Rusko má za sebou parlamentní volby a politolog prof. Oskar Krejčí se nestačí divit, jak o nich informují česká veřejnoprávní média. Volby podle něj proběhly v klidu, s vysokou účastí a bez manipulace při sčítání hlasů, kterou by šlo doložit. Rusko označuje za liberálně demokratickou zemi, a to v tom smyslu, že volby tam trpí stejnými neduhy jako všude jinde. Válka na Ukrajině podle něj neskončí, dokud Rusko nedostane něco za něco, a Evropa by se místo sporů o to, kdo válku začal, měla přít o to, jak ji ukončit.
Volby bez rozbitých výloh
Na otázku, jestli v Rusku neplatí, že nerozhoduje, jak volby dopadly, ale kdo počítá hlasy, odpovídá Krejčí, že se ten výrok připisuje Stalinovi a pravdivý není. Vnitřní situaci Ruska už prý tolik nesleduje, po komentářích veřejnoprávních médií si ale říkal, kde to vlastně žijeme.
Pozoruhodné je podle něj hlavně to, že kolem voleb nebyly žádné protesty, rozbité výlohy ani manifestace, na ulicích byl klid. Putin volby prohlásil za referendum o válce na Ukrajině a přišlo téměř 60 procent voličů, víc než v jiných volbách tohoto typu za poslední dobu. Za zmínku stojí i obrana Moskvy. Česká média ukazovala zasažený dům a rafinerii jako důkaz, že je Moskva chráněná špatně, starosta Sobjanin, podle Krejčího mimořádně schopný manažer, ale uvádí, že tu noc na Rusko vyletělo 1 600 ukrajinských dronů a v podstatě všechny byly sestřeleny. Tak dokonalou protivzdušnou obranu jako Moskva dnes podle něj nemá pravděpodobně žádné jiné město na světě.
Jabloko smělo kandidovat v obvodech
Nejvíc Krejčímu vadí tvrzení, že Jabloko nesmělo kandidovat. To je podle něj typická lenost novinářů a propagandistů. Rusko má do Státní dumy jiný volební systém než Česko do Poslanecké sněmovny: polovina poslanců se volí poměrným systémem jako u nás do Sněmovny, druhá polovina v jednomandátových obvodech podobně jako u nás do Senátu.
Soud Jabloko zastavil ve volbě kandidátních listin. Strana podle tamních zákonů nesplňovala podmínky, a ty zákony může každý považovat za špatné, to je ale jiná věc. V jednomandátových obvodech jejím členům nikdo kandidovat nebránil a Jabloko jich tam postavilo 127. Kolik z nich se do Dumy dostalo, se teprve ukáže. Drtivé vítězství proputinovské strany je podle Krejčího trochu překvapení, takové je ale současné Rusko.
Kamery ve volebních místnostech a hlasování po internetu
Volby v Rusku probíhají podle Krejčího už potřetí nebo počtvrté pod dohledem internetu: kdo si zapne svou volební místnost, může sledovat celý průběh včetně sčítání. Novinkou letošních voleb bylo hlasování po internetu a Putin sám takto hlasoval.
Krejčímu to, přestože je vášnivým příznivcem počítačové techniky, příliš nesedí. Internetové i korespondenční hlasování podle něj rozmělňuje tradiční pojetí tajné volby. Kdo hlasuje, má být skrytý před zraky nadřízených nebo svých pánů a vládců, a nikdo nezaručí, že muž, který doma vložil hlas do obálky, to neudělal pod tlakem vlastní ženy. O softwaru ani nemluvě. Je to ale celosvětový trend, žádná ruská zvláštnost.
Liberálně demokratická země, jako všude jinde
Pokud by k nějaké manipulaci došlo, pak podle Krejčího pravděpodobně ne při sčítání hlasů, ale spíš třeba v přístupu k médiím. Tvrdit to ovšem nechce, protože to neví. O férovosti voleb v Rusku má stejně velké pochybnosti jako o férovosti voleb v Americe a opozice bude vždycky tvrdit, že něco bylo nefér.
Když Rusko přešlo k tomuto typu voleb, řekněme liberálně demokratických, objevili se podle něj volební inženýři, kteří dokážou hrát neuvěřitelné, zdánlivě demokratické hry. Ve skutečnosti jde o manipulaci veřejným míněním, tak jako všude na světě. Na přímou otázku, zda je tedy Rusko demokratickou zemí, Krejčí odpovídá, že podle jeho názoru liberálně demokratickou. Ve válečných podmínkách sice u volebních místností stojí chlapi se samopaly, to ale neznamená, že by někoho nutili volit prezidentskou stranu. Takhle to tam podle něj nefunguje.
Putin silnější mandát podle Krejčího vlastně nepotřeboval. Důležité je, že jeho politiku většina lidí neodmítla. Průzkumy veřejného mínění přitom i v Rusku ukazují únavu z války a nejistotu, kdy skončí, tedy totéž, co prožíváme my.
Obranná agrese: jak válku vidí Rusové
Na otázku, zda běžní Rusové nevidí, že jejich prezident začal útočnou válku, Krejčí odpovídá, že nevidí, protože je to sporné. Na tom, kdo válku začal, se podle něj nejsme schopni shodnout. Připomíná nedávný rozhovor bývalého amerického velvyslance v Moskvě z doby Gorbačova Matlocka pro jednu americkou televizi. Po druhé světové válce se Paříž a Bonn dokázaly dohodnout, jak uspořádají vzájemné vztahy, a ty jsou dodnes v zásadě mírové. Po skončení studené války se ale Západ s Ruskem dohodnout nedokázal: nedodržel dohody, NATO se rozšiřovalo, na Ukrajině proběhl převrat organizovaný ze Západu a východní povstalecké oblasti byly celou dobu ostřelovány.
Totéž podle Krejčího říkal i dnes už zesnulý Kissinger a také Mearsheimer, guru americké teorie mezinárodních vztahů. Právě necitlivý přístup k Rusku stojí podle Krejčího v pozadí nešťastného rozhodnutí zaútočit na Ukrajinu. Rusové sami to ale vnímají jinak. Odborná literatura, u nás neznámá, tomu říká obranná agrese: když mávneš na psa, i kdybys ho chtěl jen rychle pohladit, lekne se a kousne. Rusové podle Krejčího žijí v přesvědčení, že provedli preventivní útok, a jistotu, že to není pravda, podle něj nikdo nemá. Rozšiřování NATO bylo jednoznačné, americké vojenské výsadky na Krymu se podle něj pokoušely a proběhly. Kdo by byl ruským generálem a viděl, jak se na Ukrajině chystají základny NATO, byl by z toho také sakra nervózní.
Rok 2013, Majdan a minské dohody
Zapomněli jsme podle Krejčího, jak to celé začalo. V roce 2013 se rozhodovalo, k jakému ekonomickému celku se Ukrajina připojí. Projednávala se asociační dohoda mezi Ukrajinou a Evropskou unií a zároveň se připravovala eurasijská ekonomická unie kolem Ruska a Kazachstánu. Janukovič asociační dohodu odmítl podepsat, naplno se rozjel Majdan a skončilo to převratem.
V Moskvě ho podle Krejčího nutně museli vnímat jako protiruský akt, protože šlo o demokraticky zvoleného prezidenta, který by mimochodem za půl roku volby stejně prohrál. Pak přišly minské dohody, které prošly Radou bezpečnosti a staly se jejím usnesením, což je nejvyšší možné stvrzení. A potom se svět od Merkelové dozvěděl, že šlo jen o přípravu na válku a že to hoši a děvčata na Západě nemysleli vážně.
Zelenskyj se bojí, že Ukrajina zamrzne
Zelenskyj v posledních dnech vzkázal Putinovi, ať válku ukončí, a sám chce konflikt skončit co nejrychleji, ideálně ještě před zimou. Znamená to, že bude kapitulovat? Zelenskyj podle Krejčího obstarává jen část válečných aktivit, totiž propagandistickou vrstvu. Vojenská a ekonomická vrstva se pohybuje jinak.
Válku chce Zelenskyj ukončit před zimou, protože má podle Krejčího zcela oprávněnou obavu, že Ukrajina zamrzne.
Po Novorossijsku přišla nová fáze války
Asi před dvěma měsíci Ukrajinci zaútočili na Novorossijsk a válka se dostala na novou úroveň. Úspěšným útokem na tamní terminály zastavili ruský obchod s ropou přes Černé moře a naštvali Trumpa, protože zasáhli i americkou firmu, která tam nakládala kazašskou ropu. Rusové odpověděli útoky na přístavy a lodě kolem Oděsy.
Jestli se v roce 2013 rozhodovalo, do kterého ekonomického prostoru bude Ukrajina patřit, v Rusku po útoku na Novorossijsk podle Krejčího dospěli k názoru, že ten prostor bude spíš unijní a že ho vlastně ani nechtějí. Tento prostor má dnes podle něj „sekeru“ 500 miliard eur a kdo ho vyhraje, nebude z toho šťastný. Rusko proto do něj začalo bušit jinak než před dvěma měsíci, ale také jinak, než se válčilo v Gaze, Rakce, Mosulu nebo Aleppu, kde osvobozená města připomínají Stalingrad, nezůstal kámen na kameni a zahynuly desítky tisíc civilistů.
Techniku na to ale Rusko má: tři typy hypersonických raket a tisíce dronů, které podle Krejčího Patrioty nesestřelí. Nebe nad Ukrajinou se tím úplně otevřelo. Přijde další fáze, protivník se naučí bojovat se současnými drony a Rusové vymyslí nové, technologický pokrok jde strašně rychle dopředu.
Něco za něco a nová bezpečnostní architektura
Úkolem podle Krejčího není hádat se o to, kdo válku začal, na tom se pravděpodobně neshodneme, ale o to, jak ji skončit. To, co říká Zelenskyj, je podle něj v zásadě nesmysl: bojí se zimy, ale musí za to Rusku něco nabídnout. Rusové v této fázi rádi přistoupí na zastavení bojů, jenže něco za něco. Jak zaznělo i z Kremlu: dobře, zastavíme, ale zrušte cla, zrušte blokaci peněz a tak dále. Je to špinavý barter, ale je to válka.
Evropa si podle Krejčího musí vytvořit žádoucí model bezpečnostní architektury poválečné Evropy. Nejde o nějaké příměří na linii fronty, jde o to, aby tu už nikdy válka nebyla. Že je to těžké, považuje za nesmysl. Do modelu se započítá nejvyšší povolený počet vojáků a zbraní, podle Krejčího by bylo dobré mít ve střední Evropě bezjaderné pásmo a uvolnit mezinárodní obchod tak, aby byly ceny energií v Evropě nižší než dnes a Evropa se stala konkurenceschopnou na světovém trhu. Východ a západ Evropy se mají stát vzájemně závislými, ne se od sebe odtrhávat, aby spolu neválčily, protože se navzájem potřebují. Důvěru je nutné budovat.
Území připadne tomu, kdo ho vybojoval
Na otázku, komu nakonec připadne území, odpovídá Krejčí, že v této fázi tomu, kdo ho vybojoval. Tím se podle něj vracíme k otázce, proč válka začala. Sporné území bylo etnicky plné Rusů. Ukrajina má dnes polovinu obyvatel oproti době svého vzniku a nejvíc Ukrajinců podle něj neuteklo do Německa ani do Polska, jak se všude říká, ale do Ruska, protože jsou to Rusové.
Východní hranice Ukrajiny byla podle Krejčího etnicky vždycky nakreslená špatně. Nevedla po rozhraní mezi oblastmi, kde žije víc než polovina Ukrajinců, a oblastmi s většinou Rusů. Nakreslili ji bolševici a dochovaly se dopisy, v nichž Lenin místním bolševikům, kteří se najednou ocitli na Ukrajině, vysvětluje, že hranici vedli tak, aby na zemědělské Ukrajině byla aspoň trocha dělnické třídy. Ukrajina podle Krejčího nikdy neměla pevně stanovenou východní hranici a jako stát v podstatě neexistovala. Ukrajinská lidová republika po revoluci v roce 1917 neměla pevné hranice, jen frontové linie. Hranice se utvářela až za Sovětského svazu.
Do zimy to neskončí, Evropě chybí diplomacie
Že válka skončí do zimy, Krejčí nevěří, i když by si to přál. Rusku se musí nabídnout něco z toho, co mu podle Rusů bylo vzato, jinak válka skončit nemůže. Respektovat se musí minimálně linie, kam došla vojska. Rusové ve skutečnosti chtějí víc, podle administrativních hranic regionů, ale to by se podle Krejčího dalo vybarterovat. Rusku je třeba nabídnout i ekonomický prostor pro podnikání, a tedy nehonit například Indii za to, že kupuje ruskou ropu. To je podle něj hloupost.
Pokud se takový kompromis podaří, může se směřovat k modelu bezpečnostní architektury v Evropě a pro Evropu. K vymyšlenému modelu je ale potřeba ještě trvalý diplomatický tlak, a diplomaté, které má Evropa v Bruselu a Paříži, jsou podle Krejčího děs a běs. Diplomacii pro mír nezvládají, umějí jen slibovat Američanům, že budeme nakupovat zbraně za 2,5 nebo 5 procent HDP. Procenta jsou podle něj stejně neurčitá jednotka, jako kdyby se zbraně kupovaly na kila. Pevně je potřeba stanovit, kolik tanků a válečných letadel smíme mít my a kolik druhá strana. Tak se vytváří důvěra, ne zbrojením.
Závěr
Ruské volby Krejčí nepovažuje za o nic méně férové než volby na Západě a mediální obraz o zákazu Jabloka za zjednodušený. Válka podle něj nemá rychlé řešení, dokud Západ nenabídne Rusku ústupky na území i v obchodu. Skutečným cílem má být nová bezpečnostní architektura Evropy s pevnými limity zbraní, bezjaderným pásmem a vzájemnou hospodářskou závislostí východu a západu.
