Na Ukrajině sílí tlak na novináře, kteří se zabývají korupcí, válečný stav se znovu prodlužuje a na frontu míří stále starší muži. Kyjev přitom žádá Evropu o další desítky miliard eur. Takto čte současnou Ukrajinu irský novinář Chay Bowes, který žije v Moskvě a válku sleduje od jejích počátků: podle něj se země řídí korupcí a peníze ze Západu se po cestě k vojákům rozplývají.
Až pět let vězení za vyšetřování korupce
Ukrajinská novinářka Diana Pančenko zveřejnila, že novinářům, kteří vyšetřují korupci v nejvyšších patrech ukrajinské moci, má hrozit až pět let vězení. Bowes, který je s ní několik let v kontaktu, to potvrzuje. Pančenko byla podle něj ukrajinskou novinářkou roku, dokud nezačala kritizovat prezidenta Volodymyra Zelenského a jeho okolí.
Válka proti novinářům vedená paragrafy přitom na Ukrajině není nic nového. Státní aparát utahuje šrouby stále víc: z fronty se informovat nesmí, o přesunech vojsk ani o ztrátách také ne. Polský premiér Donald Tusk nedávno uvedl, že podle informací od ukrajinských partnerů přichází ukrajinská armáda zhruba o 27 tisíc mužů měsíčně. Prezident Zelenskyj přitom mluví o méně než 55 tisících padlých za celou válku.
Moc podle Bowese nemá kdo kontrolovat, protože v Evropě ani v Americe chybějí média, která by se nebála klást nepříjemné otázky. Tuto roli tak přebírají nezávislí novináři na sociálních sítích. Sám se i se stovkami dalších novinářů ocitl na seznamu Myrotvorec, který považuje za seznam napojený na ukrajinský stát a namířený proti kritikům režimu. Zapsán na něm byl podle něj dokonce i Elon Musk.
Válečný stav, zakázané strany a tlak na antikorupční úřady
Válečný stav se právě prodloužil o dalších 90 dní. Prezident byl naposledy zvolen před víc než sedmi lety, ani parlament neprošel novými volbami a od roku 2022 zakázala moc jedenáct opozičních stran. Ve vzniklém vakuu se podle Bowese soustředila téměř neomezená moc.
V červenci 2025 se ukrajinská moc pokusila zbavit oba hlavní antikorupční úřady, NABU a SAP, nezávislosti a argumentovala národní bezpečností. Bowes v tom vidí snahu zastavit vyšetřování, která se dostávala k nejvyšším patrům moci. Antikorupční úřady mezitím odkryly velkou kauzu ve státní energetice, v níž se podle vyšetřovatelů ztratilo zhruba sto milionů dolarů. Do energetiky přitom tekly velké peníze z USA a z Evropy na opravy sítě.
Korupce podle něj prostupuje celý stát a stoupá až k samému vrcholu. „Na Ukrajině je na prodej všechno,“ opakuje Bowes. Připomíná také, že jméno ukrajinského prezidenta se v souvislosti s offshorovými firmami objevilo v Pandora Papers dávno předtím, než ruská vojska v roce 2022 překročila hranici. Současný prezident se do politiky dostal přes televizní seriál Sluha lidu, po kterém pojmenoval i svou stranu.
Média pod válečným stavem a země zavřená zevnitř
I ukrajinská média, která o velkých korupčních kauzách občas psala v naději, že je ochrání Američané, teď ze strachu couvají. Ukrajina je podle Bowese policejní stát. Na hranicích jsou minová pole, ostnatý drát a obrovské fronty, jenže ne proto, aby nikoho nepustily dovnitř, ale aby lidé nemohli ven. Muži od 23 let nesmějí zemi opustit a jen za poslední rok zadržely úřady nejméně 11 tisíc lidí, kteří se pokusili z vlastní země utéct.
Za válečného stavu vláda média zcela ovládá a člověka lze zadržet bez obvinění. Už zprávy amerického ministerstva zahraničí o Ukrajině z let 2020 a 2021 přitom popisovaly v podstatě nefunkční stát: zkorumpované soudy a policii, mimosoudní zabíjení, obchod s lidmi i s orgány a policejní brutalitu. Do takové země se po roce 2022 vlily stovky miliard, jen z peněz amerických daňových poplatníků podle Bowese kolem 300 miliard dolarů.
Další vrstvou byly zbraně. Na začátku války se na ulicích rozdávaly desetitisíce kalašnikovů i kulometů a mnohé z nich se dnes vynořují jinde, mimo jiné ve Španělsku a u jihoamerických kartelů. Na potlačování svobodných médií si podle Bowese stěžují už i Kyiv Post a Ukrajinska pravda, které dřív stály na straně vlády.
Ekonomika se mezitím hroutí: hřivna ztratila velkou část hodnoty, hrubý domácí produkt se propadl a státní dluh je obrovský. Kyjev proto žádá další peníze a požadované částky rostou. Američané podle Bowese nechali Evropě na prahu problémové dítě a Evropa v čele s von der Leyenovou se o ně stará, přestože je to „velmi hladové dítě“.
Kyjev před zimou bez vlastní elektřiny
Kyjev podle Bowese už nemá vlastní výrobu elektřiny, což připustila i ukrajinská vláda, a proud dostává zvenčí. Ukrajinskou energetiku rozebíraly v posledních letech hlavně ruské drony Geraň, které se z vrtulových strojů s dvoutaktním motorem vyvinuly v proudové střely, jež se téměř nedají sestřelit. Síť se nikdy nepodařilo plně opravit a peníze na nové transformovny a odolnější soustavu podle něj zmizely. Vytápět Kyjev tak už podle Bowese není čím.
Rusové teď útočí i na železnici a zasáhli bezmála 400 lokomotiv. Ukrajina má jiný rozchod kolejí než zbytek Evropy, takže jí nikdo nemůže jednoduše poslat náhradní vozy ani lokomotivy. Údery na energetiku nejsou podle Bowese útokem na civilní infrastrukturu, protože jde o zařízení dvojího užití: elektřina pohání výrobu dronů, které pak míří na ruská města a infrastrukturu. NATO by podle něj podobné cíle zničilo hned první den, jak se v roce 1999 přesvědčilo Srbsko, kde padaly mosty i s projíždějícími vlaky.
Kyjev se podle Bowese snaží získat od Evropanů poslední tranši peněz, které už sami nemají.
Kam mizí peníze na pomoc
Většina peněz se k frontě vůbec nedostane. Každá pomoc prochází cestou od hranice přes místní správu a distributory zbraní až k velitelům rot a na každém stupni si z ní někdo ukrojí. Bowes to přirovnává k povedenému dílu Sopranových. Z humanitární pomoci se podle jeho odhadu rozkrade 30 až 40 procent.
Velká část z oněch zhruba 300 miliard se navíc vůbec nedostane na Ukrajinu, protože se utratí v USA, Británii, Francii a Německu za zbraně, jejich vývoj a poradenství. Velké poradenské firmy, které se pohybují na okraji konfliktu, inkasují na poplatcích stovky milionů dolarů. Rozpočty jednotlivých oblastí jsou podle Bowese bezuzdně zkorumpované, takže tam, kde je pomoci nejvíc potřeba, z ní zbývá jen málo. Lví podíl končí ve výnosném zbrojním průmyslu.
Nikdo z těch, kdo z války bohatnou, proto podle Bowese nemá důvod ji ukončit. Ukrajinci jsou jim lhostejní a z celého soukolí se nikdy nenajde kolečko, které by se postavilo proti stroji.
Hladoví vojáci, nevykázané ztráty a dezerce
Videa vyhladovělých ukrajinských vojáků, kteří na frontě pijí dešťovou vodu, otiskly i ukrajinské servery Ukrajinska pravda a Kyiv Independent. Místní velitelé podle Bowese běžně nehlásí ztráty, padlé pohřbívají na místě nebo je nechávají ležet, kde padli. Odtud prý pramení obrovský nepoměr při výměnách těl, kdy na tisíc ukrajinských připadá třeba dvacet ruských. Rusko své padlé sváží a rodiny vyrozumí, protože je fungujícím státem.
Ukrajinský velitel, který má na papíře v pluku tisíc mužů, na ně dál nárokuje příspěvky na jídlo, palivo a dopravu. Velitelé rozkrádají žold, který se vyplácí na místě, i zdravotnickou a další pomoc, kradou se vozidla i zbraně. Stát navíc ušetří na dávkách pro rodiny. Kdo je veden jako pohřešovaný, nepočítá se mezi mrtvé a jeho rodina nedostane pozůstalostní dávky ani penzi.
V Kyjevě proto protestují skupiny manželek a matek. Při operaci u Krynek na levém břehu Dněpru, kterou Bowes označuje za katastrofální sebevražednou misi, se ztratilo asi tisíc ukrajinských mariňáků. Oficiálně jsou pohřešovaní, protože se jejich těla nikdy nepodařilo vyprostit, a rodiny se teď s vládou přou o skromné penze. K Mezinárodnímu výboru Červeného kříže podle Bowese míří statisíce dotazů na pohřešované.
Z armády podle něj dezertovalo nejméně 300 tisíc mužů, víc, než mají dohromady armády několika evropských států. Většina z nich je podle Bowese buď mrtvá, nebo se skrývá na Ukrajině. Kdo se na frontu dostane proti své vůli, snaží se z ní co nejdřív zmizet, a protože na obou stranách fronty se mluví rusky, hranice se snadno stírají.
Muže odvodní komisaři sbírají přímo na ulicích, bijí je a drží ve sběrných centrech až padesát dní. Deset až dvanáct dní je tam podle Bowese nechávají záměrně, aby rodiny stihly přijít a zaplatit. Kdo zaplatit nemůže, projde výcvikem v délce od dvou tří dnů do nejvýš dvou týdnů a jede na východ.
Sedmdesátníci na frontě a výkupné z odvodu
Bowes nedávno sdílel videa starých mužů, kteří sotva chodí, a přesto dostávají do rukou zbraně. Průměrný věk pěšáka v ukrajinské armádě se podle něj blíží padesáti letům, zatímco ve Vietnamu to bylo 19 let a v ruské armádě se podle něj blíží třiceti. Muži v padesáti a v některých případech i přes sedmdesát let jsou vytrženi z domova nebo z dílny a posláni bojovat.
Většina z nich pochází z nejchudších regionů a sociálních vrstev, protože kdo může, zaplatí si lékařskou výjimku. Ta podle Bowese stojí kolem 20 tisíc dolarů nebo eur v hotovosti. Kdo na ni nemá, ten buď utekl do Evropy, nebo čeká ve sběrném centru, dokud za něj někdo výkupné nezaplatí.
Ve sběrných centrech nejsou hygienické podmínky, lékař ani zdravotní péče, lidé spí na zemi. Jedno ze zařízení z videí, která Bowes sdílel, sídlí v bývalé dětské škole. Ukrajinská armáda podle něj vojáky, techniku i zbraně běžně rozmisťuje v civilních oblastech, což už v začátcích války kritizovala i Amnesty International. Tito staří muži, kteří sotva chodí, podle Bowese doslova umírají kvůli „příšernému a bezútěšnému divadlu“.
Statisíce zraněných a zničená psychika
Oficiální počet amputací se podle mezinárodních organizací pohybuje kolem 40 tisíc, skutečnost je ale podle Bowese mnohem vyšší. Ukrajinská armáda se blíží milionu zraněných, zmrzačených a psychicky zničených mužů. Řadu z nich posílá na rehabilitaci do Itálie, Španělska, Rakouska a Francie, jenže ani tamní systémy to nezvládají.
Druhou skupinou jsou psychicky poznamenaní. Válka dronů je podle Bowese psychicky mimořádně ničivá, protože člověk poblíž fronty neustále hlídá oblohu a poslouchá zvuk dronů. Sám to zažil koncem dubna v Luhansku. Statisíce lidí trpí posttraumatickou stresovou poruchou a depresemi, na frontě bují alkoholismus a drogy.
Skutečná čísla se zjistit nedají, protože Ukrajina ztráty nezveřejňuje. Projekt Ukrainian War Losses uvádí jen jmenovitě kolem 80 tisíc padlých. Když se to číslo ztrojnásobí, jde podle Bowese o 300 až 400 tisíc lidí, které válka přímo zasáhla, a to v zemi bez fungujícího zdravotnictví. Už v roce 2013 psal Guardian, že léčba rakoviny na Ukrajině vyžadovala zhruba deset tisíc dolarů v hotovosti a léky si lidé jezdili kupovat do Maďarska a Polska.
Na Evropu se podle Bowese valí vlna bídy a nestability. Ať válka skončí jakkoli, na Ukrajině zůstane tvrdé jádro lidí, kteří budou chtít dál bojovat, ať už teroristicky, nebo jako povstalci. Hrozí tak jakýsi evropský Irák.
Starlink a ruský Rassvet
Kolem omezení Starlinku na Ukrajině vládne zmatek. Donald Trump tvrdil, že to neudělal on, Elon Musk, že službu nevypnul, a Hegseth, že o ničem neví. Podle Bowese to byla horká brambora, kterou si všichni přehazovali. Jisté je, že se omezila rychlost, při které lze Starlink používat u rychlých dronů, takže nemohly navigovat při vyšších rychlostech. Kontakt z ruské armády mu ale řekl, že žádné zpomalení ukrajinských schopností nepozorují.
Bowes věří, že CIA prezidenta tiše obešla, stejně jako v mnoha jiných věcech. Satelitní data podle něj na Ukrajinu dál proudí a ředitel CIA Ratcliffe dal najevo, že spolupráce s Ukrajinci pokračuje. Otázkou zůstává, jakou moc vlastně prezident má, když válka pokračuje, i když on sám rozhodne, že je konec.
Rusko mezitím vypustilo několik satelitů vlastní soustavy Rassvet, česky Úsvit, která má pokrýt většinu fronty a podle Bowese se už používá. Evropa také chce vlastní soustavu, ale podle něj ji mít nebude. Musk prý varoval, aby Západ Rusy neprovokoval natolik, že by Starlink zničili, protože by se vesmír změnil v obří tetris plný trosek a nikdo by tam nemohl nic vypustit. Že by Musk nevěděl, k čemu se jeho systém používá, Bowes nevěří: sám viděl ukrajinské drony dlouhého i středního doletu s terminály Starlinku na hřbetě. „První obětí války je pravda,“ uzavírá.
Fronta malých skupin a dronů
Představa obrněné kolony, ze které u cíle vyskáčou pěšáci, patří podle Bowese minulosti. Drony vidí všechno, a než by transportér dovezl vojáky kamkoli blízko fronty, všichni by byli mrtví. Dnes se pohybují drobné skupinky tří až čtyř mužů bez vozidel, na terénních motorkách a čtyřkolkách nebo pod rouškou mlhy. Z dělostřelecké a tankové války se stal malý, špinavý boj, který Bowes přirovnává k souboji noži.
Rusové mají převahu v dělostřelectvu a raketách, kterou je vidět na úderech dlouhého doletu proti Kyjevu a ukrajinskému týlu. Na samotné frontě jsou ale síly v dronech zhruba vyrovnané. Drony FPV dnes zabíjejí víc lidí než kulky nebo dělostřelecké granáty. Jedna ruská dronová skupina podle videí, která Bowes viděl, zabila za týden 300 Ukrajinců. Inovují i Ukrajinci.
Válka je podle Bowese obří laboratoří pro příští konflikt. Sledují ji zbrojaři, zpravodajští analytici i firmy kolem umělé inteligence. Alex Karp prohlásil, že by se Ukrajina bez softwaru jeho firmy zhroutila, a nyní se spojil s bývalým ministrem obrany Mychajlem Fedorovem. Zájem na konci války tak podle Bowese nemají ani umírající, ani ničená města, ale ani ti, kdo válku živí.
Rusko dál postupuje. Ukrajinské protiútoky stojí za dobytí malé vesnice dvě až tři stovky mužů, vpád do Kurské oblasti skončil drtivou porážkou a ztrátou techniky, stejně jako protiofenziva v roce 2023. Rusko se podle Bowese blíží průlomu pevnostního pásu na okraji Donbasu i v Kupjansku. Tato města padnou, stejně jako padl Bachmut, a Rusové se nezastaví, dokud nedokončí, co si předsevzali. Tuto realitu ale podle něj nikdo z mocných v Evropě ani v Americe stále nechce přijmout.
Závěr
Ukrajina podle Bowese vstupuje do zimy bez vlastní elektřiny v metropoli, s armádou, kterou doplňují stále starší muži, a se státem, který místo vyšetřování korupce stíhá ty, kdo o ní píší. Peníze z Evropy podle něj dál mizí po cestě k frontě a nikdo z těch, kdo na válce vydělávají, nemá důvod ji ukončit.
