Ropa Brent v noci zdražila o 4 %. Stačila zpráva, že prezident Donald Trump požádal Pentagon o varianty úderů na Írán ještě před volbami do Kongresu. Šéf Saudi Aramco zároveň přiznal, že jen oprava dosavadních válečných škod potrvá zhruba dva roky. Co z toho plyne pro trh s energiemi, pro Perský záliv i pro samotné Spojené státy, rozebírá bývalý analytik CIA a autor blogu Sonar21 Larry Johnson.
Brent o 4 % dráž a dva roky oprav v Perském zálivu
Pokud trh zdraží ropu o 4 % jen kvůli zprávě o přípravě úderů, po prvních bombách půjde cena ještě výš. Absurdní je, že údery měly podle zpráv cenu ropy naopak srazit – opak je pravdou. Šéf Saudi Aramco podle Johnsona konečně dohnal realitu: i kdyby se Hormuzský průliv otevřel hned zítra, oprava petrochemických závodů, vrtů a čerpadel zabere nejméně dva roky. Padá tím tvrzení ministra financí Scotta Bessenta a ministra energetiky Chrise Wrighta, že ze Zálivu teče víc ropy než kdy dřív. Infrastruktura je tak poškozená, že ropu čerpat nemůže.
Nedostatky se řetězí jako oka v pletivu. Z Perského zálivu přestala proudit ropa s vysokým obsahem síry, z níž se vyrábí nafta a letecké palivo. Z prvního nedostatku tak vzniká druhý a ten se šíří celou ekonomikou, a to globálně. Nafta pohání lodě od rybářských člunů po velké nákladní lodě, lokomotivy, kamiony s potravinami a zbožím, traktory – a také školní autobusy. Některé americké školní obvody už mění trasy autobusů, aby ušetřily naftu, a děti chodí na zastávku dál.
Síra, hnojiva a propouštění v dolech
Pozornost se upírá hlavně na ropu, výpadek ale postihl i zkapalněný zemní plyn, síru, močovinu a helium. Sírou se rozkládá fosfátová hornina, aby se z ní dalo vyrobit hnojivo. Na Floridě v okrese Manatee těží fosfáty a sádrovec firma Mosaic, jedna z největších těžařských společností v USA. Jeden z jejích zaměstnanců Johnsonovi napsal, že je začátkem října svolali do kanceláře a oznámili jim, že mnozí za šest měsíců přijdou o práci: síra zdražila natolik, že těžba přestala být konkurenceschopná. Muž dodal, že volil Trumpa třikrát a „vtip je na něm“. Takových rozčarovaných voličů bude podle Johnsona brzy mnohem víc.
Varianty úderů před volbami do Kongresu
Bizarní je, že se o nových úderech mluví ve chvíli, kdy Spojené státy z oblasti spíš stahují síly. Bombardéry B-1 odletěly z Anglie v neděli, dva dny po tajné schůzce v Camp Davidu, na níž byli viceprezident JD Vance, Hegseth, Rubio, Ratcliffe a další. Jedno z vysvětlení zní, že šlo o vstřícné gesto vůči Íránu na podporu amerického vyjednávacího návrhu. Írán ale poslední americký návrh v pondělí odpoledne odmítl, takže jednání zjevně nikam nevedou.
Do oblasti sice míří letadlová loď Theodore Roosevelt, loď George H. W. Bush ale kotví na vycházce posádky v thajském Phuketu a zprávy se rozcházejí, zda se vrátí do operační oblasti, nebo domů. Nové údery by se tak omezily na operace z letadlových lodí. Ty se ale stáhly tak daleko od pobřeží, že letouny dosáhnou hranice svého bojového dosahu už u íránského břehu a musejí se otočit. K tomu chybějí střely Tomahawk a JASSM. Na stejné cíle, které se nepodařilo zničit za prvních čtyřicet dní války ani za dalších třináct, by tak Američané útočili s menší zásobou munice.
Írán má navíc v této věci také slovo. Je připravený odpovědět údery na víc cílů než kdykoli dřív a jeho balistické střely už ukázaly, že na ně americká protivzdušná obrana Patriot PAC-3 nestačí. Trump má podle Johnsona zjednodušenou, téměř videoherní představu o válce. Vojáci z kuvajtské základny Camp Buehring přitom nedávno popsali, jak je administrativa po útoku na základnu oklamala: zranění střepinami nebyli vedeni jako bojové ztráty a posílali je k zdravotníkovi, jako by šlo o banalitu. Ministra války Hegsetha Johnson označuje za „nechutného a hanebného“ člověka, který zastírá skutečný počet raněných.
Johnson přesto nevěří, že Trump před volbami udeří, protože politická cena je příliš vysoká. Akciové indexy Dow, S&P i Nasdaq klesají druhý den po sobě a výnosy dluhopisů jsou na historických maximech. Ani spojení národa kolem vlajky už podle něj nezabere: tento vlak už odjel a mnozí bývalí příznivci hnutí MAGA se cítí Trumpem naprosto zrazeni.
Pět let místo dvou a hrozba stagflace
Dva roky jsou podle Johnsona optimistický odhad. Jeho přítel Carl Miller, který podle něj už v polovině června předpověděl válku v Jemenu, počítá s pěti lety. Část zařízení se musí vyrobit na zakázku, nic z toho není běžně ke koupi. Kvalifikovaní odborníci z nebezpečné oblasti odešli a mnoho skladů náhradních dílů bylo zničeno. Některé vrty už nefungují a bude je nutné vyvrtat znovu – ropa se nepustí jako voda z kohoutku.
Svět tedy čeká dlouhodobá inflace a recese, tedy stagflace, ne přechodná potíž na měsíc či dva. Chaos, který propuká ve Francii, se podle Johnsona rozšíří i jinam.
Netanjahuovy volby a odložené hlasování
Kromě amerických voleb do Kongresu se koncem října volí i v Izraeli a týká se to Benjamina Netanjahua. Ten 11. února přijel za Trumpem, naléhal na něj a nakonec ho přesvědčil, aby 28. února válku zahájil. Nabízí se otázka, zda by Trump nemohl znovu udeřit ne kvůli sobě, ale aby pomohl Netanjahuovi udržet se u moci.
Odveta proti Izraeli by podle Johnsona byla tak tvrdá, že by se volby musely odložit – a možná právě s tím Netanjahu počítá. Po vzoru Zelenského by pak mohl říct, že se za války volit nedá. Johnson tuto možnost označuje za reálnou a připouští i americkou obdobu: pokud by se konflikt rozhořel víc než za prvních čtyřicet dní a Írán by zasáhl americkou letadlovou loď, Trump by mohl vyhlásit výjimečný stav a volby do Kongresu odložit. Ve Spojených státech, kam rakety nedopadají, by to sice bylo těžko obhajitelné, vzhledem k tomu, jak odtržení od reality jsou mnozí američtí představitelé, ale nelze vyloučit nic.
Je Izrael bezpečnější? Spor o čísla
Generál ve výslužbě Jack Keane dál obhajuje pokračování války. Izrael podle něj nesmí mít u hranic spojence Íránu, proto drží jedno nárazníkové pásmo široké zhruba osm kilometrů a další v Libanonu až k řece Lítání, tedy 25 až 30 kilometrů. Zničení Izraele je podle Keanea pro tyto skupiny dál úkolem číslo jedna a těžištěm je Írán – když ho člověk jednou provždy vyřadí, zmizí i jeho spojenci. Na otázku, zda je Izrael bezpečnější než před třemi lety, odpověděl, že rozhodně ano, protože Hamás i Hizballáh jsou na ústupu.
Johnson odpovídá čísly. Netanjahu v OSN uvedl, že Izrael 7. října přišel o 1 200 lidí, což by při osmimilionové zemi odpovídalo čtyřiceti tisícům mrtvých Američanů při útocích z 11. září. Stejná logika uplatněná na Palestince ale vychází jinak: oficiálních zhruba 73 tisíc mrtvých – skutečné číslo je podle Johnsona přes sto tisíc – odpovídá 11 až 12 milionům mrtvých Američanů, tedy zhruba 3 900 útokům z 11. září. Izraelci podle něj ospravedlňují vraždění Palestinců ztrátou odpovídající čtyřiceti tisícům životů, sami ale způsobili ztráty v řádu milionů. Od roku 2000 navíc v Izraeli zahynulo při dopravních nehodách desetkrát víc lidí než při teroristických útocích Hamásu a Hizballáhu. Tvrzení, že tyto skupiny zabíjejí tisíce Izraelců, proto podle Johnsona neodpovídá skutečnosti.
Záliv v plamenech a otřesený saúdský trůn
Otázka, zda je Izrael bezpečnější, přehlíží ostatní země v regionu. Saúdská Arábie, Katar, Kuvajt, Bahrajn ani Omán bezpečnější nejsou. Trump podle Johnsona „založil požár“ a zapálil celý region. Saúdský královský rod může dokonce padnout: v zemi žijí kmeny, které s vládnoucí dynastií soupeří a nepodporují ji, a po válce s Hútíi se může zhroutit zevnitř.
Ekonomika regionu je rozvrácená. Izraelské hospodářství je na dně a nad vodou ho drží obchod s Tureckem v oblasti ropy; obchodovat s ním nepřestaly ani Rusko, Čína a Indie. Ani Sýrie, o níž se tvrdí, že v ní byl nastolen pořádek, není klidná – násilí a protestů přibývá. A Saúdská Arábie bude podle šéfa Aramco opravovat dosavadní škody dva roky, i kdyby už nic dalšího nepřišlo.
Saúdská ofenziva v Jemenu
Spor s Hútíi rozpoutala Saúdská Arábie, když v den pohřbu nejvyššího vůdce zaútočila na letiště v Saná. Hútíové odpověděli tvrdě a Saúdové místo snahy obnovit příměří platné od roku 2022 či 2023 nyní chtějí dobýt Saná. Město leží uprostřed horských hřebenů na území, které ovládají Hútíové, a ti mají podle dostupných údajů asi 350 tisíc vojáků.
V pondělí začala ofenziva, která měla dobýt zpět Dhubab na pobřeží u Mochy, odkud pochází káva mocca, a ostrov Perim v úžině Bab al-Mandab. Mezinárodně uznávaná jemenská vláda (Prezidentská rada vedení) ale neměla dělostřelectvo, které by oslabilo obranné linie, ani předsunuté letecké navaděče. Saúdové provedli sto náletů bez jakékoli koordinace s pozemními jednotkami. První zprávy hlásily, že Hútíové prchají, o šest hodin později už ale útočníky válcovali a zatlačovali zpět. Johnson to označuje za hrubou neschopnost: ani bez znalosti Clausewitze je jasné, že před postupem je potřeba nepřátelské postavení zasypat palbou.
Saúdové jsou podle Johnsona v zoufalé situaci. Mají 75 tisíc vojáků, samé žoldnéře, proti 350 tisícům Hútíů, kteří mohou povolat dalších 350 až 450 tisíc záložníků – v plné síle by se mohli blížit devíti stům tisícům. Hútíové právě dobývají Taizz, třetí největší město Jemenu, a dalším cílem bude Marib, energetické centrum, odkud se ropa a plyn posílají potrubím do Adenu. Zároveň metodicky ničí saúdskou ropnou infrastrukturu. Západní propaganda tvrdí, že ropovod do Janbu dál funguje, Hútíové ale vyřadili čtyři ze třinácti čerpacích stanic na trase – a bez nich ropovod nečerpá.
Žoldnéři, Pákistán a logistika
Žoldnéři jsou podle Johnsona v útoku do hor proti zoceleným bojovníkům zcela neúčinní, a proto Saúdská Arábie prosí o vojáky Turecko a Pákistán. Turci i Pákistánci umějí bránit vlastní území, nejsou to ale expediční síly. Přesunout pět set mužů zvládnou dvě tři letadla, s dvaceti tisíci vojáky ale putuje celý logistický řetězec: potraviny, munice, zdravotnický materiál, doprava a palivo. Pákistán byl požádán o čtyřicet tisíc vojáků. Transportní letoun C-17 unese 126 vojáků s bojovou výbavou, takže by to znamenalo spoustu letů a spoustu leteckého paliva, kterého je nedostatek.
Zkušenost z operace Pouštní bouře ukazuje, jak nákladné je zásobování tanků za pochodu: cisterny musely tankovat vozidla v pohybu, pak se vracet pro další palivo a znovu dojíždět. Postup se podařil jen díky tomu, že Iráčané cisterny nikdy nezasáhli. Od té doby se ale válka změnila. Ansarulláh má drony, dalekonosné dělostřelectvo i rakety a nemusí ničit tanky – stačí zasáhnout cisterny a celá kolona se zastaví. Velitelé se podle Johnsona chovají, jako by hráli videohru, v níž stačí zadat cheat a palivo se samo doplní.
Konec saúdského režimu a zpráva CIA o Izraeli
Carl Miller podle Johnsona varuje zcela vážně, že válka může znamenat konec saúdského režimu, jak ho svět zná posledních devadesát let. Kmeny, které vládu dynastie vždy nesly nelibě, se cítí povzbuzené a uvnitř královské rodiny se objevily roztržky mezi MBS a šéfem obrany. Nic nedestabilizuje lépe než rodinná rvačka uprostřed války.
Současně unikla analýza CIA o Izraeli. Podle ní válka vyvolala tak hluboké vnitřní rozpory, že by mohla vést až k rozpadu Izraele, nejen k pádu Netanjahuovy vlády. Netanjahu se sám chlubí válkou na sedmi frontách, udržet ji ale nikdo dlouhodobě nedokáže, zvlášť při nízkých zásobách výzbroje. Už Hitlerovo Německo varovali před válkou na dvou frontách. Zpráva CIA také upozorňuje na nárůst sebevražd mezi izraelskými záložníky, na nichž armáda převážně stojí. Pod tíhou dlouhého nasazení a viny za zabité civilisty se mezi nimi rozvíjí krize sebevražd.
Posádka Abrahama Lincolna
Napětí ale doléhá i na americké vojáky a námořníky. Trump o posádce letadlové lodi Abraham Lincoln prohlásil, že sedm měsíců nasazení není nic ve srovnání s Vietnamem nebo dvaceti lety v Afghánistánu. Ministr války Pete Hegseth natočil na palubě video, v němž posádce děkoval za přes sto hodin nepřetržitých bojových letů v prvních dnech operace Epic Fury. Írán podle něj nemá námořnictvo ani letectvo, jeho protivzdušná obrana je zničená, průmyslová základna pryč a jaderný program „zničený a pohřbený“. Vtipkoval i o tom, že se loď s íránským námořnictvem „podělila o oceán“ – Íránci dostali dno, Lincoln hladinu.
Ministr námořnictva přitom Kongresu sdělil, že se o sebevraždu pokusilo osm námořníků z této lodi. Posádka Hegsethovým slovům podle Johnsona rozhodně nevěří. Kdyby byl Írán poražený, ležel na lopatkách a neměl z čeho opravovat, proč by se znovu chystaly údery? A proč by ze Zálivu měla téct rekordní ropa? Jde o lež na lži a oceán „není palanda“. Spojené státy se vojensky přepínají a přivádějí se na mizinu. Vojenské operace navíc spotřebovávají naftu a letecké palivo, které pak chybí v civilním hospodářství, a ceny dál rostou.
Předpověď kolapsu Íránu do dvou týdnů
Ministr financí Scott Bessent 27. září předpověděl, že íránská ekonomika se do dvou týdnů zhroutí, tedy do 11. října. Írán přitom přežil osm let války s Irákem, roky Trumpova maximálního tlaku i osm měsíců současné války. Předpověď jen ukazuje, jak je administrativa odtržená od reality.
Íránská bezpečnostní rada naopak rozhodla, že poplatek za proplutí Hormuzským průlivem, dosud vybíraný v čínských jüanech, se nově platí v íránské měně. Lodě ji tak musejí nakupovat, poptávka roste a měna se posiluje – a peníze stejně končí v čínských bankách. Sankce Írán bolí, má ale pojistky: hospodářské vztahy s Ruskem, Čínou a Pákistánem zůstávají nedotčené. Bessent se pokusil přerušit všechny lety do Íránu a z Íránu. Irák nejprve souhlasil, pak ale ustoupil, protože z Íránu do Nadžafu putuje příliš mnoho šíitských poutníků. Bessent i Trump věřili, že Írán do konce týdne přijde prosit o dohodu. Teherán místo toho v pondělí poslední americký návrh odmítl.
První scénář: údery a jaderná eskalace
Pokud Spojené státy udeří, utrpí další škody americká infrastruktura v regionu a válka se nejspíš přenese i na Izrael – s možným odkladem voleb a s těžkými hospodářskými i vojenskými následky. Neexistuje záruka, že údery Írán oslabí natolik, aby nemohl odpovědět. Teherán s útokem počítá a má připravené protiúdery, které se tentokrát podle Johnsona víc zaměří na americké letadlové lodě a torpédoborce. Je velmi pravděpodobné, že některé z nich budou poškozeny. Letadlovou loď sice nejspíš nepotopí, vyřadit ji z boje ale může, a obraz poškozené lodi by byl pro Ameriku zdrcující. Až Spojené státy přestanou střílet, bude zřejmé, že Írán porazit nedokážou, a zbude jen diplomatické řešení.
Zůstává otázka, zda by zásah lodí vyvolal semknutí kolem vlajky, nebo protesty za ukončení války. Johnson nepochybuje, že se najdou lidé, kteří budou tlačit na jaderný úder proti Íránu, a s jistotou neumí říct, že neuspějí. Takový krok by ale vyhrotil konflikt nad rámec toho, čím Írán už hrozí. Rusko a Čína by usoudily, že Spojené státy nemají žádné hranice. Rusko by podle Johnsona mohlo preventivně zničit pozemní systémy Aegis Ashore v Polsku a Rumunsku, které mohou nést i jaderné hlavice. Válka by se pak rozšířila daleko za západní Asii.
Druhý scénář: blaf a strukturální krize
Druhou možností je, že jde o blaf, jímž chce Washington Írán k něčemu donutit, a k úderu nakonec nedojde. Hormuzský průliv by pak dál ovládal Írán. Množství ropy proudící ze Zálivu navzdory tvrzení Bessenta a Trumpa klesá a je nejnižší za několik měsíců. Svět je na začátku globální ekonomické krize, kterou zatím většina považuje za dočasný výpadek. Krize je ale už strukturální. Trumpova administrativa by se pak podle Johnsona snažila z války vycouvat – vyhlásit vítězství a odejít jako u Hútíů. Bez dohody o otevření Hormuzského průlivu a zahájení oprav to ale nepůjde a škody jsou polotrvalé, oprava potrvá roky.
Nejde jen o ropu, ale i o zkapalněný plyn, síru, močovinu a helium, které zasahují mnoho odvětví. Průmysl zatěžují náklady na naftu a plyn, čipy zdražují kvůli dražšímu heliu a hnojiva jsou tak drahá, že si je zemědělci nemohou dovolit – stejně jako naftu. Svět proto podle Johnsona čeká zhruba za rok, příští září, globální potravinová krize. Celou krizi si přitom Spojené státy způsobily samy útokem na Írán, který v reakci uzavřel Perský záliv. Írán v posledním týdnu útoky zesílil a zasahuje každou loď, která se pokusí odvézt ropu – u pobřeží Kataru od včerejška hoří velký ropný tanker. Krize se bude šířit, nikoli zmenšovat.
Promarněná šance a volby 3. listopadu
Trump měl přitom zlatou příležitost 17. června ve Versailles, kde podepsal memorandum o porozumění. Mohl odejít, Hormuzský průliv by se otevřel a velká část problémů by zmizela. Pokud to neudělal tehdy, když měl všechno v rukou a mohl si připsat zásluhy, jak by to zvládl po volbách? Johnson nevidí cestu. Pokud republikáni ztratí kontrolu nad Sněmovnou reprezentantů i Senátem, bude se Trump jen bránit, protože demokraté půjdou po impeachmentu i po trestním stíhání.
Hospodářství se přitom nezotavuje. Na schůzi společenství vlastníků v okrese Manatee na Floridě zaznělo, že potraviny tam od 8. února zdražily o 33 %. Zdražují i restaurace, chodí do nich méně lidí, podniky zavírají a číšníci, kuchaři i myči nádobí přicházejí o práci. Lavina se podle Johnsona už dala do pohybu, a když se to děje na Floridě, děje se to i jinde.
Pustí Izrael Ameriku z války?
I kdyby Trump chtěl z války odejít, otázkou je, zda ho Izrael nechá. Podle Jacka Keanea je nutné Írán vyřadit ze hry. Pokud to nevyjde, Írán si ponechá kontrolu nad Hormuzským průlivem i poplatky za proplutí, což se Izraeli nebude líbit. Johnson ale očekává, že Trumpova porážka ve volbách 3. listopadu oslabí vliv sionistů v americkém politickém systému – budou vnímáni spíš jako toxické aktivum než jako politická opora – a vztah obou zemí se dál naruší. Zatím se neví, zda Netanjahu ustojí vlastní volby; bez něj by ale Izrael přišel o mimořádně účinného mluvčího vůči americké veřejnosti, přinejmenším vůči její podstatné menšině.
Ministr zahraničí Rubio v březnu uvedl, že válka začala proto, že Izrael se chystal na Írán zaútočit a Spojené státy se musely přidat. Mohl by Izrael Ameriku do války zatáhnout znovu? Johnson mluví o chlapci, který volal „vlk“: jednou to Izraeli prošlo, podruhé už ne, protože politická cena dopadne na Bílý dům i na členy Kongresu, kteří se cítili v bezpečí a přijdou o křesla. Půjde o politické zemětřesení, po němž se zahraniční politika nebude moci vést jako dosud. Johnson pevně očekává, že demokraté zahájí proti Hegsethovi impeachment; podle demokratických stratégů je to pro ně úkol číslo jedna.
Závěr
Válka s Íránem podle tohoto čtení dávno přerostla v řetězovou krizi: poškozená ropná infrastruktura se bude opravovat roky, nedostatek nafty, síry, hnojiv a helia se propisuje do cen potravin i průmyslu a Saúdská Arábie se v Jemenu zaplétá do války, kterou nemá čím vyhrát. Washington stojí před dvěma špatnými volbami – nové údery hrozí eskalací až k jaderným zbraním, ústup bez dohody o Hormuzském průlivu nechá svět ve stagflaci. Rozhodnutí přitom padá v době, kdy Trumpovi docházejí politický kapitál, munice i trpělivost vlastních voličů.
