Dva dny před americkými volbami do Kongresu prezident Donald Trump na předvolebním mítinku prohlásil, že s Íránem zatím neskoncoval jen proto, že chce být milý a ušetřit životy. Hned dodal, že jednou bude muset přijít kladivo. Spolu se zprávami o možném jaderném úderu na horu Pickaxe tak znovu vyvstává otázka, kdo o další fázi války vlastně rozhoduje. Hostem analýzy je Patrick Henningsen, moderátor pořadu Sunday Wire a dlouholetý reportér z regionu.
Válka bez mandátu a bez právního základu
Humanitární tón těsně před volbami nic nemění na tom, že válka nemá oporu v zákoně. Prezident sám veřejně přemítá, jestli do války půjde, nebo ne. Kde je ale mandát? Podle Henningsena porušuje válka americké právo i mezinárodní právo, a to i proto, že hlavní mezinárodní smlouvy a úmluvy ratifikoval Kongres, takže se staly součástí amerického práva. Nejde jen o obcházení zákona o válečných pravomocech (War Powers Act); válka nemá žádný právní základ. Tisk ani opozice na to přitom tlačí jen málo.
Válka je nepopulární a republikánům u voličů uškodila: odešli nezávislí voliči i část jádra hnutí MAGA. Dnešní přestávka v bojích je ideální chvíle couvnout a omezit ztráty. Všechny signály ale ukazují na eskalaci. Proto padá otázka, jestli prezident americká rozhodnutí skutečně řídí a jestli má kontrolu nad Pentagonem. Velitelé od generálů dolů navíc musejí počítat s tím, že se jich jednou někdo zeptá, jestli neplnili protiprávní rozkazy. Nejasné je i to, zda šéf Pentagonu Pete Hegseth nemá větší moc, než by ministrovi obrany normálně příslušela, a jak dobře je prezident informován a rozumí tomu, co mu poradci předkládají.
Senátor viděl plán úderu, Kongres mlčí
Senátor Chris Murphy na konci minulého týdne uvedl, že byl informován o možném obnovení úderů na Írán, a plán označil za naprosté šílenství. Už to je neobvyklé: člen Senátu veřejně přiznal, že viděl tajný válečný plán. Kongres přitom drží rozpočtovou pravomoc i ústavní pravomoc rozhodnout o vstupu do války. Může tedy bez ohledu na stranu trvat na tom, že bez jeho souhlasu se nic nestane.
Proč tedy senátor nesvolal tiskovou konferenci a neřekl konkrétně, co se chystá a že to nemá právní základ? A proč to neudělali ostatní, kteří na briefingu seděli s ním? V tom vidí Henningsen problém dnešní Ameriky: všichni mluví o tom, jak je to strašné, ale konkrétní kroky chybějí. Zákonodárci mají za sebou ústavu, mohou mobilizovat veřejnost a obrátit se přímo na média, a to těsně před volbami. Místo toho se debata točí kolem toho, jestli prezident udeří před volbami, nebo po nich, a jak to ovlivní jeho průzkumy. O válce a míru, o bezpečnosti a o hrozbě jaderných zbraní se mluví málo.
Proč by měl být Írán radikalizovaný
V rozhovoru pro podcast Pod Force One deníku New York Post Trump popsal cíl války jednoduše: Írán nesmí mít jadernou zbraň, protože by ji použil. Je to podle něj radikalizovaná země a největší státní sponzor terorismu na světě. Na otázku, zda je k tomu nutná změna režimu, odpověděl, že USA už vyřadily dva íránské režimy, takže ho svým způsobem změnily.
Jsou to jen hesla bez jakéhokoli zdůvodnění. A pokud je Írán radikalizovaný, stojí za to připomenout proč: převrat v roce 1953, svržení šáha, kterého si Američané sami dosadili, osm let války proti Íránu, kterou USA podporovaly, politika maximálního tlaku, izraelský útok na íránskou diplomatickou misi v roce 2024, válka v roce 2025 a nyní další. Islámská revoluce svrhla neoblíbeného panovníka dosazeného Spojenými státy a nastolila populistickou vládu s náboženským rozměrem; podobných revolucí zná historie regionu mnoho.
Méně známé je, že USA měly před revolucí s ajatolláhem Chomejním rozsáhlé kontakty. Podle dokumentů, o nichž informovaly BBC a deník The Guardian, Carterova administrativa připravila Chomejnímu cestu k návratu tím, že zdržela armádu od vojenského převratu. Během studené války Washington sázel na více koní, protože se po pádu šáha víc obával socialistů. Podobně podle Henningsena Carterova administrativa sázela na islamistické mudžáhedíny v Afghánistánu: plán poradce pro národní bezpečnost Zbigniewa Brzezinského měl vtáhnout Sověty do války, nikoli je odrazit. Verze, že Sověti napadli Afghánistán a USA teprve poté vyzbrojily mudžáhedíny, je podle něj padesát let starý mýtus.
Označení za teroristy podle Henningsena funguje prostě: kdo se staví proti izraelské okupaci, ať je to Hizballáh, jemenští Húsíové (hnutí Ansárulláh), irácké milice Hašd aš-Šaabí, nebo íránská vláda, toho Washington zařadí mezi teroristické organizace.
Kdo je státním sponzorem terorismu
Jako příklad dvojího metru uvádí íránskou exilovou organizaci Mudžáhedínové lidu (MEK). Spojené státy ji dříve vedly jako teroristickou organizaci, zabíjela i americké vojáky a vysoké důstojníky v Íránu. Po vyškrtnutí ze seznamu se stala spojencem Washingtonu a podle Henningsena s americkou i izraelskou vládou spolupracuje na útocích uvnitř Íránu. Dříve sídlila v Iráku, dnes ji drží tábor v Albánii. Henningsen jako reportér navštívil její mítinky v USA, kde vystupovali američtí zákonodárci, vybírali od bohatých íránských exulantů peníze na kampaně a rok co rok slibovali, že za dvanáct měsíců bude MEK stát v Teheránu.
Pokud jde o státní sponzory terorismu, Saúdská Arábie podle něj dnes platí 1 200 bojovníků al-Káidy ze Sýrie, aby šli do Jemenu, a dodává jim transport i vojenskou techniku. Islámský stát a al-Káidu v Iráku a Sýrii financovaly státy Perského zálivu. Spolu s USA jsou proto podle Henningsena největšími sponzory terorismu na planetě, a to už padesát let. Do stejné řady řadí Kosovskou osvobozeneckou armádu, kterou vyzbrojilo NATO, i dnešní podporu ukrajinských nacionalistických praporů. Kořeny té podpory sahají podle odtajněných dokumentů CIA o operaci Aerodynamic až do doby po druhé světové válce, kdy americká rozvědka spolu s Brity financovala, cvičila a ukrývala bývalé příslušníky ukrajinských divizí Waffen-SS.
Prezident, který neměl vést války
Na otázku, co říká voličům, kteří ho volili jako prezidenta bez válek, Trump nejdřív zaváhal a sklopil oči. Pak odpověděl, že vlastně žádnou velkou válku neměl. Ve Vietnamu USA bojovaly 21 let a v Afghánistánu dvanáct, a ztratily statisíce lidí. Teď jsou ve válce sedmý měsíc, k tomu přičetl i převzetí Venezuely, a padlo 18 amerických vojáků. Na samotnou otázku se už nevrátil.
Počítají se ale i civilisté? V případě íránské války se jejich ztráty výrazně podhodnocují a zamlčují. Henningsen připomíná, že Trump v prvním funkčním období dodal Ukrajině smrtící zbraně, přivedl její armádu na standard NATO a jeho administrativa podkopala minský mírový proces. Za dva roky druhého funkčního období podle něj padly na Ukrajině další statisíce mužů, často násilím odvedených z ulic. Izrael dostal od Trumpa veškeré zbraně, o které stál, a situace v Gaze je horší, než když ji převzal. Válka s Íránem zapálila celý region, USA zaútočily i na Jemen a v obou zemích zabily tisíce civilistů.
Strategické ztráty jsou podle Henningsena obrovské: USA přišly o své základny v Perském zálivu a tankovací letouny KC-135 musely přesunout do Izraele. Administrativa veřejně tvrdí, že USA musely do války vstoupit, protože Izrael udeřil první a americké vojáky by jinak ohrozila íránská odveta. Válku ale podle Henningsena Washington s Izraelem koordinoval, letos v únoru stejně jako loni v červnu, a USA nesou za své kroky odpovědnost jako suverénní supervelmoc. K tomu se přidává energetická krize, inflace a vyprazdňování strategických rezerv.
Zda to voliči ve volbách 3. listopadu potrestají, ukáže hlasování. Republikánská základna se podle Henningsena zmenšuje a průzkumy naznačují, že strana výrazně ztratí Sněmovnu reprezentantů a o několik křesel i Senát. Diváci vysílání v neformální anketě zároveň jednomyslně odpověděli, že prezidentu Trumpovi by jaderné zbraně nesvěřili. Jaderné zbraně mají USA a Izrael, Írán ne, a přesto se mluví právě o íránské hrozbě.
Ropa, Hormuzský průliv a prázdné rezervy
Před volbami se objevují zprávy a úniky, podle nichž může Trump válku obnovit těsně před hlasováním, nebo hned po něm. Na otázku, proč je Írán tak odolný, prezident odpověděl, že USA zatím byly milé a Írán nedorazily, protože Teherán chce jednat. Dohoda se uvidí. Ropa podle něj přes Hormuzský průliv proudí ve větším objemu než před válkou.
Tomu odporuje cena. Týden před válkou stál barel ropy 62 dolarů, dnes se pohybuje kolem stovky. Kdyby ropy skutečně proudilo víc, cena by měla být nižší. Průliv byl navíc otevřený už před válkou a zavřel se kvůli ní. Mnoho zemí muselo sáhnout do strategických rezerv. Americká rozvědka podle Henningsena zároveň řídí útoky dronů na ruské rafinerie, přestože Washington s Moskvou vyjednává. Trump v kampani sliboval, že válku ukončí za 24 hodin. Teoreticky to americký prezident dokáže, pokud má politickou vůli, odvahu a nezávislost. Jeho skutečné výsledky jsou ale nulové a ztratil podporu mnoha lidí, kteří ho volili dvakrát i třikrát.
Jaderný úder na horu Pickaxe?
Politická katastrofa se může změnit ve skutečnou. Trump na Halloween prohlásil, že v Íránu zbývají jedno až dvě jaderná zařízení a USA je mohou snadno zničit za deset minut. Druhý den večer zveřejnil Tucker Carlson na síti X zprávu, že Trumpova administrativa může být pod tlakem izraelského premiéra Benjamina Netanjahua jen pár dní od jaderného úderu na Írán. Cílem by měla být hora Pickaxe ve středním Íránu, kde podle izraelských zpravodajských služeb íránská vláda obnovila obohacování uranu. Žádná konvenční zbraň v americkém arzenálu prý neprorazí zhruba 90 metrů pevné žuly a nezničí tamní tunely.
Nikdo přitom neví, co Írán skutečně dělá. V roce 2025 po prvním útoku na své jaderné zařízení vyhostil inspektory, a pokud obohacování obnovil, mohl to udělat jinde než pod horou Pickaxe, kam se dívají všichni. Henningsen je k izraelským zpravodajským informacím hluboce nedůvěřivý: podle něj opakovaně eskalovaly války, které pak měly bojovat Spojené státy.
Shodí-li USA jadernou bombu kdekoli v Íránu, dají mu podle Henningsena zelenou a ospravedlnění pořídit si jadernou zbraň jako odstrašení. Írán USA nenapadl, válku nezačal a důkazy, že jadernou zbraň vyvíjí, neexistují, přinejmenším ne na americké straně. Varování, že Írán je dva týdny od bomby, opakuje Netanjahu podle obou mluvčích už od 80. let. Administrativa místo toho, aby omezila ztráty, dál přitvrzuje, a obnovení války by navíc odvedlo pozornost od skandálů, které ji provázejí. Veřejnost podle Henningsena nevěří, že vláda jedná vážně, v souladu se zákonem a v zájmu Ameriky.
Diplomacie bez diplomatů
Írán není jediný případ. Co provedla USA Venezuela? Obžaloba, kvůli níž Američané odvlekli hlavu státu Nicoláse Madura, stojí podle Henningsena na smyšleném drogovém kartelu Cartel de los Soles. Washington pak podle něj přiměl novou vládu, aby dala veřejný majetek k privatizaci. A čím Spojeným státům ublížila Kuba, kterou dnes vyhladovějí a uvažují o invazi?
Kde je navíc ministr zahraničí Marco Rubio, šéf americké diplomacie? Místo diplomatů jednají lidé bez diplomatického mandátu, mezi nimi prezidentův zeť, a diplomacie se mění v obchod. Viceprezident JD Vance píše dopisy šéfovi íránské Nejvyšší rady národní bezpečnosti, což vážný diplomatický kanál není. Vážná jednání s Ruskem ani s Íránem proto podle Henningsena nejsou na obzoru.
Trump v rozhovoru tvrdil, že Íránci s USA mluví. Írán ale podle Henningsena nanejvýš posílá vzkazy přes pákistánské prostředníky. Íránské ministerstvo zahraničí ve stejný den uvedlo, že žádné setkání s americkou delegací není naplánováno, náměstek ministra je v Dauhá na konzultacích s katarskými partnery a všechny zvěsti o jednáních jsou mediální spekulace. Bez rozhovorů a s otevřenými řečmi o jaderném úderu na horu Pickaxe se nabízí otázka, jak se válce vůbec vyhnout.
Závěr
Trump střídá řeči o lidskosti s hrozbou kladiva, zatímco válka s Íránem nemá právní mandát ani jasný cíl a Kongres, který by ji mohl zastavit, jen mluví. Cena ropy, ztracené základny v Zálivu a zprávy o jaderném úderu postaveném na izraelských zpravodajských informacích podle Henningsena ukazují, že rozhodnutí o další fázi války nepadá jen ve Washingtonu. Jaderný úder by přitom Íránu dal nejsilnější důvod, aby si bombu skutečně pořídil.
