Generál Andor Šándor stál v září 2001 v čele české vojenské zpravodajské služby. Čtvrt století po útocích na newyorská dvojčata hodnotí, co z nich zbylo: islámský terorismus se přesunul k osamělým útočníkům, západní války na Blízkém východě podle něj skončily rozbitými státy a konflikt s Íránem nedával smysl. Na Ukrajině nevidí prostor pro „spravedlivý mír“, jen pro tvrdé vyjednávání, dokud je Ukrajině co zachraňovat.
Čtvrt století po 11. září: největší hrozbou jsou osamělí vlci
Islámský terorismus zůstává hrozbou, zopakovat útok v rozsahu 11. září je ale podle Šándora velmi nepravděpodobné. Bezpečnostní opatření se zpřísnila, i za cenu zásahů do osobních svobod, zpravodajská spolupráce zesílila a vznikly mezinárodní policejní orgány. Al-Káida je zdecimovaná, Islámský stát přišel o své území a dnes působí hlavně v Africe, částečně stále v Iráku a Sýrii.
Skutečným problémem jsou osamělí vlci, lidé, kteří se radikalizují sami a útočí tím, co snadno seženou a s čím umí zacházet. Útočník v Barceloně si chtěl půjčit nákladní auto a nedostal ho, protože neměl řidičský průkaz. Bratři Carnajevové na bostonském maratonu si ale vystačili se dvěma tlakovými hrnci, šrouby, jednoduchou výbušninou a mobilním telefonem. Kdo si koupí tlakový hrnec, nikoho nezajímá, kdo si objedná deset tun hnojiva, dostane se do hledáčku. Čím obyčejnější prostředky útočník volí, a čím méně se projevuje na sociálních sítích, tím hůř se odhaluje. Příkladem je Nice, kde muž s nákladním autem na Anglické promenádě zabil 86 lidí a přes 450 zranil. Podle sestaveného profilu šlo o narušeného člověka, který se zradikalizoval velmi rychle a žádným velkým stoupencem Islámského státu nebyl.
Radikalizaci podle generála živí i způsob, jakým Západ vystupoval na Blízkém východě a který vzbuzoval dojem permanentní války s islámem. Jako příklad uvádí americký dron, který zasáhl stavení v Afghánistánu, kde se měli sejít polní velitelé Tálibánu. Ukázalo se, že šlo o svatbu a zahynulo sto lidí. Omluva je v takové chvíli podle něj málo. Evropské televize takové dopady nevysílají, Al-Džazíra nebo Al-Arabíja ano, i s mrtvými dětmi. Radikalizovat se pak dá doma nad laptopem, nikdo k tomu nepotřebuje mešitu, oficiální mešity jsou pod dohledem.
Útočníci z 11. září žili v Německu
Část útočníků z 11. září žila delší dobu v Německu, podle otázky moderátorky zhruba půl roku. Šándor nechce tvrdit, že tam byli všichni z devatenácti, a neví ani, jak se tam projevovali. Otázka, jak tehdy fungovala německá kontrarozvědka a proč nenašla žádné stopy, je ale podle něj namístě. Zpětně se to nejspíš zkoumalo, do médií se to však nedostalo.
Afghánistán: dvacet let a návrat Tálibánu
Po 11. září přišly války proti terorismu, Afghánistán a Irák. V Afghánistánu Západ svrhl Tálibán, aby se po dvaceti letech vrátil. Západ o Tálibánu mluvil jako o teroristech, a přehlížel, co mu vzkazoval: „Vy máte hodinky, my máme čas.“ Tedy odejděte, tady nemáte co dělat, je to naše země. Karzájova vláda navíc nebyla populární a její lidé rozkradli, co mohli. Pro ženy a vzdělání se možná trochu otevřela stavidla, zásadní proměnu společnosti ale dvacetiletá přítomnost Západu nepřinesla. Šándor se hlásí k odpůrcům sociálního inženýrství, které vyváží demokracii na lafetách tanků tam, kde ji nechtějí ani neznají.
Afghánská armáda, kterou Západ léta cvičil a chválil, na motivované bojovníky Tálibánu na mopedech a motorkách nestačila a bojovat ani nechtěla. Způsob, jakým Joe Biden stáhl americkou armádu, označuje za otřesný: spojenci se ptali, kde jsou Američané, a dozvěděli se, že už tam nejsou. Byl to podle něj koordinovaný zběsilý úprk.
Po válce je každý generálem, připouští Šándor, ale ve svých článcích z let 2010, 2012 a 2014 psal, že mise je marná. V Afghánistánu padlo čtrnáct českých vojáků a jejich blízcí se podle něj musí ptát, k čemu to bylo. Smést Al-Káidu a zničit její výcvikové tábory, jimiž prošlo šedesát až sedmdesát tisíc bojovníků, smysl mělo. Pak ale měl Západ zemi nechat být. Kdo zemi napadne, rozbije ji a staví tam napodobeniny demokracie, dočká se, že si lidé zvolí někoho horšího, a jeho exitová strategie znamená nechat zemi v horším stavu.
Irák a Libye: rozbité státy bez vítěze
Zemi, které by americký zásah vyloženě prospěl a která by přijala západní demokracii za svou, generál nezná. Jediný vedlejší přínos invaze George Bushe mladšího do Iráku vidí v Libyi: Kaddáfí se polekal, že bude další na řadě, a začal se Západem spolupracovat, mimo jiné na vyšetřování atentátu na jumbo jet nad Lockerbie.
Pak ale Francouzi a Britové dělali letectvo povstání proti Kaddáfímu, přičemž jim podle Šándora už po několika dnech docházela munice. Kaddáfího povstalci brutálně zabili a Libye je od té doby rozvrácená. Pobřeží nemá kdo hlídat a přes zemi proudí migrační vlny z jihu. Francie a Británie by si proto podle generála měly rozdělit uprchlíky mezi sebe, klidně v poměru 70 : 30 nebo 60 : 40, protože tu práci dělat vůbec nemusely. Kaddáfí ani Saddám Husajn nebyli demokraté, ale nikoho z nás neohrožovali. Jaký smysl mělo jejich země rozbít?
Válka s Íránem a odchod Američanů z Perského zálivu
Válka s Íránem, kterou Spojené státy rozpoutaly 28. února, podle generála nemohla být v americkém zájmu. Loni v červnu, po dvanácti dnech bombardování, Donald Trump prohlásil, že íránský jaderný program vymazal z povrchu Země. V únoru se pak ze stejného důvodu útočilo na něco, co podle jeho vlastních slov už neexistovalo.
Z Iráku mají Američané koncem září úplně odejít. Zda to posílí Islámský stát, si generál odhadnout netroufá. Připomíná, že Islámský stát vznikl z logiky oko za oko: po pádu Saddáma Husajna a jeho menšinových sunnitů převzala moc šíitská většina, rozpustila armádu i stranu Baas a pronásledovala představitele starého režimu. Mosul pak padl jako domeček z karet, i když se čekalo, že velké město zhruba třem tisícům bojovníků odolá. Odstraněním Saddáma posílil šíitský islám i Írán, což musí být jasné každému studentovi prvního ročníku, jen ne těm, kdo invazi zahájili.
Američané podle Šándora budou muset omezit přítomnost na celém Blízkém východě, především v Perském zálivu. Ropné monarchie spoléhaly na americké bezpečnostní záruky, jenže Spojené státy nedokázaly ochránit ani vlastní základny, natož zabránit bombardování Kuvajtu, Spojených arabských emirátů a dokonce Ománu, nejbližšího íránského partnera. Írán bude na odchod Američanů tlačit a hlavním tématem dohody je dnes otevření Hormuzského průlivu. Írán byl podle generála mnohem úspěšnější, než se připouští: Američané měli přijít o padesát až šedesát letadel. Zároveň potopili celé íránské námořnictvo a zničili téměř celé letectvo.
Ukázalo se ale, že žádné bombardování nikoho nepřinutí ke kapitulaci. Čekat, že se Íránci vzbouří proti teokratickému režimu Chameneího a revolučních gard, když Donald Trump hrozí vymazáním celé civilizace, je podle Šándora iluze. Lidé v takové situaci bojují o přežití. Informace o ztrátách jsou utajované, v Americe ale z Pentagonu vyleze všechno, i to, že docházejí interceptory do Patriotů a THAAD. Proto je generál bere jako docela spolehlivé.
Spravedlivý mír je nesmysl, podmínky diktují vítězové
Moderátorka převádí afghánskou otázku na Ukrajinu: může Volodymyr Zelenskyj ukončit válku za ruských podmínek, tedy vydat Donbas, uznat obsazená území a vzdát se NATO? Pak by se každý ptal, proč umírali další tři čtyři roky, když podobné podmínky ležely na stole už v roce 2022. Pro Zelenského by to podle Šándora bylo politicky smrtící. Nevysvětlí kapitulaci za situace, která je pro Ukrajince mnohem nepříznivější než tehdy.
Pojem spravedlivý mír, se kterým se v éteru žongluje, je podle generála nesmysl. Podmínky vždycky diktují vítězové. Kompromisu lze dosáhnout jen jednáním a Západ má Rusku co nabídnout, například uvolnění sankcí, aby výsledek války nebyl pro Ukrajinu tak ponižující. Pokud bude Ukrajina totálně rozbitá, kdo ji opraví, kdo zaplatí a vrátí se vůbec Ukrajinci z Polska, Německa a Slovenska? V době rozpadu Sovětského svazu měla Ukrajina 52 milionů obyvatel, dnes jich na jejím území žije podle generála 26 až 28 milionů. Budoucnost ukrajinského národa vidí temně a čeká nefunkční stát. Rusové už podle něj blokují Oděsu a Čornomorsk a z Ukrajiny v podstatě udělali vnitrozemský stát. Co teprve, až dobudou Oděsu?
Dohoda z Anchorage, Evropa a Trump
Aby mír Zelenskyj obhájil, musely by být podmínky výhodnější než na jaře 2022. Jinou možností by byly volby za války a nástupce, třeba Fedorov, který by hrál s čistými kartami. O tom se podle Šándora skutečně spekuluje. Rámec dohody byl přitom jednoduchý: Američané a Rusové se v Anchorage nějak domluvili a Putin udělal ústupky, nechtěl celé Záporoží ani Cherson. Rubio sice tvrdí, že žádná dohoda podepsána nebyla, strany si ale podle generála plácly a Trump by ji prosazoval. Západní Evropa se však postavila proti tomu, aby Zelenskyj za těchto podmínek mír podepsal, a slíbila mu podporu, dokud to půjde. Jaký bude výsledek, si pesimisté umějí domyslet.
Oba ve studiu by si možná přáli, aby Ukrajina vyhrála, Šándor ale odmítá, aby přání bylo otcem myšlenky, a obává se, že bude hůř. Už i bývalý velitel ukrajinské armády Zalužnyj přiznává, že údery do ruského vnitrozemí vyvolávají stále brutálnější odvetu. Trump dnes žádá Ukrajinu, aby neútočila na ruské rafinérie, přestože to loni sám schválil. Moderátorka namítá, že loni ještě nebyla válka s Íránem. Kdyby Trump útoky opravdu nechtěl, stačí podle generála zavolat Hegsethovi nebo Ratcliffovi do CIA a přestat Ukrajincům předávat zpravodajské informace. Den po Trumpově žádosti přišel další ukrajinský útok na rafinérie, a Zelenskyj s podporou Evropy tak zjevně nemá pocit, že se musí Trumpovi podřídit.
Trump navíc Zelenského obviňuje, že kvůli němu stojí galon nafty u pumpy přes šest dolarů. To podle Šándora není pravda. Za drahé palivo může Hormuzský průliv, potíže v Bab al-Mandabu, poškozený ropovod v Saúdské Arábii, tedy nešťastná válka s Íránem, kterou na Zelenského svést nelze. V přepočtu jde o nějakých 33 korun za litr, cenu, za kterou by v Česku byl každý rád.
Sílící rétorika a Evropa bez vyjednavače
Nová jednání podle generála k rychlému míru nevedou, ruská rétorika naopak přitvrzuje. Lavrov označil kroky Německa za vyhlášení války Rusku, a to je argument, který na ruské voliče zabírá: znovu nás ohrožují německé tanky. Putin na jednání BRICS prohlásil, že jakákoli přítomnost západoevropských vojsk na Ukrajině, ať jako přímá bojová podpora, nebo třeba při střídání ukrajinské armády na hranici s Běloruskem, je vyhlášením války.
Pro další Putinův postup budou podle Šándora důležité volby do Státní dumy. Vítězství Jednotného Ruska nikdo nezpochybňuje, Putin si ale změří jeho podporu a paradoxně mu to může uvolnit ruce ke kompromisům. Proto se prý nijak zásadně nevyjádřil, když ho navštívili Witkoff s Kushnerem, ani předtím, když do Moskvy zavítal ředitel CIA Ratcliffe. Čekal na volby a nechtěl poškodit jejich výsledek.
Jednat by bylo dobré, jenže Evropská unie stále nedokáže vybrat jednoho člověka, který by za Evropu jednal s Američany i s Ukrajinou. Klidně by to mohla být Meloniová, jen ne Kaja Kallasová, kterou by do Moskvy ani nepustili. Moderátorka připomíná polského ministra zahraničí Sikorského, podle kterého by Rusko porazili za pár týdnů, a slovo mír od evropských státníků neslyší. Sikorského Šándor vážně nebere, po Majdanu podle něj líčil telefonát od Putina a pak přiznal, že si ho vymyslel. Polsko má dobrou a dobře vyzbrojenou armádu, podle generála víc zbraní než vojáků, chybí mu ale bojová zkušenost, kterou dnes mají jen Rusové a Ukrajinci. Stejně tak Lavrovův výrok, že by si s Varšavou poradili raz dva, považuje za zbytečnou eskalaci.
Když Ukrajina nemůže Rusko porazit ani ho odsunout, jaký má smysl pokračovat? Úvahy o ženách v první linii řešením nejsou. Ukrajinská armáda má obrovský problém s lidmi, jak ukazují otřesné záběry mužů vlečených do aut. Mobilizaci se podle generála vyhnuly asi dva miliony lidí a po ukrajinském území se pohybuje na dvě stě tisíc dezertérů. Pokud Rusko zmobilizuje dalších tři sta až pět set tisíc vojáků, bude to podle Šándora finální rána. Neříká to z náklonnosti k Rusům: ukrajinská armáda v současném stavu opotřebovací válku, ve které Rusko brutálně tlačí, už neutáhne.
Čína, Indie a válka bez příměří
Čína je podle generála jednou ze tří supervelmocí, Indie má z atributů velmoci jen počet obyvatel a velkou hru hrát nemůže. I jejich hlas by navíc musel někdo chtít slyšet a vytvořit širší rámec jednání. Čína by do něj měla co mluvit a snaží se udržovat dobré vztahy s Ukrajinou i s Ruskem. Indie tím spíš s Ruskem, protože jí Rusko vytváří protiváhu Číně ve vzájemných sporech.
Rusové ale dávají najevo, že i během jednání se bude bojovat. Na příměří nepřistoupí z jednoho prostého důvodu: nechtějí Ukrajincům dát čas se nadechnout, přeskupit a přezbrojit, protože vědí, pod jak velkým tlakem ukrajinská armáda je.
Závěr
Šándorův pohled spojuje všechna témata jedna nit: vojenská síla bez realistického politického cíle podle něj končí rozbitými státy, ať šlo o Afghánistán, Irák, Libyi, nebo válku s Íránem. Na Ukrajině proto nevěří v přání, ale v jednání. Čím déle se odkládá, tím horší podmínky Ukrajinu čekají.
