Leah Files je ekonomka a finanční analytička, která přes dvacet let pracovala pro americké zpravodajské a bezpečnostní složky – mimo jiné pro NGA, DIA, NSA a CIA – a dnes vede firmu pro korporátní zpravodajství Black Widow Global. Prověřuje podvody ve firmách, skryté finanční vazby a manažery, kteří investorům prodávají jen příběh. Stejnou metodu – sledovat peníze, ne slova – teď obrací k tomu, jak cizí stát kupuje vliv uvnitř Spojených států, kam odtékají data uživatelů a co znamená plánované technologické propojení americké a izraelské armády.
Peníze prozradí víc než oficiální příběh
V CIA pracovala pro finančního ředitele a kontrolora. Když Kongres hrozil, že agentuře seřízne pětinu rozpočtu, musel tým rozkrýt, za co se vlastně utrácí, a obhájit to. Výsledný model se podle ní stal standardem, který převzala i další pracoviště. Hlavní poučení: kam tečou peníze, tam leží skutečné priority. To, co agentura říká Senátu, a to, co ukazují její výdaje, se často rozchází – a mnoho zakázek neplní nic z toho, co po nich zpravodajská služba skutečně chce.
Jako člověk s přístupem k tajným programům viděla i postupy, které Spojené státy používají vůči jiným zemím. Nejvíc ji děsí, že tytéž postupy teď vidí nasazené proti vlastním občanům. Jedním z nich je nákup influencerů, kteří prosazují politickou agendu a neřeknou, kdo je platí. Na sociálních sítích se proto ozvala – a záhy čelila koordinovaným pokusům zpochybnit její minulost. Ověřitelnost svých tvrzení staví na tom, že finanční stopy si může projít každý sám.
Placená kampaň za izraelskou vládu cílí na Trumpovu základnu
Výchozím bodem je reportáž časopisu Time: Brad Parscale, šéf Trumpovy kampaně z roku 2020 a jeho digitální stratég, vede uvnitř Spojených států placenou vlivovou kampaň za izraelskou vládu, registrovanou podle zákona o registraci zahraničních agentů (FARA). Cílí na mladé konzervativce z hnutí MAGA. Američtí činitelé navíc podezírají stejnou síť, že zesilovala kritiku Trumpova příměří s Íránem; to Parscale rázně popírá. Zpravodajský zdroj časopisu upozornil, že neobvyklé není to, že cizí vláda vede vlivovou operaci (to dělají Rusko, Írán i Čína), ale terč: vlastní politická základna sedícího prezidenta. A pokud existuje jeden Parscale, nejspíš existují i další.
Leah Files Parscalovu síť zkoumá delší dobu. Provozuje řadu firem s různými úkoly; jedna z nich rozesílá textové zprávy a její chatbot se jí sám vyptával na názor na strategické vztahy Izraele a USA a přesvědčoval ji, že se Izrael jen brání. K tomu přistupují placení influenceři. Když přišlo příměří, objevila se u řady známých profilů ve stejnou chvíli téměř shodná slova – podle ní jasná známka koordinace, ne spontánních názorů.
Peníze přitom nejdou přímo. Izrael platí v Německu sídlící mediální firmě Havas a ta teprve americkým firmám – influenceři pak mohou tvrdit, že od Izraele nic nedostávají, přestože je celá operace podle zákona FARA vedená právě pro Izrael. Měsíční platby se podle hostky od registrace mnohonásobně zvýšily a v souhrnu jde o desítky milionů dolarů. Za zmínku stojí i to, že v roce 2025 tehdejší ministryně spravedlnosti Pam Bondi podle ní požadavky zákona FARA výrazně zúžila – registrovat se má jen ten, kdo je přímo agentem cizí země. Hostka je přesvědčená, že registrovat by se mělo víc lidí.
Pozvánky do Bílého domu fungují podle ní podobně jako akce pro beauty influencery: všichni se sejdou, sladí se na jedné linii a doma pak placeně tlačí stejné sdělení. Zadarmo by to podle ní nedělali; narativům, které šíří, sami nevěří.
Waze: americká aplikace se sporným soudem v Tel Avivu
Obchodní podmínky čte zlomek procenta uživatelů. Kdo si ale přečetl ty od navigace Waze, zjistil, že se řídí izraelským právem a případný spor je třeba vést u soudu v Tel Avivu – bez poroty a s náklady, které běžného Američana odradí. Google aplikaci koupil před více než deseti lety za víc než miliardu dolarů, Waze ale nemusel z Izraele odejít a zachoval si izraelské podmínky. Data, která uživatelé aplikaci svěřují, jsou podle hostky uložena tam. Zakladatelé podle ní vyšli z izraelské zpravodajské jednotky 8200.
Většina lidí přitom považuje Waze za čistě americký produkt Googlu. Když o tom Leah Files informovala, mnoho sledujících aplikaci smazalo. Podobných aplikací je podle ní víc, a proto chce nasadit AI agenta, který bude obchodní podmínky procházet a vytahovat sporná ustanovení. Problém nevidí v samotném původu firmy, ale v mlčení: lidé musí mít možnost volby, jinak ztrácejí důvěru.
Sledovací kamery a technologie, která umí přepsat záznam
Síť amerických kamer Flock, která čte poznávací značky a stále víc propojuje vozidla s dalšími údaji o lidech, vznikla s dobrým úmyslem chytat zločince. Hostka však šla po penězích: mezi největšími investory Flocku jsou podle ní dva investoři, kteří zároveň patří k největším investorům izraelských sledovacích firem, jako je Toka nebo Carbyne.
Toku založil bývalý izraelský premiér Ehud Barak. Firma podle ní dokáže proniknout do živého přenosu kterékoli kamery připojené k internetu – třeba domácí kamery Ring – a záznam v reálném čase upravit nebo smazat, aniž by po zásahu zůstala forenzní stopa. V posledních letech si otevřela kancelář ve Washingtonu. Jiný smysl takové schopnosti než zahlazování stop Leah Files nevidí. Kladně hodnotí, že Ring od plánovaného partnerství s Flockem ustoupil, když zjistil, oč jde.
Kam to celé spěje? Hostka sama říká, že konspirační teorie nemá ráda, ale řada z nich se ukázala jako pravdivá. S tlakem na datová centra pro AI, koordinovaným šířením sdělení a snahou o centralizované digitální peníze vidí možnost, že se svoboda projevu jednou začne sledovat a trestat přes finanční systém. Sama to označuje za krajní scénář.
Propojení armád, které nepůjde vrátit
Obratu o sloučení armád se hostka brání – ve skutečnosti jde o propojení technologií. Ustanovení 219 v návrhu zákona o rozpočtu na obranu (NDAA) má šest složek: sdílení systémů a dat, ale třeba i oblast zdraví a biotechnologií. Pochopitelné by podle ní bylo využít izraelský náskok ve zbraních a technologiích. Tady ale jde o propojení systémů, které se už nedá vzít zpět, a o vlastní úřad s ředitelem, organizací a rozpočtem.
Právě v tom vidí jádro problému. Když izraelský premiér Netanjahu prohlásí, že Izrael už americkou pomoc nechce, vypadá to dobře – jenže nový úřad podle ní umožní, aby veřejná zůstala jen část peněz a zbytek šel přes zvláštní přístupové programy a utajené kanály, kam nikdo nevidí. Přitom americká vojenská zpravodajská služba DIA nedávno označila Izrael za zpravodajskou hrozbu, která špehuje vládní činitele – a odpovědí má být hlubší integrace.
Sněmovna reprezentantů svou verzi zákona schválila rozdílem pouhých čtyř hlasů; proti hlasovalo sedm republikánů, pro šest demokratů. Senát má vlastní verzi a konečné znění vznikne ve společném výboru obou komor za zavřenými dveřmi. Ustanovení 219 tam může vypadnout, ale také zesílit. Leah Files ho považuje za jednu z nejhrozivějších věcí, které se mohou Spojeným státům stát.
Závěr
Z rozhovoru vychází jednotná linka: vliv se dá koupit, data se dají přesunout a kontrola se dá schovat do utajených rozpočtů – a pokaždé to ukáže stopa peněz dřív než oficiální vysvětlení. Důvěra ve státní instituce je podle hostky na historickém minimu. Lék nevidí v dalších pojistkách, kterým by stejně nikdo nevěřil, ale v tom, aby se o registracích, obchodních podmínkách a auditních záznamech dozvědělo co nejvíc lidí.
