Tchaj-wan: cesta linkou místo speciálem
Předseda Senátu Miloš Vystrčil se chystá na Tchaj-wan, ačkoli vláda odmítla poskytnout státní letadlo. Sám Vystrčil označil toto rozhodnutí za nůž do zad — především podnikatelům a zástupcům vědy, kteří měli misi doprovázet. Filipi výrazná slova odmítá jako zbytečnou rétoriku: pokud chce Vystrčil letět, ať letí komerční linkou — a nic se tím nemění. Spor o letadlo je marginální záležitost.
Z hlediska Číny je přitom zcela lhostejné, zda předseda Senátu přiletí speciálem nebo běžným spojem. Návštěva druhého nejvyššího ústavního činitele České republiky na Tchaj-wanu je návštěvou, a to bez ohledu na způsob dopravy. Čína od takové cesty žádné dramatické prohlášení nečiní. Filipi sice nevylučuje, že se Peking ohradí, ale nepovažuje to za pravděpodobné — vztahy s Čínou se kvůli tomu nezhorší.
Za sporem stojí i širší kontext: česká vláda se podle ní posouvá z dřívější hodnotové zahraniční politiky k politice národních zájmů. Vystrčilova cesta je z tohoto pohledu pozůstatkem jiné éry. Vystrčil sám přitom o sobě na Tchaj-wanu prohlásil: „Jsem Tchajwanec" — heslo, které Filipi komentuje s ironickým odstupem jako módní identifikaci.
Útok na Írán: k dalšímu masivnímu zásahu nedojde
Na Blízkém východě platí příměří mezi USA a Íránem i mezi Izraelem a Libanonem. Filipi nepovažuje za pravděpodobné, že by došlo k dalšímu masivnímu vojenskému útoku — nasazení pozemních vojsk vidí jako téměř nemožné. Nejkritičtějším momentem jsou nejbližší dny, kdy se musí Írán dohodnout na složení vyjednávací delegace, zatímco z americké strany stále ještě nikdo nevyrazil.
Zprostředkovatelem jednání je tentokrát Pákistán, nikoli Švýcarsko ani Evropa. Za tím stojí logika: Pákistán je jaderná mocnost, která uzavřela bezpečnostní dohodu se Saúdskou Arábií, a Trump ve Saúdské Arábii vidí klíčového hráče celé své blízkovýchodní strategie. Evropa je z tohoto procesu zcela vyřazena — Trump ji vnímá jako do značné míry neschopnou. Filipi tento posun hodnotí pragmaticky: tak to prostě je.
Americká delegace zahrnuje Steva Witkoffa a Jareda Kushnera. Klíčovou otázkou zůstává, s kým budou Američané jednat na íránské straně. Írán není monolitický: stojí tam vůči sobě revoluční gardy, íránské ministerstvo zahraničí a pragmatičtější křídlo politiky. Ani sami Íránci prý zatím nevědí, kdo z nich bude vyjednavačem.
JD Vance versus Marco Rubio: kdo odrazoval od útoku
Viceprezident JD Vance zastával vůči útoku na Írán jiný postoj než ministr zahraničí Marco Rubio. Filipi potvrzuje, že má informace v tomto smyslu — ostatně i CIA útok nedoporučovala. Vance, který se nyní na vyjednáváních přímo podílí, je podle ní postava chytrá a s názory, jež by mohly vést k dobrému výsledku.
Václav Klaus v jednom ze svých rozhovorů naznačil, že pokud by převážil Vanceův vliv nad Rubiovým, k útoku by nikdy nedošlo. Filipi tento pohled sdílí. Vance je zmiňován jako potenciální kandidát na příštího amerického prezidenta — Filipi tuto variantu ani nevylučuje, ani nepotvrzuje. Stejně tak Rubio.
Trumpovo přiznání, že prvoútok na íránská jaderná zařízení „byl úspěšný", Filipi nepovažuje za dostatečné vysvětlení nutnosti pokračovat. Politici vydávají prohlášení, která ne vždy odpovídají realitě — útok zřejmě nebyl tak účinný, jak bylo prezentováno, a situaci bylo třeba řešit dál. Írán jako civilizace pracuje s myšlenkami na staletí, nikoli na čtyřletá volební období — a s tím se americká delegace musí vyrovnat.
Saúdská Arábie, Čína a horká diplomacie v pozadí
Trumpova blízkovýchodní politika se opírá o Saúdskou Arábii jako klíčového partnera. Filipi připomíná, že hned po prvním i druhém inauguraci byla Saúdská Arábie první zastávkou Trumpovy zahraniční cesty. Cílem je vytvořit regionální bezpečnostní architekturu bez evropského diktátu hranic — Trump odkazuje na selhání Sykes-Picotovy dohody jako příkladu, proč evropský přístup k Blízkému východu nefungoval.
Čína hraje v celém procesu klíčovou roli: zprostředkovala v roce 2023 dohodu mezi Saúdskou Arábií a Íránem, je velkým ekonomickým partnerem celého regionu a nemá zájem na ponížení ani jedné strany konfliktu. Trump má v dohledné době navštívit čínského prezidenta. Filipi připomíná, že veřejnost vnímá jen jednotlivá Trumpova prohlášení, zatímco v pozadí probíhá intenzivní telefonická a diplomatická aktivita — mezi Pákistánem, Tureckem, Egyptem, Washingtonem, Čínou i Moskvou.
Rusko je v celé situaci spíše v pozadí, těží ze stoupajících cen ropy, ale nemá rozhodující páku. Filipi odmítá pesimistický scénář o konci levného života — a říká, že si tuto naději říká sama pro sebe.
