Írán sázel na jedinou kartu, která mu po měsících války zbyla: na Hormuzský průliv. Kdo drží úžinu, kudy teče ropa pro celý svět, ten může vydírat. Jenže tankery dnes průliv obcházejí podél ománského pobřeží, vývoz z Perského zálivu se blíží předválečné úrovni a íránský export ropy spadl na nulu. Washington proto odmítl první nabídku Teheránu a čeká na lepší. Do toho přišlo zatčení pěti mužů u britské základny, odkud startují americké bombardéry na Írán.
Pět zadržených u základny, odkud létají bombardéry na Írán
Britská protiteroristická policie zadržela pět mužů podezřelých z terorismu a trestných činů s výbušninami poblíž letecké základny v Anglii, kterou Spojené státy využívají k úderům na Írán. Donald Trump spolupráci s Británií chválí: podezřelé prý dlouho sledovali a muži se chystali napáchat velké škody.
Nathan Sales, v Trumpově prvním funkčním období velvyslanec pro zvláštní úkoly a koordinátor boje proti terorismu na americkém ministerstvu zahraničí, očekává, že vyšetřovatele bude nejdřív zajímat, zda v plánu neměl prsty Írán. Důvod by měl pádný – základna slouží kampani proti íránskému režimu. Na podezřelé upozornil místní farmář. V půl druhé ráno narazil na muže v maskách a kuklách, kteří se rozprchli do polí, a část z nich běžela směrem k základně.
Z případu plyne vzkaz všem americkým základnám v regionu: žádné zázemí není vůči teroru imunní. Zpravodajské služby jsou první linií obrany, stejně důležitá je ale ostraha perimetru a bdělost stráží.
Íránská nabídka: otevřený průliv za ekonomické ústupky
O víkendu vyslal Teherán do světa ministra zahraničí a prezident poskytl dva rozhovory. Nabídka zněla takto: Írán znovu otevře průliv, lodě jím po dobu sedmidenních jaderných rozhovorů proplují volně a na stole bude všechno. Výměnou žádá ekonomické ústupky. Trump odmítl, v jednání se ale pokračuje.
Sales rozhodnutí považuje za správné. Íránci už několikrát slíbili průliv otevřít, a jakmile byl papír podepsán, začali znovu střílet na obchodní lodě. Sliby dávají a porušují. Washington má teď v ruce silnou páku: íránská ekonomika je ve volném pádu, zatímco dodávky energií od spřátelených zemí jižní částí průlivu se blíží předválečné úrovni. Nejlepší je nechat tlak působit a nebrat první nabídku, kterou Teherán položí na stůl.
Výhrady z vlastního tábora: válka těsně před volbami
Ani v táboře, který Trumpa jinak hájí, neplatí válka s Íránem za bezchybný tah. Nebylo moudré jít do války těsně před volbami v polovině prezidentského období a ceny benzinu jsou nesnesitelné. Cíl je jasný: ukončit válku s Íránem, ukončit válku na Ukrajině a žádné nové války nezačínat. V ideálním případě by Amerika zrušila všechny své základny na Blízkém východě a nechala region, ať se o sebe postará sám.
Místo toho přichází sázka na „nepotopitelnou pevnost Ameriku“ na západní polokouli – Kubu, Grónsko, nové americké základny a Venezuelu. Pro zklamané Trumpovy voliče platí jednoduchá rada: dům nezachráníš tím, že ho podpálíš. Kdo nesouhlasí s některými rozhodnutími vlády, má bojovat zevnitř.
Ropa: Trump slibuje zlevnění, Bessent počítá poslední barely
Trump slibuje, že ropa prudce zlevní, jakmile se Írán vzdá a válka skončí – a to má být brzy. Podle něj je ropa už teď levnější než za Bidenovy vlády a předchozí noci se z regionu vyvezlo rekordní množství ropy, víc než před válkou.
Ministr financí Scott Bessent počítá s tím, že na moři zbývá už jen zhruba 15 milionů barelů íránské ropy. Během příštích dvou týdnů podle něj Írán dodá Číně poslední zásilky a pak už nebude mít čím obchodovat.
Bitva o Hormuz: Írán přišel o hlavní páku
Hormuz je teď nejdůležitějším bojištěm světa a právě kvůli němu Trump o víkendu odešel od jednacího stolu. První pravidlo vyjednávání zní: jakou máš páku? Írán si myslel, že jeho pákou je průliv. Jinou nemá. Balistické rakety mu docházejí, armáda, letectvo ani námořnictvo už nejsou schopné vážného úderu na Spojené státy či sousedy a zbývá jen válka teroru – tu a tam vypálená raketa. Na takové strategii se vyjednávat nedá. Teheránu tak zůstávají dvě karty: průliv a jaderný program.
Čísla mluví jasně. Toky ropy přes Hormuz se vrátily na dvě třetiny předválečné úrovně a analýza, která se šíří na síti X, uvádí, že provoz v průlivu dosahuje 92 procent předválečného stavu a vývoz ropy z Blízkého východu zhruba 94 procent. Autor přitom Trumpovým fanouškem není a nikdo mu za příspěvek nezaplatil. Jeho závěr: íránský režim ztratil nad průlivem kontrolu.
Kyvadlové tankery podél ománského pobřeží
Zlom přinesly Spojené arabské emiráty, které odmítly nechat se Íránem držet jako rukojmí. Státní ropná společnost ADNOC zavedla na jaře takzvaný Hormuz Shuttle, kyvadlovou dopravu ropy. Začínala s 11 loděmi: menší, rychlé a obratné tankery vozí surovou ropu z Perského zálivu do Ománského zálivu, tam ji přečerpají na velké tankery a vracejí se pro další náklad. Proplouvají mimo dosah íránských sil, které by běžný tanker dokázaly zničit. Funguje to jako vláček na letišti, který jezdí pořád dokola po krátké smyčce.
Do září se podle citované analýzy model naučily kopírovat i Saudi Aramco a Kuvajt a v kyvadlové dopravě jezdí 116 plavidel. Ve dne v noci se drží u ománského pobřeží místo středního pruhu a „íránské mýtné brány“. ADNOC má navíc volnou kapacitu, takže za slušný poplatek vozí i ropu z Iráku. Levné to není: naložení dvou milionů barelů přijde zhruba na 85 milionů dolarů. I proto zdražuje benzin – Írán vyhnal nahoru pojistné i náklady na přepravu.
Saúdové mezi Hormuzem a Húsíy
V posledních týdnech se nejvíc mluví o tlaku na saúdský vývoz. Saúdové ho v březnu obnovili tím, že ropu přesměrovali na západ, k Rudému moři. Teď ale vypukla nová válka v Jemenu a Húsíové se snaží tuto cestu zablokovat. Rijád krátce zkoušel posílat ropu na sever přes Suezský průplav, jenže to bylo neúnosně drahé. Saúdové se proto vrátili ke kyvadlové dopravě kolem Ománu, amerického spojence.
Trumpův hotel v Ománu jako signál
Právě tady začíná válka s Íránem dávat smysl. V Ománu vyrůstá luxusní rezort Trump International pod Trumpovou značkou a rodina podniká na Blízkém východě ve velkém. Kdo by stavěl hotely v regionu, kde čeká Armagedon? Za investicemi je plán region stabilizovat.
Írán byl vždy destabilizující silou. Ať si o válce kdo myslí cokoli, íránský režim je pro svět zlem, ne dobrem. Připomínkou jsou američtí veteráni války proti terorismu, kteří přišli o nohy, oči nebo utrpěli poranění mozku po výbuchu nástražných výbušnin. Za útoky podle tohoto čtení stál Írán. Režim ubližoval vlastním lidem i Američanům. Kdyby ale Washington chtěl celý region srovnat se zemí, nestavěl by tam Trump hotely. Obrázek pokoje s bazénem a výhledem na průliv plný tankerů, který ve vysílání koluje, je ovšem výtvor umělé inteligence.
Íránská ekonomika na kolenou
Íránský vývoz ropy je na absolutní nule. Země se dusí a hyperinflace už přišla, roste i nezaměstnanost. Z Íránu přicházejí zprávy, že davy lynčují generály Revolučních gard a po venkově pronásledují ty, kdo lidi dlouho terorizovali. Co chystá CIA, není jasné, příští měsíce ale zřejmě budou dramatické.
Závěr citované analýzy zní: Íránu se průliv zavřít nepodařilo, kyvadlový systém roste a čas hraje proti Teheránu. Lidé se v každé epoše bouří a mstí svým vládcům ze stejných důvodů – když mají hlad, když nevěří, že se jejich děti budou mít lépe, když přijdou o střechu nad hlavou a vidí, že vláda nejedná v jejich zájmu.
Jednání v New Yorku a poslední karta: jádro
Proto Trump tvrdí, že se celý svět zastavil a Írán prosí o jednání. Íránci o ně žádali už o víkendu a rozhovory pokračují i teď. Američtí vyjednavači Kushner a Witkoff jsou v New Yorku, kde zůstali i íránský ministr zahraničí a prezident. Proč by zůstávali ve „Velkém satanovi“? Protože se chtějí vrátit domů s dohodou.
Trump už jednou memorandum podepsal – a Írán dál útočil na lodě. Teď mu průliv jako nástroj vydírání vzal. Zbývá poslední karta: jaderný program. Írán má schopné vědce a uran dokáže obohacovat až na 60 procent, a to na jadernou bombu stačí. Laboratoře jsou přitom mimo dosah amerických bomb, dobýt by je šlo jen pozemní invazí. Pokud Trump nedosáhne jejich uzavření, příchodu inspektorů a kontroly nad programem, bude za pět let další prezident čelit stejně agresivnímu Íránu. Ten by peníze z ropy nacpal do dalších dronů Šáhid a balistických raket a obohacoval by dál, aby mu už nikdy nikdo nemohl udělat to, co teď.
Poučením je historie: špatná rozhodnutí po první světové válce vedla přímo k druhé. Kdo nechce válku s Íránem, nechce ani její druhé dějství – a proto je třeba práci dokončit. Znamená to vzít Íránu kartu Hormuzu, zhroutit jeho ekonomiku a zajistit, aby přestal být hrozbou pro celý region.
Fairford: podezřelí na kauci
Těžko uvěřit, že by Írán neměl nic společného s pěticí mužů zadržených u dodávek poblíž základny RAF Fairford, kterou využívá britské královské letectvo i letectvo USA. Odtud startují bombardéry B-1 Lancer, které bombardují Írán. Britský premiér Andy Burnham vyzval veřejnost, aby nespekulovala, dokud úřady nezjistí všechna fakta. Faktem ale je, že podezřelí jsou ráno zase venku – propustili je na kauci.
Nesedí ani oficiální verze. Trump tvrdí, že podezřelé dlouho sledovali a o napojení věděli, zprávy přitom říkají, že je odhalil až farmář, který zavolal policii. Je-li první linií obrany náhodný svědek, nevypadá to dobře. Jde o terorismus a Západ nesmí dopustit, aby Írán takový teror na jeho území prováděl nebo financoval. Na Západě dnes v bezpečí nejsme.
Závěr
Íránská blokáda Hormuzu, která měla svět přimět ke kapitulaci, se rozpadá. Kyvadlové tankery podél ománského pobřeží vracejí vývoz ropy z Perského zálivu k předválečné úrovni, íránský export je na nule a ekonomika v hyperinflaci. Washington proto nabídku Teheránu odmítl a počítá s tím, že čas pracuje pro něj. Poslední kartou Íránu zůstává jaderný program a bez jeho kontroly by válka skončila jen odkladem další. Zatčení u Fairfordu zároveň ukazuje, že konflikt se nemusí odehrávat jen v Zálivu – a že ani daleké základny v Evropě nejsou v bezpečí.
