V kostce

  • Co to je: stálý soud v Haagu, který od roku 2002 stíhá jednotlivce – ne státy – za genocidu, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a agresi.
  • Kdo ho uznává: 125 smluvních států včetně Česka. USA, Rusko, Čína, Indie ani Izrael členy nejsou.
  • Odkud má pravomoc: ze souhlasu členských států a z rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN. Spor se vede o to, zda smí soudit i občany nečlenů.
  • Rok 2026: USA sankcionují samotný soud, šest států oznámilo odchod a hlavní žalobce byl odvolán. Řízení přesto běží – 30. listopadu začíná proces s bývalým filipínským prezidentem Rodrigem Dutertem.

Co ICC je a co není

Mezinárodní trestní soud (International Criminal Court, ICC) vznikl na základě mezinárodní smlouvy, Římského statutu z roku 1998. Je to samostatná mezinárodní organizace se sídlem v Haagu. Soudí výhradně fyzické osoby: velitele, ministry i hlavy států. Stát jako takový odsoudit nemůže.1

ICC není orgánem OSN. S OSN ho pojí jen dohoda o spolupráci z roku 2004 a zvláštní role Rady bezpečnosti, která mu může předat případ nebo řízení na rok odložit. Často se plete s Mezinárodním soudním dvorem (ICJ), který rovněž sídlí v Haagu. ICJ je ale hlavní soudní orgán OSN a řeší spory mezi státy. Právě on 19. listopadu 2026 poměrem hlasů 9:6 rozhodl, že Myanmar spáchal genocidu na Rohinzích. Poprvé v historii tak shledal stát odpovědným za spáchání genocidy.2

ICC – Mezinárodní trestní soudICJ – Mezinárodní soudní dvůr
ZaloženŘímským statutem 1998, funguje od 2002Chartou OSN 1945
Vztah k OSNsamostatná organizacehlavní soudní orgán OSN
Koho soudíjednotlivcestáty
Odpovědnosttrestní, osobníodpovědnost státu
Příkladzatykač na Vladimira Putina (2023)Gambie v. Myanmar, rozsudek o genocidě (2026)

Soud tvoří čtyři orgány. Předsednictví vede japonská soudkyně Tomoko Akane. Soudní oddělení má 18 soudců v přípravných, prvoinstančních a odvolacích komorách; přípravné komory schvalují vyšetřování a vydávají zatykače. Nezávislý Úřad žalobce vyšetřuje a podává obžaloby, kancelář soudu obstarává správu, věznici a ochranu svědků. Nad tím stojí Shromáždění smluvních států, které volí soudce i žalobce, schvaluje rozpočet a mění Statut. Rozpočet na rok 2026 činí necelých 197 milionů eur.3

Zásadní je princip komplementarity. ICC nenahrazuje národní soudy. Případ smí převzít, jen když stát stíhat nechce, nebo nemůže – například když vede fingované řízení na ochranu pachatele nebo když se jeho justice zhroutila (čl. 17 Statutu).1

Jak soud vznikl

Myšlenka má kořeny v Norimberku a Tokiu. Tamní tribunály v letech 1945–1948 poprvé ukázaly, že i nejvyšší představitelé státu mohou nést osobní trestní odpovědnost. Byly to ale soudy vítězů nad poraženými. Úmluva o genocidě z roku 1948 už s mezinárodním trestním tribunálem počítala, studená válka však projekt na čtyřicet let zmrazila.

V 90. letech zřídila Rada bezpečnosti OSN dočasné tribunály pro bývalou Jugoslávii (1993) a Rwandu (1994). Ukázaly, že mezinárodní trestní soudnictví je proveditelné, ale také drahé a výběrové: vznikalo jen tam, kde se shodly velmoci. Diplomatická konference v Římě proto 17. července 1998 přijala statut stálého soudu. Pro hlasovalo 120 států, 7 bylo proti a 21 se zdrželo. Mezi odpůrci se obvykle uvádějí USA, Čína a Izrael.

Statut vstoupil v platnost 1. července 2002, když ho ratifikovalo potřebných 60 států. Od tohoto dne se počítá i časová pravomoc soudu, starší zločiny soudit nemůže. Revizní konference v Kampale v roce 2010 doplnila definici zločinu agrese a soud ji smí stíhat od 17. července 2018.1

Česko a Římský statut

Česká republika Statut podepsala v dubnu 1999, ratifikovala ho ale jako poslední stát EU. Platí pro ni od 1. října 2009, kdy se stala 110. smluvní stranou.4 Zdržení mělo dva důvody.

První byl ústavní. Listina základních práv a svobod zakazuje nutit občana k opuštění vlasti a nebylo jasné, zda s tím jde dohromady předání vlastního občana do Haagu. Spor se týkal i imunit ústavních činitelů a doživotního trestu. Nakonec převážil výklad, že Statut lze schválit jako smlouvu, kterou se přenášejí některé pravomoci na mezinárodní organizaci podle čl. 10a Ústavy, tedy kvalifikovanou většinou a bez změny Ústavy.5

Druhý důvod byl politický. Vláda návrh schválila až na třetí pokus a část politiků včetně prezidenta Václava Klause byla k soudu skeptická. Roli hrály i vztahy s USA, které tehdy po spojencích chtěly dvoustranné dohody o nevydávání amerických občanů. Ratifikaci nakonec urychlilo blížící se české předsednictví EU.6

Jako smluvní strana má Česko povinnost zatknout a předat do Haagu každého, na koho soud vydal zatykač a kdo vstoupí na české území (čl. 89 Statutu). Podle výkladu soudu to platí i pro úřadující hlavu nečlenského státu. Politické postoje vlád na této povinnosti nic nemění.1

Kdo je členem a jak se ze soudu odchází

K 14. listopadu 2026 má Statut 125 smluvních států.7 Posledním novým členem je Ukrajina, která přistoupila k 1. lednu 2025. Předtím přijímala pravomoc soudu od roku 2014 jednorázovými prohlášeními.8 Mimo soud zůstává 70 členů OSN, mezi nimi USA, Čína, Indie, Rusko, Izrael, Turecko, Saúdská Arábie, Pákistán a Indonésie.

Členem se stát stává ratifikací nebo přístupem. Výhrady Statut zakazuje (čl. 120), takže ho nelze přijmout „à la carte“. Výjimkou byl přechodný článek 124, který dovoloval na sedm let vyloučit válečné zločiny vlastních občanů. Využila ho Francie, Kolumbie a v roce 2024 Ukrajina.9

Odejít lze kdykoli. Odstoupení platí rok po oznámení generálnímu tajemníkovi OSN a nemá zpětný účinek: soud si ponechává pravomoc nad zločiny z doby členství (čl. 127).1 Proto dnes může soudit Duterteho, přestože Filipíny odešly už v roce 2019. Jako první stát vůbec odešlo v roce 2017 Burundi.

Zvláštní skupinou jsou státy, které Statut podepsaly a podpis pak „odvolaly“. USA v květnu 2002 oznámily, že se smluvní stranou stát nehodlají. Stejně postupoval Izrael (2002), Súdán (2008) a Rusko (2016, po zprávě žalobkyně o Krymu). Nečlen naopak může pravomoc soudu přijmout ad hoc prohlášením (čl. 12 odst. 3). Tak postupovalo Pobřeží slonoviny, Ukrajina a v roce 2015 Palestina, která pak ke Statutu přistoupila.

Kdy smí soud zasáhnout

ICC stíhá čtyři zločiny:

  • genocidu – úmyslné zničení národní, etnické, rasové nebo náboženské skupiny;
  • zločiny proti lidskosti – rozsáhlý nebo systematický útok na civilisty, například vraždy, deportace, mučení či perzekuci; nevyžadují válku;
  • válečné zločiny v mezinárodních i vnitrostátních konfliktech;
  • zločin agrese – plánování a vedení útočné války osobou, která řídí stát.

Řízení se může rozběhnout třemi cestami (čl. 13). Situaci soudu předá smluvní stát, často jde o vlastní území, jako u Ugandy nebo Konga. Ukrajinskou situaci v roce 2022 předalo přes 40 států. Případ může předat Rada bezpečnosti OSN, jak se stalo u Dárfúru (2005) a Libye (2011). Třetí cestou je vlastní podnět žalobce, který ale potřebuje souhlas přípravné komory. Tak začala vyšetřování v Keni, Gruzii, Afghánistánu či na Filipínách.

Klíčový je článek 12. Pokud případ nepředá Rada bezpečnosti, musí jít o čin spáchaný na území smluvního státu, nebo jeho občanem. Stačí jedna z podmínek. Občan nečlenského státu tedy může být stíhán za čin na území člena. Proto se soud může zabývat ruskými činy na Ukrajině, izraelskými na palestinském území nebo myanmarskými generály, jejichž deportace Rohingů skončila v členském Bangladéši.1

U agrese platí přísnější pravidlo. Bez Rady bezpečnosti nemůže soud stíhat agresi spáchanou občany nečlenského státu nebo na jeho území (čl. 15bis). Ruské vedení tak může soudit za konkrétní válečné zločiny, nikoli za samotnou invazi na Ukrajinu. Odtud plynou úvahy o zvláštním tribunálu pro agresi.

Napětí vyvolávají imunity. Článek 27 říká, že funkce hlavy státu nikoho neochrání. Článek 98 ale zakazuje soudu žádat o předání, pokud by tím dožádaný stát porušil imunity třetího státu. Soud tento rozpor řeší ve svůj prospěch. V roce 2019 dovodil, že imunita hlav států před mezinárodním soudem neplatí, a v říjnu 2024 shledal, že Mongolsko porušilo Statut, když nezatklo Vladimira Putina.10 Totéž v červenci 2025 konstatoval u Maďarska, které přijalo Benjamina Netanjahua.11 Africká unie i část odborníků tuto argumentaci kritizují.

Odkud plyne pravomoc: spor o legitimitu

Nad vlastními členy má soud pravomoc nespornou, protože ji státy přijaly smlouvou. Spor se vede o občany nečlenů.

Zastánci vycházejí z principu teritoriality. Každý stát smí soudit cizince za zločin spáchaný na svém území. Americký voják, který spáchá zločin v Německu, podléhá německým soudům bez souhlasu Washingtonu. Pokud to smí stát sám, smí podle zastánců tuto pravomoc svěřit i společnému soudu. Přípravná komora v listopadu 2024 výslovně uvedla, že souhlas Izraele potřeba není, protože soud vychází z územní pravomoci Palestiny.12 Zastánci dodávají, že komplementarita dává každému státu možnost případ převzít. Odmítnutí pravomoci by podle nich vytvořilo „bezpečné přístavy“ pro pachatele z nečlenských zemí.

Kritici, především USA a Izrael, namítají, že smlouva nezavazuje třetí státy bez jejich souhlasu (čl. 34 Vídeňské úmluvy o smluvním právu).13 Stát sice smí soudit cizince sám, z toho ale podle nich neplyne právo předat ho mezinárodnímu orgánu, na jehož složení domovský stát obviněného nemá vliv. Izrael navíc tvrdí, že Palestina podle dohod z Osla nemá trestní pravomoc nad Izraelci, a nemůže ji tedy na soud přenést.12 Další výtky míří na demokratickou odpovědnost: soudci a žalobce nikomu z voličů dotčených států neodpovídají a žalobce může z vlastního podnětu vést politicky motivovaná stíhání. USA také připomínají, že mají funkční vlastní justici.

Obě strany mají právně obhajitelné argumenty. Soudní praxe ICC zatím stojí na straně zastánců. Nejsilnějším titulem vůči nečlenům zůstává Rada bezpečnosti, jejíž rozhodnutí zavazují všechny členy OSN. Tu ale blokuje veto: návrh na předání Sýrie v roce 2014 vetovaly Rusko a Čína.

Zvláštní kapitolou je Palestina. Přípravná komora v únoru 2021 poměrem 2:1 rozhodla, že pro účely Statutu je Palestina státem a pravomoc soudu zahrnuje Gazu i Západní břeh včetně východního Jeruzaléma. Zdůraznila přitom, že o státnosti podle obecného mezinárodního práva nerozhoduje.14 Česko patřilo v roce 2020 ke státům, které soudu předložily stanovisko proti této pravomoci, spolu mimo jiné s Německem a Maďarskem. Odvolací komora v dubnu 2025 vrátila izraelskou námitku nepříslušnosti k novému posouzení, zatykače ale nepozastavila.15 Podle dostupných zpráv nebyl spor ani na podzim 2026 uzavřen.16

Rok 2026: nejtěžší zkouška od vzniku

Od zákona o „invazi do Haagu“ k sankcím proti celému soudu

Americké nepřátelství má dlouhou historii. Zákon na ochranu amerických vojáků (ASPA) z roku 2002 zakazuje federálním úřadům se soudem spolupracovat a zmocňuje prezidenta použít „všechny nezbytné a vhodné prostředky“ k propuštění zadržených Američanů a spojenců. Odtud přezdívka „Hague Invasion Act“. USA pak uzavřely přes sto dvoustranných dohod o nevydávání svých občanů.17 První Trumpova administrativa v roce 2020 sankcionovala žalobkyni Fatou Bensoudovou kvůli vyšetřování v Afghánistánu, Bidenova vláda sankce v dubnu 2021 zrušila.

Druhá Trumpova administrativa reagovala na zatykač na Netanjahua výkonným příkazem z února 2025.18 Během roku 2025 přibyly sankce proti žalobci Karimu Khanovi, několika soudcům a oběma náměstkům žalobce. V roce 2026 se tlak změnil v otevřenou kampaň:

  • 13. července ohlásil ministr zahraničí Marco Rubio celovládní úsilí soud rozložit „cihlu po cihle, bude-li třeba“. Jeho součástí je tlak na státy, aby ze soudu odešly.19
  • 18. srpna přibyly sankce proti předsedkyni soudu Tomoko Akane a jednomu z vedoucích žalobců. Sankcionováno je tak devět z osmnácti soudců, oba náměstci žalobce, bývalý žalobce a jeden zaměstnanec.20
  • 22. září vyzval prezident Donald Trump na Valném shromáždění OSN všechny členy, aby soud okamžitě opustili.21
  • 9. října uvalily USA sankce na soud jako instituci. Jeho majetek v USA je zmrazen a Američané s ním nesmějí obchodovat, s dočasnými výjimkami například pro platy nebo vazbu obviněných. Opatření ohrožuje přístup soudu k bankám a technologiím.22

Soud sankce označil za „flagrantní útok na nezávislost nestranné soudní instituce“.20 Tři soudci proti svým sankcím žalují americkou vládu u amerických soudů.22

Vlna odchodů

Do kampaně zapadla vlna odstoupení. V červnu 2026 podaly oznámení Niger, Burkina Faso a Mali, jejichž vojenské vlády záměr ohlásily už v září 2025.23 V červenci následovaly Venezuela (24. 7.), kterou soud od roku 2021 vyšetřuje, a Čad (27. 7.). Oba státy soudu vyčítají zaujatost, Čad zejména zaměření na Afriku. USA oba kroky uvítaly.24 Podle Koalice pro ICC souviselo čadské rozhodnutí údajně s žádostí Washingtonu, přímý důkaz ale zveřejněn nebyl.25 V září oznámilo odchod tichomořské Naoero, které v létě 2026 přijalo tento tradiční název místo dosavadního Nauru. Prezident David Adeang v OSN označil soud za instituci „rostoucí irelevance“.26

Odstoupení začnou platit od června do září 2027. Pokud žádné nebude staženo, klesne počet členů na 119.27

Opačným směrem se vydalo Maďarsko. Vláda Viktora Orbána oznámila odchod v roce 2025 po návštěvě Netanjahua. Nová vláda Pétera Magyara rozhodnutí zrušila: parlament 27. května 2026 hlasoval 133 hlasy pro setrvání a odstoupení zaniklo dřív, než 2. června nabylo účinnosti.28

Odvolaný žalobce

K vnějšímu tlaku se přidala vnitřní krize. V roce 2024 se objevila obvinění, že hlavní žalobce Karim Khan sexuálně obtěžoval podřízenou. Vyšetřování převzal Úřad OSN pro vnitřní dohled, Khan v květnu 2025 odešel na dovolenou a úřad od té doby řídí jeho náměstci. Po závěrech panelu soudních expertů ho předsednictvo Shromáždění v červnu 2026 suspendovalo.29

24. července 2026 rozhodlo Shromáždění smluvních států v tajném hlasování 82 hlasy, že se Khan dopustil závažného pochybení a závažného porušení povinností, a odvolalo ho. Je to první odvolání žalobce v historii soudu.29 Khan obvinění popírá. Jeho obhajoba označila proces za politický a spojuje ho s tím, že obvinění vyšla najevo krátce před žádostí o zatykač na Netanjahua.30 Veřejný důkaz pro tuto souvislost neexistuje. Zatykače vydali soudci, a platí proto bez ohledu na osobu žalobce. Volba nástupce se čeká nejdřív v roce 2027.

Co soud za 24 let dokázal

Podle oficiálních údajů ICC z podzimu 2026 soud projednal 34 případů a vydal 68 zatykačů. 34 hledaných osob je stále na svobodě. Soud vynesl 15 odsuzujících a 4 zprošťující rozsudky.31 Pět odsouzení se ale týká maření spravedlnosti, konkrétně podplácení svědků v kauze konžského politika Jeana-Pierra Bemby. Za hlavní zločiny bylo odsouzeno deset lidí:

OdsouzenýZeměRozsudekTrest
Thomas LubangaDR Kongo201214 let (dětští vojáci)
Germain KatangaDR Kongo201412 let
Ahmad Al Faqi Al MahdiMali20169 let (ničení památek v Timbuktu)
Bosco NtagandaDR Kongo201930 let
Dominic OngwenUganda202125 let
Al Hassan Ag Abdoul AzizMali202410 let
Alfred YekatomStředoafrická rep.202515 let
Patrice-Edouard NgaïssonaStředoafrická rep.202512 let
Ali Abd-Al-Rahman („Ali Kušajb“)Súdán (Dárfúr)202520 let32
Mahamat Said Abdel KaniStředoafrická rep.2026trest zatím nevynesen33

Soud zažil i těžké porážky. Bembu odvolací komora v roce 2018 zprostila, přestože v prvním stupni dostal 18 let. V roce 2019 byli zproštěni bývalý prezident Pobřeží slonoviny Laurent Gbagbo a Charles Blé Goudé. Kenské případy proti prezidentu Uhuru Kenyattovi a viceprezidentu Williamu Rutovi se v letech 2014–2016 rozpadly kvůli zastrašování svědků a nespolupráci vlády. Řízení navíc trvají dlouho: Abd-Al-Rahman se soudu vydal v roce 2020 a trest dostal v prosinci 2025.32

Soud nemá vlastní policii a zatýkání závisí na státech. Vůdce ugandské Armády Božího odporu Joseph Kony je hledán od roku 2005. V listopadu 2025 mu soud poprvé v historii potvrdil obvinění v nepřítomnosti, bez obviněného v soudní síni se ale proces konat nemůže.34

Výtka „zaměření na Afriku“ provází soud dlouho. Všichni dosud odsouzení jsou Afričané a Africká unie v letech 2009–2013 vyzývala k nespolupráci v případu súdánského prezidenta Umara al-Bašíra. Zastánci odpovídají, že většinu afrických případů soudu předaly samy africké vlády nebo Rada bezpečnosti. Od roku 2016 se navíc portfolio rozšířilo na Gruzii, Afghánistán, Palestinu, Ukrajinu, Filipíny, Venezuelu a Bangladéš s Myanmarem. Tutéž výtku v roce 2026 použily Čad, Venezuela i sahelské státy.

Náklady: roční rozpočet se blíží 200 milionům eur, od roku 2002 jde dohromady řádově o miliardy. Kritici je přepočítávají na hrstku odsouzení. Zastánci namítají, že soud zároveň vede desítky vyšetřování, chrání svědky a vyplácí odškodnění obětem.

Odstrašuje soud pachatele? Nejcitovanější studie Hyeran Jo a Beth Simmonsové z roku 2016 našla podmíněný odstrašující účinek, hlavně u vlád závislých na zahraniční pomoci a u povstalců, kteří stojí o mezinárodní uznání. Pozdější oprava po chybě v datech ale ukázala, že u povstaleckých skupin může být ratifikace Statutu spojena dokonce s nárůstem násilí.35 Jiná studie z roku 2017 zjistila, že státy vyšetřované ICC samy stíhají víc vlastních činitelů za porušování lidských práv.36 Obecný odstrašující účinek tedy prokázán není, nanejvýš podmíněný u určitých aktérů.

Nejsledovanější případy

  • Vladimir Putin: zatykač ze 17. března 2023 kvůli nezákonné deportaci ukrajinských dětí, spolu s ruskou zmocněnkyní pro práva dětí Marijí Lvovovou-Bělovovou. Rusko soud neuznává.37
  • Benjamin Netanjahu a Joav Galant: zatykače z 21. listopadu 2024 za válečný zločin hladovění civilistů jako metody boje a za zločiny proti lidskosti. Zatykač na velitele Hamásu Muhammada Dajfa soud po jeho smrti zrušil. Evropské státy reagovaly rozdílně: řada z nich prohlásila, že zatykač respektuje, Francie argumentovala imunitou.38
  • Rodrigo Duterte: zatčen v Manile 11. března 2025 a druhý den předán do Haagu. V dubnu 2026 soud potvrdil svou pravomoc i tři body obžaloby ze zločinů proti lidskosti, vraždy a pokusy o vraždu během „války proti drogám“. Proces začíná 30. listopadu 2026.39
  • Tálibán: v roce 2025 vydal soud zatykače na nejvyššího vůdce Hajbatulláha Achúndzádu, předsedu nejvyššího soudu a dva ministry za perzekuci žen a dívek. Jde o první zatykače za perzekuci z důvodu pohlaví, zveřejněny byly 5. října 2026.40
  • Min Aung Hlaing: žalobce v listopadu 2024 požádal o zatykač na myanmarského generála, dnes prezidenta. Soudci zatím veřejně nerozhodli.41

Co sledovat dál

  • 30. listopadu 2026: zahájení procesu s Dutertem.
  • Prosinec 2026: výroční zasedání Shromáždění smluvních států v New Yorku – volba šesti soudců, rozpočet a reakce na americké sankce.
  • 2027: volba nového žalobce, účinnost šesti odstoupení (červen až září) a dopady sankcí na financování a provoz soudu.
  • Bez termínu: rozhodnutí o izraelské námitce nepříslušnosti a o žádosti o zatykač na Min Aung Hlainga.

Co je sporné a co ne

  • Smí soud bez Rady bezpečnosti stíhat občany nečlenů? Právně sporné. Praxe ICC říká ano, USA, Izrael a Rusko ne.
  • Chrání imunita úřadující hlavu nečlenského státu? Sporné. Soud tvrdí, že ne, Africká unie a část odborníků opak.
  • Byl Khanův případ politicky motivovaný? Nedoloženo. Rozhodnutí se opírá o vyšetřování OSN a panel expertů.
  • Stál za odchodem Čadu a Naoera tlak USA? Pravděpodobné, ale nepotvrzené. USA kroky uvítaly, přímý důkaz zveřejněn nebyl.
  • Přežije soud sankce? Otevřená otázka. Dopad na financování a technologie se ukáže v roce 2027.

Reference a poznámky

1 Římský statut Mezinárodního trestního soudu (1998), zejm. čl. 5–8bis, 12, 13, 15bis, 17, 27, 89, 98, 120, 124 a 127. icc-cpi.int.

2 Mezinárodní soudní dvůr. „Application of the Convention on the Prevention and Punishment of the Crime of Genocide (The Gambia v. Myanmar), Judgment of 19 November 2026.“ icj-cij.org, 2026.

3 Shromáždění smluvních států. Rezoluce ICC-ASP/24/Res.4 o rozpočtu na rok 2026. asp.icc-cpi.int, 2025.

4 Český červený kříž. „Čím je Mezinárodní trestní soud?“ cervenykriz.eu.

5 Bílková, V. „V roli unijního solitéra? Česká republika a Mezinárodní trestní soud.“ cck-cr.cz, 2007.

6 Liga lidských práv. Články ke štítku „Římský statut“. llp.cz.

7 Sbírka smluv OSN. Stav Římského statutu Mezinárodního trestního soudu (kap. XVIII.10). treaties.un.org, 2026.

8 ICC. „ICC welcomes Ukraine as a new State Party.“ icc-cpi.int, 2025.

9 Koalice pro ICC. „Ukraine becomes the 125th State Party to the ICC Rome Statute.“ coalitionfortheicc.org, 2025.

10 ICC, Přípravná komora II. „Mongolia failed to cooperate in the arrest and surrender of Vladimir Vladimirovich Putin.“ icc-cpi.int, 24. 10. 2024.

11 ICC, Přípravná komora I. Rozhodnutí o nesplnění povinnosti spolupráce Maďarskem, ICC-01/18. icc-cpi.int, 24. 7. 2025.

12 Lieber Institute, West Point. „The ICC Palestine Case in the Aftermath of the Arrest Warrants Decisions.“ lieber.westpoint.edu.

13 Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969), čl. 34.

14 ICC, Přípravná komora I. Rozhodnutí o územní pravomoci soudu v Palestině a navazující otázky a odpovědi. icc-cpi.int, 5. 2. 2021.

15 Opinio Juris. „The Appeals Chamber Decides Israel's Appeals – And Refuses to Suspend the Arrest Warrants.“ opiniojuris.org, 25. 4. 2025.

16 Middle East Eye. „What happens to Netanyahu's ICC warrant if he leaves office?“ middleeasteye.net, 2026.

17 American Service-Members' Protection Act (2002); Kongresová výzkumná služba. „Article 98 Agreements and Sanctions on U.S. Foreign Aid to Latin America“, RL33337. congress.gov.

18 Výkonný příkaz prezidenta USA 14203 „Imposing Sanctions on the International Criminal Court“. 6. 2. 2025.

19 Al Jazeera. „Trump administration vows to ‚disable‘ International Criminal Court.“ aljazeera.com, 13. 7. 2026; Middle East Eye. „Rubio says US will dismantle ICC brick by brick.“ middleeasteye.net, 2026.

20 ICC. „ICC strongly rejects new US sanctions designations.“ icc-cpi.int, 19. 8. 2026.

21 Reuters. „Trump calls on all ICC members to resign immediately.“ 22. 9. 2026.

22 Al Jazeera. „US sanctions International Criminal Court itself in major escalation.“ aljazeera.com, 9. 10. 2026; ICC. „ICC strongly rejects US sanctions against institution.“ icc-cpi.int, 9. 10. 2026; Global Sanctions. „US designates International Criminal Court.“ globalsanctions.com, 2026.

23 Human Rights Watch. „Sahel Countries' Withdrawal From ICC Betrays Victims.“ hrw.org, 2. 7. 2026.

24 Al Jazeera. „Chad to join raft of withdrawals from International Criminal Court“ a „What drove Venezuela's decision to leave the ICC?“ aljazeera.com, 27. 7. 2026; Předsednictví Shromáždění smluvních států. Prohlášení k odstoupení Čadu a Venezuely. asp.icc-cpi.int, 7. 8. 2026.

25 Koalice pro ICC. „Wave of Withdrawals and New US Campaign Threaten Victims' Access to Justice.“ coalitionfortheicc.org, 2026.

26 RNZ. „Naoero tell UN it will withdraw from ICC.“ rnz.co.nz, 2026; Předsednictví Shromáždění smluvních států. Prohlášení k odstoupení Naoera. icc-cpi.int, 30. 9. 2026; AP. „Nauru, the world's 3rd-smallest country, changes its name to Naoero.“ 2026.

27 Generální tajemník OSN jako depozitář. Notifikace C.N.251.2026, C.N.264.2026 a C.N.378.2026 k Římskému statutu. treaties.un.org, 2026.

28 Euronews. „Hungarian lawmakers vote to reverse exit from ICC initiated by Orbán.“ euronews.com, 27. 5. 2026; ICC. „The International Criminal Court welcomes the decision of Hungary to remain a State Party to the Rome Statute.“ icc-cpi.int, 2026.

29 UN News. „International Criminal Court Prosecutor Karim Khan dismissed.“ news.un.org, 24. 7. 2026; ICC. Tisková zpráva o zvláštním zasedání Shromáždění smluvních států. icc-cpi.int, 24. 7. 2026.

30 Al Jazeera. „ICC prosecutor Karim Khan removed over ‚political‘ sex abuse claims.“ aljazeera.com, 24. 7. 2026.

31 ICC. „About the Court“ – souhrnné údaje o případech a rozsudcích. icc-cpi.int, 2026.

32 ASIL. „ICC Sentences Abd-Al-Rahman to 20 Years' Imprisonment for Darfur Crimes.“ asil.org, 2025.

33 ICC. „Mahamat Said Abdel Kani found guilty of crimes against humanity committed in Central African Republic.“ icc-cpi.int, 23. 9. 2026.

34 ICC. „Kony case: ICC Pre-Trial Chamber III confirms the charges of war crimes and crimes against humanity; accused still at large.“ icc-cpi.int, 2025.

35 Jo, H.; Simmons, B. A. „Can the International Criminal Court Deter Atrocity?“ International Organization, 2016, a následná oprava (corrigendum). cambridge.org.

36 Dancy, G.; Montal, F. „Unintended Positive Complementarity: Why International Criminal Court Investigations May Increase Domestic Human Rights Prosecutions.“ American Journal of International Law, 2017.

37 ICC. Tisková zpráva o zatykačích na Vladimira Putina a Mariji Lvovovou-Bělovovou. icc-cpi.int, 17. 3. 2023.

38 ICC. Tisková zpráva o zamítnutí izraelských námitek a vydání zatykačů na Benjamina Netanjahua a Joava Galanta. icc-cpi.int, 21. 11. 2024.

39 ICC. Případ Duterte – rozhodnutí odvolací komory o pravomoci (22. 4. 2026), potvrzení obžaloby (23. 4. 2026) a stanovení začátku procesu na 30. 11. 2026 (27. 5. 2026). icc-cpi.int.

40 ICC. „ICC Pre-Trial Chamber II unseals four arrest warrants in the Situation in Afghanistan.“ icc-cpi.int, 5. 10. 2026.

41 The Irrawaddy. „What would an ICC arrest warrant for Myanmar's junta chief mean?“ irrawaddy.com; DVB. „ICC confirms Min Aung Hlaing presidency grants no immunity from arrest warrant.“ english.dvb.no, 2026.

Metodologická poznámka: Počty případů a odsouzení se mezi zdroji liší podle metodiky (počítání osob, nebo rozsudků; zahrnutí maření spravedlnosti). Článek vychází z oficiálních údajů ICC. Informace o motivaci odchodů a o stavu izraelských odvolání pocházejí částečně ze sekundárních zdrojů a jsou tak v textu označeny.

Stav ke dni 21. listopadu 2026.