla dohoda z Obamovy éry, kterou podepsali všichni stálí členové Rady bezpečnosti OSN i Evropská unie. Nebyla dokonalá, ale měla velmi důkladný inspekční systém a hrozbu zmírnila. Poučení pro svět je teď prosté: pořiď si atomovou bombu, jinak jsi ztracen. Putin svou válkou a Spojené státy válkou s Íránem podle Paine šíření jaderných zbraní přímo podnítili.
Osudová chyba Putina i Ameriky
Osudová chyba je podle Paine rozhodnutí, po kterém jsou všechny dostupné možnosti horší než ty předchozí, a ty staré se už nevrátí. Takovou chybou je Putinova invaze na Ukrajinu. Rusko spálilo zásoby zbraní ze studené války. Putinovi by se dařilo mnohem lépe, kdyby zůstal u snadného postupu „zelených mužíčků“ na Krym a Donbas a Ukrajinu několik let pomalu destabilizoval. Místo toho ukrajinskou národní identitu mohutně posílil. Národní identity se často rodí ve válkách: i Británie za americké revoluce pomohla ze samostatných kolonií vytvořit soudržný národ.
Pro Spojené státy je osudovou chybou válka s Íránem. Přišly o spojenecký systém, a i když se ho jiná vláda pokusí obnovit, důvěryhodným partnerem už Amerika podle Paine nikdy nebude.
Poválečný řád se hroutí, Evropa staví vlastní instituce
Poválečný svět se podle historičky hroutí a míří do druhé studené války, která může skončit jadernou válkou. Mezinárodní systém stojí na normách podobně jako silniční provoz. Většina lidí jezdí po správné straně a na červenou zastaví, protože policistů by nikdy nebylo dost, kdyby pravidla přestali dodržovat všichni. Jednou z takových norem je uznat volební porážku, pogratulovat vítězi a příště se snažit víc, místo tvrzení, že druhá strana podváděla.
Spojené státy z tohoto řádu odcházejí a existenční hrozba, kterou tím vytvářejí, vyvolala v Evropě nejrychlejší budování institucí. Severské země Finsko, Švédsko, Norsko a Dánsko spolu s pobaltskými státy a Islandem společně řeší bezpečnost a znovu se vyzbrojují. Evropa podle Paine chystá vlastní platební systémy, protože má dost amerických karet, a aplikace zákazníkovi okamžitě řekne, jestli je výrobek americký, aby ho nemusel kupovat. Bojkot dopadá na Ameriku právě teď. Kanadský premiér Carney objíždí svět a organizuje střední mocnosti. To bude podle historičky nový světový řád.
Spojené státy stály v obou světových válkách na správné straně a přinesly světu mnoho dobrého. Dnes se ale utrhly ze řetězu a škodí budoucnosti vlastních dětí. Kdo říká, že by se Amerika do válek míchat neměla, má podle Paine v jednom pravdu: neposílat všude bojové jednotky, jako se to dělo na Blízkém východě. Ukrajině ale stačí dát, co potřebuje, bez jediného vojáka. To je ta levná cesta. Drahá cesta je rozbít vlastní spojenectví. Kanaďané americké zboží bojkotují, výrobci bourbonu z Kentucky musejí zavírat a Kanada chystá vývoz energie do Evropy, aby na Spojených státech nezávisela. Za to si podle historičky Amerika může sama, protože Kanadě vyhrožovala.
Neomezené cíle Kremlu
Na námitku, že platit za cizí válku je drahé a nikdo neví, jak dlouho potrvá, odpovídá Paine rozlišením omezených a neomezených cílů. Neomezený cíl je změna režimu, nejkrajnější podoba k ní přidává genocidu. Hitler měl obojí. Putin podle ní chce nejen ovládnout Ukrajinu, ale také vystřílet velkou část vládnoucí vrstvy až po malé děti, pokoušel se zabít Zelenského rodinu a chce zlikvidovat nositele ukrajinské kultury. To je genocida. Omezené cíle sahají od zabrání poloviny cizí země až po požadavek, aby se soused slušně choval na fotbale.
Putin podle historičky chce obnovit sovětské impérium. Rusko ale bylo za carů zaostalým koutem Evropy, vyváží hlavně suroviny a jeho hospodářský model selhává. Za studené války vyváželo komunismus a všude snižovalo životní úroveň, což stálo mnoho životů, například dětí bez očkování. Putin je kontinentalista, který chce brát druhým. Na začátku války ruští vojáci kradli pračky. Tak těžkou věc ukradne jen ten, kdo pračku nemá, a Ukrajinci takhle žít nechtějí. Putin je podle Paine podcenil. Jak v rozhovoru zaznělo ze setkání se Zelenským, ruští vojáci si s sebou vezli jídlo na tři až deset dní a uniformy na vítěznou přehlídku, protože čekali snadnou válku. Místo toho na jejich tanky civilisté házeli zápalné lahve.
Smrtící půda
Kdo má vůči druhému neomezené cíle, staví ho na „smrtící půdu“: buď bude bojovat, nebo zemře. Taková hrozba dokáže i z nejrozvrácenější země udělat smrtelně nebezpečného protivníka, jak zjistil Hitler se Sovětským svazem. Stalin předtím postřílel velkou část důstojnického sboru a na Ukrajině, obilnici říše, vyvolal hladomor. Totéž podle Paine Putin teď dělá Ukrajině a Spojené státy nepochybně Íránu.
Ajatolláh, který už u moci není, byl podle historičky proti jaderným zbraním. Nikdo ale netvrdí, že jeho nástupce bude také. Dokud budou u moci Donald Trump a Netanjahu, Írán stojí na smrtící půdě a bude dělat potíže, dokud oba neodejdou. Paine se bojí, že Trump nakonec použije taktickou jadernou zbraň. Spojené státy by pak navždy zůstaly jedinou zemí na světě, která shodila atomové bomby: dvakrát na Japonsko a potřetí na Írán. Kdyby jí někdo před deseti lety řekl, že Amerika odhodí spojence, nabídne Kanadě roli 51. státu a pohrozí zabráním Grónska, považovala by ho za blázna.
Nechat Rusku Ukrajinu kvůli levnějšímu benzinu?
Řidiči, kterým kvůli válce s Íránem rostou ceny u pump, by podle Paine měli hlavně jít volit. Dražší paliva trápí i Evropu a v Británii se ozývají hlasy, že by se Ukrajina měla Rusku nechat, aby se ceny energií uklidnily. Historička tomu rozumí, odpovídá ale základní poučkou válečných akademií: nepřítel má také hlas. Rusové si pro Evropu přijdou, ať se jí to líbí, nebo ne.
Jistotu nikdo nemá, ruské dějiny ale podle ní mluví jasně. Kontinentalisté postupují pořád dál. Na mapě ukazuje území, která Rusko ovládlo: Podněstří, politicky Bělorusko, Putinův vzestup ve druhé čečenské válce, útok na Gruzii v roce 2008 a odtržení dvou jejích oblastí a nakonec části Ukrajiny. Kontinentalista sleduje celých 360 stupňů svých hranic a chce je posouvat ven. Kdo tvrdí, že se Rusko zastaví, ať ukáže důkaz z jeho historie.
Studená válka skončila na západních podmínkách díky mistrnému ukončení, které zvládli Bush starší a Helmut Kohl. Následovalo kouzelné meziválečné období, kdy se Čína i Rusko obrátily dovnitř a nikdo nefinancoval protichůdné strany povstání po celém světě. Válka jen pálí bohatství. Pokud si Putin ponechá jakoukoli část Ukrajiny, zůstanou mu jen srovnané trosky.
Masové hroby a ruská odpovědnost
Ukrajinci budou bojovat dál. Jak v rozhovoru zaznělo, Zelenskyj při osobním setkání popsal zákop, který po sobě zanechali ruští vojáci, s 500 umučenými a svázanými těly lidí všech věků. Podle něj je naivní čekat, že rodiny obětí přijmou náhlé zastavení bojů a nebudou chtít odplatu. Sám přiznal, že po tom, co viděl, touží po pomstě.
Po většinu života historičky nesli korunu hanby Němci za zločiny druhé světové války. Dnes ji podle ní nese Putin a s ním Rusko. Německo přestavělo vzdělávací systém a žádný dnešní Němec za tehdejší zločiny neodpovídá, zatímco za to, co se děje teď, odpovídá mnoho Rusů. Rusko navíc odmítá odpovědnost za sovětskou minulost, jako by Sovětský svaz byl někdo jiný. Rusko ho ale řídilo. Francouzi také chápou jako Francii všech pět republik, monarchie i Napoleona. Za Romanovců se Rusko aspoň snažilo navázat na západní Evropu, komunisté chtěli svrhnout celý kapitalistický řád a Putin se podle Paine nezměnil. Kontinentalisté chtějí rozdělit svět na sféry vlivu jako staré euroasijské říše a na jejich okrajích se pak bojuje o to, kdo co dostane.
Kontinentalisté: Rusko, Čína – a Trump
Mezi kontinentalisty řadí historička Rusko, Čínu a také Donalda Trumpa. Nárokuje si kanadské území i Grónsko a unesl hlavu cizího státu. Maduro je podle Paine zavrženíhodný, na věci to ale nic nemění. Za drahé pohonné hmoty v Británii podle ní může Trump, ne Biden. Trump rád opakuje, že by válka za jeho vlády nikdy nezačala. Jenže tuhle začal sám.
U většiny politických rozhodnutí se důsledky projevují roky a těžko se dokazuje, co přesně způsobila. U války s Íránem je to podle historičky zjevné: každé tankování připomíná, kdo za tím stojí. Na argument, že Írán nesměl získat jadernou zbraň, odpovídá, že teď je to mnohem pravděpodobnější, protože ho válka k bombě přímo motivovala.
Lži, na kterých padl Sovětský svaz
Trump podle Paine není znám tím, že by říkal pravdu, a ve Spojených státech se lež stává normou. Sovětský svaz se přitom zhroutil z velké části proto, že stál na lžích. V plánovaném hospodářství každý nadsazoval, co potřebuje, a zamlčoval, co má, protože si nebyl jistý, že mu plán něco přidělí. Čím výš se data sčítala, tím nesmyslnější byla. Plánovači v Moskvě pak hrubě špatně rozdělovali kapitál i práci a katastrofu zaznamenali, až když se rozrostla jako metastáze a zemi rozbila.
Paine připomíná i prostou matematiku růstu. Doba, za kterou se ekonomika zdvojnásobí, se spočítá jako přirozený logaritmus dvou dělený tempem růstu. Při jednoprocentním růstu se hospodářství zdvojnásobí zhruba za 70 let, při třech procentech za 23 let. Kdo si cly nebo válkou ubere dva procentní body růstu, čeká na zdvojnásobení místo 23 let přes 70. Sankce naproti tomu dopadají jen na protivníka. Problém neřeší, ale zmenšují mu pokladničku, zatímco spolupráce se spojenci posiluje vlastní hospodářství. Fungují jako chemoterapie: nádor neodstraní, ale zmenší ho.
Diktátor bez cesty ven
Putin podle historičky udělal osudovou chybu a bude eskalovat dál, protože zpátky nemůže. Volby mají tu výhodu, že poraženého vyhodí z úřadu, ale nikdo ho nezabije ani mu nesebere účty. Po Stalinově smrti zavedla Chruščovova generace pravidlo, že odcházejícího vůdce jen pošlou na daču. Putin si ale podle Paine zařídil systém, ve kterém pro něj žádný důchod neexistuje, jen ošklivý konec. Kdyby odstoupil, nejspíš by ho zabili lidé z jeho nejbližšího okolí, protože on sám drží pohromadě celý systém výpalnictví.
Diktatury vypadají věčné až do dne, kdy se rozpadnou, a ten den se nedá předpovědět. Mikuláš II. se podobně jako Putin, kterému Paine přezdívá Vlad Zlý, pustil do zbytečné války s Japonskem v letech 1904 a 1905 a prohrál ji. Peníze, které na ni vydal, chyběly na železnice na západě Ruska. V první světové válce pak car nedokázal přesouvat vojáky a spojenci mu nemohli dodávat zásoby, protože Baltské i Černé moře se ve válce uzavřelo. Svrhly ho hladové bouře v Petrohradu. S lepšími železnicemi by chleba dopravil včas. Rusko je přitom největší zemí světa s obrovským nerostným bohatstvím. Chybí mu jen hospodářský model, ve kterém může mladý člověk založit firmu a vydělané peníze si nechat, místo aby ho někdo vydíral.
Čína vydělává na ruské slabosti
Rusko teď drží nad vodou Čína, která mu dodává, co potřebuje k výrobě raket. Peking chce podle Paine vytlačit Spojené státy z cizích záležitostí a Rusko ve skutečnosti nemá rád, takže mu oslabování Moskvy vyhovuje. Historička psala disertaci o dějinách rusko-čínské hranice. Rusko podle ní kdysi zabralo z čínské sféry vlivu území větší než celé USA na východ od Mississippi a Číňané na to nezapomněli. Pod sankcemi teď Rusko prodává Číně suroviny levně a Čína tvrdě vyjednává. Dřív Rusko odrazovalo Čínu od silových gest jadernými zbraněmi, Putin ale tuto pozici promrhal, když nezvládá ani Ukrajinu. Rusům se navíc nerodí děti a dlouhodobé vyhlídky se horší.
Rusko jaderné zbraně má, jejich údržba je ale nákladná a podrobnosti jsou podle Paine mimo její obor. Pokud ví, Indie a Čína Rusku daly najevo, že jejich použití by bylo naprosto nepřijatelné. Kdo je ale zahnaný do kouta, toho už nikdo neovlivní.
Neomezené války a úkol pro novou generaci
Zelenskyj se podle všeho nevzdá ani píď Ukrajiny a Putin potřebuje odejít s něčím, co bude vypadat jako vítězství. Obojí zároveň platit nemůže a v tom je podle Paine problém neomezených válek. Spojenci druhou světovou válku vyhráli, ale za obscénní cenu: zemřely desítky milionů Rusů a celkem kolem 55 milionů lidí. Mnohem lepší je poslat diplomaty a právníky do mezinárodních institucí. Dohoda nikdy nebude dokonalá, ale bohatství se pak může zhodnocovat díky mladým lidem, kterým zákony dovolí podnikat.
Ukrajina se proto nevzdá a Západ ji má podporovat, protože odvádí těžkou práci za všechny. Kdo nechce sám stát na frontě, má jí pomáhat. Na morálce, poctivosti a slušnosti podle historičky záleží. Hlavním úkolem vlád je chránit národní bezpečnost a prosperitu, a britská bezpečnost se bez zdravé západní Evropy neobejde.
Evropa dnes působí slabě, hospodářsky se jí nedaří a Británie je silně zadlužená. Paine připomíná generaci z konce druhé světové války. Evropa tehdy ležela v troskách a všichni byli zadlužení, přesto tato generace do deseti let vybudovala instituce, které držely mír po tři generace. Dějiny se dnes hýbou rychle a je to děsivé, zároveň je to ale velká příležitost, dokud beton znovu neztuhne. Evropa potřebuje nové instituce pro vyšší růst a nejspíš i jednodušší regulace.
Demokratické jádro a Tchaj-wan
Místo o Západu mluví Paine o demokratickém jádru. Patří do něj demokracie západní a střední Evropy, Japonsko, Jižní Korea, Tchaj-wan, Nový Zéland, Austrálie, Kanada a Spojené státy. Ty ale podle ní z jádra vypadávají, když vyhrožují invazí do Grónska a z Kanady chtějí udělat svůj 51. stát.
Malý Tchaj-wan je pro Čínu hrozbou, protože dokazuje, že demokracie a čínská kultura se nevylučují. Diktátoři se svobodných voleb bojí, protože by v nich neuspěli. Si Ťin-pching by v čele Číny nestál a Vladimir Putin v čele Ruska také ne. Bohatství vytvářejí právě demokracie, protože lidé se v nich navzájem tolerují, mají právní ochranu, mohou podnikat a výnosy si ponechat. Čína zbohatla, když se zapojila do námořního řádu založeného na pravidlech a dodržovala je. Zhodnocovat bohatství může dál, ale ne, pokud začne vést války.
Čína a století válek
Že se Čína válkám vyhýbá, vysvětluje historička tím, čím si prošla. Po pádu dynastie Čching v letech 1911 a 1912 přišlo období válečníků a pak boj komunistů s nacionalisty. V roce 1930 zavedly Spojené státy v reakci na velkou hospodářskou krizi vysoká cla, přestože ekonomové prezidenta Hoovera varovali, že ostatní odpovědí stejně. Obchodní válka krizi prohloubila. Japonsko, závislé na obchodu, došlo k závěru, že potřebuje říši dost velkou na soběstačnost, a v roce 1931 vtrhlo do Mandžuska. Na Pearl Harbor pak zaútočilo, aby Spojené státy přestaly pomáhat Číně.
Čínu tak drtily války od roku 1911 až do roku 1945, pak občanská válka do roku 1949, korejská válka v letech 1950 až 1953, pohraniční válka s Indií v roce 1962, po které má Čína v Indii trvalého nepřítele, a krátké, ale nákladné tažení Teng Siao-pchinga proti Vietnamu. K tomu Maovy politické kampaně, kulturní revoluce a hladomor způsobený velkým skokem vpřed, během kterého Čína dál vyvážela potraviny. Po tom všem Číňané další války nechtějí. Jenže generace, která tu hrůzu zažila, už nežije.
Jaderné zbraně mír nezaručí
Pokud svět půjde dál současným směrem, budoucnost podle Paine vypadá jako druhá světová válka. Válkám je třeba předcházet, protože jakmile vypuknou, těžko se zastavují. Trump z Íránu ustoupit nechce, potřebuje ukázat, že nějak vyhrál. Ani jaderné odstrašení podle historičky bezpečí nezaručí. Putin vzájemně zaručené zničení obrátil naruby, když vyhrožuje zemím NATO a jeho drony narušují jejich vzdušný prostor. V určité chvíli se dojde k článku 5 o společné obraně. Generace, která pamatovala druhou světovou válku, si dávala pozor, aby ho nespustila. Dnešní politici takovou zkušenost nemají.
Ruský útok na Polsko by podle ní znamenal začátek světové války. Na internetu si každý může vyzkoušet, kolik lidí by zemřelo po výbuchu jaderné hlavice nad vybraným městem, a výsledky jsou obscénní. Putinovi je jedno, kolik lidí zabije. Lidé podle Paine temné osobnosti rozpoznávají špatně, dokud se z nich nestane Adolf Hitler, protože většina si neumí představit, že by někdo chtěl druhým působit takové utrpení.
Zelenskyj a svět, který utíká od Ameriky
Zelenského historička považuje za hrdinu pro všechny časy a za jednoho z mála skutečných státníků. Mohl z Ukrajiny odejít, Biden mu podle toho, co v rozhovoru zaznělo, nabídl odvoz. Zelenskyj ale odpověděl, že nepotřebuje odvoz, ale munici. Paine nechápe, proč ho Spojené státy nepodporují, když jde o jednu z nejjasnějších útočných válek, jaké si lze představit. Ukrajinu je podle ní třeba postavit na nohy, Rusko přimět, aby přestalo bombardovat, a na dlouho ho odstavit, o což se snaží střední mocnosti kolem Carneyho.
Svět od Spojených států utíká. Když Amerika dokáže odvézt cizího vůdce, jako se stalo Madurovi, ostatní hledají protiváhu v Číně jako v menším šílenství. Moc se podle Paine použitím ztrácí a Spojené státy svou sílu zabily. Velké války se vedou o povahu světového řádu: buď budou vládnout kontinentalisté s diktátory, za nichž si dobře propojený člověk vezme cizí firmu a majitele pošlou na frontu, nebo zůstanou demokracie. Jen ty mají vysokou životní úroveň a dokážou vytvářet bohatství.
Proti Zelenskému se podle historičky neobrátila Amerika, ale Donald Trump. Volila ho třetina Američanů, třetina byla proti a třetina zůstala doma. Kdo zjistí, že volil špatně, má to přiznat a změnit názor, ne trvat na chybě.
Vzkaz mladé generaci
Mladým lidem, kteří vyrostli v bezpečí a válku si neumějí představit, se Paine nejdřív omlouvá, že jim její generace zanechává takový nepořádek. Radí jim číst, učit se celý život, mluvit s lidmi napříč názorovými bublinami, být k sobě slušní a chodit volit, protože je to občanská povinnost. Válka na Blízkém východě, na Ukrajině a v Gaze, umělá inteligence a strach z klimatu toho na jednu generaci je hodně. Temných osobností je ale podle historičky málo a dobrých lidí po celém světě mnohem víc. Když každý udělá, co může, svět to zvládne. Dezinformace šíří Putin a kdo jim uvěří a nese je dál, aniž ví, že jde o lež, šíří mylné informace.
Taktika, operace a strategie
Válka má tři úrovně. Taktická řeší tank, jeho dostřel a pancéřování. Operační spojuje bitvy do tažení a kombinuje jednotky. Rozhoduje ale strategická úroveň: proč se vůbec bojuje. Pro politiky by to měla být ochrana národní bezpečnosti a podpora prosperity. Válka s Íránem měla zabránit šíření jaderných zbraní, a přitom ho podněcuje tím nejhorším a nejdražším možným způsobem.
Stejné úrovně platí v politice. Taktikou bylo podle Paine ponížení Zelenského v Oválné pracovně, kde se do něj pustili Trump a Vance, dva rodilí mluvčí angličtiny, zatímco on čekal běžné focení. Taktikou je i popírání, že volby vyhrál Joe Biden, přestože důkazy jsou jasné. Republikáni se podle historičky soustředí jen na operační úroveň, tedy na vítězství ve volbách, a ztrácejí ze zřetele strategii, tedy budoucnost vlastních dětí. Podobně důstojníci rádi počítají padlé nepřátele. Vietnamci ale ve vietnamské válce utrpěli mnohonásobně vyšší ztráty, a přesto zvítězili. Jihovietnamská vláda už neexistuje.
Rozšiřování NATO jako ruský mýtus
Tvrzení, že NATO slíbilo nerozšiřovat se k ruským hranicím, považuje Paine za opakování Putinovy propagandy. Spojené státy nikoho do aliance nenutily. Země bývalého sovětského bloku, Polsko, Československo, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a další, se do NATO naopak hrnuly, protože věděly, že Rusko chce impérium. Po druhé světové válce Moskva dosadila v celé východní Evropě kádry vycvičené za války a převzala silová ministerstva, vnitro, justici, informace i zemědělství, protože kolektivizace rozhodovala o tom, koho lze odměnit. Vyvraždila mnoho politiků jiných stran a další doživotně uvěznila. V roce 1953 Sověti tvrdě zasáhli proti nespokojeným Němcům, a když Maďaři chtěli nefungující komunismus reformovat, poslali tanky a jejich čelného představitele popravili, přestože slíbili opak. Rusko se za to nikdy neomluvilo a vymyslelo si příběh o rozšiřování NATO.
Paine žila v Sovětském svazu v letech 1988 a 1989, na začátku Gorbačovovy éry, kdy se zásobování rozpadalo. V obchodě s potravinami napočítala 77 druhů zboží, u masných pultů se nedalo dýchat a jako žádané se prodávalo cokoli z dovozu. Jedla nahnilá maďarská jablka a kupovala rumunská rajčata v plechovce. Rusko podle ní hraje tenis na půl kurtu a myslí si, že všichni ostatní útočí na něj, přestože samo ostatním nesmírně ublížilo. Je obrovské a mohlo by rozvíjet, co má. Skandinávské země s horšími přírodními podmínkami si nestěžují a vybudovaly skvěle fungující státy. Čím dál od vlastních hranic se Rusko zastaví, tím bezpečnější je Evropa. A proč by se Ukrajinci měli stát otroky svých vrahů?
Nafta a dezinformace
Zprávy, že Trump kvůli drahé naftě uzavřel s Putinem dohodu o vývozu ruské nafty, označuje Paine za dezinformaci. Rusko podle ní nemá kapacitu vyvážet naftu v takovém množství, aby to cokoli změnilo. Ceny nafty začaly růst s válkou s Íránem. Souvisí to s tím, kdo těží jaké druhy ropy a jaké má rafinerie, protože ty jsou nastavené na určité produkty a jejich přestavba stojí miliony dolarů a čas. Za drahou naftu podle historičky může Trumpova válka a svalovat vinu na Ukrajinu je odporné.
Může Ukrajina vyhrát?
Ukrajina podle Paine vyhrává už teď, protože se dokáže bránit. Vyvinula celou řadu dronů a rychle vyvíjí balistické rakety. Ruské rafinerie postavené na západních technologiích nemá Moskva za co nahradit a údery na ně snížily jejich kapacitu až o polovinu. Přesná čísla se mění, protože Rusové opravují a Ukrajinci znovu zasahují. Ukrajina navíc některých zbraní vyrábí víc, než sama spotřebuje, a může se stát hlavním dodavatelem, protože americká výroba je příliš drahá. Nedostatek amerických protiraketových střel Patriot po letech války považuje historička za neuvěřitelnou neschopnost. Franklin Delano Roosevelt by výrobce přiměl k masové produkci, jako to udělal s letadly.
Evropa podle ní financování nezastaví, protože Rusko si pro ni přijde a i Evropa stojí na smrtící půdě. Postoje k bezpečnosti se po roce 2022 změnily ze dne na den. Válka podle čísel, která v rozhovoru zazní, pohlcuje kolem 40 procent ruského rozpočtu, centrální banka musela zvednout sazby nad 20 procent, Rusko přišlo o evropský trh s energiemi a sankce mu zmrazily 300 miliard v rezervách centrální banky. Putin podle Paine svou zemi ničí. Je mu 74 let a žije v obrovském stresu. Nikdo neví, kdy se vzbouří mladí muži na frontě, jako se to málem stalo s Prigožinem, nebo kdy řeknou dost matky, které na frontu posílají často jediné syny. Únikovou cestou by mohla být tichá nabídka Západu Putinovu okolí: bezpečný odchod s potřebnými miliardami výměnou za to, že Putina pošle do penze.
Co přijde po Putinovi
Nepřítelem jsou podle historičky kontinentalisté: Čína, Rusko a v současné podobě i Trumpovy Spojené státy. Churchillovi se připisuje výrok, že demokracie je nejhorší forma vlády, s výjimkou všech ostatních. Je hlučná a hádavá, ale umí chyby napravit, zatímco diktatury jako Si Ťin-pchingova Čína na špatných rozhodnutích trvají, a čím déle, tím hůř.
Demokratického vůdce v Rusku po Putinovi Paine brzy nečeká. Rusové podle ní válku podporují, i když nechtějí platit její cenu a přicházet o syny. Po Putinově smrti nebudou žádné skutečné volby, ale boj všech proti všem. Putin stojí v čele sítě jako mafiánský don, pod ním jsou jeho rádci a pod nimi další. Kdo převezme moc, nevědí ani oni sami, a v zemi je teď mnoho lidí s vojenským výcvikem. Hrozí hluboká nestabilita, možná i občanská válka, a obnova potrvá odhadem deset let. Demokratické státy by proto měly mít v šuplíku plány pro chvíle, kdy diktátoři zemřou.
Hrozí i jaderné zbraně bez kontroly jako při rozpadu Sovětského svazu. Ukrajina se jich tehdy vzdala, protože jí Spojené státy slíbily ochranu, a ten slib porušily. Kdo chce být silný, musí sliby plnit. Trump podle Paine nemá nad Ukrajinou žádnou páku, protože Ukrajinci vědí, že je prodal a prodá znovu. Nejlépe fungují strategie, ze kterých mají prospěch obě strany, a právě na nich stojí námořní řád.
Války ničí bohatství, Ujgurové platí cenu
Války podle Paine ničí bohatství neuvěřitelnou rychlostí. Jediný řád, který může donekonečna přinášet zisk všem, je námořní, protože po mořích putuje 90 procent světového obchodu. Kontejnerová loď uveze 21 000 kontejnerů, vlak sotva 600. Mezinárodní instituce mají chyby, ale jsou proveditelným nástrojem, jak se válce vyhnout. Pokud nejde OSN reformovat, lze postavit paralelní instituci a postupně do ní přesunout práci.
Když se Si Ťin-pching v roce 2012 dostal k moci, nechal si od expertů vysvětlit, proč se rozpadl Sovětský svaz. Dozvěděl se, že byl uspořádán podle národností, s vlastními jazyky a folklorem, a při rozpadu se proto roztříštil podél etnických hranic. To podle Paine vysvětluje genocidu muslimských Ujgurů. Muže Čína zavírá do koncentračních táborů a děti vychovává v internátních školách, aby z nich byli Chanové, podobně jako Spojené státy kdysi zacházely s dětmi původních obyvatel. Je to podle ní kulturní genocida.
Smutek nad utrpením dětí
Paine se narodila v roce 1957, v době vrcholící studené války, a vyrůstala během války ve Vietnamu. Rusko a Čínu se rozhodla studovat, aby jim porozuměla. Dojímá ji smutek, pohled na utrpení lidí a hlavně dětí. Dospělí podle ní dovolují, aby trpělo obrovské množství dětí. Republikánům vzkazuje, aby udělali správnou věc, i kdyby měli prohrát volby, a nepodporovali kontinentalisty. Nic není důležitější než generace, které přijdou.
Závěr
Dnešní války nejsou pro Sarah Paine náhodou, ale střetem dvou světových řádů: kontinentálních říší, které chtějí brát území, a námořního řádu pravidel, který bohatství zhodnocuje. Putin i Trump podle ní udělali osudové chyby, ze kterých nevede snadná cesta zpět. Evropa proto musí rychle stavět vlastní instituce a podporovat Ukrajinu, která odvádí těžkou práci za celý kontinent.
