Americký úder na íránskou námořní základnu Konárak otevřel rozhovor s politologem Johnem Mearsheimerem o válce, kterou podle něj Spojené státy nemohou vyhrát. Řeč je o Trumpových výhrůžkách, bombě MOAB, izraelské válce na sedmi frontách, ruské naftě pro světové trhy, penězích pro Ukrajinu i o britských generálech, kteří volají po obětech.
Úder na Konárak: malé píchnutí, ne nová válka
Rozhovor otevřela čerstvá zpráva: americké síly podle prvních, zatím neúplných informací zasáhly íránskou námořní základnu Konárak na jihovýchodním pobřeží země. Kolem jedné hodiny v noci místního času měly dvě střely zasáhnout protiletadlový kanón, místní zdroje zaznamenaly dva výbuchy. Podle dostupných údajů mohl na kanón, který předtím zahájil palbu, vypálit střely Hellfire americký dron MQ-9 Reaper.
Profesor Chicagské univerzity a teoretik mezinárodních vztahů John Mearsheimer v tom nevidí začátek velkého bombardování, o kterém média poslední týden spekulovala – mluvilo se o intenzivní třídenní kampani, která naštěstí nepřišla. Jde o drobný útok, na který Íránci nejspíš odpoví. Otázka zní, zda pak odpoví Američané a celé kolo se roztočí znovu.
Podle Mearsheimerova počítání proběhla od velké čtyřicetidenní války už dvě kola úderů a protiúderů. První trvalo od 8. do 29. července a skončilo, protože Spojené státy nevyhrávaly a docházela jim munice. Druhé běželo od 30. srpna do 9. září a od té doby Amerika na Írán neudeřila. Trump podle něj nestojí o nic, co by vypadalo jako obnovená válka: zvedlo by to ceny ropy a republikánům by to zkomplikovalo volby do Kongresu. Administrativa se proto bude snažit zajistit, aby incident vzbudil co nejmenší pozornost.
Něco velkého? Vojenské řešení neexistuje
Trump přitom v posledních dnech na mítincích opakovaně sliboval, že brzy přijde „něco velkého, opravdu velkého“. Benjamin Netanjahu zase v izraelské televizi prohlásil, že Izrael vyřadil devadesát procent Íránu, ale zbylých deset procent je jako rakovina, kterou nelze nechat bujet – tedy že je třeba práci dokončit.
Mearsheimer odpovídá, že Spojené státy na porážku Íránu vojensky nemají. Čtyřicetidenní strategické bombardování, které spolu s Izraelem vedly od 28. února do 8. dubna, vítězství nepřineslo a válka trvá dál. Co by Amerika měla dokázat teď, když to nedokázala tehdy?
Washington rád mluví o třech letadlových lodích, které mají dodat palebnou sílu. V oblasti je ale jen USS George Washington. USS Theodore Roosevelt je zatím ve východní Asii a do Zálivu míří proto, aby Washington vystřídal, ne posílil. A loď George H. W. Bush, o které se mluví, jako by v regionu byla, kotví v Thajsku. V Zálivu tak bude jedna, nanejvýš dvě letadlové lodě. A i kdyby byly tři, nic, co Amerika nesvedla za čtyřicet dní války, by s nimi nezmohla. Vojenská možnost neexistuje.
Ranní útok na Konárak je podle Mearsheimera spíš píchnutí špendlíkem a ukazuje, že Washington na Írán tvrdě nehraje. Obě dosavadní kola úderů a protiúderů selhala a další by dopadlo stejně. Iniciativu má v rukou Teherán.
Bomba MOAB na horu Pickaxe jako divadlo
Minulý týden Trump rozvířil debatu, když v televizi otevřeně mluvil o bombě MOAB, „matce všech bomb“, kterou by bylo možné shodit na horu Pickaxe, kde Írán buduje podzemní komplex. Jadernou zbraň podle vlastních slov nepotřebuje. Nepotvrzené zprávy médií navíc tvrdily, že Spojené státy Íránu nabídly dohodu: shodí na horu bombu, vyhlásí vítězství a válku ukončí, aniž by kdokoli útočil dál. Teherán podle těchto zpráv odmítl s tím, že tyto časy jsou pryč.
Mearsheimer upozorňuje, že MOAB lze shodit jen z transportního letounu C-130, který by byl při letu k hoře snadným terčem. Ani kdyby tam doletěl, horu nezničí – je obrovská a téměř neproniknutelná, a proto na ní Íránci stavějí. A i kdyby tři letouny shodily tři bomby a hora zmizela z povrchu země, co dál? Íránci nepřestanou bojovat a iniciativu mají dál oni. Vyhlásit vítězství a odejít je podle Mearsheimera šaráda: Trump a jeho poradci možná oblafnou sami sebe, většinu lidstva ale ne.
Kdyby šlo jen o tenkou záminku k odchodu, mohl by s ní leckdo žít. Írán ji ale podle Mearsheimera nepřipustí ani na vteřinu: má jasné cíle a Spojené státy nemají, čím by si vynutily dohodu, která by hájila americké a ne íránské zájmy.
Memorandum ze 17. června a Trump, který vždy ustoupí
Klíčem je memorandum o porozumění podepsané 17. června. Mearsheimer ho označuje za kapitulační listinu, která uznává íránské vítězství – a právě proto od něj Trump po několika dnech odstoupil. Spojené státy jsou dnes vůči Íránu v horší pozici než tehdy. Mezi Húsíy a Saúdskou Arábií se rozhořela válka, a pokud by Húsíové naplno zaútočili na saúdská ropná a plynová zařízení, což zatím neudělali, spolu s íránským tlakem v Perském zálivu, Hormuzském průlivu a Ománském zálivu by to poslalo světovou ekonomiku ke dnu. Proto se Trump snaží dohodnout s Ruskem, aby se ruská nafta a ropa dostaly na světové trhy.
Proč tedy Trump memorandum vůbec podepsal? Tehdy mluvil věcně: nechtěl být druhým Hooverem a předsedat hospodářské krizi, strategické ropné rezervy se blížily kritické mezi. Zhruba po pěti šesti dnech ale dohodu podkopal a rozjel první kolo úderů.
Mearsheimer v tom vidí opakující se vzorec. Trump nejdřív rozumně pojmenuje, co je potřeba, pak přijde tlak a on ustoupí. Sám to označuje za hypotézu: lidé jako generál Caine nebo J. D. Vance prezidentovi zřejmě řekli, že vojenská ani ekonomická možnost neexistuje a že je třeba omezit ztráty. Trump je poslechl a podepsal. Pak se do práce pustili jestřábi v administrativě a izraelská lobby. Netanjahu dává jasně najevo, že cílem Izraele je Írán zničit, takže memorandum přijmout nemůže. Jestřábi Trumpovi vykládají, že Íránci jsou na lopatkách, stačí jen tlačit a on odchází těsně před vítězstvím. Na tuto historku podle Mearsheimera skočí pokaždé.
Co chce Teherán: vyhnat Američany z regionu
Jak o nabídce s horou Pickaxe uvažuje Teherán? V Íránu se ozývá řada hlasů, že válka musí skončit, protože blokáda je drahá a ropa se musí vrátit na trh. Sílí ale i opačný proud: raději snést ještě víc krátkodobé bolesti, ale uštědřit Spojeným státům strategickou porážku, aby se nevrátily, jakmile je Izrael znovu přemluví. Tedy vyhnat konflikt zpět do plné války, vyčerpat americké zásoby raket a nechat ekonomický tlak, aby Američany z regionu vytlačil.
Mearsheimer soudí, že íránským zájmům odpovídá právě tato druhá linie. Teherán nestojí o polovičatou dohodu, ze které by moc nezískal. Chce vyhnat Američany z regionu, plně ovládnout Hormuzský průliv a získat ekonomické výhody: zmrazená aktiva, zrušení sankcí a reparace – tedy to, co pro něj bylo výhodné už v memorandu. Dosáhnout toho může jen stupňováním tlaku. Kdyby válka eskalovala, Íránci i Húsíové bušili do Saúdské Arábie a Záliv hořel, nahrálo by to Íránu, protože Spojené státy by to musely rychle ukončit.
Trump podle Mearsheimera rád vyvolává dojem, že má situaci pod kontrolou, ve skutečnosti je v zoufalé situaci. Proto se obrátil na Putina a snaží se dostat ruskou naftu a ropu na světové trhy. Íránci to vědí a z háčku ho nepustí. Nejspíš se modlí, aby Húsíové začali útočit na saúdskou ropnou infrastrukturu, což by jejich pozici dál posílilo. Pro Trumpa je to noční můra.
Sedm front, na kterých Izrael nevyhrává
Netanjahu nedávno prohlásil, že svět příští čtvrtek nekončí – v Izraeli se 27. října volí – a že Izraelci budou muset ještě mnoho let „žít z meče“. Podle něj Izrael vede válku na sedmi frontách: v Gaze, Libanonu, na Západním břehu Jordánu, v Jemenu, Sýrii, Iráku a proti Íránu.
Může na nich vyhrát? Mearsheimer odpovídá, že ne. V Gaze, kde podle něj proběhla genocida, chtěl Izrael vyhnat Palestince a porazit Hamás. Palestinci tam stále jsou a Hamás žije a bojuje dál. Na Západním břehu dochází k pogromům, jejichž cílem je zabrat palestinskou půdu a vytlačit obyvatele – ani to se nedaří. Hizballáh v Libanonu přetrval, proíránské milice v Iráku také. A Írán Izrael neporazí, nedokázal to ani za čtyřicet dní války. Mezitím si Izrael ničí mezinárodní pověst a všechny ty války mu působí obrovské potíže doma.
Vyčerpaná armáda a válka, do které se Izrael nechce vrátit
Izraelská armáda nikdy nebyla stavěná na dlouhou válku na více frontách. Měla vést krátké, rychlé tažení a bránit hranice, odtud i poměr mezi profesionály a zálohami. Válčí se ale už tři roky. Podle Mearsheimera náčelník izraelského generálního štábu sám říká, že to dlouho nevydrží: zálohy jsou vyčerpané, lidé mají problémy v práci i v rodinách. Napětí zhoršují ultraortodoxní Židé, kteří odmítají sloužit, což rozčiluje záložníky povolávané pětkrát i osmkrát. Tento rozkol trhá izraelskou společnost. Vojáci stojí v jižním Libanonu, v jižní Sýrii, na Západním břehu i v Gaze – armáda je přetížená. Války z let 1956, 1967 a 1973 byly krátké, od 7. října 2023 se ale vedou jen dlouhé.
Mearsheimer připomíná i další souvislost: do současné války s Íránem podle něj Spojené státy zatáhl Izrael. Obě země udeřily 28. února, čtyřicetidenní bombardování skončilo 8. dubna a od té doby Izrael stojí stranou. Íránské balistické rakety, střely s plochou dráhou letu i drony mu totiž způsobily obrovské škody, a proto Izrael tak tvrdě cenzuroval informace, které by ukázaly, co se v zemi děje. Rád by viděl, aby na Írán útočily Spojené státy samy.
Americké základny v Zálivu jsou zničené nebo těžce poškozené a nevypadá to, že by se síly vrátily do stavu z 27. února. Pátá flotila se do Bahrajnu nevrátí, letadlové lodě toho moc nezmohou a letecké základny chybějí. Netanjahu tedy může mluvit o dokončení práce, ale musel by ji dělat víceméně sám. A to Izrael podle Mearsheimera nedokáže: Spojené státy s ním to zkusily ve čtyřicetidenní válce a neuspěly.
Nikdy palestinský stát: kam vede vyhánění
Netanjahu v izraelské televizi bouchl pěstí do stolu a prohlásil, že palestinský stát nebude – ani teď, ani později, nikdy. Moderátor se ptá, kam to může vést, když se milionům lidí řekne, že nikdy nebudou mít stát ani svobodu, a čeká se od nich pasivita.
„To je otázka za šedesát čtyři tisíc dolarů,“ odpovídá Mearsheimer. Izrael podle něj chce Palestince vyhnat, a jediná cesta k tomu vede přes zabíjení a vytvoření tak hrozných podmínek, že Palestinci odejdou „dobrovolně“ – ze Západního břehu do Jordánska, z Gazy do Egypta. Genocida v Gaze byla podle Mearsheimera součástí strategie, jak Palestince vyhnat. Selhala, Palestinci zůstali, a Izraelci je proto podle něj vraždili. Mearsheimer je přesvědčen, že pokud dostanou příležitost, jsou schopni zabít všechny Palestince.
Moderátor připomíná, že v Izraeli to řada lidí, například Ben Gvir či Smotrič, říká otevřeně, a ptá se, zda by to Západ dopustil. Mearsheimerovi intuice říká, že ne. Proti tomu ale stojí fakt, že genocida už proběhla a Spojené státy i Evropané na ní nesou spoluvinu. Pokud by Izrael rozjel další kampaň masového zabíjení, Západ by možná stál stranou, nebo by se na ní znovu podílel. Moderátor dodává, že lidé v Británii i jinde v Evropě se už stavějí proti vlastním vládám a pobouření by některé z nich mohlo smést ve volbách.
Velký úder po volbách by zapálil Záliv
Trump naznačuje, že válka skončí velmi rychle po volbách do Kongresu 3. listopadu, tedy za dva tři týdny. Moderátor upozorňuje, že pokud Írán splní své hrozby, Izrael čeká katastrofální úder, protivzdušná obrana neochrání Izrael, americké vojáky ani spojence v Zálivu a Spojené státy by mu se zničenou ekonomikou už nedokázaly pomoci.
Mearsheimer připouští, že kdyby útočily jen Spojené státy, a ne ze základen v Izraeli, Írán by Izrael možná nenapadl – záleží na zásobách raket a na zvolené strategii. Na úplnou jistotu by to nevsadil, ale spíš počítá s tím, že by Íránci Izrael ušetřili. Muselo by ale jít o velkou leteckou kampaň srovnatelnou se čtyřicetidenní válkou, ne o další píchnutí špendlíkem. Írán by pak způsobil obrovské škody v celém Perském zálivu, zcela jistě by udeřil i na saúdské cíle a Húsíové už do Saúdské Arábie, klíčového producenta ropy v regionu, buší. Dopad na světovou ekonomiku by byl ničivý. Poslední, co Trump podle Mearsheimera chce, je zapálit region – ať před volbami, nebo po nich. Navíc by to zaručilo, že se Spojené státy do regionu vojensky nikdy nevrátí. Mearsheimer si myslí, že už teď je to pro ně v regionu u konce.
Izrael si s Íránem sám neporadí
Izrael si s Íránem sám neporadí, potřebuje strýčka Sama. Mearsheimer připomíná rok 2024, poslední rok Bidenovy vlády, kdy se Izrael dvakrát pokusil zatáhnout Spojené státy do války s Íránem a dvakrát neuspěl. Řada lidí z Bidenovy administrativy dnes podle něj říká, že rozdíl mezi Bidenem a Trumpem spočívá v tom, že Biden se nenechal Izraelci napálit, protože chápal, že jde o prohranou věc. Trump se od Netanjahua napálit nechal – nejdřív ve dvanáctidenní válce v červnu 2025, podruhé ve válce, která začala 28. února. Ani jedna nepřinesla změnu režimu, rozpad Íránu ani to, co se stalo se Sýrií. Írán válku podle Mearsheimera vyhrál.
Íránský tisk navíc ukazuje, že Teherán chce vyrábět víc raket a dronů než kdykoli dřív, přesnějších a ničivějších. Americké základny v regionu by tak za pět let, pokud by je vůbec obnovily, byly zranitelnější než dnes, stejně jako ropná a plynová infrastruktura šesti států Rady pro spolupráci v Zálivu. Obrana je mnohem dražší než útok, Íránci se od 28. února opakovaně probili přes protiraketové systémy, ty mají díry a nakonec jim dojdou střely.
Izraelci to podle Mearsheimera veřejně nepřiznávají, ale prohráli. Do 28. února měl přitom Trump na dosah dohodu s Íránem o obohacování uranu, která by zemi zabránila získat jadernou zbraň. Ve Ve Washingtonu ale převládla chamtivost: Američané uvěřili, že s vlastní a izraelskou armádou Íránu zakážou i samotné obohacování, natož jadernou zbraň. Nevyšlo to a Mearsheimer pochybuje, že vůbec nějaká jaderná dohoda vznikne. Pokud by se podařilo nahradit někdejší jadernou dohodu JCPOA, považoval by to za malý zázrak.
Ruská nafta za klid na íránské frontě
Debata se stáčí k válce na Ukrajině, která s íránskou frontou souvisí víc, než se zdá. Trump na síti Truth Social vysvětlil, že dohodu o ruské naftě i rozhodnutí neuvalit sankce podle zákona pojmenovaného po zesnulém senátorovi Lindseym Grahamovi udělal kvůli jednání s Moskvou, od kterého nechce Rusko odehnat. Podle něj Rusko Íránu pomáhá jen velmi málo ve srovnání s tím, co by mohlo, a tak to má zůstat.
Mearsheimer tomuto zdůvodnění nevěří. Rusko ani Čína podle něj nemají hluboký zájem podporovat Írán jako takový – mají ale hluboký zájem na tom, aby Írán porazil Spojené státy, a čím drtivější porážka, tím pro Moskvu lépe. Rusko proto Íránu pomáhalo, pomáhá a pomáhat bude. Skutečný důvod je ekonomický: Trump je v zoufalé situaci a potřebuje dostat ruskou naftu a ropu na světové trhy. Ruší sankce, zákon nesoucí Grahamovo jméno zatím neuvede v život a zároveň tlačí na Ukrajinu, aby neútočila na ruskou ropnou a plynovou infrastrukturu.
Ukrajinu tím ale neodepisuje. Opustit ji podle Mearsheimera nemůže, protože to nedovolí americký hluboký stát, na který Trump nestačí. Spojené státy tedy Ukrajinu neopustí, jen se budou snažit, aby nepřekážela toku ruské ropy a nafty na trhy. Moderátor připomíná, že Trump v prvním funkčním období třikrát ohlásil odchod ze Sýrie a pokaždé ho hluboký stát zmařil.
Dohoda Trumpa s Putinem nestačí
Putin podle moderátora navrhuje summit s Trumpem a Si Ťin-pchingem, který by válku ukončil. Mearsheimer je dlouhodobě přesvědčen, že válka se rozhodne na bojišti. Trump s Putinem se dohodnout dokážou, se Si Ťin-pchingem rovněž. Trump se od návratu do Bílého domu v lednu 2025 opravdu snažil válku ukončit a v Anchorage, zřejmě 15. srpna 2025, se s Putinem shodli na hrubých obrysech dohody. Trump od ní ale nakonec ustoupil.
Problém je jinde. Válku chce americký hluboký stát, chtějí ji Evropané a chtějí ji Zelenskyj s Ukrajinci. Kdyby šlo jen o Trumpa a Putina, ukončit válku by bylo snadné, jak Trump před nástupem sliboval. Ve hře jsou ale tři další hráči s obrovskou mocí – Evropané, Ukrajinci a hluboký stát – a Trump nemá dost moci ani diplomatického umu, aby si s nimi poradil. Pokaždé ho porazí.
Zelenskyj, Starlink a chybějící miliardy
Zelenskyj v americké televizi varoval, že bez podpory Spojených států je to pro Ukrajinu velmi těžké, a pokud by Washington podpořil Putina, byla by to historická chyba a tragédie: kdyby obě země stály spolu, Ukrajina by neobstála. Pro Zelenského je podle Mearsheimera klíčové, že Spojené státy znovu pouštějí ruskou ropu a plyn na světové trhy a ruská ekonomika na tom výrazně vydělá. Udělat s tím ale moc nemůže, protože zoufalý Trump v tomto neustoupí.
Ustoupil jinde. Administrativa se pokusila přimět Kyjev ke spolupráci odstřižením od amerických zpravodajských informací a od systému Starlink, vydrželo to ale asi dva dny. Ukrajina Starlink znovu používá a informace proudí – Mearsheimer ani neví, zda vůbec byly přerušeny. I to podle něj ukazuje, že hluboký stát, Evropané a Zelenskyj dokážou Trumpa porazit. Válka se ale rozhodne na bojišti: Rusko ze vzduchu ničí ukrajinskou ekonomiku i vojenskou infrastrukturu za frontou a je jen otázkou času, kdy Ukrajina nebude schopná pokračovat.
S rozvrácenou ekonomikou je Ukrajina čím dál víc závislá na evropských penězích. V prosinci 2025 se Evropané shodli, že jí na rok 2026 dají něco přes 52 miliard a dalších 52 miliard na rok 2027. V létě Zelenskyj řekl, že na letošek potřebuje dalších 27 miliard. Ty zřejmě nedostal a přestal o nich mluvit – Mearsheimer bez důkazů spekuluje, že se část peněz z roku 2027 přesunula do letoška. Nedávno v Bruselu Zelenskyj uvedl, že na rok 2027 bude potřebovat zhruba o 81 miliard dolarů víc. Kde je vzít? Ve Francii jsou ulice plné nespokojených lidí a i kdyby Macron vydržel do příštích voleb a jeho nástupce chtěl v podpoře pokračovat, musel by ji výrazně omezit. Německo má velké ekonomické potíže a Británie je na tom podle Mearsheimera hrozně.
Britský generál volá po obětech
Evropské státy své občany opakovaně varují, aby se připravili na válku. Nejnověji britský generál prohlásil, že političtí lídři brzy povedou s občany otevřený rozhovor o rizicích a budou po nich chtít souhlas s oběťmi ve prospěch obrany a bezpečnosti.
Mearsheimer to považuje za mimo realitu. Britská armáda je v žalostném stavu a představa, že by mohla bojovat s Ruskem, je k smíchu. Vybudovat armádu, která by se Rusku postavila na zemi i ve vzduchu, by vyžadovalo obrovské oběti, a ty Britové nepřinesou: lidé už teď strádají, sociální stát je poškozený a veřejnost chce, aby se vláda starala o její potřeby, ne o války bez strategického smyslu. Není v britském zájmu obětovat životy, aby se Ukrajina stala západní baštou u ruských hranic a vstoupila do NATO. Rusko podle Mearsheimera Británii vážně neohrožuje, kontinentální Evropu také ne, a nedokáže dobýt ani celou Ukrajinu. Moderátor dodává, že Rusko za téměř pět let války nedobylo ani Donbas.
Británie je podle Mearsheimera nejhorším případem na Západě, pokud jde o otevřenou debatu. Lidé s názory jako on se tam ke slovu nedostanou, a generál proto může podobné věci říkat téměř bez odporu. Řada příslušníků britských elit prý ví, že jeho argumenty nedávají smysl, ale chce v boji s Ruskem pokračovat, a tak ho nechá mluvit a zároveň se víc než kdy dřív snaží umlčet jiné pohledy. Kdyby lidi jako on pustili na čtvrt hodiny do BBC, aby generálovy názory rozebrali, narušilo by to všudypřítomný narativ. Mearsheimer to označuje za téměř orwellovský svět.
Po tom, jak špatně se vyvíjí situace v Íránu, na Ukrajině, v Saúdské Arábii i v Gaze, by se dalo čekat, že nesouhlasné hlasy dostanou víc prostoru. Děje se opak, protože kdyby veřejnost pochopila, jak šílené to všechno je, vzbouřila by se. Nepokoje ve Francii se podle Mearsheimera mohou rozšířit po Evropě i do Spojených států – nespokojených lidí je mnohem víc, než se zdá. Sám připomíná, že není pacifista: vystudoval West Point, deset let sloužil v armádě a hlásí se k realistické škole. Přesto se nad většinou toho, co se děje, může jen podivovat, protože to nedává smysl.
Závěr
Mearsheimerovo čtení je jednoznačné: větší bomby ani další letadlové lodě prohranou strategii nezachrání. Írán drží iniciativu a chce Američany z regionu vytlačit, Izrael je přetížený a bez Washingtonu Írán neporazí a Trump, sevřený ekonomickým rizikem a tlakem jestřábů, kličkuje mezi výhrůžkami a dohodami, od kterých pak couvá. Na Ukrajině se podle Mearsheimera rozhodne na bojišti a Evropa, která na válku nemá peníze, dál straší vlastní občany.
