Hlasování v amerických volbách do Kongresu skončilo a začalo sčítání, certifikace a předávání moci. Dva měsíce, které zbývají do zasedání nového Kongresu, označuje politolog Robert Pape, který třicet let studuje politické násilí ve světě a radil všem administrativám Bílého domu od 11. září 2001, za osm nejnebezpečnějších týdnů od začátku války s Íránem – a možná za nejnebezpečnější týdny našich životů. Sbíhají se v nich tři krize, které se navzájem živí.
Tři nebezpečí v jednom okně
První krizí je samotné předání moci ve Spojených státech. Druhou je válka s Íránem: Donald Trump opakovaně sliboval, že po volbách přitvrdí, a volby už proběhly. Třetí je Rusko, které hrozí plošnými údery na elektrárny a rozvodny v Kyjevě, Charkově a Oděse. Evropské vlády už otevřeně mluví o temné zimě na Ukrajině.
Na volbách do Kongresu přitom visí víc než schvalování zákonů. Americká ústava stojí na vzájemné kontrole prezidenta, Kongresu a Nejvyššího soudu. Když jedna strana ovládá obě komory i Bílý dům, má prezident volnou ruku – v zahraniční politice téměř neomezenou. Ztráta většiny by tuto volnost výrazně omezila.
Čtyřicet milionů Američanů pro násilí
Nejnebezpečnější chvílí je podle Papea vždy předání moci. Ukázal to 6. leden 2021: Joe Biden v listopadu 2020 zvítězil, Trump se přesto pokusil předání zabránit a dvouměsíční proces sčítání a certifikace vyvrcholil útokem na Kapitol. Byl to nejnebezpečnější okamžik americké vnitřní politiky od občanské války. Dnešní situace je ještě horší.
Papeův tým už pět let provádí reprezentativní celostátní průzkumy. Podle posledního z nich, starého zhruba měsíc, podporuje přes 40 milionů Američanů nasazení armády proti demonstrantům, kteří protestují proti Trumpově politice, a přes 60 milionů souhlasí s použitím síly, aby Trump prezidentem nebyl. Čísla jsou dvojnásobná proti září 2024, tedy proti době opakovaných pokusů o atentát na Trumpa, a horší i než po loňské vraždě Charlieho Kirka.
Pokud demokraté získají jednu, a zejména obě komory, čeká Trumpovu administrativu podle Papea politická zkáza. Kongres by mohl pod hrozbou trestu předvolávat členy vlády k výpovědím a podávat ústavní žaloby nejen na prezidenta, ale i na ministry – Pape jmenuje Hegsetha, generálního prokurátora či šéfa resortu vnitřní bezpečnosti. S ovládnutým Senátem a hlasy nespokojených republikánů, kterých přibývá, by je mohl i odvolat. Měsíce chaosu v čele resortů by ochromily také masové deportace.
Írán: slib úderů po volbách
Trump slíbil, že Spojené státy a Izrael po volbách zasáhnou Írán tvrdými údery. Veřejně volí opatrnější slova: mluví o čase rozhodnutí, o volbě mezi dohodou a akcí, která Írán dorazí, a na otázku, zda se údery obnoví, odpovídá, že možné je cokoli. Kroky administrativy ale podle Papea mluví jasněji. Z regionu se stahuje personál velvyslanectví i rodiny diplomatů – v Saúdské Arábii i v dalších státech Perského zálivu v první linii. Armáda dostala za úkol vypracovat podrobné plány útoku a velitelství CENTCOM je má podle Papea provést nejpozději do 96 hodin od prezidentova pokynu.
Pape se modelování bombardování Íránu věnoval dvacet let předtím, než k němu skutečně došlo, a past eskalace, před kterou varoval, se podle něj naplňuje.
Past eskalace: šachy, nebo ruleta
Past eskalace nastává, když silný stát zaútočí na slabší a dosáhne taktických úspěchů – bomby zasáhnou cíle, zabijí vůdce –, a slabší strana přesto získá moc. Írán ji získal téměř okamžitě: ovládl Hormuzský průliv a s ním zhruba pětinu světové ropy.
Většina lidí si strategii představuje jako šachy. Bílý hráč – Trump a Izrael – zahájí, sebere pěšce a zdá se, že vede. Pak ale přijde o střelce a soupeř je silnější než předtím. V šachu by bílý v takové chvíli nabídl remízu, a proto všichni Trumpovi měsíce radí, ať uzavře dohodu. Mezinárodní politika ale podle Papea šachy není, zvlášť když silná mocnost ztrácí. Lépe ji vystihuje ruleta.
Hráč vsadí na červenou a prohraje. Místo aby odešel, sází víc, protože červená přece musí padnout. Prohraje znovu, půjčí si žetony u lichváře a vsadí ještě riskantněji. Trump podle Papea vsadil na to, že zabití nejvyššího vůdce Írán oslabí – nevyšlo to. Pak vsadil na šestitýdenní leteckou kampaň – Írán nekapituloval a průliv udržel. Potom na blokádu – po šesti měsících se Írán nezhroutil a ceny benzinu dál rostou. Žetony, o které Trump přichází, jsou ceny pohonných hmot, americké životy a úrokové sazby.
Půjčené žetony mají navíc splatnost. Trump si je vypůjčil od vlastní strany a hnutí MAGA a lichvář si pro ně přijde 3. ledna, kdy zasedne nový Kongres. Republikánští zákonodárci, kteří kvůli válce přijdou o křesla, se od Trumpa budou odvracet čím dál víc.
Proč tedy prostě v klidu nedosloužit zbylé dva roky? Prezidenti podle Papea neopouštějí stranu, program ani odkaz. Lyndon Johnson ve Vietnamu sázel stejně – s každou příčkou eskalace ztrácel podporu, a přesto stoupal výš, aby dohnal ztráty. Prohraný konec by z Trumpa udělal Jimmyho Cartera a Lyndona Johnsona v jedné osobě. Druhým důvodem jsou peníze: velká část jmění Trumpovy rodiny a přátel leží v kryptoměnách, tedy v investicích postavených na důvěře, a ta závisí na Trumpově moci. Až moc zmizí, zmizí i velká část těchto hodnot. Tlak ponížení proto žene poraženého, aby sázku znovu zdvojnásobil. Pape ale připomíná, že dokud nepadne poslední rozkaz k útoku, lze kurz ještě změnit.
Třídenní plán jako Instant Thunder
Uniklé informace o třídenním plánu působí v médiích nevinně – tři dny znějí jako drobnost. Plán Pentagonu ale podle zpráv počítá s rychlou a intenzivní leteckou kampaní proti raketovým základnám, odpalištím dronů, velitelstvím Revolučních gard a energetické infrastruktuře, a to pro případ, že povolební jednání selžou. Seznam cílů zahrnuje nové kolo útoků na vedení státu, rafinerie, hospodářskou sílu a mosty.
Pape v tom vidí přesnou kopii plánu Instant Thunder, jímž v roce 1991 začala válka proti Iráku. I ten měl trvat tři dny a další tři dny záložních úderů, mířil na 84 cílů ve vedení a infrastruktuře a měl ochromit režim Saddáma Husajna. Nakonec trval 43 dní a iráckou armádu ochromit nedokázal. Pape o těchto plánech léta polemizuje přímo s jejich autory.
Cílem takového plánu přitom není přimět Teherán, aby kvůli otevření Hormuzského průlivu a zřeknutí se jaderných zbraní usedl k jednacímu stolu. Má ochromit vládu tak, aby nemohla fungovat. Šestý nebo sedmý den by pak nebylo s kým vyjednávat.
Odveta a útoky na letiště
Íránskou armádu se podle Papea zcela ochromit nepodaří. Její zbytky si zachovají velkou palebnou sílu a o odvetě začnou rozhodovat samostatně, decentralizovaně. Mohou zasáhnout třeba letiště v regionu. Saddám Husajn po spuštění Instant Thunder ostřeloval Rijád a jeho rakety Scud se nikdy nepodařilo zastavit.
Že je takový vývoj reálný, ukazují jemenští Húsíové, spojenci Íránu. Při eskalaci se Saúdskou Arábií zasáhli raketami v různých dnech terminály mezinárodního letiště v Rijádu, zabili přes tucet lidí a přes 300 zranili. Poprvé v této válce tak někdo opakovaně a záměrně útočil na civilisty.
Další vrstvou jsou civilní oběti v samotném Íránu. Kampaň v roce 1991 zasáhla irácké rafinerie a elektrárny a zabila odhadem pět až patnáct tisíc civilistů. Bezkrevný plán to podle Papea není – a mrtví civilisté živí další vlnu násilí.
Inspirované útoky: letadlo nad Tel Avivem
Inspirovaný útok je teroristický čin, který nikdo z vlády nenařídil. Útočník jedná sám, poháněný náladami, které válka vyvolala. Po masových shromážděních na podporu nejvyššího vůdce, jichž se účastnilo přes deset milionů lidí, zaznívaly výzvy k pomstě.
Pape za takový případ považuje incident na lince z Dubaje do Tel Avivu. Na palubě bylo asi 170 cestujících, zhruba sto z nich Izraelci. Po dvou a půl hodinách letu napadl druhý pilot kapitána sekerou z kokpitu a pokusil se převzít řízení – třicet minut před Tel Avivem. Pape, který podrobně zkoumal osm tisíc sebevražedných útoků, usuzuje z místa a načasování na sebevražedný teroristický útok. Kdo chce jen spáchat sebevraždu, udělá to krátce po startu. Útočník ale čekal, aby Izrael nestihl vyslat stíhačky a letadlo mohlo zamířit na cíl v Tel Avivu.
Kapitán podle vlastního svědectví nejdřív myslel, že mu na hlavu spadlo těžké vybavení. Druhý pilot ho předtím požádal, zda se smí pomodlit – podle Papea typický rituál náboženských sebevražedných útočníků. Krvácející kapitán se doplazil k ovládání dveří kokpitu a odemkl je, cestující útočníka zpacifikovali a letadlo posadil na zem další pilot, který náhodou letěl s nimi. Pape dnes pokládá za téměř jisté, zhruba na devadesát procent, že šlo o sebevražedný teroristický útok. Zda ho řídil Írán, jisté není – inspirovaný útok takové řízení nepotřebuje.
Ceny energie a nepokoje ve Francii
Jednotlivé krize se navzájem ovlivňují. S eskalací porostou ceny benzinu a nafty a zamrzlý trh s bydlením zamrzne ještě víc – a to nejen v Americe, ale v celé světové ekonomice. Rozhodující bude, jak to lidé snesou. Ukázala to Francie: nepokoje tam nebyly záležitostí jednoho dne, rozšířily se do dalších částí Evropy a podle průzkumů veřejného mínění je z velké části vyvolalo zdražování kvůli válce s Íránem.
Stejná dynamika hrozí ve Spojených státech, kde se ještě sčítají a certifikují hlasy. Střety demonstrantů s federálními agenty kolem sčítání mohou zažehnout násilí ve chvíli, kdy předání moci zdaleka není u konce.
Putin chce území, které Trump nedodá
Zhruba ve čtvrtém týdnu, kolem amerického Díkůvzdání, se ukáže, zda Trump a Putin uzavřou dohodu, která by Rusko od zimní eskalace odradila. Putinovi nejde o společnou fotografii s Trumpem. Chce, aby Washington donutil Ukrajinu ustoupit.
Názorně to ukazují mapy. V srpnu 2022, čtyři měsíce po invazi, se fronta ustálila na východě a jihu Ukrajiny. Putin oficiálně anektoval čtyři oblasti, zákonem je prohlásil za součást Ruska, celé je ale neovládá. Chce dobýt přinejmenším jejich zbytek, možná i takzvanou Novorusii – další pás oblastí s početným rusky mluvícím obyvatelstvem. Po čtyřech letech války a nejméně 250 tisících mrtvých Rusů, doložených jmény z nekrologů, získal jen asi procento ukrajinského území a od svých cílů má i na mapě z července 2026 daleko.
Trump podle Papea území dodat nemůže – to by mohla jen Ukrajina sama. Kdyby Zelenskyj území skutečně vydal, hrozilo by mu, že ho zabijí vlastní lidé, vlastní armáda. Vůdci, kteří prohrávají, podstupují dramatická rizika.
Až Putin pochopí, že od Trumpa další území nedostane, přejde podle Papea k dalšímu plánu: k zimním útokům na elektrárny a rozvodny v Kyjevě, Charkově a Oděse. Nejde o pár dní bez topení, ale o vyřazení 90 procent dodávek elektřiny na měsíc či dva. I Putin uvízl v pasti eskalace. Na začátku poslal téměř 200 tisíc vojáků, aby dobyli Kyjev a skoro polovinu země, a prohrál. Kapitulace by mu nepřinesla jen ponížení a špatné místo v dějinách, ale nejspíš i osud mnoha autoritářů, kteří prohrají velkou válku – smrt. Obě války se tak vyhrocují ve stejných osmi týdnech.
Násilný populismus jako lesní požár
Násilný populismus nastává, když se politické násilí přesune z okraje do hlavního proudu. Neútočí jednotlivci, ale velké množství lidí, nejde o ojedinělý atentát, ale o sérii pokusů v průběhu let. Protest se nezastaví u jednoho města jako nepokoje v Los Angeles po zbití Rodneyho Kinga na počátku 90. let, ale šíří se – podobně jako protesty po smrti George Floyda, které obletěly svět.
Pape to přirovnává k lesnímu požáru. Množství suchého dřeva lze předpovědět, jiskru ne. Hořlavinou jsou miliony Američanů na obou stranách, kteří schvalují násilí pro politické cíle. Jiskrou může být cokoli. Bylo to vidět 6. ledna: Trump 19. prosince 2020 tweetem svolal příznivce do Washingtonu, na shromáždění je poslal ke Kapitolu, a když napsal, že je Mike Pence zklamal, dav prorazil do budovy a skandoval, ať Pence pověsí.
Protipožární pás je proto potřeba vytvořit dřív, než vypukne další požár. Jinak se může šířit tak rychle jako ve Francii, kde se nepokoje přelily z Paříže do dalších měst a o týden později i za hranice. Jiskrou mohou být střety federálních agentů s demonstranty kvůli sčítání hlasů. Problémy v USA, v Íránu i ve válce na Ukrajině se navzájem živí a dál zvedají ceny energií.
Británie radí zásoby na tři dny
Že rizika vnímají i vlády, ukazuje Velká Británie. Vláda tam spustila kampaň Be Ready a doporučila domácnostem mít zásoby nejméně na tři dny: tři litry vody na osobu a den, trvanlivé potraviny, svítilny a rádia na baterie nebo na kliku, powerbanky, lékárničky a hotovost, protože bankomaty by v krizi nefungovaly. Výzva vyvolala nákupní horečku.
Britský ministr obrany Wes Streeting podle Papea nevaruje před konkrétní hrozbou na zítřek, ale před tím, že se eskalace může vymknout kontrole. Ukrajina bude vracet údery Rusku a Rusko může začít trestat podporovatele Ukrajiny v Evropě, Londýn nevyjímaje – třeba kybernetickým útokem, který na několik dní vyřadí internet nebo elektřinu. Spolu se stahováním amerického personálu z velvyslanectví na Blízkém východě je to signál, že vlády rizika berou vážně.
Kybernetické útoky na vodárny
Skutečné nebezpečí začíná kybernetickými útoky. V červenci letos zasáhly výpadky vodárny v Minnesotě. Podle Papea nesl incident otisky íránského kybernetického útoku. Odkazuje na článek New York Times, v němž citované zdroje použily přesně tu formulaci, kterou americká rozvědka v neutajovaných materiálech popisuje kybernetické schopnosti Číny, Ruska, Íránu či Severní Koreje. Jistotu Pape nemá, zprávu ale považuje za věrohodnou. To, že se k příběhu už nikdo nevrátil, podle něj nese znaky toho, že vláda médiím naznačila, ať o něm mlčí.
Že se to děje, ví z vlastní zkušenosti. Pentagon během války v Zálivu v roce 1991 spolupracoval s CNN, ABC a dalšími na kontrole zpráv a před válkou v Iráku v roce 2003 v tom pokračoval. Pape zažil ve studiu CNN, jak se ho známá reportérka před natáčením zeptala, o čem se před veřejností nemá mluvit – tedy přesný opak role novináře.
Armáda v amerických ulicích
Pokud se vývoj dostane až sem – a Pape zdůrazňuje, že popisuje možnou cestu, ne jistotu –, hrozí v týdnech před zasedáním nového Kongresu vojáci v amerických ulicích. Trump v rozhovoru pro časopis Time zveřejněném 1. října nevyloučil, že použije zákon o povstání (Insurrection Act). Ten prezidentovi dovoluje nasadit armádu, Národní gardu nebo zálohy uvnitř země proti vlastním občanům, což jinak zakazuje zákon Posse Comitatus. Autoritářské státy armádu proti vlastnímu obyvatelstvu běžně používají, a právě proto se tomu Spojené státy jako přední demokracie vyhýbaly. V míru by takový krok mohly zastavit soudy. Válka, a navíc dvě války současně, ale vytváří prostředí skutečné mezinárodní krize, v němž se soudní brzdy uplatňují mnohem hůř.
Pozemní jednotky a válka bez konce
Po třídenní kampani bude íránská armáda značně ochromená, ale ne úplně. Dál zvládne údery drony, raketami i kybernetické útoky. Právě proto se podle Papea přesouvají američtí mariňáci. Trump mluví o omezených pozemních operacích a ty by nemusely být sebevražednou misí. Spíš by šlo o scénář po vzoru Instant Thunder: ochromit, co se dá, a zbytky íránské armády likvidovat pozemními silami na konkrétních místech.
Pape se obává, že jakmile třídenní bombardování začne, sled událostí půjde zastavit jen stěží. Zbytky íránské armády budou mít největší možnou motivaci pálit na státy Perského zálivu a jejich infrastrukturu. Pak nastane skutečná válka bez konce a skutečný stav nouze, v němž bude Trump moci vyhlašovat další a další mimořádné pravomoci. Do Vánoc to neskončí a celý vývoj může vést do zničujícího roku 2027.
Evropa, Moskva a hranice třetí světové války
Pokud se naplní obavy britského ministerstva obrany a Rusko zasáhne Evropu kybernetickými útoky, vznikne obrovský tlak na přímou odvetu proti Moskvě. Lidé si kybernetickou válku představují jako půlhodinový výpadek internetu. Útoky, kterých se vlády desítky let obávají, by ale veřejnost v Evropě i v Americe zasáhly mnohem tvrději a lidé by žádali odplatu. Kdyby Evropa skutečně udeřila na Moskvu, právě tak by podle Papea vypadala třetí světová válka.
Ve světové válce zatím nejsme. Ta znamená, že největší mocnosti přímo napadají území a armády toho druhého. Ani při všech eskalacích války na Ukrajině k tomu nedošlo. Zástupné války, k nimž patří i britská finanční podpora Ukrajiny, vedly mocnosti během studené války téměř každý rok od roku 1947 do roku 1989 – v Africe, v Latinské Americe i v Afghánistánu. Světovou válku z konfliktu dělá teprve přímý střet mocností.
Tři protipožární pásy
Pouze přihlížet podle Papea nutné není. Navrhuje tři pojistky. První: každý člen dosluhujícího i nově zvoleného Kongresu by měl prohlásit jedinou věc – žádnou eskalaci Trumpovy administrativy vůči Íránu, dokud nezasedne nový Kongres, ledaže Írán zaútočí první. Druhá: guvernéři a starostové by měli vyzvat prezidenta ke dvouměsíčnímu moratoriu na nasazování ozbrojených federálních agentů v jejich městech, pokud si je sami nevyžádají. Všechny jiskry odstranit nelze, ty hlavní ano.
Třetí pojistka míří ke zprostředkovatelům. Pákistán, Katar a stále více i Indie, která v zákulisí jedná s Ruskem i Ukrajinou, by měly vyzvat všechny strany k jedinému: ruce pryč od civilistů. Žádné přímé útoky států na civilní infrastrukturu ani obytné čtvrti.
Zásoby na tři dny si Pape sám nedělá. Útoky se mohou opakovat, a třídenní zásoba vody proto čas nekoupí ani panice nezabrání. Čas mohou koupit jen tři pojistky. Obyčejný člověk může napsat nebo zavolat svému oblíbenému politikovi, ať je prosadí.
Závěr
Válka na Ukrajině a v Íránu se přímo dotýká zhruba 130 milionů lidí – 40 milionů na Ukrajině a 90 milionů v Íránu. Pape připomíná, že veřejná debata o skutečných rizicích má váhu: po jeho předchozím vystoupení v červenci se podle něj upustilo od chystané série útoků CENTCOM na íránskou síť dronů. Lidé u moci ho od té doby kontaktovali, na otázku, zda radí současnému Bílému domu, ale odpovídal vyhýbavě. Za optimistu se přesto považuje. Nechce sledovat spirálu zkázy, chce, aby z ní svět našel cestu ven.
