Studiová debata čtyř komentátorů se tentokrát točila hlavně kolem jedné otázky: chystají Spojené státy po listopadových volbách do Kongresu další údery na Írán, a pokud ano, jak by mohla vypadat íránská odveta? Barel ropy Brent stojí 117 dolarů, technologický index Nasdaq ztrácí dvě procenta a vlády od Paříže po Berlín radí lidem, ať si doma udělají zásoby. Na závěr přišla řeč i na Microsoft, který kvůli umělé inteligenci nabízí odchod čtvrtině zaměstnanců, a na fotbalistu Kyliana Mbappého, který se musel omlouvat Číně.
Válka s Íránem bez jasně vysloveného cíle
Veřejně ohlašovat, že se po volbách bude Írán bombardovat znovu, podle jednoho z panelistů nepomůže ani cenám, ani voličům. Írán má balistické rakety a nikdo zatím neřekl, jak vlastně má taková válka skončit vítězstvím. Kde je cíl a jak se ho dá dosáhnout?
Další z účastníků souhlasí, že komunikace naprosto selhala: Washington nikdy srozumitelně nevysvětlil, čeho chce v Íránu dosáhnout, a doplatí na to republikáni. V samotné věci ale nesouhlasí. Írán považuje za dlouhodobou hrozbu pro Spojené státy. Vyvíjí balistické rakety dlouhého doletu, ukázal, že je ochoten odpálit je na větší vzdálenost, než se čekalo, a obohatil uran nad 60 procent. K takovému závěru podle něj nedošli konspirátoři, ale jaderný dozor OSN. Íránský režim destabilizuje nejen Blízký východ, ale celý svět, a slouží jako prodloužená ruka zemí, které Spojeným státům přímo hrozí. Trump o úderu na Írán navíc mluví desítky let, takže překvapení voličů je nepochopitelné.
Podle dalšího pohledu má prezident sklon slibovat víc, než pak dodá, a stará obchodnická poučka přitom říká opak. Voliči se přitom řídí hlavně cenou benzinu: průzkum z roku 2008 uváděl, že podle ní se rozhoduje 64 procent lidí. A kdo zabije nejvyššího vůdce, musí počítat s pomstou. Možná ne za Trumpova mandátu, možná za pět nebo deset let, ale přijde.
Hroby, zásoby a varování spojencům
Panel spojil tři zprávy, které samy o sobě mohou působit nahodile. Podle týdeníku Newsweek americká armáda ve Fort Braggu v Severní Karolíně cvičí kopání hromadných hrobů na bojišti. Ve velkém to vojáci nepotřebovali od korejské války. Už dřív zazněla zpráva, že Pentagon připravuje základny na to, aby vydržely 90 dní bez napojení na veřejné sítě.
Druhá zpráva se týká mapy zemí, které radí obyvatelům mít doma nouzové zásoby. Francie a Británie doporučují vydržet 72 hodin, stejně jako Kanada, Japonsko, Mexiko a Nizozemsko. Švédsko a Norsko radí zásoby na týden, Německo na deset dní. Úřady francouzské Normandie vzkázaly: „Nečekejte na krizi, připravte se hned.“ V panelu zazněla ještě přísnější rada: vodu, filtr a trvanlivé jídlo na 30 dní.
Třetí zprávu přinesla agentura AP. Američtí představitelé podle dvou informovaných diplomatů vyzvali několik blízkovýchodních zemí a spojenců v regionu, aby se po volbách do Kongresu připravili na obnovenou vojenskou akci proti Íránu a také na to, že se Írán pokusí odvetou zasáhnout přímo je.
Testují vlády veřejnost? Írán každopádně neustoupí
Zprávy o americké armádě, které člověka vyděsí, se podle jednoho z panelistů dají najít každý týden. Jinak je to ve chvíli, kdy se západní země domlouvají na společném postupu a radí lidem k zásobám. Pak se něco děje. Vlády podle něj zkoušejí, jak veřejnost zareaguje, a sledují odezvu na sociálních sítích, podobně jako během covidu, kdy každý stát volil jiná opatření. Otevřenou otázkou zůstává, čeho se vlastně obávají. Elektromagnetického pulzu z Číny? Nebo toho, že Írán už má raketu i dost obohaceného uranu? Nikdo neví, zda se zastavil na 60 procentech, nebo je už na 85. Pokud CIA a britská MI6 vědí, že by Írán dokázal dopravit jadernou nálož do Bejrútu nebo Jeruzaléma, chovaly by se vlády přesně takto.
Zásoby mají smysl tak jako tak. Po hurikánu Katrina v New Orleans došla kostelům i stanicím pomoci pitná voda do 72 hodin a společnost se začala rozpadat. Lidé nerabovali televize, protože nebylo kam je zapojit, ale hledali jídlo. Zemětřesení, vánice nebo jiná pohroma mohou mít stejný průběh, proto panel radí mít doma aspoň týden jídla a vody.
Jiný z účastníků se ptá, proč chce Washington s úderem počkat až po volbách. Nejjednodušší odpověď zní, že nechce, aby ceny ropy vylétly těsně před hlasováním. Za nebezpečnější ale považuje to, že Írán nic z toho nenechá být: po zabití ajatolláha nikdo v Teheránu neřekne, že se na všechno zapomene. Pravděpodobně íránští agenti, které zadrželi u americké letecké základny v Británii, kvůli čemuž se musely přesouvat bombardéry, nebyli náhoda. Administrativa podle něj věří, že musí práci v Íránu dokončit, a počítá s odvetou, která nebude zanedbatelná.
Kybernetické útoky a závadná voda z kohoutku
Útoky na infrastrukturu a kybernetické útoky jsou dnes mnohem snazší než dřív. Jde sice o asymetrickou válku, jenže když útočník vypne proud, asymetricky to nepůsobí: levný útok rozvrátí celou společnost. Na americké vodárny a další klíčovou infrastrukturu přitom podle panelu neútočí jen Číňané a Rusové, a umělá inteligence situaci během několika let zásadně změní. Rusům se kdysi posmívali, že u nejcitlivějších systémů drží staré pevné linky. Pod útokem ale bývá stará technika spolehlivější než nová. Také proto panel spojuje varování s 90denní soběstačností základen: hrozbou nejsou íránské stíhačky, ale útok, který zastaví vodu, proud, peníze a spojení.
Jeden z panelistů přečetl přehled letošních incidentů. Koncem července útočníci zvenčí pronikli přes chybu v řídicím systému do 30 vodárenských podniků v Minnesotě, Michigan hlásil devět zasažených systémů. V červenci a srpnu následovaly vodárny v New Jersey a Alabamě, které musely přejít na ruční provoz včetně dávkování chemikálií pro úpravu vody. Mnoho amerických vodovodů využívá částečně recyklovanou nebo podzemní vodu, kterou je nutné čistit. Když úprava vypadne a čerpadla dál běží, teče do domácností závadná voda a hrozí úplavice. V říjnu stanice ABC a CBS informovaly o zásazích ve 12 státech. Vodárenský úřad okresu Clayton v Georgii se 300 000 odběrateli ztratil tlak, protože někdo zvenčí vypínal čerpadla a úpravu vody, a nařízení vodu převařovat musel vyhlásit vysílačkou.
Když padne spojení, rozpadá se společnost, připomíná panel. Za covidu zmizel toaletní papír z obchodů během chvíle a s jídlem by to šlo ještě rychleji. Do debaty o připravenosti zapadla i jména knih Annie Jacobsenové: v Jaderné válce popisuje scénář, v němž do 72 minut zemře pět miliard lidí, nová kniha se jmenuje Biologická válka. Víra v Boha podle panelu neznamená nic nedělat: rozum máme proto, abychom chránili rodinu. Nikdo neví, jestli se něco stane, ale věci jsou teď podivné.
Trumpovo dilema: nic nedělat, nebo práci dokončit
Trump se podle panelu dostal do situace, kdy nemůže vyhrát. Pokud na Írán nezaútočí, nepřátelé napíšou, že je slaboch, kterého Írán porazil, že celou válku vedl zbytečně a že slíbil víc než kterýkoli prezident a nedodal nic. Pokud Írán rozdrtí a vynutí změnu režimu, nastane opak: muž, který sliboval konec všech válek, rozpoutal válku a zabíjel nevinné. Každá oběť v Íránu se nafoukne, zatímco o Nigérii, pronásledování křesťanů a desítkách tisíc Íránců, které zabil vlastní režim, se mluvit nebude.
Většina voličů má podle panelu dávno jasno, rozhodne zhruba osm procent uprostřed. A ta řeknou spíš, že prezident aspoň dodržel slovo. Demokraté proto podle panelu doufají, že práci nedokončí, protože příběh o muži, který jen mluvil, se jim vypráví snáz.
Změna režimu jako ve Venezuele? Írán je jiný případ
Co když Trump změnu režimu skutečně vynutí a dopadne to podobně jako ve Venezuele? Pak podle jednoho z panelistů uznání vysloví i liberálové, ropa spadne zpátky ke 40 dolarům za barel a Blízký východ se uklidní. Obtížnost úkolu panel hodnotí na 9,9 z deseti, ale nejdůležitější slovo v té větě je „pokud“. Šance na úspěch? Možná jedno procento.
Skeptik v panelu odmítá heslo „dokončete práci“, dokud nikdo neřekne, jak se má vyhrát. Zemi ovládají Revoluční gardy. Není to Venezuela, kde stačilo sebrat Madura v pyžamu, posadit ho do vrtulníku a odletět. Kdo v Íránu žil, ví, že režim s heslem „smrt Americe, smrt Izraeli“ drží v rukou úzká skupina zhruba jednoho procenta lidí. Čísla podle něj křičí, že vítězství nepřijde, ledaže by někdo sáhl po jaderné zbrani. A ropa? Brent za 117 dolarů žádná válka nesníží, dokud jde o Hormuzský průliv a ropu, která jím teče. Natankovat pracovní pick-up stojí 140 dolarů a lidi nic jiného zajímat nebude.
Další účastník připouští, že jasná cesta k vítězství neexistuje. Neexistuje ale ani jasná cesta ven. Spojené státy překročily Rubikon, zabily ajatolláha a válka už se nedá ukončit. Pokud Írán nezasáhnou, zaútočí Írán na ně tak jako tak. Čtvrtý pohled varuje před jistotou na obou stranách. Nikdo neví, v jakém stavu Revoluční gardy jsou, jakou mají důvěru a co by vyvolalo vnitřní roztržku. Tato čísla mají jen lidé na nejvyšších místech, a i ti hádají. Cesta, která by spustila změnu zevnitř země, tedy existovat může.
Odkaz v dějinách, který stojí na Íránu
Debata se vrátila k otázce, jak by na tom republikáni byli bez druhého bombardování v červenci, které zasáhlo Hormuzský průliv. Americká ropa WTI předtím stála 57,62 dolaru za barel. Jeden z panelistů tvrdí, že by to velký rozdíl neudělalo, druhý namítá, že při levné ropě a dostupnějším životě by byla situace zjevně jiná.
Klíč k íránské otázce vidí panel jinde: v Trumpově motivaci. Nechce být jen dobrým prezidentem, chce se zapsat mezi čtyři největší v dějinách, vedle Washingtona a Lincolna. Uzavření hranice ho dostane do první desítky, ale ne mezi čtyři. Abrahamovské dohody nejsou dokončené a Írán také ne. O obsazení íránského ostrova Charg přitom Trump mluví už od osmdesátých let, nejde tedy o divadlo. Pokud vyřadí to, co panel označuje za největšího agitátora světa, otevře se debata o místě mezi čtyřmi největšími. Pokud ne, mezi ně nepatří. Akci proti Madurovi by panel zařadil mezi jeho pět největších činů, ale to nestačí: Trump stále nemá svůj okamžik typu „pane Gorbačove, zbourejte tuto zeď“.
Daň z bohatství, před kterou nemá být kam utéct
Z kalifornské debaty o pětiprocentní dani z majetku miliardářů vyrostlo téma, které přesahuje Spojené státy. Daň by ve skutečnosti dosáhla osmi až deseti procent, protože se má počítat i z nerealizovaných zisků a majitelé by kvůli ní museli prodávat majetek. Bohatí lidé přitom už z Kalifornie odcházejí, například na Floridu nebo do Texasu.
Na otázku, co dělat s lidmi, kteří před daní utečou do jiných států, odpověděl demokratický politik Pete Buttigieg podle panelu jednoznačně: daň z bohatství má být celostátní, ne jen státní, a aby lidé nemohli odejít ani do zahraničí, musí se přidat i další země. Nálepku globalisty ale rázně odmítl. Daň z bohatství bude podle panelu jedním z hlavních témat prezidentské kampaně v roce 2028; pětiprocentní daň z miliardářů po celé zemi má podle jejích zastánců vynést zhruba 4,5 bilionu dolarů.
Jeden z účastníků připomíná historii. Odchod obyvatel z velkoměst na předměstí v 50. a 60. letech nebyl podle něj ničím jiným než útěkem před politikou městských vlád. V 80. a 90. letech přišlo slučování metropolitních oblastí, kterým se daňoví poplatníci, kteří odešli, vrátili pod stejnou správu. Totéž se teď má stát v mezinárodním měřítku, a to je na celé věci nejděsivější. Americký experiment stál na tom, že kdo nesouhlasí, může volit u urny, anebo nohama. Kdo chce prosadit politiku, před kterou lidé utíkají, musí tuto možnost zrušit. Ideologie tak podle panelu místo změny teorie hledá stále širší, nakonec i globální autoritu.
Microsoft nabízí odchod až 60 000 lidem
Microsoft nabídl dobrovolný odchod až 60 000 zaměstnancům, tedy zhruba čtvrtině své globální pracovní síly, a zároveň napumpuje peníze do umělé inteligence. Nabídka platí v Kanadě, Indii, Británii a USA pro zaměstnance do úrovně viceprezidenta. Personální ředitelka Amy Colemanová v interní zprávě napsala, že lidé, kteří o odchodu uvažují, tak dostávají možnost odejít hned a s podporou. Finanční ředitelka Amy Hoodová v červenci uvedla, že firma jen v roce 2026 utratí za infrastrukturu pro umělou inteligenci včetně datových center 175 miliard dolarů. Jde už o druhý program dobrovolných odchodů v tomto roce: v květnu ho Microsoft nabídl zhruba 8 750 lidem, tedy 7 procentům americké pracovní síly, v červenci oznámil zrušení 4 800 míst. Na konci června měl 223 000 zaměstnanců, na konci roku 2025 to bylo 228 000. Deník Wall Street Journal firmu v titulku popíchl: chce se zbavit spousty lidí, jen se tomu nesmí říkat propouštění.
Podle jednoho z panelistů ostatní firmy půjdou stejnou cestou. Kdo nabídku nepřijme, toho na konci roku čeká klasické propouštění, aby firma vstoupila do výsledků za první čtvrtletí štíhlejší. Microsoft i Alphabet, jehož akcie spadly z více než 400 dolarů v květnu na zhruba 280, jsou podle něj dospělými hráči technologického světa, na které tlačí nová generace: OpenAI a Anthropic se svým Claudem. Ten podle něj ukusuje i z vyhledávání Googlu, protože lidé místo hledání stále častěji zadávají dotazy umělé inteligenci.
Jak málo lidí dnes stačí, ukazuje podle panelu predikční burza Kalshi. Podle jejího spoluzakladatele má firma hodnotu 40 miliard dolarů a jen 250 zaměstnanců. Jediná pozice na finále mistrovství světa ve fotbale zobchodovala 1,3 miliardy dolarů a nejúspěšnější obchodník letos vydělal 100 milionů.
Mbappé se omlouvá Číně kvůli memu s Maem
Kylian Mbappé se dostal do sporu s Čínou kvůli memu. Francouzský reportér se ho zeptal na nejvtipnější věc, kterou o sobě viděl, a hvězda Realu Madrid popsala video, v němž je jeho obličej na těle bývalého čínského vůdce Mao Ce-tunga. Řekl jen, že mu někdo dal tvář na čínského diktátora, a zasmál se. Dva firemní partneři, výrobce nápojů Dongpeng a mlékárna Mengniu, s ním obratem ukončili spolupráci a státní televize přestala vysílat jeho zápasy. Mbappé se omluvil ve třech jazycích, v angličtině, francouzštině a čínštině: jeho poznámka byla nevhodná, ranila mnoho lidí v Číně, k čínskému lidu a jeho historii chová hluboký respekt a upřímně se omlouvá. Španělská liga se k omluvě připojila, protože chrání smlouvu o televizních právech za více než 100 milionů ročně.
Panel to považuje za další doklad toho, jak peníze a moc určují, co smí kdo říct. Mao byl diktátor a jeden z největších vrahů dějin, nejnižší odhady mluví o 20 milionech mrtvých, nejvyšší až o stovce milionů. Mbappé navíc nepronesl žádné politické prohlášení, šlo o poznámku mimochodem. Panel se diví i tomu, že se španělská liga za svou hvězdu nepostavila. Tak citlivá je Čína a tak rychle couvají sponzoři.
Závěr
Hlavní linkou debaty byl Írán. Washington podle diplomatů varuje spojence, že po volbách mohou přijít další údery, západní vlády radí obyvatelům k zásobám a útoky na vodárny ukazují, jak by mohla vypadat odveta, která nepotřebuje rakety. Panel se neshodl, zda má válka jasný cíl, shodl se však na tom, že Írán zabití ajatolláha nezapomene a že rozhodnutí, které Trump udělá, ovlivní ceny ropy po celém světě. Vedle toho zazněly dvě ekonomické zprávy s globálním dosahem, mezinárodně koordinovaná daň z bohatství a odchody v Microsoftu kvůli umělé inteligenci, a jedna připomínka toho, jak daleko sahá čínský vliv.
