Třídenní summit amerického a čínského prezidenta ve Washingtonu přinesl dohodu o clech, slib nákupu amerického uhlí a dvě pandy, ale v otázce Tchaj-wanu nic, co by se dalo označit za průlom. Současně sílí tlak na Írán: americký ministr financí mu dává dva týdny do vyschnutí ropných příjmů, Teherán odpovídá, že je připraven na „válku soudného dne“, a spoléhá na to, že listopadové volby do Kongresu Trumpovi svážou ruce. K tomu nástup elektrických tahačů Tesla Semi, které mohou otřást nákladní dopravou, a zatčení pěti mužů u britské základny využívané americkým letectvem.
Summit Trumpa a Si: cla, uhlí a pandy
Čína dala najevo, že chce obchodovat, a udělala to po svém: předala Spojeným státům dvě pandy velké, samce a samici narozené v roce 2020. Pandí diplomacie je starý čínský signál ochoty k dohodě – zvířata se nepředávají, ale zapůjčují. Na okraj zazní i ironická poznámka, že pandy dávají přednost jídlu před rozmnožováním, a proto jim hrozí vyhynutí.
Podstatnější jsou čísla. Obě země se po summitu dohodly na snížení cel u zboží v hodnotě 30 miliard dolarů, aby se přestaly vzájemně zasypávat cly. Čína má podle americké strany v letech 2027 a 2028 odebrat po deseti milionech tun amerického uhlí. Na stole byl i Tchaj-wan, který se stal nejcitlivějším bodem celého jednání.
Tchaj-wan: status quo místo jasného ne
Trump po summitu novinářům řekl, že se o Tchaj-wanu příliš nemluvilo, že je to teď v pořádku a „on ví, co si o tom myslím“. Čínský záznam z jednání přitom uvádí, že Si vyzval Spojené státy, aby se nezávislosti Tchaj-wanu výslovně postavily. Trump tradiční americký postoj nezopakoval, ale ani nenaznačil, že by čínskému požadavku vyhověl. Oficiálně Washington nezávislost ostrova nepodporuje a odmítá jednostranné změny statu quo z kterékoli strany. Si od nástupu k moci v roce 2012 dělá z ovládnutí Tchaj-wanu klíčový cíl a nevylučuje ani použití síly. Stranický Lidový deník označil Tchaj-wan za „první nepřekročitelnou červenou linii“.
Tchaj-pej reagovala rychle. Tchajwanský náměstek ministra zahraničí François Wu připomněl, že dodávky zbraní Tchaj-wanu a jeho polovodiče pro celý svět jsou v národním zájmu USA, a zeptal se, zda by ústupky v této věci Americe vůbec posloužily. Trumpova administrativa loni v prosinci schválila prodej zbraní za 11 miliard dolarů a další balík za 14 miliard čeká. Americký velvyslanec v Číně David Perdue ujistil, že se politika vůči Tchaj-wanu nemění.
Panel vidí summit rozporuplně. Jeden z účastníků v Trumpově vyhýbavé odpovědi slyší ozvěnu Bidenovy nešťastné poznámky o „jen malém pohraničním průniku“ na Ukrajinu: místo jasného ne jen „ví, co si myslím“. Za nejdůležitější ovšem považuje energetickou dohodu, protože energie je přesně to, co Čína potřebuje, a americká ropa či uhlí z ní dělají odběratele. Strany se navíc mají v listopadu znovu sejít kvůli umělé inteligenci. Jeho titulek zní: dobře, že spolu mluví. Si podle něj nezískal ten další palec na Tchaj-wanu, který chtěl, a Trump dal jasně najevo svůj postoj.
Nepřítel, nebo konkurent, se kterým se nedá rozejít
Jeden z diskutujících nabízí smířlivější pohled. O „oddělení“ ekonomik od Číny se mluví snadno, ale je to iluze. Sovětský svaz byl soupeř, s nímž Amerika neměla obchod ani společné podniky, a proto nebylo o čem vyjednávat. S Čínou je to opačně: ekonomiky jsou tak propletené, že na většině zboží stojí „Made in China“. Rozumné je proto hledat shodu tam, kde jde – obchod, umělá inteligence, nerostné suroviny – a spory jako Tchaj-wan odkládat. Obchodní spor se podle něj stejně jen odsouvá.
Jiný hlas nesouhlasí: Čína není konkurent, ale protivník. Připomíná špionáž, nákupy pozemků u vojenských základen, špionážní balony a covid, za který Peking nikdy nenesl odpovědnost. To, že se nestřílí, neznamená, že nejde o nepřítele – jen o nepřítele, který nemíří zbraní do obličeje. Trump podle něj jedná jako státník: Si pozve, provede ho, chová se profesionálně, ale zároveň mu dá najevo, ať se na Tchaj-wan ani nepokouší.
Klíč k celé věci ukazuje graf světové výroby čipů. Podíl Tchaj-wanu se za šest let nepohnul o víc než pět procentních bodů a právě proto je ostrov červenou linií. Dokud se čipy nebudou vyrábět jinde, nesmí Tchaj-wan připadnout Číně, jinak by nad nimi vládla a mohla do nich instalovat špionážní software. Proto nechce jeho pád ani Evropská unie, jen to nechce říkat nahlas. Na okraj padne i otázka, co zbylo z plánu Made in China 2025, podle něhož měla Čína v tomto roce předstihnout americkou ekonomiku. Kdo sleduje jen státní média, věří, že se to povedlo.
Promarněná chvíle a úvaha o výměně Tchaj-wanu za Írán
Podle jedné z tezí Si se Tchaj-wanu nevzdal, jen ho neplánuje řešit za Trumpa. Nikdo na světě si prý nepřeje demokratického prezidenta víc než on – případně neintervenčního republikána. Naopak by mu vadil Marco Rubio, protože je jestřáb. Si si podle této úvahy vyčítá, že nezaútočil za Bidena, ideálně měsíc po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022, kdy by dvě krize naráz zmátly OSN i Washington.
Pravděpodobnost čínského útoku na Tchaj-wan za Trumpova mandátu odhadují diskutující na jedno až pět procent – spíš jen tehdy, kdyby se v Íránu něco zvrtlo a Čína využila zmatku. Odvážnější otázka zní, zda Peking Washingtonu naznačil výměnu: Čína přestane kupovat íránskou ropu a nechá režim padnout, pokud dostane volnou ruku na Tchaj-wanu. Jeden z účastníků dává sedmdesát pět procent tomu, že něco podobného v nějaké podobě zaznělo. Pochybuje ale, že by se Čína Íránu vzdala: přes Írán vede Nová hedvábná stezka do Evropy a Revoluční gardy jsou pro Peking protizápadním partnerem, s nímž se jedná lépe než s obchodně založeným režimem po případné změně.
Trump podle panelu čipy z ruky nepustí, protože covid ukázal, jak velkou kontrolu má Čína nad dodavatelskými řetězci. Kdyby Peking hrál špinavou hru, investoval by do kampaně s boty a příběhy, které by Rubia odradily od kandidatury v roce 2028. Neintervenční Amerika by podle této logiky jednoho dne zjistila, že Čína má vliv až za jejími humny. A když na schůzkách přijde řeč na Tchaj-wan, americká odpověď zní vždy stejně: status quo.
Bessent: Íránu zbývají dva týdny ropných příjmů
Americký ministr financí Scott Bessent je přesvědčen, že Írán do dvou týdnů dokončí poslední dodávky ropy do Číny a pak už nebude mít čím obchodovat – podle jeho slov jde o „prázdnou množinu“. Proto prý Teherán tolik stojí o dohodu. Průliv je podle něj otevřený, proud ropy se pohybuje mezi 15 a 22 miliony barelů denně proti zhruba 20 milionům před konfliktem, a když se odečte íránský podíl, skóre zní: Spojené státy přes miliardu vyvezených barelů, Írán nula.
Jeden z diskutujících Bessentovi věří zhruba z 85 procent. Jeho dosavadní odhady se podle něj buď splnily, nebo byly směrově správné a změnily je až jiné události. Lodě dnes proplouvají při ománském pobřeží pod ochranou amerického námořnictva. Chybí jen nezávislé ověření v podobě údajů o dodávkách do rafinérií, bez něhož je těžké rozlišit, kde klame zpravodajství agentur a kde politická prohlášení. Írán může situaci změnit jedině eskalací, například raketovými útoky v Perském zálivu. Trump navíc poslední íránskou nabídku odmítl jako slabou.
Arakčí: připraveni na válku soudného dne
Moderátorka NBC Kristen Welkerová se íránského ministra zahraničí Abbáse Arakčího zeptala na zprávu listu The Wall Street Journal, že Trump po volbách do Kongresu počítá s obnovením bombardování. Arakčí odpověděl, že Írán je plně připraven na obnovení války a postaví se jakékoli nové agresi, „i kdyby šlo o válku soudného dne“. Zároveň je připraven na diplomacii – volba je podle něj na Trumpovi. Ten v minulé válce chtěl bezpodmínečnou kapitulaci do dvou dnů, a přitom se bojuje osm měsíců bez výsledku. Írán se prý poučil ze dvou předchozích válek a změnil taktiku.
Do toho námořnictvo Revolučních gard ohlásilo, že se v průlivu zmocnilo amerického podvodního dronu REMUS 600. Ropa WTI se v době vysílání obchodovala kolem 94 dolarů za barel, Brent kolem 98 dolarů.
Kde je nejvyšší vůdce?
Welkerová se Arakčího zeptala i na to, proč od březnového nástupu nového nejvyššího vůdce neexistuje jediný důkaz, že žije. Ministr odkázal na bezpečnost: předchozí nejvyšší vůdce byl během minulé války „nezákonně zavražděn“, je tedy logické nového chránit. Podle Arakčího existují náznaky, že mu Američané vyhrožují, zároveň má ale situaci plně pod kontrolou a Teherán od něj dostává vyjádření i rozkazy. Proč nezveřejní alespoň video, ministr nevysvětlil.
Jeden z panelistů dává šanci, že vůdce žije, padesát na padesát. Pokud žije, má podle něj zřejmě vážně zraněný nebo popálený obličej – bez ruky či nohy by video natočit šlo. Připomíná, že po bombardování režim ukazoval jen jeho kartonový portrét. Srovnání obou rozhovorů podle něj mluví samo za sebe: Bessent je přímý a sebejistý, Arakčí mlží. Írán je podle panelu zoufalý a blíží se vnitřnímu zhroucení.
Americké volby jako íránská záchranná brzda
Do voleb do Kongresu zbývá 36 dní a podle panelu na ně sází i Teherán. Ministr zahraničí Marco Rubio nedávno prohlásil, že Íránci zřejmě nechápou, jak funguje americká ústava, pokud si myslí, že demokraté s nimi po volbách najednou budou chtít uzavřít dohodu. Rubio tím podle diskutujících vyrazil Íránu z ruky trumf: přesvědčení, že se Trump bojí ponižující volební porážky.
Titulky Teheránu přitom dávají naději. Sedmnáct republikánů v těsných volebních soubojích se veřejně vyslovilo pro ukončení války, a to hlavně v obvodech, kde nafta podražila o 60 procent. Válku podle průzkumu CNN odmítá 67 procent Američanů a demokraté vedou v průměru průzkumů o devět bodů. Írán tedy podle této úvahy jen hodí Washingtonu memorandum, ví, že bude odmítnuto, a počítá dny.
Jeden z účastníků k tomu nabízí jednoduchou aritmetiku. I v nejlepším případě budou mít demokraté od 3. ledna v Senátu 53 hlasů, k přehlasování prezidentského veta jich ale potřebují 67. Muselo by se tedy najít čtrnáct republikánů ochotných jít proti Trumpovi, a to se nestane. Volby tak budou spíš ranou pro Trumpův obraz než pro jeho pravomoci – přesně na to podle panelu Rubio narážel. Další hlas dodává, že kandidáti v těsných soubojích mohou válku veřejně kritizovat, ale při skutečném hlasování se od Trumpa neodtrhnou.
Starlink pro íránského diplomata
V OSN mezitím došlo ke scéně, kterou diskutující označují za „gangsterský tah“. Izraelský velvyslanec při OSN Danny Danon přistoupil k íránskému diplomatovi a nabídl mu terminál Starlink, aby ho vzal do Teheránu. Může prý Íráncům pomoci získat svobodu po tom, co jim režim udělal. „Milujeme íránský lid a modlíme se za změnu režimu. Ten den přijde,“ dodal. Íránský diplomat nereagoval, což panel čte jako projev slabosti.
Jeden z účastníků si přeje válku ukončit, ale úplným vítězstvím. Íránský režim podle něj nekapituluje a samotná zmínka o válce soudného dne dokazuje, proč nesmí mít jaderné zbraně – a právě jaderný program je Trumpova hlavní červená linie. Odhaduje, že hned po volbách přijdou údery. Trump se podle něj snaží zachraňovat svět, zatímco průměrný Američan se snaží ušetřit.
Tesla Semi po devíti letech čekání
Elon Musk slíbil elektrický tahač před devíti lety a teď ho posílá do výroby. Ve videu ho představuje jako revoluční vůz, který uveze nejtěžší náklady na velké vzdálenosti a nabíjí se z nabíječky Megacharger s výkonem v řádu megawattů. Řidiči si ho podle Muska zamilují, protože zrychluje skoro jako sportovní auto. Brzy má přibýt autonomní řízení, díky němuž řidič na dlouhé trase dorazí do cíle odpočatý. Ekonomicky to dává smysl, protože elektřina na míli vyjde mnohem levněji než nafta, „zvlášť v téhle bláznivé době“. Pořadník je podle něj už teď dlouhý.
Tahač ujede s nákladem až 500 mil (asi 800 km), spotřebuje zhruba 1,7 kWh na míli a za 30 minut nabíjení doplní asi 60 procent dojezdu. Nejvíc se těší velcí dopravci jako Walmart, DHL nebo PepsiCo. Koalice přepravců si Teslu nedávno vybrala jako hlavního dodavatele 2 500 elektrických tahačů třídy 8. Podle srovnání, které citoval server Axios, vyjde nafta zhruba na 80 centů na míli, elektřina na 20 až 30 centů. Poučení podle panelu zní, že i nejchytřejší člověk na světě narazí na to, že všechno velké je desetkrát těžší a trvá desetkrát déle, než si člověk myslí. Důležité je, že slib splnil.
Kdo na elektrických tahačích prodělá
Méně nadšení budou provozovatelé odpočívadel a čerpacích stanic pro kamiony, malí dopravci a dálková doprava. Velká firma si nabíjení postaví ve vlastním distribučním centru, malý dopravce na to nemá. A 500 mil zní hodně jen do chvíle, než se srovná s dieselovým tahačem, který na jednu nádrž ujede přes tisíc mil (přes 1 600 km). Část ztraceného času ale vynahradí to, že si řidič může během autonomní jízdy odpočinout.
Jeden z účastníků v tom vidí disrupci i příležitost. Malí dopravci se budou muset spojit s velkými, přijdou fúze a konsolidace. Tesla Semi navíc přichází v době, kdy nákladní dopravu drtí cena nafty. Na příkladu factoringu vysvětluje, jak to vypadá v praxi: dopravce potřebuje zálohu na zakázku, aby vůbec mohl zaplatit naftu a řidiče. Jednomu takovému dopravci v Chicagu spadl provozní zisk z loňských 2,5 milionu dolarů na letošních půl milionu – kvůli palivu. Zvažuje odstavení kamionů, jenže ty jsou na leasing a banka si pro ně přijde. V Kalifornii se nafta o víkendu na několika místech prodávala za 8,01 dolaru za galon a ekonomický stres přitom podle něj začíná už u 5,50 dolaru.
Na námitku diváka, že elektromobily nikdo nechce, panel odpovídá, že rozhoduje trh, a trh objednává tisíce kusů. Zda technologie obstojí, ukáže příštích šest až dvacet čtyři měsíců. Další hlas varuje řidiče: robotaxi bez řidiče už jezdí a samořiditelné tahače jsou na cestě. Z přibližně čtyř milionů profesionálních řidičů v USA řídí asi dva miliony velké kamiony a všichni by si podle něj měli začít hledat náhradní plán. Zima se blíží – pro nákladní dopravu i pro řidiče.
Zatčení u základny RAF Fairford
Britská policie v neděli krátce po půlnoci obdržela oznámení o třech podezřelých vozidlech mířících k základně RAF Fairford na jihozápadě Anglie, odkud startují americké bombardéry nasazené proti Íránu. Ozbrojení policisté zatkli v oblasti Whelfordu pět mužů pro podezření z trestných činů podle zákona o výbušninách a z přípravy teroristického útoku. Policie vyhlásila mimořádnou událost, evakuovala zhruba 85 domácností a kolem vozidel zřídila čtyřsetmetrovou uzávěru, v níž je prohlíželi armádní pyrotechnici. Podle panelu upozornil policii místní farmář, který viděl osm až deset mužů a bílé dodávky.
Policie i britský premiér Andy Burnham vyzvali veřejnost, aby nespekulovala. Americké velvyslanectví varovalo své občany před zvýšeným rizikem. Panel právě tuto opatrnost kritizuje: místo formulace o „trestných činech podle zákona o výbušninách“ by se mělo mluvit rovnou o terorismu. Zadržení jsou mladí britští občané ve věku kolem 22 až 25 let. Diskutující zmiňují spekulace o napojení na íránské Revoluční gardy, sami je ale označují za čiré spekulace. Trump zatčení ocenil jako „fantastické“ – podle něj byli muži dlouho pod dohledem a spolupráce s Brity vyšla skvěle. Jeden z účastníků vzdal hold zpravodajským službám, že spiknutí zastavily.
Diskutující událost zasazují do širšího kontextu britské migrační politiky. Ukazují záběry 51 migrantů, kteří po 33 hodinách na moři přistáli v Doveru a pod policejní ochranou odjeli autobusy do hotelů. Stát podle nich zachází s migranty lépe než s vlastními občany, kterým za kritický příspěvek na sociálních sítích hrozí vězení. Tentýž jazyk opatrnosti podle panelu vede k tomu, že se o problémech nemluví, dokud není pozdě. Íránský režim je podle nich na dně – a zoufalé státy jsou schopné čehokoli.
Jamie Dimon: komunikace není měkká dovednost, je to práce
Šéf banky JPMorgan Jamie Dimon podle časopisu Forbes prohlásil, že většina manažerů selhává ve dvou nejdůležitějších dovednostech: v komunikaci a ve vedení lidí. Posílají „zatraceně odbyté“ memoranda a prezentace, v nichž pointu pohřbí pod žargon, a pak se diví, že nikdo nic neudělá. Komunikace podle něj není měkká dovednost přišroubovaná ke skutečné práci – je to ta práce. Když lidé nechápou, co chcete, na ničem jiném nezáleží. Doporučuje stručnost: říct věc jasně, hned na začátku a bez okolků. Příliš mnoho šéfů podle Dimona řídí tím, že se odpovědnosti vzdávají, a schovávají se za procesy a konsenzus. Nejlepší lídři jsou připravení, viditelní, rozhodní a ochotní nést nepopularitu za rozhodnutí, za kterým stojí.
Panel doplňuje, že komunikace musí mít smyčku odpovědnosti: co uděláš, do kdy, a příští týden kontrola, zda se to stalo. Firmy od absolventů chtějí čtyři věci – zdravý úsudek, odolnost vůči nezdarům, komunikaci a týmovou spolupráci. V době umělé inteligence roste cena lidí, kteří umějí jasně mluvit a vést tým k výsledku. Jeden z diskutujících v Dimonově popisu poznává i Trumpa: je vidět, rozhoduje a nebojí se být neoblíbený.
Závěr
Summit ve Washingtonu přinesl obchodní uvolnění, ne strategický obrat. Čína kupuje energii a čas, Amerika drží Tchaj-wan jako červenou linii kvůli čipům a obě strany se shodují hlavně na tom, že je lepší spolu mluvit. Írán mezitím podle Washingtonu vyčerpává poslední ropné příjmy a sází na americké volby, které však podle senátní aritmetiky Trumpovi ruce nesvážou. Zatčení u RAF Fairford připomíná, že základny zapojené do války s Íránem jsou citlivým cílem i v Evropě. A tahač Tesla Semi připomíná, že drahá nafta urychluje proměnu, na kterou se malí dopravci i řidiči teprve musí připravit.
