Svět podle kanadského pedagoga a komentátora Jianga, kterého publikum zná jako profesora Jianga, nečeká jen další přeskupení mocenského pořádku, ale kolaps civilizace, který se bude odvíjet příštích dvacet let. Východiskem jeho úvah je jednoduchý vzorec: technologický pokrok se rovná specializaci krát globalizaci. Válka s Íránem podle něj spustila řetězec událostí, který oba činitele rozloží – a s nimi i pokrok, na který si Západ zvykl. K rozboru přidal několik předpovědí, které sám nazval „zábavnými, ale děsivými“.
Petrodolar a polovodič jako obraz globalizace
Na konci druhé světové války byly Spojené státy dominantní mocností. Vyráběly zboží pro zničenou Evropu a Japonsko a půjčovaly jim na jeho nákup dolary, které byly kryté zlatem. Postupně ale začaly utrácet víc, než si mohly dovolit, a z věřitele se staly dlužníkem. V roce 1971 proto prezident Richard Nixon zrušil vazbu dolaru na zlato. Vyvstala otázka, co vlastně dává dolaru hodnotu, a Washington musel vytvořit poptávku.
Podle Jianga ji zajistily tři kroky. Saúdská Arábie a další státy Blízkého východu začaly prodávat ropu výhradně za dolary. Čína na přelomu 70. a 80. let chtěla dolary za své levné průmyslové zboží. A Japonsko v polovině 80. let, v době dohody z hotelu Plaza, ukládalo úspory do amerických státních dluhopisů. Dolar je v tomto pojetí slib: Čína slibuje zboží, Saúdská Arábie ropu.
Co tento systém umožnil, ukazuje polovodič. Klíčovými prvky jsou křemík, galium a germanium a jejich produkci z velké části ovládá Čína. Čipy navrhují americké firmy jako Nvidia nebo Apple, litografické stroje za stovky milionů dolarů dodává nizozemská ASML a stroje vyrábí i Japonsko. Samotné čipy vznikají hlavně na Tchaj-wanu, zčásti v Malajsii, a nakonec putují do Číny, kde se montují do spotřebičů. V jednom kousku kovu a plastu se tak potkává celý svět.
Globální obchod drží pohromadě dvě věci: dolar a vojenská převaha USA, které nikdo nedokáže konkurovat v ovládání moří. Válka s Íránem ale podle Jianga přinutí státy budovat soběstačné dodavatelské řetězce a stát se nacionalističtějšími. Klesne specializace i globalizace – a s nimi i pokrok. Technologie podle něj právě dosáhly vrcholu.
Konec Pax Americana a poučení z doby bronzové
Za druhé světové války zemřely desítky milionů lidí a pro Evropu i Asii to vypadalo jako konec světa. Zároveň ale vyrostla supervelmoc, která dokázala nový světový řád vybudovat, financovat a ubránit – Pax Americana. Teď podle Jianga sledujeme jeho poslední dny. Nabízí se, že místo USA nastoupí Čína, Rusko nebo třeba Izrael, jenže upadající impéria neodcházejí dobrovolně.
Nejbližší historickou obdobou je kolaps pozdní doby bronzové kolem let 1200–1150 př. n. l. Tehdejší svět byl propojený: na bronz byla potřeba měď i cín, které se těžily na různých místech. Integrace ale časem přinesla nerovnost, dluhy a polarizaci. Změna klimatu vyvolala hladomor v Evropě, lidé se vydali za jídlem do Anatolie a Egypta a tzv. mořské národy rozvrátily tamní státy i tradiční hierarchie. Během zhruba padesáti let byla zničena téměř všechna významná města východního Středomoří a mnohá z nich už nikdy nebyla obnovena.
Že si mileniálové a generace Z nedokážou rozpad společnosti představit, protože s ním nemají žádnou zkušenost, podle Jianga jen dokládá, jak byl svět uspořádán ve prospěch západních populací. Dítě v Iráku nebo Afghánistánu nikdy nepoznalo mír, stabilitu ani prosperitu a obě země dodnes sužuje politické násilí. Americké impérium chránilo své obyvatele před utrpením zbytku světa. Teď se rozpadá a chaos, politické násilí a polarizace, které lidé na Západě znají z televize, podle Jianga dorazí i k nim.
Válka na Blízkém východě se rozšiřuje
Do války s Íránem se postupně zapojily všechny jeho spojenecké síly: Húsíové v Jemenu, Hizballáh v Libanonu a šíitské milice v Iráku. Húsíové žijí v horách, odkud je téměř nemožné je vytlačit – Saúdská Arábie se o to roky marně pokoušela. Jiang zdůrazňuje jejich náboženské odhodlání a ochotu bojovat do posledního. Hlavně ale kontrolují úžinu Bab al-Mandab u vstupu do Rudého moře. Írán uzavřel Hormuzský průliv, takže Saúdská Arábie posílá ropu ropovodem k Rudému moři – a právě tamní úžinu Húsíové v červenci vyhlásili za blokovanou.
Proč je to jiné než v Iráku roku 2003? Tehdy Spojené státy taktikou „šoku a strachu“ snadno svrhly Saddáma Husajna, jehož vláda nebyla mezi lidmi oblíbená. Dnes stojí proti čtyřem decentralizovaným skupinám se společným náboženským rámcem: íránským revolučním gardám, Húsíům, Hizballáhu a iráckým milicím. Na rozdíl od al-Káidy a Islámského státu, které jednaly každá na vlastní pěst, se všechny tři zástupné síly podle Jianga zodpovídají revolučním gardám. Americká armáda přitom podle něj neumí bojovat s partyzány, jak ukázaly dvacetileté války v Afghánistánu a Iráku, které stály biliony dolarů.
Saúdská Arábie se cítí Húsíy ohrožena a v srpnu uzavřela s Tureckem a Pákistánem obranný pakt, podle kterého je útok na jednoho útokem na všechny. Jiang předpokládá, že Rijád se ho dovolá jako první a do boje s Húsíy zatáhne i své spojence. Húsíové, kteří mají balistické rakety a drony, by pak mohli zničit saúdskou energetickou infrastrukturu – země je podle Jianga „obřím jezerem benzínu“ připraveným k výbuchu. Írán navíc podle něj podporuje Čína přes koridory Nové hedvábné stezky a Rusko přes Kaspické moře, takže válku může vést prakticky neomezeně.
Blízký východ je srdcem petrodolarového systému. Ropa ze států Perského zálivu míří do Indie, Pákistánu, Číny a Japonska, kde se mění ve spotřební elektroniku pro celý svět, a přebytky se vracejí do amerických dluhopisů. Díky tomu se Spojené státy mohou soustředit na inovace a New York může být finančním centrem světa. Japonsko, státy Perského zálivu a Čína jsou podle Jianga největšími financovateli americké ekonomiky včetně bubliny kolem umělé inteligence. Jakmile ropa přestane proudit, přijdou USA o recyklované dolary a systém se podle něj může zhroutit během několika měsíců.
Mapy budoucích konfliktů: hnojiva, voda a migrace
Závislost v dodavatelských řetězcích funguje oběma směry. Čína vyrábí většinu světového křemíku a ovládá vzácné zeminy, zároveň ale dováží helium, které při výrobě čipů slouží k chlazení. Spojené státy zase mají v oblasti Spruce Pine v Severní Karolíně naleziště vysoce čistého křemene, bez kterého se výroba křemíku neobejde. Jakmile státy přestanou obchodovat, technologický pokrok se zastaví.
Stejně závislé je jídlo. Většinu hnojiv a amoniaku vyrábí sever – Kanada, USA, Evropa, Čína a Rusko –, zatímco Afrika, Blízký východ a Jižní Amerika je dovážejí. Když se dodavatelské řetězce rozpadnou, sever přijde o chytré telefony, jih bude hladovět. Hlavním zdrojem konfliktů příštích dvaceti let ale podle Jianga nebude ropa, nýbrž voda. Mapa jejího nedostatku ukazuje budoucí ohniska: Blízký východ, který válka s Íránem dál rozjitří, Indii, kterou nedostatek vody žene do sporu s Čínou, a severovýchodní Asii s Japonskem a Severní Koreou.
Nejvyšší porodnost mají Afrika a Blízký východ, tedy právě nejnapjatější oblasti. Mladí lidé odtud nebudou mít jinou možnost než odejít, nejspíš do Evropy. Ta se sice může pokusit hranice uzavřít, jenže sama stárne – stejně jako Japonsko a Severní Amerika – a potřebuje levnou pracovní sílu ve zdravotnictví a v péči o seniory. Víc migrace podle Jianga znamená víc střetů s domácím obyvatelstvem, politické násilí a v krajním případě občanskou válku či revoluci.
Posilování pravicových stran, jako jsou britská Reform UK, německá AfD, španělský Vox nebo americké hnutí MAGA, by mohlo imigraci zastavit. Problém stárnutí by tím ale nezmizel. Roboty nepomohou: potřebují měď z Chile, Peru, Číny či Austrálie, lithium z jihoamerického lithiového trojúhelníku a křemík se vzácnými zeminami z Číny. Když se dodavatelské řetězce rozpadnou, nejlevnějším řešením zůstane imigrace. „Lidé jsou mnohem levnější a postradatelnější než roboti,“ říká Jiang.
Co dál s Íránem: chaos v obchodu a útoky na elektrárny
Optimistický scénář, v němž USA válku vyhrají, změní v Íránu režim, ropa znovu poteče do Asie a peníze z globalizace dovedou umělou inteligenci k obecné inteligenci, Jiang nepovažuje za reálný. Írán ovládá Hormuzský průliv, Húsíové Bab al-Mandab, Hizballáh může ohrozit Suezský průplav a irácké milice Středomoří. Z pohledu teorie her by Írán měl převzít iniciativu a světový obchod rozvrátit nahodilými útoky: Húsíové na Saúdskou Arábii, irácké milice na Izrael, Hizballáh na Suezský průplav.
Světový obchod totiž stojí na důvěře, a tedy na pojištění. Pokud pojišťovny usoudí, že situaci nikdo nekontroluje, přestanou námořní dopravu krýt – a ta se zastaví. Jiang tomu říká teorie šílence a považuje ji za nejlepší íránský tah, protože na koordinované nahodilé útoky napříč regionem nemají USA dost vojenských kapacit. Výslovně to ale nepředpovídá: nezná politické poměry v Íránu, kde se části elity může takový krok zdát příliš provokativní, a svět by se proti Íránu mohl sjednotit. Jistý si je jen tím, že válka bude eskalovat.
Odpovědí USA by podle něj byly útoky na íránskou civilní infrastrukturu, tedy na odsolovací zařízení a elektrárny. To by bylo horší než použití jaderné zbraně: v Teheránu žije kolem deseti milionů lidí a bez elektřiny by přestaly fungovat chladírny s potravinami. Jiang věří, že USA k tomu budou donuceny, a na místě Donalda Trumpa by šel do všeho naplno – polovičatá opatření by působila slabě a Írán se spojenci by jen povzbudila. Vysvětluje to vzorcem, podle něhož s rostoucí mocí mizí představivost i empatie, takže smrt milionů Íránců se mocným nezdá příliš vysokou cenou za udržení impéria.
Výsledkem by byla migrační vlna do Evropy – z Íránu, ale i z Afriky, která by přišla o levnou energii a hnojiva. Navázala by na migraci po válkách v Libyi a Sýrii, která už dnes v Evropě vyvolává sociální a politické napětí. Vyhlásit vítězství a odejít podle Jianga Washington nemůže: petrodolar stojí na dolaru jako světové rezervní měně a na auře neporazitelnosti americké armády. Do konfliktu se navíc vtahují další státy – Jižní Korea například připravuje vyslání námořních sil k Hormuzskému průlivu.
První předpověď: obléhání New Yorku
Předpovědi Jiang navázal na 25. výročí útoků z 11. září. První se týká samotných Spojených států a vychází z jeho starší prognózy, že Donald Trump získá třetí funkční období. Dvaadvacátý dodatek americké ústavy sice zakazuje, aby byl kdokoli do úřadu prezidenta zvolen víc než dvakrát, Jiang ale počítá s obcházením – například s pozastavením ústavy za národního stavu nouze. Odvolává se na to, že velká část americké politiky stojí na zvyklostech, a připomíná, že Abraham Lincoln za občanské války pozastavil habeas corpus a Franklin D. Roosevelt za druhé světové války internoval Japonce.
Demokratická velkoměsta jako Los Angeles, San Francisco, Boston, Chicago a New York by se podle něj vzbouřila: odmítla by platit federální daně a pouštět k sobě federální agenty imigračního úřadu ICE. Prezident by to vnímal jako povstání, které musí potlačit. Federální síly, případně s milicemi z republikánských států, by podle Jianga obléhaly New York, odřízly ho od potravin i vody a konflikt by se táhl roky. Jiang se na to vsadil o 100 dolarů: tvrdí, že 21. ledna 2029 bude Donald Trump stále v Bílém domě.
Druhá předpověď: útok na finanční systém USA
Pokud Spojené státy zasáhne další útok srovnatelný s 11. zářím, podle Jianga nepůjde o letadla, ale o finanční infrastrukturu. Útok z roku 2001 měl podle něj traumatizovat obyvatelstvo a vyprovokovat ho k sebedestruktivnímu násilí. Teroristé zničili symboly americké moci a USA odpověděly dvaceti lety válek v Afghánistánu, Iráku, Sýrii a Libyi, které prohloubily rozpočtový deficit, připravily armádu o prestiž a rozšířily korupci ve Washingtonu.
Stejný cíl dnes letadla nesplní, lidé si na takové násilí zvykli. Jiang proto nabízí myšlenkový experiment: platba telefonem za kávu neprojde, banka se nedá zastihnout a po hodinách úzkosti se ukáže, že útočníci zasáhli kritické finanční datové servery. Peníze z účtů zmizely a nikdo neví, jestli a kdy se je podaří obnovit. To by podle Jianga dohnalo miliony lidí k zuřivosti. Na námitku, že provést takový útok by bylo velmi obtížné, odpovídá, že obtížné bylo i 11. září.
Čína a Japonsko míří ke střetu
Na Západě se dlouho počítá s tím, že Čína jednou napadne Tchaj-wan. V Číně tomu ale podle Jianga nevěří nikdo, stejně jako na Tchaj-wanu – takto čínská zahraniční politika nefunguje a naposledy Čína válčila s Vietnamem. V Číně naopak všichni očekávají střet s Japonskem.
Vysvětlení nabízí geografie. Čína je soběstačná pevninská mocnost, Japonsko námořní stát odkázaný na suroviny ze zahraničí, s militaristickou tradicí a mimořádně soudržnou společností, kterou stmelila zemětřesení a tsunami. Válka s Íránem dopadá na obě země. Čína se možná bude muset deindustrializovat, ale Japonsko – závislé na dovozu energie a s nejstarší populací na světě – by podle Jianga mohlo během padesáti let přestat existovat, pokud nic neudělá. Až mu Spojené státy nebudou schopné poskytnout ochranu, bude potřebovat suroviny jihovýchodní Asie. Alternativou je úplná závislost na USA, a to Japonsko zná: před druhou světovou válkou bralo většinu energie z Ameriky a americké embargo ho dohnalo k válce.
Na cestě do jihovýchodní Asie ale leží Tchaj-wan. Kdyby se sjednotil s Čínou, Peking by mohl Japonsko zablokovat – Jiang netvrdí, že by to udělal, jen že by k tomu měl možnost. Premiérka Takaičiová proto prohlásila, že čínský útok na Tchaj-wan by mohl ohrozit samotné přežití Japonska. Čína reagovala ostře a mimo jiné odrazuje své občany od cest do Japonska. Válka by přitom neprospěla nikomu, obě strany hledají páky pro vyjednávání. Japonsko buduje spojenectví s Filipínami, Austrálií a Indií a tato čtveřice by podle Jianga dokázala Čínu blokovat i bez USA. Čína nechce vypadat jako agresor, proti němuž by se spojila celá jihovýchodní Asie, a proto podle Jianga využije zástupce – Severní Koreu. Její dělostřelectvo u hranic dokáže zasáhnout Soul a rakety odpálené do Japonského moře Japonce zneklidní.
S postupným ústupem USA z Asie se napětí bude stupňovat a Washingtonu to podle Jianga vyhovuje. Donald Trump chce, aby Tchaj-wan přesunul výrobu polovodičů do Spojených států, a TSMC už staví továrny v Arizoně. Čím horší bude napětí mezi Čínou a Japonskem, tím spíš se tchajwanský čipový průmysl přestěhuje do Ameriky.
Rusko a Evropa: od dronů k totální válce
Ukrajina v posledních měsících mění ráz války: drony útočí na ruské rafinerie. Válka, která dřív ruskou ekonomiku spíš podporovala, protože Rusko dál vyváželo ropu, teď dopadá přímo na obyvatele a Vladimir Putin podle Jianga ztrácí popularitu. Moskva proto podle něj za skutečného nepřítele považuje evropské státy NATO. Drony se podle Jianga vyrábějí v Německu, Británii a dalších zemích a Evropa Ukrajině poskytuje peníze i zpravodajské informace. Válku vyčerpáním tak Rusko vyhrát nemůže a musí Evropu vyprovokovat.
Napětí mezi Ruskem a Německem už roste. Začátkem srpna se na letišti v Lipsku objevil dron s výbušninou, Německo z útoku obvinilo Rusko a zavřelo ruský konzulát v Bonnu. Rusko odpovědělo uzavřením německého generálního konzulátu v Petrohradu a ministr zahraničí Sergej Lavrov přirovnal situaci k událostem, které předcházely druhé světové válce. Podle Jianga Rusku nezbývá než zasáhnout výrobní infrastrukturu přímo v Evropě.
Mírová dohoda, o kterou se snaží Jared Kushner, podle něj nepomůže, protože Spojeným státům válka mezi Evropou a Ruskem vyhovuje: Rusko nemůže prodávat energii a Evropa je odkázaná na americkou. Washington podle Jianga uvažuje stejně jako u Íránu, kde počítal s rychlým pádem vedení po vzoru Venezuely – Putin je papírový tygr a další měsíce útoků na energetiku přimějí Rusy, aby ho svrhli.
Rusko má podle Jianga jedinou cestu k vítězství: rozvrat a násilí v Evropě. Dosud vede „speciální vojenskou operaci“ s dobrovolníky, ale může vyhlásit totální válku a zmobilizovat společnost – Jiang odhaduje nejméně tři miliony záložníků. Masová mobilizace v Rusku by si vynutila mobilizaci v Evropě a lidé by podle něj raději svrhli své vlády, než aby šli bojovat proti Rusku.
Co mohlo válkám zabránit: Oslo, nebo Clean Break
Co by se muselo stát, aby v roce 2036 k válce Číny s Japonskem ani k dalším katastrofám nedošlo? Jiang se vrací do roku 1995, do éry neoliberalismu a washingtonského konsenzu. Panovala představa, že obchod a spotřeba přinesou věčný mír. Prezident Bill Clinton prosazoval mírový proces z Osla a řešení dvou států: Izraelci a Palestinci měli žít vedle sebe, obchodovat, zapojit se do regionálních dodavatelských řetězců a s prosperitou ztratit důvod k nenávisti. V Německu a Japonsku, kdysi militaristických státech, to přece fungovalo.
V roce 1996 se k moci v Izraeli dostal Benjamin Netanjahu a pro něj připravila studijní skupina amerických neokonzervativních stratégů dokument A Clean Break: A New Strategy for Securing the Realm. Doporučoval opustit rámec z Osla a princip „území za mír“, oslabit regionální protivníky – včetně svržení či zadržování nepřátelských režimů v Iráku a Sýrii – a vyměnit obrannou politiku za preventivní ofenzivu. Mezi členy skupiny byl Richard Perle, který později za vlády George W. Bushe patřil spolu s Paulem Wolfowitzem k hlavním architektům války v Iráku. Izrael podle Jianga tuto strategii třicet let naplňuje.
Zabránit současným válkám mohly podle Jianga jen Spojené státy, kdyby Izrael donutily k míru s arabskými státy. Páky na to měly: Izrael je největším příjemcem americké zahraniční pomoci a závisí na americkém financování, zbraních i technologiích. Dnes je ale pozdě. Síly, které rozloží světový obchod, už byly uvolněny, každý stát bude hledět jen na sebe a podmínky pro válku Číny s Japonskem i Německa s Ruskem už vznikly. Džina do láhve vrátit nelze.
Umělá inteligence jako nástroj dohledu
Pokud technologie vyžaduje specializaci a globalizaci, umělá inteligence se v době rozpadu dodavatelských řetězců a válek k obecné inteligenci nedostane. Místo aby snižovala nedostatek, léčila nemoci a řešila klimatickou změnu, bude podle Jianga sloužit jako kontrolní síť k dohledu nad lidmi. Tento trend by nastal i tak, krize ho ale urychlí – například obležení New Yorku by podle něj firma Palantir využila k vývoji autonomních dronů řízených umělou inteligencí.
Největší riziko ale Jiang nevidí v dohledu, nýbrž v tom, že umělá inteligence zlevňuje a odlidšťuje lidskou zkušenost. Elon Musk nebo Peter Thiel opakují, že počítače jsou mnohem chytřejší než lidé. Umělá inteligence možná jednou zvládne matematiku a lékařskou diagnostiku lépe než člověk, lidé tu ale podle Jianga nejsou kvůli výkonu – jsou tu proto, aby milovali, měli představivost a byli laskaví k druhým. Přílišné soustředění na umělou inteligenci od toho odvádí.
Závěr
Jiangův obraz budoucnosti je temný a sám to přiznává. Války na Blízkém východě podle něj rozloží petrodolarový systém a světový obchod, zastaví technologický pokrok a spustí hlad, migraci a politické násilí. Jako nejpravděpodobnější ohniska vidí eskalaci války s Íránem, střet Číny s Japonskem, ruskou totální válku proti Evropě i vnitřní rozvrat samotných Spojených států. Kolaps podle něj už nejde zastavit, protože strukturální síly byly uvolněny dávno předtím, než si jich svět všiml.
