Bezpečnostní expert Jaroslav Štefec, bývalý příslušník raketového vojska, analyzuje vojenskou situaci kolem Íránu. Jeho hlavní teze je jednoznačná: Spojené státy válku s Íránem nevyhrají. Írán se na tento střet připravuje čtyři desetiletí — posledních dvacet let intenzivně, a od útoku na svá jaderná zařízení naplno.
Írán sestřeloval americká i izraelská letadla
Iránská protivzdušná obrana zdaleka nebyla zcela zničena — naopak opakovaně prokázala svou funkčnost. Írán bez větších potíží sestřeloval izraelské i americké průzkumné a bojové drony, včetně těch vybavených raketami. Docházelo i k sestřelům stíhaček F-16 a veřejnost se dodnes nedozvěděla, co se s nimi přesně stalo. Čína přitom Íránu dodala speciální radary a průběžně sdílí zpravodajské informace.
Charakter moderní války se zásadně mění. Zkušenosti z Afghánistánu, Libye, konfliktu mezi Ázerbájdžánem a Arménií i z Ukrajiny potvrzují stejný vzorec: i jaderná velmoc s technologicky superiorní armádou nedokáže porazit protivníka, který disponuje silnou obranou a odhodláním. Přílišná sofistikovanost může být slabinou — protiletadlové rakety jsou drahé, jejich výroba je pomalá a závisí na specifických materiálech jako galium a další vzácné zeminy, které nejsou vždy dostupné.
Raketové kapacity Íránu: v jednoduchosti je síla
Íránský přístup k raketovým zbraním vychází ze zásady: v jednoduchosti je síla. Naprostá většina raket dlouhého dosahu používá kapalná pohonná hmota — technologie vycházející ze sovětských konstrukcí ze 60. let, která byla od té doby zásadně modernizována a dotažena téměř k dokonalosti. Kapalná paliva mají klíčovou výhodu: fungují stabilně za jakékoliv teploty, na rozdíl od tuhých pohonných hmot, které v chladu hoří pomaleji.
Přesnost íránských raket překvapila jak Izrael, tak Spojené státy. Zásahy cílů probíhaly s odchylkou v řádu desítek metrů — reálně i přesnější. Írán navíc disponuje multihlavicemi, přičemž není zcela jasné, zda jde o systémy MRV (které padají neřízeně do oblasti cíle) nebo MIRV (řízené až do okamžiku dopadu). Prokázáno bylo i použití hypersonických hlavic.
Výrobní kapacity Íránu nebyly útoky zničeny. Írán je rozlehlá země a velká část zbrojní infrastruktury je ukryta tak, že zpravodajské informace pokrývají jen část reality — ani satelity a umělá inteligence nezaručují úplný přehled. Pátá kolona sice fungovala a Írán nedávno popravil generála, který pravděpodobně sloužil jako agent Mosadu, ale tato zranitelnost je do značné míry eliminována.
Kauza Epstein a otázka zakrývacího manévru
Spekulace o tom, zda útok na Írán neslouží jako odvádění pozornosti od kauzy Epstein, jsou politické, nikoliv vojenské povahy. Analogii lze najít v kauze Václava Havla z počátku 90. let — veřejné přiznání, které případ rychle uzavřelo. V případě Trumpa existují veřejně dostupné záznamy z akcí, kde se pohyboval s Epsteinem, ale otázkou zůstává, jaké informace Epstein sdílel se zpravodajskými službami — CIA, Mossadem a dalšími. Nic není potvrzeno, ale možnost zakrývacího manévru nelze vyloučit.
Morálka a historické kořeny íránské společnosti
Írán není státem, jehož morálku lze zlomit bombami. Je to civilizace s kořeny sahajícími čtyři až pět tisíc let do minulosti — kulturně bližší Izraeli, než se zdá, protože historicky měly Persie a Izrael spíše dobré než špatné vztahy. Iránci nejsou Arabové, jsou to Peršané s pevnou kulturní identitou, která přežila i nástup islámu v posledních desetiletích.
Írán není městskou civilizací evropského typu, ale rozptýlenou společností na obrovském území s různými národnostmi — Ázerbájdžánci, Kurdy a dalšími. Naprostá většina obyvatelstva má hluboký vztah ke své zemi a jejím historickým kořenům, které na rozdíl od Evropy nebyly systematicky potlačovány. Právě tato historická zakořeněnost zásadně omezuje možnosti Ameriky a Evropy dosáhnout vojenského vítězství. Porazit Írán je přibližně stejně nepravděpodobné jako porazit Izrael.
Opotřebovávací válka a americký ústup
Opotřebovávací válka již probíhá. Izraeli i Spojeným státům a jejich spojencům v oblasti Perského zálivu dochází munice a protiletadlové rakety. Saúdská Arábie nyní stojí v čele tichého odporu: americké systémy protivzdušné obrany byly přesunuty výhradně do Izraele, přičemž Saúdové nebyli dostatečně informováni a zůstali nechráněni. Íránské rakety přitom dopadají i na americké základny na jejich území a poškozují civilní infrastrukturu — trosky sestřelených střel způsobily škody i na hotelu Burdž Al Arab v Dubaji.
Írán neustoupil — jen snížil tempo odpalování raket, ale celkové množství zůstává stejnoměrné. Šáhídy (drony) byly během pár dní po jejich rušení elektronickými systémy vylepšeny. Rusko dodalo specifické součástky umožňující ochranu před rušením. Kombinace íránských raket s přesnými zpravodajskými informacemi o cílech se ukázala jako smrtící zbraň proti nepřipravenému protivníkovi.
Vývoj směřuje k tomu, že Spojené státy z konfliktu vycouvají. Barevná revoluce neproběhla. Trump se nachází v pozici, kdy může konflikt ukončit bez ztráty tváře: prohlásí splnění cílů — zničení íránských lodí, bombardování jaderných zařízení, ochromení protivzdušné obrany, podpora Izraeli — a dá Izraeli najevo, že musí pokračovat sám. Domácí tlak v USA sílí: ropa zdražuje, Hormuzský průliv zůstává uzavřen, cena Brentu výrazně kolísá. Rusko situaci využívá — Čína s ním uzavírá nové kontrakty na dodávky ropy a její cena roste. Ukrajina těsně před útokem navíc zablokovala ropovod Družba, čímž přestala dodávat ruskou ropu do Maďarska a Slovenska. Česká republika přitom nemůže venezuelskou ropu jako náhradu zpracovávat, protože domácí rafinérie na tento typ ropy technicky uzpůsobeny nejsou.
Shrnutí: Technologická a finanční převaha Spojených států nestačí k vítězství nad Íránem. Írán kombinuje historické odhodlání, rozsáhlé zásoby raket, zachované výrobní kapacity a přesné raketové schopnosti, které dokáží překonat americké obranné systémy. Opotřebovávací válka je v plném proudu a Spojené státy z ní pravděpodobně vycouvají bez kýžené barevné revoluce a bez porážky íránské armády.
