Do New Yorku se sjelo víc než sto třicet hlav států a vlád a program měl pro tuhle chvíli jediný vrchol: amerického prezidenta na řečnickém pultu Valného shromáždění. Donald Trump přišel s bilancí dosavadního mandátu, s výčtem osmi ukončených válek a s jednou otevřenou otázkou, kterou položil přímo do sálu, kde seděla íránská delegace. Buď dohoda, nebo zničení režimu. Odpověď přišla dřív, než dořekl: Teherán prostřednictvím státních médií nabídl otevření Hormuzského průlivu a ropa začala padat.
Před projevem: pauza na vývoj AI, nebo horká linka s Pekingem
Očekávání před projevem směřovala ke dvěma tématům: k válkám a k umělé inteligenci. Prezident měl podle předpokladů znovu potvrdit svou prorůstovou linii, a to navzdory sílící debatě o rizicích nespoutaného vývoje.
Z opačné strany zaznělo volání po zastavení. Senátor Bernie Sanders si přeje, aby Trump a Si Ťin-pching na chystané schůzce zasedli k vyjednávání o komplexní smlouvě, která by zavedla pauzu ve výzkumu pokročilé AI a zákaz superinteligence.
Ministr financí Scott Bessent oznámil, že Spojené státy Pekingu navrhly přímou komunikační linku pro případ incidentu spojeného s umělou inteligencí. Vedle stálého kanálu chce americká strana otevřít i debatu o protokolech: obě mocnosti by se nejprve měly shodnout na tom, co vůbec jsou hlavní rizika. Dohodu má prezident dostat na stůl ještě tento týden, před jednáním s čínským protějškem, a rozhodnout o ní ano, nebo ne.
Íránská válka jako figura na větší šachovnici
Konec íránské války je žádoucí, sám o sobě ale není cílem. Je to figura na mnohem větší šachovnici. Tou je stavba samostatné, na nikom nezávislé západní polokoule, pro niž se nabízí obraz nepotopitelné letadlové lodi.
Jednotlivé kroky do sebe zapadají. Panamský kanál se vrátil pod americkou kontrolu a čínští operátoři z něj odešli. Grónsko povoluje americké základny. V řadě zemí Jižní Ameriky vystřídala vlády pravice. Venezuela, jejíž ověřené zásoby ropy převyšují kteroukoli zemi Blízkého východu, se stala americkým partnerem v největším ropném kontraktu, jaký kdy byl podepsán.
Smysl té skládačky je jednoduchý: nepotřebovat Čínu, nepotřebovat Hormuz, nepotřebovat Perský záliv. Kontinent má všechno od nerostů přes ropu až po výrobní kapacitu. Odříznutí íránské energetiky a přerovnání Blízkého východu navíc oslabuje Čínu, tedy jediného soupeře, který se Spojeným státům může na globální úrovni rovnat.
Zůstává jedna nepříjemná domácí položka, kterou žádná geopolitika nepřebije. Ceny benzinu, potravin a bydlení jsou příliš vysoké. Amerika na prvním místě znamená americké rodiny na prvním místě, a dokud jsou komodity takhle drahé, vítěznou kampaň se na tom postavit nedá.
Arktida, Panama a nová mapa obchodních cest
Proč je Grónsko tak důležité? Protože je vstupem k novému Panamskému kanálu. Arktida je dnes z velké části pod ruskou kontrolou a právě tam se rodí obchodní cesta, kterou Západ neovládá. Trasa se prohlubuje a první kontejnerové lodě už severní průjezd zvládly. Cesta z východu na západ se tím zkracuje přibližně na polovinu.
Kdo ovládne tenhle koridor, ovládne příští velkou energetickou tepnu. Ruské zásoby ropy v severních oblastech jsou obrovské a Čína, která staví Pás a stezku, má k Moskvě dost dobré vztahy, aby severní cestu využila. Jižní alternativy jsou přitom problematické: Suez je zranitelný a Hormuz je Hormuz.
Z toho plyne celá logika. Kontrola Panamského kanálu je jižní průchod, vliv v Jižní Americe pokrývá cestu okolo Hornova mysu a Grónsko otevírá severní trasu. Kdo drží všechny tři, drží světový obchod i toky ropy.
Historická paralela je po ruce. Írán už jednou zastavil tok ropy, aby zatlačil na Britské impérium, které mu ropnou infrastrukturu vybudovalo, a přivedl tak londýnskou válečnou mašinerii na kolena. Přesně tuhle hru hraje Teherán i teď, jen s větším publikem.
Amerika je zpět: bilance z řečnického pultu
Projev začal připomínkou 250 let americké nezávislosti a sdělením, že Amerika je zpět a silnější než kdykoli dřív. Ekonomika je předmětem závisti světa, armáda nejsilnější na zemi, technologie bezkonkurenční.
Následoval výčet. Víc než milion nových pracovních míst v soukromém sektoru, nejnižší míra chudoby v americké historii a milion a půl Američanů, které z ní administrativa vytáhla za jediný rok. Reálné příjmy domácností na rekordní úrovni okolo 87 tisíc dolarů. Největší snížení daní v historii země a závazky nových investic ve výši 21 bilionů dolarů proti méně než jednomu bilionu za celé čtyři roky předchozí administrativy. Osmdesát rekordů na akciových trzích za dvanáct měsíců.
K tomu bezpečnostní část bilance: nejlépe chráněná hranice v americké historii, za posledních šestnáct měsíců nulový počet nelegálně vpuštěných cizinců, největší zaznamenaný pokles násilné kriminality a míra vražd nejnižší od roku 1900. Do armády míří v tomto funkčním období 1,5 bilionu dolarů.
Rámec pro celý zbytek vystoupení dal jediný odstavec: zatímco jiní o míru mluvili, on ho uzavíral, zatímco jiní hrozby přehlíželi, on jim čelil. Nechat problém hnisat znamená jen to, že se bude řešit obtížněji.
Írán jako hlavní téma projevu
Nikde se hrozba nenechala rozrůst tak dlouho jako v případě Islámské republiky Írán, označené za sponzora terorismu číslo jedna. Jednapadesát let vládnutí krveprolitím a šíření smrti i chaosu po celém Blízkém východě. Byl to postrach regionu, postrachem už ale není.
Sled událostí podle prezidenta vypadá takto. Hned po nástupu do úřadu nabídl Teheránu jednání a plnou hospodářskou spolupráci výměnou za ukončení jaderného programu a podpory terorismu. Írán odmítl. Poté americká armáda v operaci Midnight Hammer rozdrtila jaderný program pod horami sutin. Následovala další výzva k dohodě a další odmítnutí. Režim mezitím budoval rozsáhlé zásoby raket a dronů, které ohrožovaly americké vojáky i celý region, a pyšnil se raketou schopnou zasáhnout Evropu. Evropané by si podle Trumpa měli uvědomit, k čemu ten konvenční raketový štít měl sloužit: měl krýt poslední úsek cesty k jaderné bombě.
Na pozadí zazněla dvě data. Pětadvacet let od 11. září, kdy nedaleko od budovy OSN zahynuly tři tisíce lidí, a za dva týdny třetí rok od útoku 7. října v Izraeli, při němž teroristé financovaní Íránem zabili dvanáct set civilistů včetně desítek Američanů a mnoha malých dětí. Íránský nejvyšší vůdce ten masakr podle prezidenta oslavil jako službu lidstvu. Tentýž režim letos zabil víc než 72 tisíc vlastních obyvatel a deset tisíc lidí nedávno za protesty.
Bilanci operace Epic Fury podal jako výčet ztrát: všech 159 plavidel íránského námořnictva leží na dně, letectvo je pryč, radary jsou pryč, protivzdušná obrana je pryč, výroba raket a dronů téměř zmizela, ekonomika je pryč. Jediné, co nezmizelo, je inflace, která přesahuje 300 procent.
I po dohodě o zastavení palby kvůli jaderným rozhovorům Írán podle prezidenta pokračoval v teroristických útocích na civilní plavidla jiných států. Rada bezpečnosti OSN proto přijala rezoluci, která útoky na obchodní lodě odsuzuje a získala víc spolupředkladatelů z členských zemí OSN než kterákoli jiná rezoluce Rady bezpečnosti v historii. Americké námořnictvo od té doby vyvedlo z Hormuzu víc než miliardu barelů ropy a denně i nočně odtud vyprovází desítky plavidel.
Dohoda, nebo zničení: ultimátum před íránskou delegací
Pak přišla věta, pro kterou se do sálu chodilo. Je před ním velké rozhodnutí: buď dohoda, která Íránu umožní znovu se postavit na nohy a stát se možná jednou z nejlepších zemí Blízkého východu, nebo rychlé zničení Islámské republiky bez šance na přežití a bez naděje na budoucí velikost.
Sází ale na dohodu, a to hned po volbách. Teherán podle prezidenta čeká, jak si povede ve volbách do Kongresu, jen si neuvědomuje jednu věc: on sám nekandiduje, protože už vyhrál, a v úřadu bude ještě dva a půl roku. Do voleb jde Republikánská strana a on jí bude pomáhat. Na Írán proto volební kalendář nemá vliv. Podstatné je jediné: jadernou zbraň Írán mít nebude.
Zbytek pasáže patřil zbrojní kapacitě. Tvrzení, že Spojeným státům chybí munice, prezident odmítl. Zásoby podle něj rostou rychleji než kdy dřív a osmnáct velkých muničních závodů je právě ve výstavbě, některé z nich téměř dokončené. Výzva k ostatním státům byla jednoznačná: úplná hospodářská izolace Íránu, dokud nepřestane s útoky na obchodní lodě, nevzdá se jaderných ambicí a nepřestane podporovat terorismus. Pak podle prezidenta půjdou ceny ropy prudce dolů, ještě níž než před začátkem konfliktu.
Gaza, osm ukončených válek a Ukrajina
Před rokem se ve stejném sále mluvilo o Gaze jako o válce bez konce a rukojmí byla stále v tunelech. Právě na okraj tehdejšího Valného shromáždění datuje prezident první kroky, které to změnily. Za několik týdnů válka skončila a domů se vrátila všechna zbývající rukojmí, živá i mrtvá.
Rada bezpečnosti jednomyslně podpořila dvacetibodový mírový plán pro Gazu a schválila takzvanou radu míru, v jejímž čele Trump stojí a k níž se připojilo téměř třicet zemí. Miliardy dolarů na obnovu a humanitární pomoc posílaly mimo jiné Maroko, Bahrajn, Katar, Kuvajt, Saúdská Arábie, Turecko a Pákistán. Vojáky, policisty a výcvik na stabilizaci Gazy přislíbily Indonésie, Maroko, Albánie, Kosovo, Kazachstán, Egypt a Jordánsko.
Celkový součet zní: osm ukončených válek od nástupu do úřadu. Kambodža a Thajsko, Kosovo a Srbsko, Demokratická republika Kongo a Rwanda, Pákistán a Indie, Armenie a Azerbajdžán a k tomu Gaza. Nástrojem byly osobní vztahy, obchod a celní hrozby. Téměř každá z těch zemí pak poslala děkovný dopis; konflikt mezi Kongem a Rwandou trval dvaatřicet let a stál miliony životů.
Na Ukrajinu zbyl kratší, ale konkrétní odstavec. Spojené státy pracují s vedením Ruska i Ukrajiny a výsledek podle prezidenta přijde dřív, než lidé tuší. Umírá tam 25 tisíc lidí měsíčně, většinou vojáků, na obou stranách. Minulý týden podepsal nový zákon schválený Kongresem, který mu dává rozsáhlé nové celní pravomoci; pokud bude třeba, použije je. Je čas přestat zabíjet. Poděkování dostala i první dáma, která zajistila návrat mnoha vysídlených ukrajinských a ruských dětí k rodinám.
Venezuela, kartely a tlak na Kubu
V lednu provedla americká armáda z prezidentova rozhodnutí rozsáhlou operaci, která pronikla hluboko do venezuelské metropole Caracasu, dostala se na silně opevněnou vojenskou základnu a zadržela Nicoláse Madura. Od té doby se z venezuelských vězení dostaly stovky politických vězňů.
Minulý měsíc následoval největší ropný kontrakt v historii, na 65 miliard barelů. Má prospět oběma zemím a stlačit ceny energií po celém světě; největší ropné firmy už do Venezuely míří. Spojené státy a Venezuela dohromady drží víc než šedesát procent světové ropy. Byla to válka, vítěz si ale bere kořist.
Poselství pro region bylo jednoznačné. Spojené státy nedovolí, aby se na západní polokouli uchytila jakákoli hrozba, a pokud to bude nutné, použijí vojenskou sílu. Drogové kartely dostaly status zahraničních teroristických organizací a proti nim byla vypuštěna armáda. Kartely jsou podle prezidenta ISIS západní polokoule a jako s ISIS se s nimi má zacházet. Desítky úderů na pašerácké lodě podle jeho čísel zlikvidovaly 97 procent drog přepravovaných po moři a před třemi měsíci Spojené státy odstranily vůdce venezuelského gangu Tren de Aragua.
Epicentrem kartelové moci je Mexiko. Sdílet dva tisíce mil hranice s územím ovládaným nepřátelskými kartely je nepřijatelné, Mexiko proto musí získat svou půdu zpět. Vztahy s mexickou vládou jsou přitom dobré a ani ona kartely nechce.
A pak Kuba. Komunistický režim je pod nejsilnějším tlakem, jaký kdy zažil, jde o naprosto zhroucený stát a ten padne. Jednání s Havanou vede ministr zahraničí Marco Rubio. Spojené státy nedovolí, aby kousek od jejich prahu existovalo zázemí pro nepřátelské mocnosti. Komunismus do Ameriky nepřijde, svoboda na Kubu ano.
Grónsko: dvě velké základny a kontrola nad bezpečností
Nejkonkrétnější novinkou projevu byla dohoda o severní hranici Severní Ameriky, tedy o Grónsku. Vznikla s Dánským královstvím a s Grónskem samotným a podle prezidenta dává Spojeným státům trvalou kontrolu nad bezpečností a nad vším ostatním, co na tom území bude potřeba. Washington tím získává plnou schopnost bránit americký kontinent i Evropu.
Následovaly podmínky. Žádný americký protivník už nesmí v Grónsku zřídit vojenskou přítomnost ani tam uskutečnit citlivé investice bez výslovného písemného souhlasu Spojených států. Práce na velké vojenské přítomnosti začnou okamžitě a postaví se dvě velmi významné základny. Dohoda se měla podepsat ještě týž den.
Rozšíření americké stopy v Arktidě a severním Atlantiku chrání podle prezidenta i Evropu a posiluje NATO, jehož generální tajemník Mark Rutte seděl v sále. Alianci se přitom podařilo zvednout výdajový cíl ze dvou na pět procent.
Podpis pak proběhl skutečně, ve trojstranné sestavě s Dánskem a Grónskem, a novináři na prezidenta pokřikovali otázku, proč je spokojený, když vlastnictví Grónska nezískal. Odpověď v tom hluku nebyla slyšet. O vlastnictví ale nikdy nešlo. Smyslem bylo umístit na ostrov vojenské prostředky, dostat se k jeho nerostům a otevřít hospodářská partnerství. Grónsko má padesát tisíc obyvatel; jako americký stát by z něj byla další dotovaná položka rozpočtu, jako základna je to nejcennější kus země v Arktidě. Se dvěma základnami, s Kanadou a s arktickými státy NATO se americká kontrola nad Arktidou dostává k sedmdesáti procentům. Na obou místech se počítá se zázemím pro jaderné ponorky, podle všeho i pro strategické bombardéry.
Reforma OSN, Mezinárodní trestní soud a globální daně
Vlastní OSN dostala v projevu samostatnou kapitolu. Pod vedením velvyslance Michaela Waltze prošla organizace nejrozsáhlejší reformou ve své historii: rozpočet byl vůbec poprvé snížen, a to o 15 procent, a zrušeno bylo víc než čtyři tisíce míst v byrokracii. Potenciál má OSN podle prezidenta velký, musí ale přestat vnucovat světu krajně levicovou agendu globalistických úředníků, které nikdo nevolil.
Jako příklad posloužila Mezinárodní námořní organizace, která podle Trumpa chtěla potichu zavést první globální uhlíkovou daň a zdražit mezinárodní lodní přepravu o deset až dvacet procent. Žádná globální vláda neexistuje, a dokud je prezidentem, nebudou ani globální daně.
Stejně tvrdě dopadlo odmítnutí Mezinárodního trestního soudu. Spojené státy nikdy nedovolí, aby jejich vojáky nebo kohokoli jiného vyšetřoval či před sebe postavil protiamerický tribunál, který nad nimi nemá jurisdikci; členské státy proto prezident vyzval, aby z instituce okamžitě vystoupily.
Kritiku dostala i lidskoprávní část OSN. Zabývá se podle prezidenta americkými pravidly na ochranu dětí před transgenderovými zákroky a vymáháním amerických imigračních zákonů, zároveň ale mlčí o pronásledování křesťanů a o zločinech nejtvrdších režimů světa. A ještě jeden rozpor: UNESCO má chránit kulturní dědictví, neustálou podporou masové migrace ale největší kultury a dědictví světa ničí. Nárok na nelegální imigraci neexistuje, nárok zůstat svrchovaným státem ano.
Superinteligence místo umělé inteligence
Nejpřekvapivější část projevu byla terminologická. Spojené státy odmítají jakýkoli pokus postavit globalistický režim kontroly nad umělou inteligencí a zároveň se zbavují samotného slova umělá. Anglické artificial podle prezidenta budí dojem, že jde o něco falešného, přitom je to pravý opak. Od nynějška budou všechny americké dokumenty používat termín superinteligence, tedy SI. Vítejte v novém světě superinteligence.
Argument proti varovným hlasům zněl přes analogii. Titíž lidé, kteří tvrdili, že do dvanácti let budeme všichni mrtví kvůli globálnímu oteplování, jež se přejmenovalo na změnu klimatu, protože planeta se ochlazovala, teď tvrdí, že nás zabije AI a napadnou roboti. Nikdo přitom nezemřel.
Postoj je tedy jasný: Spojené státy nebudou dusit růst něčeho, co bude podle mnohých větší než průmyslová revoluce nebo internet. Superinteligenci bude Washington podporovat, ne omezovat, dohled zajistí ministerstvo spravedlnosti a další orgány. Kdo vyhraje v superinteligenci, vyhrává; Spojené státy nyní vedou nad Čínou s velkým odstupem a hodlají si to udržet.
Konec projevu patřil historii. Právě v New Yorku nechal George Washington v roce 1776 přečíst svým jednotkám Deklaraci nezávislosti, zatímco přes vodu newyorského přístavu bylo vidět britskou invazní flotilu o víc než stovce plavidel. Věřit ve velké principy nestačí, je nutné mít i vůli a sílu je hájit.
Odchod kubánské delegace a reakce trhů
Reakce v sále přišla ještě během řeči. Když prezident označil Kubu za zhroucený stát, který padne, kubánská delegace vstala a odešla ze sálu.
Druhá reakce byla ekonomická a přišla přesně v okamžiku, kdy Trump nabízel dohodu. Íránská státní média oznámila, že Teherán je připraven otevřít Hormuzský průliv do sedmi dnů, pokud Spojené státy zruší vojenskou blokádu íránských přístavů. Íránský export ropy je kvůli blokádě prakticky zastaven a Teherán se tímto krokem snaží prolomit dlouhý pat.
Trhy zareagovaly okamžitě. Cena ropy během projevu propadla o několik dolarů za barel na dvoutýdenní minimum. Saúdská Arábie zároveň testovala svůj ropovod mezi východem a západem země, jehož provoz se má tento týden obnovit, a nakládka už běží.
Ve stejnou hodinu se objevila zpráva o fondu pět miliard dolarů na obnovu kritické infrastruktury na Blízkém východě, kterou poškodila sedmiměsíční válka s Íránem. Mluvilo se i o tom, že se Trump v New Yorku sejde s íránským prezidentem, na oficiálním programu ale schůzka nebyla. Ve čtvrtek ho pak čeká přivítání Si Ťin-pchinga na vojenské ploše ve Washingtonu, s bombardéry B-2 nad hlavou.
Závěr
Vystoupení mělo dvě roviny. Tou hlasitější bylo ultimátum Íránu a bilance osmi ukončených válek, tou tišší a možná důležitější přerovnání mapy: Grónsko s americkými základnami, Panamský kanál bez čínských operátorů, Venezuela s největším ropným kontraktem v historii, Kuba pod tlakem a Arktida jako příští obchodní tepna. Pokud tohle přeskupení vydrží, bude z něj trvalejší odkaz než z kteréhokoli jednotlivého mírového podpisu. A jestli se okolnosti sejdou, mohou se íránská i ukrajinská válka uzavřít téměř současně.
