Válka s Íránem se vleče sedmý měsíc a její následky dávno přerostly Hormuzský průliv. Zasažený saúdský ropovod, rafinerie jedoucí přes svou jmenovitou kapacitu a chybějící suroviny pro výrobu hnojiv se skládají v šok, který dopadne na talíře lidí na druhém konci světa. Nejtvrději přitom až v roce 2027.
Saúdská ropa mizí z trhu
Přibývá signálů, že Saúdská Arábie zruší zářijové i říjnové dodávky ropy. Září je už potvrzené. Pokud padne i říjen, trhy s energiemi zamíří ke 120 dolarům za barel a takovou hladinu světová ekonomika dlouho neunese.
Ropovod Východ–Západ, kterým Rijád obcházel sevřený Perský záliv, dostal zásah na třech místech. Čerpací stanice stojí nad zemí uprostřed pouště, kde je nic neschová: dron je nemine, raketa také ne. Potrubím proudilo podle odhadů až pět procent světového denního vývozu ropy a letos se zprovoznit nestihne. Jak hluboko do roku 2027 se termín posune, dnes neodhadne nikdo.
Výpadek vývozu má ještě jeden, méně viditelný následek. Když ropa nemá kam odtékat, musí se vrty utlumit, a utlumený vrt se do plné kondice nevrátí. Do ložiska se dostane voda, usazuje se parafin, mění se tlakové poměry. Saúdská pole navíc patří k nejstarším na světě, takže jsou k takovému poškození náchylnější. Nejde o krizi na pár týdnů, ale o dlouhodobý úbytek těžební kapacity.
Opravy narazí na náhradní díly
Satelitní snímky nevypadají jako jeden zásah, který by šlo rychle zalátat. Jedno ze zařízení je vypálené skrz naskrz. Bez prohlídky na místě to potvrdit nelze, oprava ale bude rozsáhlá.
Větší potíž než samotná oprava je zásoba dílů. Řada komponent se vyrábí na zakázku v hrstce firem rozesetých po světě, část ve Spojených státech, část v Evropě. Jak hluboký saúdský sklad náhradních dílů je, se dá jen odhadovat, a hluboký nejspíš není. Po třech čtyřech kolech oprav a dalších explozích může přijít stav, kdy se půl roku nebo rok nespraví nic.
Ukazuje to katarský plyn. Po poškození dvou ze čtrnácti zkapalňovacích linek ohlásila tamní společnost vyšší moc a čekací lhůta na některé díly je dnes tři až pět let, protože je vyrábějí jedna dvě firmy na světě. Potrubí je jednodušší než zkapalňovací linka, i tak je rok realistický odhad. Pro západní Evropu je to zdrcující.
Úžiny, které nikdo neuhlídá
Že se Saúdům ropovod ubránit nepodařilo, znamená prostou věc: neubrání ho ani při druhém útoku. A i opravené potrubí naráží na stejný problém dál po trase. Tankery musí projít Suezským průplavem, kde je plavba pomalá a poloha lodi se dá spočítat dopředu. Pro dron ideální cíl. Dosah prostředků, které může mít jemenské hnutí Ansár Alláh k dispozici, i íránských raket na průplav pohodlně stačí.
U Báb al-Mandabu drží Húsíové pobřeží a s ním i vjezd do Rudého moře. Většinu lodí nechávají projet, saúdská plavidla by ale sotva. Několik úzkých hrdel najednou tak svírá celý světový energetický řetězec.
Rijád má dvě možnosti. Může dál předstírat, že problém není, a shánět někoho, kdo bude bojovat za něj, i když od roku 2015 platí, že Húsíe vojensky neporazí. Nebo přistoupí na jejich podmínku a zruší blokádu. Saúdská armáda stojí z velké části na najatých cizincích a bránit cizí království není totéž jako bránit vlastní domov. V Jemenu drží zbraň skoro každý, v počtu zbraní na obyvatele patří země na světovou špičku a hornatý terén dělá zbytek.
Deset procent obchodované ropy
Čína tlumí nákupy na světovém trhu a čerpá z vlastní rezervy, kde leží kolem miliardy barelů. Pokles čínské poptávky ostatním zemím zatím ulevil.
Poškozený ropovod odpovídá čtyřem až pěti procentům světové těžby, ale zhruba deseti procentům ropy, která se skutečně obchoduje přes hranice. Velká část produkce se totiž spotřebuje doma, ve Spojených státech i v Rusku. Nejtvrději proto dopadá výpadek na země závislé na dovozu: Japonsko, Jižní Koreu, Tchaj-wan.
Západní Evropu čeká studená zima. Unijní zákaz nákupu ruského plynu začne platit v lednu, tedy přesně ve chvíli, kdy by se plyn hodil nejvíc. Katar vyváží minimum a vlastní těžbu Evropa roky utlumovala.
K tomu se přičítá ničení rafinerií a skladů ropy po celém světě, včetně ukrajinských úderů na ruské rafinerie, které pokračují i poté, co Trump žádal opak. Osm miliard lidí visí na energetické infrastruktuře budované desítky let a velká část z ní stojí u Perského zálivu. Z ropy se získává síra, ze síry kyselina sírová a bez ní nevzniknou fosforečná hnojiva. Návrat na úroveň vývozů z roku 2025 je otázka let, spíš se už nezopakuje nikdy.
Nafta za osm dolarů a prázdná pole
Americký celostátní průměr nafty míří k osmi dolarům za galon, tedy necelé čtyři litry. Dnes je nad šesti, čerstvý rekord činí 6,29 dolaru. V Kalifornii se cena blíží deseti dolarům a dvanáct není vyloučeno. Strop nikde nesvítí.
Za cenou stojí úzké hrdlo rafinerií. Kapacita nestačí domácí spotřebě a vývozu zároveň, takže Spojené státy buď vývoz nafty zastaví, což tvrdě dopadne na jejich spojence, nebo budou za palivo platit jakoukoli cenu.
Do dopravy se zdražení propisuje okamžitě. Přeprava jedné palety solárních panelů stála před pěti šesti týdny 450 dolarů, minulý týden chtěl tentýž dopravce za totéž tisíc.
Na polích se rovnice láme ještě dřív. Zemědělství jede na půjčky a nafta za padesát tisíc dolarů na osetí několika set akrů znamená, že hospodář raději nechá traktor stát. Co se nezaseje a nesklidí letos, bude v obchodech chybět v roce 2027.
Rafinerie jedou na 103 procent
Americké rafinerie běží poslední měsíce v průměru na 103 procent jmenovité kapacity. Číslo zní nesmyslně, znamená ale prostou věc: provozovatelé odkládají údržbu, která je u zpracování výbušných látek nejkritičtější částí provozu.
Před dvěma dny hořelo v rafinerii na americkém středozápadě, v Indianě nebo v Illinois. Historie oboru je plná explozí z odložené údržby, při kterých umírali dělníci a některé provozy vyhořely tak, že je nikdo neobnovil.
V lepším případě se jen protáhne odstávka: místo třiceti dnů šedesát, protože bude potřeba překontrolovat tisíce dílů a tolerancí. V horším případě kapacita zmizí naráz i s rafinerií. Tak jako tak se nabídka paliva ještě zúží.
Systém, který nemá zásoby
Americký maloobchod stojí na dodávkách na poslední chvíli. Ve skladech neleží měsíční rezervy potravin ani spotřebního zboží a kamiony tankují každý den za cenu toho dne. Žádná dopravní firma nemá vlastní palivový sklad na padesát tisíc galonů, takže se každý skok nafty přelije do cen zboží prakticky ihned.
Domácnosti pak škrtají. Méně elektřiny, méně cest, což odnese cestovní ruch, méně nákupů, což odnese obchod. Někdo zruší zdravotní pojištění, jiný prodá dům a přestěhuje se do menšího. Tlak se tak přenese i na trh s nemovitostmi.
Před pár měsíci by rychlý konec války stačil a ekonomika by se do konce roku vzpamatovala. Dnes je i při okamžitém příměří řeč o potížích, které potáhnou celým rokem 2027 a přelijí se do roku 2028. A příměří zatím nikdo nesjednal.
Dluhopisy a tlak na dolar
Globální hospodářský otřes dolehne i na státní dluh. Země jako Japonsko budou americké dluhopisy ze svých rezerv rozprodávat, aby pokryly vlastní účty. Výnos desetiletého dluhopisu už přelezl pět procent a míří výš, přitom ještě nedávno platila za poplašný signál hranice 4,5 procenta.
Vyšší výnos znamená dražší obsluhu dluhu pokaždé, když se má refinancovat. Držitelé starších papírů prodávají se ztrátou a tím tlak dál zesilují. Na konci té cesty stojí centrální banka, která si vlastní dluh koupí za nově vytištěné peníze, tedy had požírající vlastní ocas. Historicky taková spirála končí rozvratem měny. Dolar má za sebou velkou setrvačnost, jenže i ta jednou dojde.
Hnojiva: chybí síra, plyn i čas
Nejbližší a nejtvrdší dopad leží v hnojivech. Vývoz se neobnovil, výroba kyseliny sírové taky ne a Haberův proces, kterým se pomocí energie ze zemního plynu poutá dusík ze vzduchu, stojí. Varování z posledních měsíců mezitím převzal i hlavní proud médií.
Čína si pomáhá upravenou variantou téhož procesu na uhlí. Je méně účinná, zato z domácích zdrojů. Bangladéš si vlastní továrny na hnojiva postavil, plyn do nich ale musí dovážet, a bez plynu je závod k ničemu. Nejvíc znepokojuje Indie, dál Somálsko, Jemen a právě Bangladéš.
Hnojiva vyráběná z uhlovodíků živí zhruba polovinu světa, takže prudký výpadek nejde ničím rychle nahradit. Poslední propočet mluvil o 400 milionech lidí zasažených hladem a dnes to bude víc. Ve Spojených státech masové hladovění nehrozí, ceny potravin ale porostou výrazně.
Zmírnit se to dá jedině koncem války. Permakultura a luskoviny poutající dusík půdu zlepší, jenže to je práce na roky, ne na jednu sezonu. Souběh chybějících hnojiv a drahé nafty ořezává potravinový řetězec z obou konců naráz. Na jaře a v létě příštího roku budou zpravodajství plná fotografií hladovějících, charitativních koncertů a záchranných operací OSN. Teď má svět starost bližší: čím v zimě zatopit.
Konec války jako příslib bez mechanismu
Politický příslib zní tak, že válka po podzimních volbách skončí dosud nevysvětlenou cestou a nafta zlevní ke dvěma nebo třem dolarům za galon. Mechanismus, kterým by se to mělo stát, nikdo nepopsal. Vojenská porážka Íránu na stole není, jaderné zbraně by nic nevyřešily a zbývá vstát od stolu a odejít.
Když se ptáte, proč nafta stojí přes šest dolarů, a dostanete odpověď, že Írán nesmí mít jadernou zbraň, není to odpověď, ale odvedení pozornosti. Ukončit válku hned by bylo levnější a před volbami i populárnější než čekat na listopad. Tvrzení o brzkém kolapsu íránské ekonomiky navíc nikdo po měsících neporovná se skutečností.
Vlastní nárazník
Strategická ropná rezerva Spojených států je z větší části vyčerpaná, dovozní země spotřebovaly své zásoby taky a světové sklady potravin se tenčí. Od konce února žije svět z nárazníků a ty docházejí. Odtud také plyne dnešní cena nafty.
Rada proto zní jednoduše: investovat do vlastní infrastruktury, která nezávisí na Perském zálivu, na Blízkém východě ani na politických rozhodnutích. Ostrovní fotovoltaika, ne systém navázaný na síť, protože výpadků sítě nejspíš přibude. Zásoba trvanlivých potravin. A nákup dopředu u věcí, které se stejně spotřebují: motorový olej, olejový a vzduchový filtr aspoň na jednu celou výměnu, protože sehnat je bude dražší i pomalejší.
Kdo hospodaří na venkově, může si pořídit certifikovanou dvouplášťovou nádrž na naftu a naplnit ji za velkoobchodní cenu. Palivo nakoupené za 2,50 dolaru se dnes nahrazuje za 6,50 a rozdíl mluví sám za sebe.
Závěr
Jedna přerušená trasa v poušti spustila řetěz, který nikdo nezastaví politickým prohlášením: ropa, nafta, doprava a pole, hnojiva, potraviny. Každý další měsíc války posouvá obnovu o víc než měsíc, protože se mezitím opotřebovávají vrty, rafinerie i rezervy. Účet přijde na jaře a v létě 2027 a nejdřív ho zaplatí země, které dovážejí palivo i hnojiva zároveň.
