Spojené státy v noci udeřily na ostrov Kešm v Hormuzském průlivu a úder označily za obranný. Ředitel CIA by chtěl Írán nechat pomalu vykrvácet, jiní ve Washingtonu prohlašují diplomacii za mrtvou a volají po návratu k plné vojenské operaci. Teherán varuje, že by odpověď zasáhla celý region. Plukovník ve výslužbě Lawrence Wilkerson v rozhovoru rozebírá, proč podle něj drží strategické karty Írán, proč by útok na něj byl útokem i na Čínu a Rusko a proč nová válka může skončit jadernou zbraní.
Diplomacie u ledu a údery na ostrov Kešm
Ještě nedávno se podle Wilkersona poprvé po dlouhé době vedla smysluplná diplomacie. Smysluplná byla i jaderná dohoda, kterou Donald Trump zahodil, a podle Wilkersona ji zahodil právě proto. Tentokrát šlo převážně o jednání přes prostředníky: ne přímo mezi Američany a Íránci, ale skoro přímo. Rýsovala se dohoda, kvůli které se viceprezident JD Vance odvážil vystrčit hlavu ze zákopu.
Ta je teď podle Wilkersona mrtvá. Obě strany jsou zpátky tam, kde byly od začátku: Washington není ochoten dát dost a Teherán také ne. Írán má přitom navrch při jakékoli eskalaci, a tak se znovu stojí na mrtvém bodě.
Úplně na místě se ale nestojí. Noční útok na Kešm podle zpráv nebyl první, jen první ohlášený. Oficiálně šlo o obranu poté, co Íránci stříleli na letoun F-35. Cíle ovšem připomínají první kolo války z února a března: znovu jde hlavně o radary, jako by se Írán měl před větším úderem oslepit, aby měl útok od začátku větší šanci na úspěch.
Pakt s Čínou: kdo bojuje s Íránem, bojuje i s Pekingem
Wilkerson je přesvědčen, že Si Ťin-pching si při setkání s Trumpem udělal o americkém prezidentovi jasný obrázek. Schůzka podle něj vůbec nedopadla dobře pro Trumpa, dobře dopadla jen pro Siho, a ten se podle získaného dojmu rozhodl. Pakt Číny s Íránem je formální, podepsaný a obě strany přesně vědí, co znamená. Vzkaz Pekingu Trumpovi i komukoli dalšímu zní: kdo bojuje s Íránem, bojuje s Čínou.
Díky paktu, který má Teherán s Moskvou, k tomu přibývá i Rusko. To je sice vázané Ukrajinou, ale pořád velmi schopné a přes Kaspické moře posílá Íránu zásoby. Ředitel CIA podle Wilkersona ani neví, co jeho úřad v kterýchkoli 24 hodinách dělá, a tajné operace se vymkly kontrole.
Většinu karet, a rozhodně ty strategické, tak drží Írán. Přesto to vypadá, že Spojené státy na něj znovu zaútočí. Důvod podle Wilkersona všem celou dobu leží přímo před očima: Netanjahu.
Netanjahu jako siréna
Íránští představitelé se v posledních dnech sešli s čínským ministrem zahraničí Wang I a následoval i přímý telefonát s Putinem. Může Netanjahu v Trumpově rozhodování převážit Čínu i Rusko dohromady? Wilkerson odpovídá, že ano, a vidí v tom přiznání slabosti Trumpovy pozice i toho, jak pevně ho Netanjahu drží v zajetí. Dění v Izraeli podle něj spíš potvrzuje, že Netanjahu má agendu dál pod kontrolou, než že by o ni přicházel.
Nejvíc se Wilkerson obává, že situace Spojené státy zatáhne do otevřené války se závažnými důsledky pro všechny tři strany, tedy Izrael, Írán i Ameriku, a že skončí použitím jaderné zbraně. Tuto možnost už nevylučuje a nevylučuje ani to, že by zbraň mohla přijít od samotného Trumpa. Trump totiž mluví o zničení všeho, co se skrývá v hoře Pickaxe. Žádnou bombou MOAB ani zázračnými bombami z letounů B-2, které shodil předtím, to podle Wilkersona neudělá. A hned se nabízí otázka: pokud bylo všechno zničeno už minule, proč by se to mělo ničit znovu? Trump je podle něj vůči logice i vlastním dřívějším výrokům naprosto imunní.
Čím Netanjahu Trumpa drží, je pro Wilkersona záhadou. Z toho, co viděl zblízka, nevyvozuje, že by Trump Netanjahua měl rád. Netanjahu je ale podle něj politický génius: z izraelských voleb dělá frašku a tvrdí o nich totéž, co Trump tvrdil o volbách, které prohrál s Bidenem. Opozice podle Wilkersona nenabízí skutečnou alternativu. Eisenkot je autorem doktríny plošného ničení a Netanjahu ji právě uplatňuje v Gaze, na Západním břehu i v Libanonu. Žádná strana navíc nechce dát arabským stranám skutečný hlas v Knesetu, přestože by taková dohoda mohla Netanjahua sesadit. Netanjahu si válku s Íránem prosadí, ať se děje cokoli.
Netanjahu na Trumpa působí jako siréna a dokáže ho přimět k věcem, ke kterým by ho nikdo jiný nedostal. Eisenkot by podle Wilkersona takový vliv neměl.
Nejsilnější armáda v dějinách? Jen díky jaderným hlavicím
Ministr zahraničí Marco Rubio tvrdí, že rozhovory s Íránem nikdy neustaly a vedou se přímo i přes prostředníky. O dalším postupu rozhodne prezident, ale Spojené státy podle něj zůstávají nejschopnější vojenskou mocností na světě a vojenských cílů dosáhnou, pokud budou chtít. Víra, že Amerika má nejsilnější armádu v dějinách, přitom může vést k přesvědčení, že si může dovolit cokoli, protože v záloze má vždy trumf. A to vede ke špatné politice.
Wilkersonovi se z řečí o mocné americké armádě dělá špatně. Spojené státy podle něj dnes vojensky nijak impozantní nejsou, nepočítáme-li zhruba šest tisíc jaderných hlavic, se kterými se vždy musí počítat. Rusko jich má zhruba stejně, možná o něco víc. Jen tady mají Spojené státy skutečně nepřekonatelnou sílu, o jaké politici neustále mluví. Právě to Wilkersona znepokojuje: co se stane, až si lidé uvědomí, jak slabá je americká konvenční armáda. Pozemní vojsko je podle něj velké jako hrášek.
Strategie vykrvácení a hrozba celosvětové krize
CIA podle zpráv radí prezidentovi udržet s Íránem stav bez války a bez dohody a nechat působit ekonomický tlak. Ten má Teherán donutit k dalším ústupkům nebo rozdmýchat nepokoje uvnitř země. Ředitel CIA Ratcliffe je podle Wilkersona úplně mimo svůj obor, není expert na zpravodajství a CIA pro něj ve skutečnosti nepracuje. Wilkerson ví o věcech, které agentura dělá a které by Kongres neschválil, kdyby se o nich dozvěděl.
Každý dobrý analytik, který v CIA ještě zbyl, by podle Wilkersona řekl, že čím déle konflikt s Íránem trvá, tím víc destabilizuje nejen jihozápadní Asii, kde to spolu s Húsíi dělá už teď, ale i většinu světa. Proto se Si Ťin-pching a Putin postavili za Írán. Chtějí to, co přichází, co nejvíc zabrzdit, protože nechtějí, aby se světový systém zhroutil do celosvětové deprese, která by dopadla i na ně.
U Putina se Wilkerson přesto drží zpátky: ruský prezident podle něj až neuvěřitelně touží po vztahu s Trumpem a Washingtonem, což se nakonec obrátí proti jeho vztahu se Si Ťin-pchingem. Rusko stojí v obou táborech, v Evropě i v Asii, a Putin se jednou bude muset rozhodnout, že s Evropou skončil a vydá se naplno druhou cestou.
Čína je přitom podle Wilkersona s velkým náskokem největší ekonomikou světa. CIA měří sílu států hlavně spotřebou energie a podle poslední zprávy připadá na Čínu 30,4 procenta světové spotřeby energie, na Spojené státy 11,6 procenta. Peking nechce depresi, která přijde, pokud Washington zatlačí Írán k dalšímu zvyšování sázek.
A kdo chce zničený Izrael, ať na Írán tlačí tak dlouho, až válku začne Netanjahu, Írán, nebo ani nebude jasné, kdo ji začal. Izrael je velký jako New Jersey a ve skutečnosti ještě menší: ke zničení státu stačí zasáhnout Haifu, Tel Aviv a kousek mezi nimi. Izrael by naproti tomu musel zničit území velké jako západní Evropa.
Hormuzský průliv: miny děsí víc než rakety
Generál ve výslužbě Jack Keane tvrdí, že Írán v červnu podepsal dohodu o otevření průlivu, stejně jako americký prezident, a do zhruba 72 hodin ji porušil. Spojené státy pak průliv otevřely silou a lodní doprava se podle něj vrátila na předválečnou úroveň, s výjimkou íránských lodí. Zajišťuje to námořnictvo a úkolové uskupení z 82. výsadkové divize. Diplomacie podle Keana nefungovala a v otázce jaderného programu fungovat nebude: Írán by se Spojenými státy zásadní dohodu neuzavřel a ve vládách USA i Izraele panuje shoda, že by ji stejně nedodržel.
Wilkerson v tom vidí orwellovské převracení skutečnosti: co je červené, prohlašují za černé, a co je černé, za červené. Popis situace v Perském zálivu je podle něj naprostý nesmysl. Lodě proplouvají proto, že je Írán, a čím dál častěji i Omán, který má teď v průlivu významné slovo, neposuzuje jako podporovatele války proti Íránu. Podle Wilkersonových zdrojů je navíc ničení v Zálivu tak drtivé, že plavbu komplikují vraky i obyčejný strach.
Wilkerson se vrací ke zkušenosti z konce íránsko-irácké války. Účastnil se operace Earnest Will, kdy Spojené státy převzaly pod svou vlajku kuvajtské tankery a doprovázely je ze Zálivu, a operace Praying Mantis proti íránským cílům. Američané tehdy zničili íránskou velitelskou ropnou plošinu, potopili jednu loď a druhou se chystali zasáhnout pumou, když je odvolal Ronald Reagan. Operace tehdy plánovalo a síly pro ni dodávalo Pacifické velitelství, kde Wilkerson sloužil.
Hlavní poučení: miny děsí úplně všechny. Pojišťovny, rejdaře i námořnictvo. Americké námořnictvo mělo tehdy mnohem víc protiminových prostředků, vrtulníky s vlečenými sonary i skutečné minolovky, a přesto se min bálo nejvíc. Jedna loď najela na minu a měla v trupu obrovskou díru, na jinou vypálil Saddám Husajn dvě protilodní střely Exocet. Obě lodě zachránila posádka, stejně jako loď, na kterou v roce 2000 zaútočila al-Káida v jemenském přístavu Aden. Dnešní miny jsou ale mnohem důmyslnější. Dokud nikdo nedokáže pojišťovnám, rejdařům a kapitánům zaručit, že ve vodě nejsou miny, průliv vyčištěný není. A to dnes podle Wilkersona nedokáže nikdo, ať říká Trump nebo generál Keane cokoli.
Tvrdší úder rovnováhu sil nezmění
Keane slibuje, že nový útok by vypadal úplně jinak než ten z 28. února: na základě zpravodajských informací, s komplexnějším výběrem cílů a ničivým dopadem na vojenské, nikoli civilní cíle. K tomu má přispět ekonomický tlak dokonalé blokády a pokus zemi izolovat. O raketových městech ukrytých v horách, kde Írán vyrábí rakety a drony, se přitom nezmínil.
Na vojenské rovnováze by takový úder podle Wilkersona nezměnil vůbec nic. Írán má situaci pevně v rukou díky mozaikové obraně a decentralizovaným velitelům, které nelze vyřadit všechny najednou. Drží ji i v průlivu a má za sebou Čínu, která podle Wilkersona Íránu i Húsíům poskytuje maximální podporu z vesmíru a možná i jinou. Írán má oči a uši, o kterých Američané ani nevědí, zatímco americké oči a uši byly prakticky vyřazeny. Spojené státy musí vysílat letouny AWACS nebo F-35, které nedělají nic jiného, než že suplují jejich úlohu. Keane podle Wilkersona mluví naprosté nesmysly.
Írán navíc zatím neudělal něco, co by mohl udělat kdykoli, a brzdí ho v tom podle Wilkersona Čína a možná i Putin: vyřadit jednu až čtyři velké americké válečné lodě, nebo dokonce potopit letadlovou loď. Tím by skončila i aura neporazitelnosti letadlových lodí, která už ve skutečnosti stejně skončila. Pomoci by mu mohla Čína, jejíž lidé jsou už v Íránu a pracují s Íránci ruku v ruce, a totéž platí o Rusech. Wilkerson nevylučuje, že při příští velké akci budou v kokpitech letounů, které Rusko Íránu dodalo, sedět ruští piloti, jako tomu bylo v Koreji a ve Vietnamu. Výcvik prvních dvou letek už skončil.
Generálu Keanovi Wilkerson vzkazuje, že by neútočil jen na největší zemi regionu s 93 miliony obyvatel, ale zároveň na Čínu a Rusko, tedy i na největší ekonomiku světa. Lídři obou zemí kategoricky prohlásili, že Írán poražen nebude.
Zlomené rohy Ameriky a perská strategie
Íránský generál Rezáí slíbil, že pokud válka znovu začne, Írán Americe zlomí rohy. Neupřesnil, co tím myslí, ale symbolem americké moci je letadlová loď. Wilkerson souhlasí, že přesně o to by mohlo jít.
Lidé by podle něj měli pochopit, kdo Íránci jsou, a přečíst si trochu historie. Ve svém myšlení a schopnostech jsou to z velké části Peršané. Řada historiků považuje Perskou říši za největší říši, jaká kdy existovala; patří k nim i Frankopan v knize o nových hedvábných stezkách. Mezi velkými říšemi, které si Západ pamatuje, od západní a východní římské přes osmanskou až po mughalskou a mongolskou, byli Peršané nejlépe vedení a ke svým poddaným se chovali nejlépe. Židé v říši Kýra Velikého pro něj dokonce použili hebrejské slovo pro mesiáše, protože s nimi zacházel tak dobře. Kýros věděl, že kdo si podrobené národy znepřátelí, toho svrhnou. Za Íránci stojí pět tisíc let dějin a strategicky myslet umějí.
Rada, která k nim přichází z Číny, zvlášť od Wang I, i od všech íránských bezpečnostních složek až k vrcholu moci, kde dnes podle Wilkersona ve skutečnosti rozhodují výhradně Revoluční gardy, zní: nepotápějte letadlovou loď. Víme, že to dokážete, a pomohli bychom vám, ale americká veřejnost je teď proti válce a potopení lodi by ji mohlo obrátit. O Peršanech se mluví, jako by to byli podlidé, kteří nikdy nedodrží dohodu. Dohody ale podle Wilkersona porušovaly Spojené státy: v roce 1953 svrhly íránského vůdce a osm nebo devět let se snažily Írán zničit rukama Iráku.
Na letadlové lodi slouží pět tisíc lidí. Pokud jich skončí ve vodě dva tisíce a tři tisíce půjdou ke dnu, doprovodné lodě nemají dost míst, aby trosečníky vylovily, jak nedávno upozornil jeden admirál v odborném časopise Proceedings. Pak by je možná vylovilo íránské námořnictvo, o kterém Trump tvrdí, že ho zničil. Pro Ameriku by to byla hanba. Bill Clinton se kdysi stáhl ze Somálska poté, co televize ukázaly, jak ulicemi vlečou tělo amerického vojáka. Trump je podle Wilkersona vůči takovým obrazům otupělý a dokázal by tvrdit, že to vlastně žádná letadlová loď nebyla. Z potopené letadlové lodi by se ale nevymluvil.
Jediný cíl války: bomba, kterou Írán neměl
Na otázku, čeho chce v Íránu dosáhnout, Trump v podcastu odpověděl, že je to jednoduché: Írán je selhávající stát, nesmí mít jadernou zbraň, protože by ji použil, a mít ji nebude. Na otázku po změně režimu řekl, že Spojené státy už vyřadily dva íránské režimy, takže ho svým způsobem změnily. Írán označil za radikální a za největšího státního sponzora terorismu na světě. Jediným uchopitelným cílem tak zůstává žádná jaderná zbraň. Bývalá ředitelka národního zpravodajství Tulsi Gabbardová ale po operaci Midnight Hammer uvedla, že Írán jaderný program neobnovil a program jaderných zbraní nikdy nezahájil. Pokud je toto cílem, válka může skončit.
Pro Wilkersona je odpověď typickým Trumpem: samé lži. Pokud už chce někdo v jihozápadní Asii hledat největšího sponzora terorismu, regionálního i světového, ať ukáže na Saúdskou Arábii, kterou Spojené státy bezvýhradně podporují. Největším sponzorem terorismu, který se odehrává lidem přímo před očima, je podle Wilkersona Izrael v Gaze a na Západním břehu, a to za americké peníze a s americkými zbraněmi. Trump podle něj lži vymýšlí a míří je na Írán, protože nic jiného dělat neumí.
Pokud jde o jaderný program, Trump a Netanjahu podle Wilkersona udělali víc než kdokoli jiný na světě pro to, aby Revoluční gardy a další bezpečnostní složky Íránu jadernou zbraň postavily. Peršanům neunikne, že Kim Čong-un je v bezpečí a Kaddáfí je mrtvý. Dosud je od zbraně drží náboženské odmítnutí jaderných zbraní, které jim podle Wilkersona slouží ke cti. Spojené státy takové zábrany nemají: v roce 1945 spálily přes sto tisíc Japonců, aniž by to bylo nutné. Trumpovi proto Wilkerson vzkazuje, ať se podívá do zrcadla.
V úvodním projevu 28. února přitom Trump sliboval mnohem víc: zničit íránské rakety a srovnat se zemí raketový průmysl, zlikvidovat íránské námořnictvo, zajistit, aby teroristické spojenecké skupiny v regionu už nemohly destabilizovat region ani svět a útočit na americké síly nástražnými výbušninami, a zabránit Íránu v získání jaderné zbraně. Z íránského loďstva sice Američané hodně potopili, ale ne rychlé čluny, na kterých záleží. Žádný z cílů se nesplnil a teď už na seznamu ani nejsou. Co si mají Američané myslet o tom, proč jejich země do války šla a jak se z ní snaží dostat?
Kdo píše prezidentovi a proč diplomacie bez důvěry nejde
Únorový projev Trump četl ze čtecího zařízení. Byl, ať byl jakkoli nepřesný, souvislý a sledoval nějaký účel. Když Trump mluví bez připraveného textu, je podle Wilkersona naprosto nesouvislý: odstavce ani věty na sebe nenavazují a všechno si skládá v hlavě za pochodu. Projev někdo napsal. Kdo? Elbridge Colby, Pete Hegseth, nebo Dan Caine? A proč prezidentovi vložili do úst právě toto? Obě cesty vedou k témuž: jedni lidé říkají monstrózní lži souvisle a s jistou logikou, jiní, v čele s prezidentem, chrlí, co si pamatují. Věřit se nedá ani jedněm. Obojí je katastrofa, ta druhá podle Wilkersona větší.
Jak pak vést diplomacii s takovými pokyny? Pokud jsou diplomaty Kushner a spol., na tom podle Wilkersona nezáleží, protože žádnou diplomacii nedělají. Nevěří, že by Američané v Kataru nebo Ománu s někým mluvili tváří v tvář, a myslí si, že Rubio o tom lže. Jednání podle něj stále běží přes prostředníky, možná i v jedné místnosti, kde sedí Íránci na jedné straně a Američané na druhé. Takto se diplomacie dělat nedá a tato administrativa podle Wilkersona diplomacii nedělá vůbec.
Příkladem je Aljaška. Putin se ze schůzky dodnes vzpamatovává: měl dohodu, s Trumpem si na ni podali ruce a Trump ji hned poté porušil. Trumpovi podle Wilkersona nejde o nic jiného než o vlastní prospěch, o udržení u moci a obvykle o peníze. Právě tím ho Putin teď drží v jednáních o Ukrajině, z nichž je Zelenskyj úplně vynechaný a čím dál rozzlobenější. Do výčtu nedodržených dohod patří i jaderná dohoda s Íránem, kterou Spojené státy podepsaly a pak z ní vycouvaly, i když Keane tvrdí, že ji porušil Írán.
Svět v tektonickém zlomu
Třiatřicet zemí na šesti kontinentech radí obyvatelům, aby si dělali zásoby. Vlády v Evropě a Asii žádají domácnosti, aby měly doma pitnou vodu, trvanlivé potraviny a další nezbytnosti. Británie spustila kampaň, která domácnostem doporučuje vydržet aspoň 72 hodin soběstačně. Pentagon připravil plán, aby americké vojenské základny vydržely 90 dní bez dodávek elektřiny z civilní sítě, protože zranitelnost sítě podle úředníků představuje nepřijatelné riziko pro národní bezpečnost.
Wilkerson v tom vidí okamžik velkého dějinného zlomu, který lidi znepokojuje. Patří k němu překotný nástup umělé inteligence i klimatická krize, která podle něj postupuje mnohem rychleji než před patnácti lety, kdy vstoupil do pracovní skupiny pro klimatickou bezpečnost, kterou tvořily převážně ministerstvo obrany a ministerstvo vnitřní bezpečnosti. Požáry, záplavy a vichřice už nepostihují jen globální Jih, ale i americký západ, Francii, Německo i Británii. K tomu přichází válka, kterou 28. února začal Trump, a znepokojivá síla Húsíů: drobné kmeny v Jemenu dokážou ovlivnit světový obchod.
Všechno se podle Wilkersona rozpadá a průzkumy po celém světě ukazují, že lidé to vnímají jako jednu z největších starostí. Je to dynamika, která přichází po dlouhém období stability. Pax Americana a pax Sovietica byly navzdory Kubě a Berlínu poměrně mírovou dobou. Do toho podle Wilkersona hrají vlastní hry tajné služby, na prvním místě CIA, britská MI6 a izraelský Mosad, často bez vědomí prezidentů a premiérů, nebo jen s jejich občasným přihlédnutím. CIA se podle něj dál snaží podkopávat vlády od Gruzie po Moldavsko. Nástroj, který za Bidena rozjel americký úřad pro rozvojovou pomoc a který Wilkerson nazývá zbraní z liberální demokracie, se dnes už nepoužívá ve jménu demokracie, ale proti Číně.
Takové tektonické změny přicházejí jednou za tři nebo čtyři sta let. Mladí lidé, se kterými Wilkerson mluví, o tom nechtějí ani slyšet, chtějí dokončit školu a jít do práce, protože vyhlídky jim připadají ponuré. Nakupují zásoby, aby mohli kdykoli odjet. Podle Wilkersona jde o skutečný psychologický jev a nepomáhají mu ani lidé, kteří mluví o použití jaderných zbraní.
Závěr
Lawrence Wilkerson vidí válku s Íránem jako konflikt, který Spojené státy nemohou vyhrát. Diplomacie je mrtvá, protože ji Washington nikdy nedělal poctivě, a nový tvrdší úder by na rovnováze sil nic nezměnil. Írán má za zády Čínu i Rusko, v Hormuzském průlivu drží trumf v podobě min a potopení letadlové lodi si zatím odpouští jen na radu Pekingu. Za návratem k válce podle Wilkersona stojí Netanjahuův vliv na Trumpa, a pokud konflikt dál poroste, hrozí celosvětová deprese, zničení Izraele i použití jaderné zbraně.
