Kdo radí americkému prezidentovi ve chvíli, kdy se rozhoduje, zda válku s Íránem znovu rozpoutat? Člověk by čekal, že se obklopí lidmi s nejhlubšími znalostmi, největšími zkušenostmi a diplomatickým citem. Výroky z posledních měsíců ale naznačují opak: do ucha mu mluví ti, kdo se v odhadech mýlili nejvíc – a možná ho, a s ním i veřejnost, vedou na velmi temné místo.
„Válku s Íránem jsme vyhráli“
Před Bílým domem Donald Trump prohlásil, že válku s Íránem Spojené státy vyhrály. Vlastně prý ani nejde o válku, protože se už měsíce nebojuje a USA Hormuzský průliv pevně kontrolují. Podle něj z průlivu minulý týden vyteklo víc ropy než kdykoli v jeho historii.
Obojí je buď vědomá nepravda, nebo prezidenta někdo klame. Dvanáctidenní válka z roku 2025 skončila tak rychle jen proto, že USA a Izrael pochopily, že ji vyhrát nemohou – íránské rakety pronikaly obranou čím dál častěji, a tak přišlo příměří. Operace Midnight Hammer měla podle oficiální verze „zničit“ tři jaderná zařízení. Ve skutečnosti zasáhla skály, vstupy do tunelů a stavby na povrchu. Co leží hluboko pod horou, zůstalo podle expertů, jako je Ted Postol, s jistotou blízkou stoprocentní nedotčeno. Navíc šlo jen o tři z desítek podobných zařízení po celé zemi. Tulsi Gabbardová po válce sama uvedla, že Írán o jadernou zbraň neusiluje – a Trumpa to rozladilo.
Izrael tehdy utrpěl těžké škody, nic se nevyřešilo, o žádných podmínkách se nejednalo. Prostě se přestalo střílet v naději, že se věci urovnají samy. A rekordní vývoz ropy po měsících války, která poničila těžební a dopravní infrastrukturu? Tomu nemůže věřit nikdo soudný. Pokud tomu věří prezident, znamená to, že mu nejbližší poradci říkají, co chce slyšet, aby udělal, co chtějí oni. A právě to je největší obava.
Čtyři předpoklady, které měly být mylné
Victoria Coatesová, bývalá pracovnice Rady národní bezpečnosti z Trumpova prvního funkčního období a častá hostka Fox News, vydala 12. března – necelé dva týdny po začátku války – článek s titulkem, že všechny předpoklady o válce byly mylné a Trump znovu dokázal, že se experti spletli. Konvenční moudrost Washingtonu podle ní nemá s realitou na bojišti nic společného. Vyjmenovala čtyři předpoklady, které měla válka vyvrátit.
Prvním byl údajný předpoklad, že íránský nejvyšší vůdce je nedotknutelný. Nic takového ale nikdo netvrdil. Izrael léta vraždil protivníky jednoho za druhým, zabil vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha a v roce 2024 zaútočil na íránské velvyslanectví v Sýrii. Nejvyšší vůdce navíc jen pár dní před válkou řečnil pod širým nebem před obrovským davem; stačila jediná raketa Hellfire.
Druhým předpokladem bylo, že Revoluční gardy rozpoutají prostřednictvím spojenců regionální válku. To se ale skutečně děje – zástupná válka probíhá a není jisté, zda saúdská královská dynastie vůbec přežije. Třetím bylo, že Izrael skončí na Blízkém východě izolovaný. Diplomaticky izolovanější nebyl nikdy: řada evropských zemí na něj uvaluje sankce kvůli násilí osadníků na Západním břehu, padají obvinění z genocidy a na Benjamina Netanjahua byl vydán zatykač. Přispěla k tomu Gaza, Západní břeh, Sýrie, Libanon, Jemen a teď i Írán.
Čtvrtým předpokladem bylo, že izolované budou i Spojené státy a že z toho budou těžit Rusko a Čína. I to se naplňuje. Svět vidí, že USA neubrání vlastní základny ani spojence. Íránské střely zasáhly přesně, kam mířily, a nic je nezastavilo. Plynové pole Pars se má opravovat tři až pět let, Saúdská Arábie zalepila jen část škod, Kuvajt se bude zotavovat až do roku 2027 a utrpěly i Spojené arabské emiráty a Katar. Rusko mezitím posiluje vliv v Africe a Čína nabízí stabilitu, BRICS a Novou hedvábnou stezku – ve srovnání se Spojenými státy, které působí jako zdroj chaosu, to vypadá lákavě. Pokud se válka obnoví, Írán podle všeho nasadí nové střednědosahové a dalekonosné drony a další balistické rakety.
Generál, který radil vydržet
Generál ve výslužbě Votel, nositel čtyř hvězd, 31. března Trumpovi radil, aby v íránském tažení vytrval. Ve stejný den plukovník ve výslužbě Douglas Macgregor varoval, že válka nedává smysl a je třeba z ní co nejrychleji vycouvat. Válka tehdy trvala asi měsíc a do příměří zbývalo osm až deset dní.
Příměří nepřišlo z dobré vůle, ale z nouze. Docházely střely s plochou dráhou letu JASSM a Tomahawk, docházely protiraketové střely THAAD a Patriot – a docházely i cíle. Hlavní cíle byly zasaženy, některá místa údajně dvacetkrát, ale podzemní bunkry v horách zničit nešlo. Munice se doslova vyhazovala. Rada „vydržet“ tedy v praxi znamenala dál pálit Tomahawky do týchž hor bez výsledku a dál odpalovat protiraketové střely proti íránským raketám, které stejně nelze zastavit.
Pozemní vojska na íránské ostrovy
V červenci zašel generál Keith Kellogg, bývalý velitel 82. výsadkové divize, ještě dál: navrhl vyslat pozemní vojska na ostrov Chárk, na Kešm nebo do pohraničních oblastí v Perském zálivu. Stačí ale pohled na mapu. Írán je hornatá země a ostrov Chárk leží na dostřel íránského dělostřelectva, stejně jako všechno ostatní na pobřeží.
Profesor Marandí i další Íránci na sociálních sítích vzkázali, že americké vojáky klidně nechají přistát. Pak, až je Američané nebudou schopni chránit ze vzduchu ani zásobovat z moře, je metodicky zničí. To není chvástání, ale geografie a účinný dostřel zbraní. Radit prezidentovi něco takového je šílenství a pro vojáky sebevražda.
Zabíjet další vůdce
V říjnu přidal Jack Keane, hlavní strategický analytik Fox News, výzvu k tvrdšímu postupu proti íránskému vedení – tedy k dalším atentátům. Jenže to už jednou nevyšlo. Byl zabit nejvyšší vůdce, Alí Larídžání, generálové i nižší velitelé, a Írán nekapituloval. Je to země velká jako západní Evropa, třítisíciletá perská civilizace se šíitskou tradicí a Revolučními gardami, které osm let bojovaly s Irákem. Že ji pár zabitých přiměje ke kapitulaci, je pokřivená představa.
Atentáty navíc odstranily umírněné hlasy, které jako Larídžání prosazovaly diplomacii a hledání cesty k Západu. Místo zabitého ajatolláha nastoupil jeho syn Modžtaba Chameneí, mnohem tvrdší muž. Írán teď klade sedm podmínek, které musí být splněny ještě před jakýmkoli jednáním, a vliv nad Hormuzským průlivem si chce ponechat. Nějaká ropa sice průlivem proudí, z velké části ale se souhlasem Íránu, ne díky americkým lodím a letectvu. Takový stav je jen náplast: námořnictvo i letectvo se opotřebují a munice dojde.
Kdo z atentátů dělá běžný nástroj vztahů mezi státy, by si měl položit otázku, co se stane, až to zkusí i druhá strana – až začne vraždit britské, americké nebo izraelské představitele v naději, že bolest donutí Západ ustoupit. Západ by neustoupil a neustoupí ani Írán. Kdo atentáty přesto opakovaně žádá, buď nerozumí lidské povaze, nebo sleduje jiný cíl.
Účet, o kterém se nemluví
Rebecca Heinrichsová, která podobně jako senátor Lindsey Graham zřejmě nepotkala válku, jež by se jí nelíbila, 27. října na Fox News prohlásila, že nastal čas íránské tažení vystupňovat. A bývalý generál námořní pěchoty Punaro před pár dny ocenil, že Trump zasáhl správně, a doporučil ještě tvrdší kroky.
Přitom stačí sečíst, co válka už stála. Zničeno bylo asi dvacet amerických základen, veřejně se přiznává 21 až 22 mrtvých Američanů a skoro tisíc zraněných. Letadlové lodě jsou opotřebované, na USS Abraham Lincoln se podle všeho pokusilo o sebevraždu osm námořníků a loď utrpěla škody. Námořnictvo už nemůže využívat Bahrajn ani další přístavy v regionu a musí se vracet až na Diego Garcia. Ropa, která se před eskalací prodávala kolem padesáti dolarů za barel, stojí zhruba sto – a to ještě průlivem něco proudí.
Jaderná varianta a skupina, která chce víc
Teď se mluví i o jaderných zbraních. Tucker Carlson tvrdí, že podle jeho zdrojů uvnitř administrativy se taková možnost aktivně zvažuje. Sám Trump prohlásil, že horu Pickaxe může zničit za deset minut. Jenže zařízení pod touto horou nelze prorazit ani jadernou zbraní – byl by to krok, který napáchá maximální škody hlavně vlastní straně.
Na otázku, zda nezklamal voliče, kteří v něm viděli prezidenta bez válek, Trump odpověděl, že „žádnou velkou válku“ nevedl a že jsou i lidé rozzlobení, protože Írán „úplně nezničil“. I takové skupiny prý má. Nabízí se otázka, proč má právě tato skupina takový vliv, když fyzické důkazy ukazují, že cesta je špatná, nevyšla, stojí obrovské peníze a dodnes nemá řešení. Ani jaderné zbraně íránskou vládu nesvrhnou, nedonutí ji poslechnout ani neuvolní Hormuzský průliv. Írán desítky let ustupoval a teď říká, že tato doba skončila. Racionální poradce by řekl: nevyšlo to, nedělejme to znovu. Místo toho zaznívá: vystupňovat, zabíjet, vyslat vojáky, vydržet.
Čtyři sta proroků krále Achaba
Při poslechu těch hlasů se vnucuje příběh z 18. kapitoly Druhé knihy Paralipomenon. Judský král Jóšafat přijel do Samaří za izraelským králem Achabem, který ho žádal, aby s ním táhl proti Rámotu v Gileádu. Jóšafat chtěl nejdřív znát vůli Hospodinovu. Achab tedy svolal čtyři sta proroků a ti jednohlasně slibovali vítězství. Jejich vůdce Sidkijáš si dokonce vyrobil železné rohy a prohlásil, že jimi král rozdupe Aramejce.
Jóšafatovi to nestačilo a ptal se, zda tu není skutečný prorok Hospodinův, ne jen královi přitakávači. Achab připustil, že je ještě jeden, Míkajáš, syn Jimlův – jenže ho nenávidí, protože mu nikdy neprorokuje nic dobrého. Ve skutečnosti Míkajáš neprorokoval jen zlé věci; říkal pravdu, kterou král nechtěl slyšet. Posel ho cestou přemlouval, ať mluví jako ostatní a krále nerozčiluje. Míkajáš odpověděl, že řekne jen to, co mu vnukne Hospodin: viděl Izraele rozprchlého po horách jako ovce bez pastýře.
A dodal vidění, v němž Hospodin hledal, kdo krále svede k tažení, ve kterém padne. Přihlásil se duch, který slíbil, že bude lživým duchem v ústech všech jeho proroků. Míkajáše za to zbili a uvrhli do vězení o chlebu a vodě, dokud se král nevrátí. Míkajáš odvětil, že pokud se král vrátí v pořádku, pak nemluvil pravdu. V bitvě pak kdosi namátkou vystřelil z luku a zasáhl Achaba mezi pancíř a šupiny zbroje. Král se celý den držel ve voze čelem k Aramejcům a při západu slunce zemřel.
Klam, nebo záměr?
Zda do úst prezidentových rádců vstoupil duch klamu, nelze vědět. Je ale snadné si představit, jak mu říkají: minule to nevyšlo, ale tentokrát to vyjde. Nikdo prezidentovi neřekne, ať válku zkusí, i když asi nevyjde. Podle zpráv Pete Hegseth Trumpovi tvrdil, že pochybovači jen škarohlídí. K pochybovačům podle všeho patřil i viceprezident, který varoval, že to nevyjde, kdežto Hegseth tvrdil opak. A Trump naslouchá.
Existuje i temnější výklad: někteří vědí, že to nevyjde, a chtějí právě to – rozbít celý dosavadní systém. Zaznívají úvahy o „resetu“ státního dluhu, který už nejde splatit, podobně jako vstup do druhé světové války pomohl ukončit velkou hospodářskou krizi. Přímé zdroje k tomu nejsou. Z vnějšku lze ale vidět, co tito lidé říkají v televizi a v článcích a co se děje na bojišti. A s velkou jistotou lze tvrdit, že všechno, co se dosud udělalo, škodí americkým zájmům, stálo životy Američanů, kteří nemuseli zemřít, a trvale pošramotilo auru americké neporazitelnosti.
Pokud válka znovu propukne
Pokud se válka znovu rozhoří, Írán téměř jistě splní, co slíbil: nasadí svůj arzenál proti seznamu cílů, které dosud nezasáhl. Hospodářské a bezpečnostní dopady budou hlubší a dlouhodobější než dosud – pro Spojené státy i pro světovou ekonomiku, která je v dnešní podobě nepřežije. Akciové trhy a papírovou cenu ropy lze manipulovat, a to se dosud dařilo. Toto ale zmanipulovat nejde.
Ani k 2. listopadu 2026 přitom není pozdě. I po všech škodách, včetně těch spojených s válkou na Ukrajině, lze ztráty ještě omezit tak, aby šly napravit. Nikdo další nemusí zemřít, nic dalšího nemusí být zničeno a obnova může začít. Pokud se ale válka obnoví, nikdo už nedokáže říct, kam to povede – a návrat do dnešního stavu nebude možný.
Závěr
Hlasy, které Trumpovi radí k obnovení války, se mýlily v odhadech na začátku, mýlily se během bojů a opakují tytéž rady i dnes. Stejně jako Achabových čtyři sta proroků slibují vítězství, které realita na bojišti vyvrátila. Stále ještě existuje cesta k omezení škod. Jaderný úder ani další atentáty k ní nevedou.
