Za posledních osmnáct měsíců prošly dvě značky nejrychlejším pádem, jaký kdy zaznamenaly: americká značka v zahraničí a umělá inteligence. Obě ztráty jsou propojené — Trumpova administrativa svým chováním boří pověst USA jako strážce globálního řádu, a technologičtí CEO svými apokalyptickými prognózami o AI dělají medvědí službu celému odvětví.
Největší pád americké značky v dějinách
Spojené státy bývaly donucovacím mechanismem globálního řádu — zemí, která držela darebácké režimy v šachu. Dnes svět vnímá USA jako tu darebáckou sílu. Průzkumy poprvé v historii ukazují, že většina světa považuje Čínu za větší sílu dobra ve světě než Ameriku. To se dosud nikdy nestalo. Trumpova administrativa tento výsledek přinesla kombinací toho, co lze nazvat jen korupcí a nekompetencí.
Druhou padající značkou je umělá inteligence. Postoj k AI přímo koreluje s příjmem — jedinou skupinou s pozitivním hodnocením jsou lidé vydělávající přes 200 tisíc dolarů ročně. Pro ně je AI palivo do portfolia, inovace a příspěvek k růstu indexu S&P. Pro průměrného člověka ze střední třídy AI znamená rostoucí účty za elektřinu a výroky jako ten od Sama Altmana — 'Přestaňte si stěžovat na náklady na energii, zamyslete se nad tím, kolik energie stojí vychovat dítě.' Za osmnáct měsíců se z technologie vnímané jako trochu děsivé, ale slibné, stala technologie jednoznačně děsivá a obohacující jen ty nejbohatší.
Katastrofizace jako fundraisingový nástroj
Největší AI firmy potřebují v příštích pěti letech jedno ze dvou: buď přijdou s novými produkty, které generují bilion dolarů v přírůstkovém obratu, nebo musí prokázat masivní úspory nákladů ve svých klientech. Nové AI produkty zatím moc vidět není — L'Oréal nevyrábí AI-driven hydratační krém, fabriky se nestaví pomocí AI. Zbývá tedy optikou úspor živit strach z destrukce trhu práce. A právě proto Elon Musk říká, že AI nahradí všechna pracovní místa a práce bude volitelná jako pěstování vlastní zeleniny. A proto Sam Altman píše o světě, kde do roku 2028 bude v datových centrech uskladněna většina světové intelektuální kapacity. A proto Dario Amodei z Anthropic mluví o worst-case scénářích pro zaměstnanost. Katastrofizace není nic jiného než dobře maskovaný fundraisingový nástroj: když vás technologie nedokáže vystrašit, nemůžete ospravedlnit trojciferné škrty nákladů ani bilionové valuace.
Data přitom tuto apokalypsu nepotvrzují. Míra nezaměstnanosti v USA se pohybuje kolem 4,5 procenta, mírně pod historickým průměrem. Počet nově zahájených podnikatelských projektů na obyvatele se za posledních deset let zdvojnásobil. Koderů — skupiny, která měla být AI zasažena jako první — přibylo meziročně o 11 procent. Radiologové, které měla AI nahradit skenováním snímků, jsou dnes poptávanější než kdykoliv předtím: ukázalo se, že scanning je malá část jejich práce; klíčové je diagnostikovat nemoc a navrhnout léčbu. Každá seismická technologie v historii zničila konkrétní pozice, ale celkově vytvořila více nových — a neexistuje důvod, proč by AI měla být výjimkou.
Robotika a Amazon: skutečná sázka
Teslu lze popsat jako vynikající automobilovou firmu, která se obchoduje za cenu odpovídající 155 letům EBITDA — zatímco srovnatelné automobilky se pohybují na 10 až 15násobku. BYD je dnes přibližně osmdesátiprocentní Tesla za čtyřicetiprocentní cenu. Bez obchodní války by BYD pravděpodobně dominovalo americkému EV trhu. Až SpaceX vstoupí na burzu, část peněz dnes vázaných v Tesle přeteče jinam — a Tesla se vrátí k valuaci odpovídající skvělé automobilce, ne sci-fi narativu.
Skutečná investiční sázka na robotiku leží u Amazonu. Ve Spojených státech je celkem přibližně 400 tisíc průmyslových robotů. Amazon jich provozuje milion — tedy dvakrát a půl tolik, co zbytek celé země dohromady. Amazon plánuje do roku 2032 zdvojnásobit svůj retailový byznys bez jediného nového přijatého zaměstnance — čistě s pomocí průmyslové robotiky. Wall Street tohle zatím neoceňuje; Amazon se obchoduje jako prostá retailová firma, ne jako industriálně-robotická infrastruktura. Oproti tomu Optimus roboti v každé domácnosti přinášející čaj jsou marketingový příběh, ne realistická projekce.
Jak AI moderuje názory — a jak je to zároveň problém
Sociální sítě vydělávají na polarizaci: algoritmy zjistí, jestli jste konzervativec nebo progresivec, a pak vám servírují obsah, který demonizuje druhou stranu. AI modely fungují jinak — hledají medián dat, průměr ze všeho, co znají. To má moderující efekt; lidé, kteří s AI tráví více času, vykazují méně radikální postoje. To je povzbudivá zpráva.
Zároveň je to ale problém jiného druhu. AI je navržena tak, aby byla příjemná a potvrzovala uživatele. Ať řeknete cokoli, model odpoví empaticky a pochvalně — podobně jako kněz, který nikdy neřekne 'to je hloupý nápad'. Výsledkem není polarizace, ale konsensuálně zhoršená konverzace: každý si z AI odnáší potvrzení vlastních přesvědčení. Pro starší lidi v pečovatelských domech, kteří ztratili blízké a nemají mnoho vztahů, se AI postavy mohou stát náhražkou lidského kontaktu — což je zároveň pochopitelné i znepokojivé.
Největším rizikem AI přitom nejsou zbraně ani volební manipulace — je to osamělost. Mladí muži ve věku 20 až 30 let tráví méně času venku než vězeňští odsouzenci. 42 procent mužů ve věku 18 až 24 let nikdy nepožádalo ženu o schůzku osobně. Ekonomika aktivně přesvědčuje lidi, že plnohodnotný život lze prožít na obrazovce — a 40 procent indexu S&P pracuje přesně na tom.
Tech CEO jako nová náboženská autorita
Amerika prošla od sedmdesátých let dramatickým odlivem od organizovaného náboženství, ale lidé nepřestali mít velké otázky a potřebu autoritativních figur. Nejbližší náhražkou se staly technologie — záhadné, nepochopitelné, zdánlivě omniscientní. Chytré telefony fungují jako předmět modlitby: pošleme dotaz do éteru a zpět dostaneme empatickou, zdánlivě moudrou odpověď. Steve Jobs byl prvním tech Kristem — vzat od nás příliš brzy. Dnešními verzemi jsou Sam Altman, Mark Zuckerberg, Dario Amodei.
Problém je, že tito lidé mají právní povinnost maximalizovat zisk pro akcionáře — ne se starat o naše emocionální blaho. Cheryl Sandbergová vědomě využívala platformy způsoby, které poškozují teenagerky. YouTube radikalizoval mladé muže. Tabákové firmy by reklamovaly cigarety kreslenými postavičkami, kdyby je nikdo nezastavil. Ford by dál vypouštěl rtuť do řek. Regulace existuje právě proto, aby tyto věci nezůstávaly na dobrovolnosti CEO. Sam Altman dělá přesně to, co má dělat: maximalizuje hodnotu firmy. Problém je, že společnost neplní svou část — nevolí lidi, kteří by na tyto firmy dohlíželi.
Nihilismus v Silicon Valley a kultura go-bag
Mezi americkými miliardáři přibližně třetina aktivně plánuje únik v případě kolapsu civilizace. Go-bag v autě, záložní pilot v pohotovosti na letišti v Oaklandu, bunker na Novém Zélandu. Jeden z prominentních AI CEO prý věří, že existuje přibližně desetiprocentní pravděpodobnost, že technologie, kterou buduje, vyhladí lidstvo — a přesto v tom pokračuje. Logika je Oppenheimerova: někdo to udělá stejně, lépe to udělám já. Praktický problém s tímto myšlením je prostý: pokud se věci skutečně zvrhnou tak, že piloti přestávají fungovat jako loajální zaměstnanci, je zřejmé, že ani bunker na Novém Zélandu nezajistí bezpečí.
Hlubší problém je, že tato vrstva přestala investovat do zdraví společnosti, ve které žije. Neletí s normálními aeroliniemi, nemají problémy s americkým zdravotnictvím, jejich děti chodí do škol s výdaji 75 tisíc dolarů ročně na žáka. Tím pádem nemají osobní motivaci řešit problémy, které trápí zbytek populace. A protože ovládají 20 procent politických darů — a mohou je cílit strategicky — jejich vliv na volební výsledky je enormní. Výsledkem je systém, kde nejvlivnější lidé mají nejméně osobního zájmu na jeho fungování.
Válka v Íránu: strategická nekompetence
USA jsou s Íránem ve faktickém válečném stavu od roku 1979 — 70 procent IED v Iráku bylo vyrobeno Íránem. Vojenská operace proti oslabeným íránským protivzdušným silám mohla dávat smysl. Problém byl v provedení: žádná koordinace s evropskými spojenci, žádné briefování Kongresu, žádná koordinace se státy Perského zálivu, žádné ujištění pojišťoven, které rozhodují o tom, zda obchod přes Hormuzský průliv pokračuje. Výsledkem je, že USA sice operačně excelují, ale strategicky selhaly na celé čáře.
Klíčový problém není ani tak vojenský výsledek jako geopolitická logika. Pokud Írán ovládne průliv a dokáže kdykoli zablokovat výstup tankerů, má v ruce zbraň potenciálně ničivější než jaderné zařízení. Blokáda hormuzského průlivu na 12 týdnů by zastavila globální ropný řetězec — a pokud by pojišťovny přestaly krýt tamní přepravu, náklady by se kaskádově šířily dál. Trump navíc na tiskové konferenci přiznal, že neví, s kým vlastně jednat. IRGC takové prohlášení nemůže být vítanější: bez identifikovatelného partnera na druhé straně nelze ani vyjednávat, ani podepsat příměří.
Parallela je přímá: Ho Či Min o Vietnamu řekl, že Američané zabijí spoustu jejich lidí, Vietnamci zabijí pár Američanů, Američané se unaví a odejdou domů. USA zabily ve Vietnamu milion lidí, samy ztratily 58 tisíc — a odešly. IRGC nepotřebuje vyhrát; stačí přežít. Každý den, kdy operace pokračuje bez jasných cílů, posiluje íránský narativ, že malý hráč odolal imperiální Americe.
Čínský AI dumping: skutečná hrozba pro Wall Street
V 80. a 90. letech Čína zahájila systematický dumping levné oceli na americký trh — cenami pod výrobními náklady vytlačila americké ocelárny a konsolidovala globální trh. Stejnou strategii nyní aplikuje na umělou inteligenci. DeepSeek, Qwen a další čínské open-weight modely jsou distribuovány zdarma nebo za minimální cenu. Přibližně třetina světových korporací prý již tyto modely používá. Pokud Čína systematicky zaplaví trh levnými open-weight modely a velké firmy začnou rušit multimilionové site-licence s OpenAI nebo Anthropic, valuace těchto firem se hroutí.
Důsledky pro americkou ekonomiku jsou přímé: 40 procent indexu S&P je přímo nebo nepřímo navázáno na sázku Ameriky na AI. Většina přírůstku HDP za poslední dva roky pocházela z AI capex. Pokud tento tok zpomalí, USA jsou ze dne na den v recesi. Pravděpodobnost tohoto scénáře se odhaduje na přibližně jedna ku třem — ne marginální riziko, ale běžná investiční kalkulace.
Investiční důsledek je jasný: diverzifikovat ven z amerických indexů, přesunout část portfolia do Evropy a Asie, nepředpokládat, že AI hráči porostou o dvacetinásobky. Velcí vítězové AI mohou být nakonec spotřebitelé, ne akcionáři — podobně jako nikdo nezbohatl na letecké dopravě, přestože ta změnila svět. Vakcíny zachránily miliony životů; Moderna je dnes o 90 procent níže než na vrcholu. Seminal technologie a seminal shareholder returns nejsou totéž.
GLP-1: technologie, která zastíní AI
Existuje technologie, která bude mít na zdraví světové populace větší dopad než umělá inteligence v příštích letech — a to jsou GLP-1 agonisté (léky jako Ozempic). GLP-1 přepisuje vztah člověka k jídlu, alkoholu a obsesivním poruchám. Kdo tyto léky užívá a zároveň denně pracuje s AI modely, jednoznačně upřednostní GLP-1 jako to, bez čeho by se hůře obešel. Do pěti let budou tyto léky znamenat pro průměrnou délku života Američana více než cokoli, co AI udělá pro kancelářskou produktivitu.
Závěr: pokora jako investiční princip
Na individuální úrovni platí jednoduchá zásada: nehledat jak zbohatnout, ale jak nezchudnout. Maximálně 3 procenta čistého jmění v jedné pozici. Diverzifikace geografická — výhled mimo americké indexy. AI je v portfoliu zastoupena, ale s vědomím, že indexy mohou klesnout o 30 procent do roka, pokud se promítne čínský dumping a íránská eskalace. Pro mladší generaci: recese je přirozená součást ekonomického cyklu, ne katastrofa — kdo vstoupí do příštího oživení s diverzifikovaným portfoliem a bez dluhů, bude na vítězné straně. Největším nepřítelem není tržní propad, ale přesvědčení, že tentokrát to bude jinak.
