Kdo by v posledních dnech jen přelétl titulky, mohl nabýt dojmu, že Ruskem se valí záhadný mor: stovky lidí pod dohledem, zavřené nemocnice, celá města v izolaci a rady, ať si lidé honem dělají zásoby. Ruské zdroje se přitom diví, o jakém lockdownu je řeč. Kdo tedy příběh roztáčí, odkud se vzal a nemá v něm prsty NATO? Odpovědi hledají lékař Robert Malone, jeden z průkopníků technologie mRNA, a texaská lékařka Mary Talley Bowdenová.
Smrt v protimorovém ústavu
Co zaznělo oficiálně, je mnohem skromnější. Mladá zaměstnankyně Irkutského protimorového výzkumného ústavu na Sibiři vážně onemocněla a zemřela. Ruské zdravotnické úřady uvedly, že měla zápal plic neznámého původu. Protože pracovala v protimorovém zařízení, úřady okamžitě začaly dohledávat a sledovat lidi, se kterými přišla do styku.
Teprve pak se příběh rozletěl světem. Objevily se titulky o plicním moru, stovkách lidí pod dohledem, uzavřených nemocnicích i městech a obavy z laboratorní nehody po vzoru Wu-chanu. Podle ruských zdravotnických úřadů ale rozšířené testování neodhalilo mikroorganismy spojené s pracovní činností zesnulé a epidemiologickou situaci v regionu popisují jako stabilní.
Otázka proto nezní, proč Rusko tají epidemii moru, ale jak se z jednoho úmrtí téměř přes noc stala celosvětová morová panika. Po covidových letech plných zamlžování a propagandy má veřejnost dost důvodů ke skepsi.
Biolaboratoře na Ukrajině: od „ruské propagandy“ k odtajnění
Skepsi živí i nedávná historie. Když Rusko začalo upozorňovat na biologické laboratoře na Ukrajině a jejich vazby na Spojené státy, Západ to odbýval jako ruskou propagandu a každého, kdo se ptal, označil za Putinova obhájce.
V roce 2022 se pak senátor Marco Rubio při slyšení v americkém Senátu přímo zeptal tehdejší náměstkyně ministra zahraničí Victorie Nulandové, zda má Ukrajina chemické nebo biologické zbraně. Odpověděla, že Ukrajina má zařízení pro biologický výzkum a Washington se obává, aby je neovládla ruská vojska. Washington proto podle ní s Ukrajinci spolupracuje na tom, aby se výzkumné materiály nedostaly do ruských rukou.
O amerických laboratořích biologických zbraní Nulandová tehdy nemluvila. V červnu 2026 ale úřad ředitele národních zpravodajských služeb (ODNI), v jehož čele tehdy stála Tulsi Gabbardová, zveřejnil podklady o dlouholetém americkém financování více než 120 biolaboratoří ve více než 30 zemích včetně Ukrajiny. Podle ODNI americké zpravodajské služby dříve vyhodnotily, že jedna z ukrajinských laboratoří financovaných z USA pravděpodobně uchovávala nebezpečné patogeny a za války byla zranitelná vůči ruskému útoku, zabavení či poškození.
Příběh tak urazil dlouhou cestu: od „putinovské propagandy“ v roce 2022 přes přiznání výzkumných zařízení před Senátem až po odtajnění rozsáhlé sítě. A teď v ruském protimorovém ústavu náhle zemře mladá výzkumnice a během několika hodin kolují mezinárodní zprávy o moru, karanténách a laboratorní nehodě. Jde vůbec o mor? Došlo v laboratoři k nehodě? Odpovídají zprávy o plošných lockdownech skutečnosti? A kde se celý příběh zrodil?
Strach jako zbraň a mediální scénář
Robert Malone, autor knihy PsyWar: Enforcing the New World Order, připomíná jako první fakt, že plicní mor není nijak zvlášť nakažlivý. Zprávy mu proto připadaly jako další příběh postavený na strachu. Zesilování strachu ze smrti a jeho využívání k prosazování politických a ekonomických cílů považuje za jednu z velkých linií covidové doby – a za velmi úspěšnou. Všichni si podle něj z covidu odnesli jistou formu posttraumatické stresové poruchy, a proto citlivě reagují na každou zprávu, která se tématu dotkne.
K tomu přistupuje mediální ekosystém, v němž si lidé od nejmenších podcasterů po velké televize osvojili ustálený scénář, jak podobné zprávy podávat: přinášejí kliknutí, lajky a nové sledující.
Malone podle vlastních slov musí každou takovou zprávu posuzovat i z pozice v orgánu OSN, který vyhodnocuje porušení Úmluvy o biologických zbraních a do něhož ho jmenovalo americké ministerstvo zahraničí. Za poslední rok si k tomu sestavil šestistupňový nástroj založený na umělé inteligenci. Ten zohlední vše, co se o události ví, i to, jak stát a další aktéři s informacemi zacházejí, a vypočítá pravděpodobnost, že jde o biologický útok nebo únik. U irkutského případu vyšla velmi nízká. Ve Spojených státech naopak Malone zdokumentoval několik historických případů, které kritéria neúmyslného úniku z domácího zařízení pro biologické zbraně splňují beze zbytku.
Laboratoře zničené z nebe?
S úvodním výkladem o ukrajinských biolaboratořích Malone souhlasí, k jedné části má ale výhradu. Od amerického vojáka, který byl podle jeho slov tehdy přímo u akce, slyšel, že problém ukrajinských laboratoří vyřešilo americké letectvo: vybombardovalo je, aby je nezískali Rusové. Sám dodává, že tvrzení nelze potvrdit a tehdy se nezveřejnilo. Právě proto prý nelze ověřit ani tvrzení o laboratořích – na místě by nikdo nic nenašel, ať by přišli Rusové, nebo kdokoli jiný.
Přirovnává to k postupu čínské Lidové osvobozenecké armády ve Wuchanském virologickém institutu. Ta podle něj z ústavu odstranila veškerou dokumentaci včetně digitální, kterou by jinak mohla posoudit komise WHO zkoumající původ viru SARS-CoV-2. Americká armáda prý sáhla po hrubším nástroji: místo mazání dat a vzorků vyčistila celé místo.
A patogeny? Malone předpokládá, že shořely. V podobných archivech jde o velmi malé vzorky. Nelze to srovnávat s ruským programem biologických zbraní, v němž se podle Kena Alibeka, který přeběhl do Spojených států, vyráběly tuny antraxu a zbraňově upraveného moru. Na Ukrajině šlo o malé objemy vývojových výzkumných vzorků, takže důkladné zničení zařízení by hrozbu jejich úniku do prostředí fakticky odstranilo.
Co nesedí a co uklidňuje
Rusko tvrdí, že k nehodě v laboratoři nedošlo a s pracovní činností zesnulé nesouvisí žádný patogen. Malone přesto vidí věci, které nesedí. Zdravá mladá žena těsně před třicítkou, jejíž fotografie koluje internetem, zemřela během čtyř dnů. Kolem případu se podle něj hodně mlží: jeden z předních činitelů v sousedním regionu nejprve zveřejnil, že zemřela na plicní mor, pak to vzal zpět a příspěvek smazal. Prvním zdrojem zprávy byl malý místní zpravodajský web, který zachycoval to, co se šířilo na místě. Následovala řada vyjádření úředníků včetně centrální vlády, která podle Malonea působí jako takzvaný omezený únik – přiznání jen tolika, kolik se nedá zamlčet. To ale ještě neznamená, že šlo o zbraňově upravený patogen.
Dobrá zpráva: zesnulá prošla dvěma nemocnicemi a rychle se jí přitížilo. Podle standardního ruského protokolu pro zápal plic nejspíš dostala nějaké antibiotikum, i když možná ne to správné. V nemocnicích potkala řadu zdravotníků, kteří mají i další povinnosti mimo ně. Dohledání kontaktů prvního stupně – přesně to, co má dobrá reakce veřejného zdravotnictví udělat – vyneslo kolem dvou set lidí. Ti jsou v karanténě pod dohledem a blíží se čtyřdenní hranice, do které by se u nich plicní mor zpravidla projevil. Zprávy o druhotných nákazách zatím žádné nejsou.
Naopak šest nemocnic v regionu je zavřených na tři týdny. Doporučení WHO přitom počítá s týdnem uzavření nebo dohledu, úřady tedy standardní postup u plicního moru ztrojnásobily. To není maličkost. Lékaři v oblasti navíc o plicním moru otevřeně mluví, přestože ho stát oficiálně popírá.
Co úřady vyloučily – a co ne
Klíčové je oficiální prohlášení, že se nepodařilo získat žádné organismy. Může působit uklidňujícím dojmem, formulace je ale velmi úzká. Úřady ve skutečnosti říkají, že ze vzorků zesnulé nedokázaly vypěstovat bakterii Yersinia pestis, původce moru. Ta ale roste pomalu, a pokud pacientka dostávala antibiotika, dá se čekat, že živé organismy bude velmi obtížné získat.
Světovým standardem pro prvotní vyšetření je dnes metoda PCR – a o nukleových kyselinách prohlášení mlčí. Chybí i jakékoli informace o sekvenci. Na ni je zatím brzy, během několika týdnů by ale měla být k dispozici a teprve pak půjde posoudit, zda nedošlo například k porušení úmluvy o biologických zbraních. To by spustilo celou kaskádu dalších kroků. Úřady proto zatím volí slova velmi opatrně a vyhýbají se oblastem, které by mohly vyznít jednoznačněji, jako je sérologické vyšetření nebo PCR.
Washington žádá informace
Malone oceňuje, že americká diplomacie zachovává klidnou hlavu, a smeká před náměstkem ministra zahraničí pro kontrolu zbrojení a mezinárodní bezpečnost Thomasem DiNannem, do jehož gesce tato oblast spadá. Ministr zahraničí Marco Rubio se podle něj vyjádřil v duchu starého britského hesla „zachovejte klid a pokračujte“: Spojené státy žádají Ruskou federaci o další informace, protože víc úmluva o biologických zbraních v této fázi neumožňuje. Žádost má diplomaticky přiměřenou formu a Washington z ní nevyvozuje žádné závěry.
Ano, Rusko má za sebou historii zbraňově upraveného moru. Spojené státy a Velká Británie se ale také podílely na výzkumu moru jako biologické zbraně i na vývoji vakcín proti němu. Spojené státy proto nemají proč házet kamenem.
Přírodní kmen ze sibiřského permafrostu?
Ústav, ve kterém zesnulá pracovala, je podle Malonea legitimní výzkumné pracoviště veřejného zdravotnictví. Zachycuje, analyzuje a archivuje vzorky ze sibiřského regionu, což patří k jeho poslání. Je tedy rozumné předpokládat, že se výzkumnice na této práci podílela, jak se uvádí. Na Sibiři jde mimo jiné o permafrost. Ironií je, že stejně se oficiálně zdůvodňovaly i ukrajinské biolaboratoře: jsou prý neškodné, protože jen sbírají vzorky z regionu.
Je proto docela možné, že ústav získal přírodní, vysoce nakažlivý kmen příbuzný původci moru a mladá žena se jím neúmyslně nakazila. Otevřenou otázkou zůstává, jak se mohla nakazit při práci v běžném prostředí s úrovní biologické ochrany BSL-3. A další: v Rusku existuje registrovaná vakcína proti moru, kterou by výzkumnice v protimorovém ústavu nejspíš měla dostat. Pokud onemocněla i přesto, šlo by o průlom vakcíny, a to by o daném kmeni leccos vypovídalo.
Je proto zcela namístě, že americké ministerstvo zahraničí žádá ruské kolegy o sekvenci a bližší popis toho, s čím se výzkumnice setkala a co u ní vyvolalo rychle postupující zápal plic s rysy plicního moru. Nemusí to ale znamenat uměle vytvořený patogen – může jít o mimořádně virulentní přírodní izolát ze Sibiře.
Hluboký nádech místo paniky
S jistotou se zatím ví jen to, že mladá žena zemřela na rychle postupující zápal plic a že v okolí asi šestisettisícového města zůstane šest nemocnic na tři týdny zavřených. Ověřené je i to, že na místo osobně přiletěla hlava ruského sjednoceného úřadu pro veřejné zdraví, který spojuje role amerických úřadů CDC a FDA i regionálního zdravotnictví. Z neoficiálních kanálů přicházejí zprávy, které ukazují na plicní mor. Tvrzení o kontrolách cestujících a omezení letů z regionu do Moskvy či Petrohradu se naopak nepotvrdila.
Šíří se také zlověstné spekulace o společném rusko-čínském cvičení, v němž figuroval i mor jako jedna z hrozeb, a někteří ho přirovnávají ke cvičením před vypuknutím covidu. Malone ho po vlastním rozboru považuje za mnohem rutinnější a neškodné: mor byl jen jedním ze scénářů vedle povodní a dalších zdravotních krizí a cvičení sloužilo k nácviku spolupráce Ruska a Číny. Působí podle něj vyspěle a přiměřeně.
Hlavní vzkaz zní: zhluboka se nadechnout. Zneužívaný strach ze smrti, ten existenciální strach, který se proti lidem za covidu tolikrát a s tak pozoruhodnými výsledky obracel, tu podle Malonea nemá oporu. Jde o jediný případ na Sibiři, který vyvolal komunikační zmatek, jak to u podobných ohnisek bývá – první reakcí úřadů je obvykle nějaká forma popírání. Ústav navíc prošetřil sám sebe a dospěl k závěru, že nikdo nepochybil, což je poněkud kruhový argument. Žádnou hrozbu pro Spojené státy ani pro Západ Malone nevidí, situaci ale bude dál sledovat.
Izraelská mRNA vakcína a hra s titulky
Do toho se po sociálních sítích rozšířila zpráva z Izraele. Tým z Telavivské univerzity a Izraelského institutu pro biologický výzkum pracuje na bivalentní mRNA vakcíně proti plicnímu moru, která cílí na dvě klíčové bílkoviny morové bakterie. Načasování jako na objednávku – zrovna když se mluví o moru v Rusku.
Malone, který podle vlastních slov sepsal původní patentové přihlášky k technologii mRNA, má k tématu i další zkušenost. Když pracoval pro vakcinační firmu na zakázce pro americkou armádu, hodnotil dva hlavní kandidáty na vakcínu proti moru: kombinaci bílkovin F1 a V a fúzní bílkovinu F1-V, na nichž pracovala americká armádní a britská vojenská výzkumná pracoviště. Zmínka o dvou bílkovinách v izraelské zprávě tomu plně odpovídá a vložit příslušné kódující sekvence do mRNA přípravku je podle něj poměrně triviální.
Od ohlášeného vývoje a předklinických pokusů je ale k hotové vakcíně daleko. Vyvinout účinnou vakcínu proti moru je mimořádně obtížné a ani po desetiletích výzkumu v USA a Británii žádná zvlášť účinná neexistuje. Totéž platí o vakcíně registrované v Rusku. V praxi takové oznámení obvykle znamená, že výzkumníci nechali nasyntetizovat sekvence klíčových antigenů moru, vložili je do mRNA kazety a provedli první pokusy na zvířatech.
U akademiků a malých biotechnologických firem se podobná oznámení podle Malonea často stávají nástrojem spekulace typu „pump and dump“, pokud jde o firmy obchodované na burze. Firma si připraví takzvanou shelf offering, tedy předem schválenou emisi akcií, a čeká na vlnu strachu z nějaké nákazy. Pak ohlásí, že na řešení pracuje, akcie vyletí a firma do vzestupu prodá. Produkt nikdy nedodá, ale peníze už má. Cena časem klesne pod hranici pro vyřazení z burzy, firma provede zpětné štěpení akcií a celé kolo se opakuje. Doplatí na to drobní investoři. Podobnou hru lze podle Malonea dlouhá léta sledovat i v zápase o peníze Kongresu: dejte sto milionů a vyvineme vakcínu proti ptačí chřipce, zice nebo čemukoli jinému.
Antibiotika do zásoby?
Během čtyřiadvaceti hodin se objevila spousta rad, jaká antibiotika nakoupit a co mít doma, aby byla rodina chráněná. Malone takové lidi označuje za „mediální podnikatele“ a nepochybuje, že některé firmy s doplňky stravy už teď nabízejí hotové sady. Podobné příběhy cílí na lidi, kteří chtějí chránit rodinu a být soběstační.
Má smysl mít antibiotika v zásobě? Malone předem přiznává střet zájmů: působí jako lékařský ředitel firmy, která vyvíjí cestovní sadu antibiotik. Sám na cesty vždy bere azitromycin, protože mívá sklon k infekcím horních cest dýchacích. Rozumný výběr antibiotik z ověřeného zdroje považuje na cestách za užitečný, protože místní zdravotní systém člověk nezná, v mnoha zemích, třeba ve východní Evropě, nemusí stejné léky sehnat a nezná jejich kvalitu. Musí to ale být zodpovědné: léky má předepsat lékař, člověk má vědět, jak je užívat, a když se něco přihodí, má se s lékařem poradit, jak postupovat.
NATO, Ukrajina a zákopy jako líheň nákaz
Zbývá otázka, zda má v případu prsty NATO. Historie operace Gladio a skrytých armád NATO (stay-behind), které v Evropě rozsévaly chaos v rámci takzvané strategie napětí, vede k otázce, zda něco spojuje ruský případ s Ukrajinou, NATO nebo jiným vnějším aktérem. Malone odpovídá opatrně. Jeho nástroj založený na umělé inteligenci sleduje a překládá ruské informační zdroje a zachytil mnoho různých signálů, žádný ale tímto směrem. To podle něj neznamená, že se nic neděje – v minulosti se o zpravodajských souvislostech dozvěděl až dodatečně. Od přátel na ministerstvu zahraničí slyší jen to, že situaci pozorně sledují, považují ji za nečekanou, volí opatrné vyčkávání a zdvořile žádají Rusko o další informace. To je podle něj správný postup.
U čehokoli, co se týká Ruska, Sibiře a Ukrajiny, by ale nevyloučil nic. Jeden z jeho klientů vyrábí povrchový dezinfekční prostředek na bázi kyseliny chlorné a dodává ho na ukrajinskou frontu. Vojáci tam žijí v zákopovém pekle, kde řádí infekční a respirační nemoci. Kdyby se měl odněkud vynořit nový smrtící a snadno přenosný kmen původce moru nebo jiné bakterie, zákopová válka mezi Ruskem a Ukrajinou je pro to díky přirozenému výběru téměř ideální prostředí. Situaci na frontě slyšel popsat jako první světovou válku, která narazila na Hvězdné války: lidé sedí v mokrém, blátivém prostředí pod obrovským tlakem a před zimou bez topení. Z toho plyne jediná rozumná výzva – uzavřít mír hned.
Širší výklad je zřejmý: kdyby se NATO po rozpadu Sovětského svazu zdrželo rozšiřování, svět by v dnešní situaci nebyl. Zbrojařsko-průmyslový komplex ale potřebuje strašáka, protože z něj žije. Místo převratů podporovaných CIA, svrhávání cizích vůdců a podpory majdanského převratu na Ukrajině by se Spojené státy měly starat samy o sebe a nechat ostatní země na pokoji.
Mor není pandemie
Mary Talley Bowdenová, autorka knihy Dangerous Misinformation: The Virus, the Treatments, and the Lies, vidí situaci střízlivě. Ve Spojených státech se mor za poslední desetiletí objevil jen v ojedinělých případech a dá se léčit antibiotiky, takže vakcína podle ní potřeba není. S tak vysokou smrtností navíc nemoc nemá potenciál stát se pandemií – podobné to bylo s ebolou i s hantaviry. Zprávu o izraelské vakcíně ve fázi vývoje, která se jí ten den objevila na sociálních sítích, si nedokáže vysvětlit jinak než jako propagandu.
Úřady se podle Bowdenové od covidu nedokázaly odpoutat: postupně zkoušely hantaviry, ebolu, opičí neštovice i ptačí chřipku a snaží se rozdmýchat další pandemii, aby lidé měli strach a obraceli se ke státu. Potěšilo ji, že lidé na síti X tentokrát nenaletěli a odmítají to celé zažít znovu. Důvěru by podle ní vláda obnovila jen tak, že všechno přizná, stáhne mRNA injekce z trhu, vyvodí odpovědnost a přestane lidi strašit další možnou pandemií.
Šest tisíc pacientů a mRNA v chřipkové vakcíně
Bowdenová za pandemie léčila přes šest tisíc pacientů s covidem. Prvním varovným signálem pro ni bylo, když Trump řekl, že hydroxychlorochin by mohl covid zásadně změnit. Sama ho tehdy používala a viděla, že funguje. Hned druhý den ale texaská lékárnická rada lékařům zakázala předepisovat hydroxychlorochin i běžné balení azitromycinu. Od rezidentury se podle vlastních slov spoléhá spíš na klinickou zkušenost než na odborné časopisy, protože v medicíně lze najít studii na podporu jakéhokoli postoje. Tolik pacientů s jedinou nemocí za celou kariéru neléčila, péče se stala rutinou a velmi rychle bylo zřejmé, co funguje a co ne. Důkazem jsou spokojení pacienti, kteří nemuseli do nemocnice.
Dnes se podle ní smí mluvit o ivermektinu, hydroxychlorochinu i o škodlivosti mRNA injekcí, aniž by člověka vyhodili ze sociálních sítí. Působí to jako omezený únik, protože se nic neděje. Bowdenová skoro denně vídá v ordinaci pacienty, jimž injekce podle ní zničily život. Přesto je podle jejích slov loni dostalo sedm milionů dětí a platforma se rozšiřuje na chřipkové očkování. Pro lidi od padesáti let je nově k dispozici mRNA vakcína proti chřipce, testuje se na dětech a v plánu je rozšíření až na kojence od šesti měsíců.
Ve studii podle Bowdenové zemřelo ve skupině s mRNA vakcínou 23 lidí, ve skupině s klasickou chřipkovou vakcínou devět. Srovnání navíc neproběhlo proti skutečnému placebu, ale proti tradiční vakcíně, a nežádoucích účinků bylo výrazně víc. Obává se, že lidé nedostanou skutečný informovaný souhlas: na webech lékárenských řetězců, které chřipkové očkování nabízejí, o mRNA nic nestojí. Dlouhodobá bezpečnostní data chybějí. Organizace React19, která pomáhá lidem poškozeným covidovým očkováním, eviduje přes 40 tisíc lidí a plně se z nich zotavilo jen pět procent. Úřad CDC podle ní naposledy zveřejnil údaje o rakovině za rok 2023, mezi lékaři se přitom mluví o prudkém nárůstu agresivních nádorů u mladých pacientů.
Na otázku, co by vzkázala někomu, kdo zvažuje covidovou injekci, odpovídá jednoznačně: rozhodně ne. Žádný přínos nevidí, covid se podle ní vyvinul v nachlazení a dá se léčit. A k ruskému moru? Nevšímat si ho, postarat se o rodinu a přestat sledovat titulky CNN.
Závěr
Z ruské „morové epidemie“ zbývá po odečtení titulků jedno tragické úmrtí mladé výzkumnice, dvě stě lidí v karanténě bez jediné potvrzené druhotné nákazy a šest nemocnic zavřených na tři týdny. Úřední prohlášení jsou formulována úzce a podstatné odpovědi přinese až sekvenace. Robert Malone ani Mary Talley Bowdenová v případu nevidí hrozbu pro svět, zato v něm vidí známý scénář: strach jako mediální zboží, ohlášené vakcíny jako burzovní tah a v pozadí nevyjasněný příběh ukrajinských biolaboratoří, který se teprve letos dočkal odtajnění.
