Slovenský ministr zahraničních věcí Juraj Blanár hájí politiku, která nikoho předem neodepisuje: s Bruselem, Washingtonem, Moskvou i Pekingem je podle něj potřeba mluvit otevřeně a s respektem. V rozhovoru pro český rozhlasový pořad vysvětluje, proč Slovensko nebude platit zbraně pro Ukrajinu, proč žaluje Evropskou unii kvůli zákazu ruského plynu a proč považuje za pokrytecké, když unie kritizuje Bratislavu za energetické obchody s Ruskem, zatímco německé firmy tam dál vydělávají miliardy.
Válka bez vojenského řešení a drahá energie
Za poslední rok se podle Blanára nezměnilo hlavně to, co se změnit mělo: přístup k válce na Ukrajině. Ta trvá už pátý rok a potvrzuje se, že vojenské řešení nemá, jak slovenská vláda tvrdila od začátku, kdy Ruská federace v únoru 2022 porušila mezinárodní právo. Změnilo se naopak to, že Evropa vsadila na energetické zdroje mimo Rusko.
Mezitím ale přišla válka Izraele a Spojených států proti Íránu a ukázalo se, že náhrada není tak snadná, jak se slibovalo. Obchodní řetězce jsou v globalizovaném světě propojené natolik, že stačí jedno místo v Hormuzském průlivu a válka na Ukrajině, a ceny nafty i benzinu vyletí do nebeských výšin. Česko ani Slovensko tuto situaci nezpůsobily, ale její následky nesou obě země.
Politika všech čtyř světových stran
Politika čtyř světových stran, o které mluvil premiér Robert Fico při návštěvě u amerického prezidenta Donalda Trumpa, znamená v jedné větě respekt ke všem. Nedělit svět na lepší, nejlepší a nejhorší, protože každá země má právo rozhodnout, jakou cestou se vydá. Výhrad může být mnoho, ale respekt zůstává. Základem je multilateralismus, na kterém stojí i Organizace spojených národů.
Proti tomu se dnes zvedá vlna, podle níž musí všichni zastávat jednotný názor, i kdyby byl chybný. Takovou zkušenost mají Slováci i Češi z doby sovětského vlivu. Otevřená diplomacie do všech světových stran může vrátit respekt k mezinárodnímu právu, které se dnes porušuje víc než kdykoli od druhé světové války. Na zářijovém Valném shromáždění OSN zaznělo, že ve světě běží přes šedesát malých i velkých konfliktů.
Může si pětimilionová země dovolit suverénní zahraniční politiku, i když se tím dostává do sporů se spojenci? Podle Blanára ano. Evropská unie je sdružení suverénních států, které se dohodly na spolupráci v určitých oblastech, ale suverenitu neztratily. Malý nebo střední stát může mít přátelské vztahy se všemi a bez komunikace to nejde, i s těmi, s nimiž se ve všem neshodne.
Slovensko tak komunikuje se spojencem, Spojenými státy, přestože jim jasně vytýká porušení mezinárodního práva při útoku na Irák i při útoku na Venezuelu, který podle Blanára fakticky znamenal únos jejího prezidenta. Stejně tak Rusko porušilo mezinárodní právo invazí na Ukrajinu, kontakt s ním je ale nutné udržovat, protože o tom diplomacie je. Spojené státy s Ruskem diplomatické vztahy udržují a odebírají od něj uran i palivo pro jaderné elektrárny, a nikdo je nekritizuje. Unie je pro Slovensko životní prostor a nejlepší projekt, jaký kdy vznikl, ale to neznamená mlčet, když se věci vyvíjejí špatně.
Unie suverénních států, ne diktát velkých
Je to ještě táž unie a táž aliance, do které Slovensko vstupovalo? Blanár zdůrazňuje, že Evropská unie je jedinečný projekt postavený na mírových základech: vznikla po druhé světové válce v Evropě, kde se zrodily dva nejstrašnější světové konflikty, a přinesla mírové soužití. Slovensko ale vstupovalo do společenství s jasnými pravidly, které stálo hlavně na vzájemném obchodu a jedinečném společném trhu.
Postupně se objevila témata, o kterých při vstupu nebyla řeč, a vliv členství se oslabuje. Někdo dokonce zvažuje zrušení práva veta. Pak by ale menší země jezdily do Bruselu jen jako statisté a rozhodovaly by o nich velké státy. Unie byla silná právě tím, že řadu věcí řešila konsenzem a dokázala konkurovat Spojeným státům i Číně. To se dnes ztrácí. Podobně je to s NATO: první články Severoatlantické smlouvy mluví o přátelských vztazích a mírovém řešení sporů, a to se dnes podle Blanára vůbec nenaplňuje.
Problém není unie, ale její vedení
Blanár odlišuje unii jako projekt od jejího vedení. Kritika slovenské vlády míří na Evropskou komisi a komisaře, jako jsou Kaja Kallasová a Ursula von der Leyenová, i na Evropskou radu. Projekt je dobrý, jen se pod současným vedením ubírá špatným směrem a předvádí salto mortale: jednou je jádro špatné a všechno se má zavřít, pak je zase dobré, a říká to tatáž předsedkyně Komise.
Unie, která v roce 2012 dostala Nobelovu cenu za mír, v diplomacii od začátku selhala. Nechala se vtáhnout do války na Ukrajině, kterou podporovala hlavně Bidenova administrativa a tehdejší britské vedení. Dnes se ocitla v situaci, kdy se Amerika stáhla, dodává zbraně a vydělává na nich a s Ukrajinou uzavřela velmi výhodnou smlouvu o těžbě nerostných surovin, ze které si dodané zbraně zaplatí. Evropská unie mezitím platí všechno.
Slovensko se toho účastnit nebude. Premiér na Evropské radě jasně řekl, že Bratislava konflikt finančně podporovat nebude, a nepřistoupila ani na ručení za půjčku 90 miliard eur, z níž 60 miliard půjde na nákup zbraní a 30 na chod samotné Ukrajiny. Slovensko chce, aby se v unii konečně našel někdo, kdo pojede do Moskvy jednat o evropských zájmech. Ukrajina není členem Evropské unie ani NATO a podle Blanára členem aliance být nesmí, jinak by to vedlo ke světovému konfliktu.
Soused ve válce: solidarita i vlastní zájmy
Slováci podle ministra utrpení obyčejných Ukrajinců chápou. Hned po útoku otevřeli hranice a přes slovenské území prošlo víc než 2 miliony uprchlíků. Na Slovensku žije 150 tisíc Ukrajinců s dočasným pobytem, kterým stát poskytuje zdravotní, sociální i vzdělávací služby; do slovenských škol chodí 17 tisíc ukrajinských dětí. Slovensko pomáhá i humanitárně, s odminováním, nesmrtící pomocí, přístroji pro nemocnice a hlavně elektřinou, když po útocích na infrastrukturu přijde na Ukrajině výpadek. Rozšiřuje a opravuje také přeshraniční energetická i silniční propojení.
Ukrajina ale musí brát ohled i na slovenské zájmy. Na přelomu let 2024 a 2025 bez argumentů zastavila tranzit plynu přes své území na Slovensko, přestože byly připravené varianty s plynem z Ázerbájdžánu. Slovensko ze dne na den přišlo o půl miliardy ročně za tranzit dál na západ, sama Ukrajina o 800 milionů. Později se pod záminkou útoku zastavily i dodávky ropy a Slovensko mělo velký problém ji dovézt. Vztah nemůže být jednostranný. Slovensko je přitom podle Blanára jedinou zemí unie, která s Ukrajinou pořádá pravidelná společná zasedání vlád; chystá se už čtvrté, zaměřené na konkrétní projekty, jak zmírnit následky války.
Němci v Rusku: 1 600 firem a obrat 25 miliard eur
Premiér Fico vyvolal rozruch výrokem, že se těší na den, kdy se kritici Ruska přihlásí o byznys v Rusku. Blanár se za něj staví a upozorňuje na to, co se zametá pod koberec. Letos se po přestávce od roku 2022 v plné síle zúčastnili němečtí podnikatelé ekonomického fóra v Petrohradu, pod hlavičkou Německo-ruské obchodní komory. Její šéf prohlásil, že je velmi důležité udržet s Ruskem vztahy, protože tam dodnes působí 1 600 německých firem. Loni podle Blanára dosáhly obratu 25 miliard eur.
Slovensku přitom Brusel vyčítá, že nákupem energií podporuje ruskou válku na Ukrajině, zatímco Němci tam generují takový obrat. Ukazuje se propast mezi vedením státu, který Ukrajinu vyzbrojuje, a pragmatickými podnikateli, kteří vědí, že jinak by Rusko zůstalo napospas Číně. Ta jen v prvním čtvrtletí letošního roku založila v Rusku 1 400 firem, které nahrazují odešlé západní společnosti. Až válka skončí, budou všichni stát frontu na normalizaci vztahů. Slovensko to, co Rusko udělalo, neschvaluje, ale Rusko tu zůstane stejně jako Ukrajina a nová železná opona nikomu neprospěje.
Bezbranné nebe a pomoc sousedů
Předchozí slovenská vláda darovala Ukrajině jediný protiletadlový systém S-300 a všechny stíhačky MiG-29, aniž by za ně Slovensko dostalo rovnocennou ochranu. Země tak zůstala vystavená riziku a Blanár viní z neúspěchu diplomacie současné i předchozí vedení unie. Mělo se jednat o tom, že Ukrajina v NATO nebude, a řešit spíš její případné členství v Evropské unii.
Díky vládě Slovensko nyní nakupuje a přebírá první protivzdušné systémy z Izraele a pokračovat v tom bude. Má 14 nových stíhaček ze Spojených států a chystá se koupit další čtyři. Blanár děkuje Česku i dalším sousedům z Visegrádské čtyřky, kteří slovenský vzdušný prostor chrání dodnes. Právě V4 přitom ještě nedávno všichni odepisovali jako minulost; tady se podle ministra ukázala skutečná solidarita a přátelství.
Drony, hybridní hrozby a chladná hlava
Při hodnocení hybridních hrozeb Blanár volá po zdrženlivosti. Na Slovensku policie koncem prázdnin zadržela cizince podezřelé z přípravy útoku na továrnu na drony. Vyšetřování podle ministra postupuje, jeden z podezřelých je ve vazbě na Slovensku, ale věc stále není jasná. Mezi zúčastněnými byli držitelé ukrajinských pasů i pasů jedné z pobaltských zemí.
Drony dnes zalétají na území států unie a NATO a ať jsou ozbrojené, nebo ne, porušují územní celistvost. Nikdo ale neví, jestli šlo o záměr Ruska, nebo o souboj Ukrajiny s Ruskem, při kterém jedna strana přebírá kontrolu nad drony druhé a odklání je jinam. Proto je potřeba dávat pozor, aby někdo s horkou hlavou kvůli dronu dopadlému do obytné čtvrti neaktivoval článek 5 a nerozpoutal konflikt, který nikdo nechce. Blanár oceňuje Polsko: když na jeho území dopadla raketa a zemřel tam i farmář, počkalo na výsledek vyšetřování a nakonec se ukázalo, že šlo o ukrajinskou raketu.
Unie podle něj musí konečně najít a dohodnout se na někom, kdo začne jednat, protože u stolu chybí. Mírová jednání vedou Spojené státy a Slovensko je podporuje; bez prezidenta Trumpa by vůbec nezačala. Američané si ale hájí hlavně vlastní zájmy a Evropa tam má zájmy také. Předseda Evropské rady António Costa vyzval diplomaty, aby navázali kontakt s Moskvou, a okamžitě sklidil posměch i kritiku.
Ruský plyn: smlouva do roku 2034 a hrozba arbitráže
Slovensko chce s Ruskem udržovat přiměřenou komunikaci, a proto Blanára čeká v pondělí jednání v Moskvě na zasedání smíšené komise. Hlavním tématem je ukončení nákupu ruského zemního plynu, o kterém nerozhodlo Slovensko, ale Evropská unie. Podle slovenské vlády v rozporu s evropským právem, protože se hlasovalo kvalifikovanou většinou a Slovensko bylo přehlasováno, ačkoli mělo jít o jednomyslné rozhodnutí. Slovensko proto Evropskou komisi žaluje u Soudního dvora EU.
Státní společnost SPP má podepsanou smlouvu na dodávky plynu z Ruska do roku 2034 na principu take or pay: i když plyn neodebere, musí ho zaplatit. Pokud Slovensko smlouvu nedodrží, hrozí mu arbitráž. Katastrofický scénář počítá s 16 miliardami eur, ten „optimistický“ s deseti. Pro srovnání: Slovensko dává na obranu přes 2 procenta HDP, zhruba 2,4 miliardy eur ročně. Proto musí s ruskou stranou otevřeně jednat a hájit národní zájmy, protože se do této situace nedostalo vlastní vinou, ale nezákonným a nesprávným rozhodnutím unie.
Propaganda na všech stranách
Veřejnost se v protichůdných informacích o útocích a provokacích snadno ztrácí, ať jde o vyšetřování výbuchu plynovodu Nord Stream 2, nebo o dron, který spadl v Lipsku. Blanár odpovídá, že při čtení válečných zápisků George Orwella má pocit déjà vu. Propaganda patří ke každé válce a dnes ji vede ruská i ukrajinská strana a také země, které Ukrajinu bezvýhradně podporují. Je to součást toho, čemu se dnes říká hybridní válka.
Propaganda zveličuje věci, které tak závažné nejsou, i když si pozornost zaslouží. I dron v Lipsku je provokace, kterou je třeba vyšetřit a přijmout opatření. Obyčejný člověk se ale v záplavě propagandy těžko orientuje. Na rozdíl od doby kolem druhé světové války má dnes přístup k mnoha otevřeným zdrojům, i když jsou cenzurované, a dokáže si udělat vlastní obrázek. Proto na Západě tolik klesá podpora vlád: lidé vidí, že realita je jiná, než jak ji vlády oficiálně popisují.
Pro unii je proto životně důležité co nejdřív začít jednat a jasně říct, že Ukrajina v NATO nebude. O vstupu do aliance rozhodují její členové, ne Ukrajina; o členství v unii se jednat dá. Bez komplexní vzájemné dohody to nepůjde. Orwellovy zápisky by podle Blanára měly být povinnou četbou pro všechny lídry, kteří dnes rozhodují o světovém pořádku.
Co dnes znamená být prozápadní
Pojmy prozápadní a proruský podle ministra ztrácejí obsah. Západ se kdysi vnímal jako prosperující svět s rostoucí ekonomikou, demokratickými hodnotami a pluralitou názorů. To se vytrácí, protože kdo dnes řekne něco, co nesedí hlavnímu proudu, je hned označen za prokremelského nebo putinovce. Pro Blanára znamená být prozápadní především členství v Evropské unii, jedinečném projektu, který přes osmdesát let bránil válečnému konfliktu uvnitř unie, když nepočítáme západní Balkán a teď Ukrajinu.
Země bývalého sovětského bloku mají jinou zkušenost, což je vidět i v Německu na rozdílu mezi bývalým západním Německem a NDR a na velké podpoře AfD. Blanár tomu říká, že východ Evropy je „očkovaný“: prošel obdobím, které Západ nezná, a citlivěji odhadne, kde je realita. Proto je důležitá spolupráce V4, nejstaršího regionálního formátu, který funguje 35 let, i slavkovského formátu S3 a středoevropské pětky C5. Tyto země mohou přijet do Bruselu a říct, že unie jde špatným směrem, hlavně v konkurenceschopnosti a cenách energií. Jinak unie upadne, poklesne životní úroveň a přijdou sociální nepokoje, jaké už jsou vidět ve Francii, Itálii a dalších zemích.
Kritika unie není tabu
Je problém jen v tom, že se k moci dostali špatní lidé, nebo je systém nastavený tak, že se tam dostávají vždycky? Blanár souhlasí, že o tom, co v unii nefunguje, se musí mluvit; jako by šlo o fetiš, na který se nesmí sáhnout, natož ho kritizovat. Politická korektnost podle něj unii škodila, protože zakrývala věci, které se špatně vyvíjely od začátku, a dnes je těžké je uhasit.
Přesto je potřeba vrátit unii tam, kde kdysi byla: ekonomicky silná, složená ze suverénních států, které spolupracují a respektují rozdílné názory. Unie nemá diktovat, jestli mohou uzavírat sňatek homosexuální páry, ani jestli země pustí na své území nelegální migranty. To jsou národní rozhodnutí. Unie stojí na křižovatce; pokud se nevrátí, může z ní chtít odejít víc zemí a hrozí i rozpad. Kdo bude předstírat, že se nic neděje, situaci jen zhorší.
Visegrádská čtyřka: Maďarsko a Polsko
V Maďarsku po 16 letech skončila vláda Viktora Orbána a k moci se dostal Péter Magyar. V předvolební kampani padla řada výroků o Slovensku včetně zpochybňování Benešových dekretů. Blanár o nich chce mluvit i v Praze s českým ministrem zahraničí Macinkou, protože jde o společnou věc: zpochybnit dekrety znamená zpochybnit českou i slovenskou státnost, jsou základem právního řádu a jsou nezměnitelné. Po volbách ale nastoupil pragmatismus a vztahy s Maďarskem jsou zatím dobré. První schůzka V4 na úrovni premiérů po maďarských volbách se konala ještě za maďarského předsednictví, což byl pozitivní signál.
Slovensko převzalo předsednictví V4 1. července a skupina se podle ministra oživuje. Země se scházejí před zasedáními Evropské rady a na úrovni ministrů, prezidentů i předsedů parlamentů. Spojují je ceny energií, emisní povolenky, které dopadají na konkurenceschopnost firem, i nelegální migrace. Proti migračnímu a azylovému paktu, který unie přijala, byly všechny státy V4.
S Polskem, které má k Ukrajině a Rusku jinou historii a patří k největším podporovatelům Kyjeva, staví Slovensko na vzájemném respektu; respekt je i heslem slovenské kandidatury do Rady bezpečnosti OSN. Ministři obrany podepsali dohodu o spolupráci a chystá se dohoda o přeshraniční spolupráci, která má zlepšit infrastrukturu a spojení, podobně jako už existují dohody s Maďarskem a Českem. Slovensko je také součástí polské Karpatské iniciativy podepsané v Prešově, ve které chtějí ukrajinské, polské a slovenské regiony spolupracovat s pomocí unijních fondů Interreg. Podpis s prezidentem Zelenským v Gdaňsku se zatím neuskutečnil, Slovensko ale chce v projektu pokračovat.
Čína: partner, ne strategický nepřítel
K Číně se Slovensko chová podle stejné zásady jako ke všem ostatním: s respektem k tomu, jak se daná země rozhodla fungovat. Západ věřil, že prosperitu dokáže zajistit jen liberální demokracie. Blanár přitom říká, že demokracie buď je, nebo není, a přívlastky nepotřebuje. Ukázalo se, že i země s vládou jedné strany, kterou nazývá monokracií, mohou zajistit životní úroveň a takový hospodářský růst, že Čína bude brzy největší ekonomikou světa. Totéž platí o Vietnamu.
Slovensko uzavřelo s Čínou v roce 2024 strategické partnerství a Čína mu hned zavedla bezvízový styk, což usnadňuje cesty podnikatelům i univerzitám. Spolupráce má zahrnout i ochranu životního prostředí a klimatu. Čína ukazuje i výhody kontinuity: sázkou na elektromobilitu je dnes světovým lídrem a ve městech jezdí téměř jen elektrická vozidla. To je slabina demokracií, kde volební cykly kontinuitu často přerušují, přestože strategické projekty jako dálnice by měly mít podporu napříč politickým spektrem.
Rétorika politiků vůči Číně je kritická, ale jakmile odjedou z Bruselu, míří do Pekingu. Byl tam Scholz s nejvýznamnějšími podnikateli, Sánchez i Macron. Jen jednáním s respektem se dá dosáhnout dohody, jako když eurokomisař Maroš Šefčovič oznámil, že se připravují dohody o vyrovnání nevyváženého obchodu. Čínu podle Blanára nemá smysl ostrakizovat ani z ní dělat strategického nepřítele; rizika existují, ale je třeba o nich mluvit.
Slovensko a Spojené státy
Při návštěvě premiéra Fica u Donalda Trumpa na Floridě dostal americký prezident slovenskou poštovní známku s motivem Michala Strenka, amerického vojáka slovenského původu, který vztyčoval americkou vlajku na japonském ostrově Iwodžima. Trump tuto blízkost podle Blanára velmi ocenil a uvědomil si, kolik národů přispělo k rozvoji Spojených států; mnoho emigrantů z tehdejšího Československa odcházelo právě do Ameriky. Krajané žijící v USA pomáhali i při vzniku společné státnosti Čechů a Slováků. Oba politici navíc sdílejí i negativní zkušenost: oba přežili atentát.
Diplomacie umírá poslední
Francie, Itálie a do jisté míry i Anglie hoří. Nejsou úvahy o diplomacii, jednání a spolupráci jen idealismem, který brzy převálcuje ulice? Blanár zůstává optimistou, protože to je jeho povinnost: diplomacie musí umírat poslední, protože když zemře, jsou vyčerpané všechny možnosti. Příčiny nepokojů v jednotlivých zemích nejlépe znají jejich vlády, které je musí co nejrychleji zvládnout.
Spíš jako politolog než jako ministr pak dodává, že vlády se příliš vzdálily veřejnosti, nerozumějí jejím požadavkům a problémům a zabývají se věcmi, které lidi tolik nezajímají. Proto nadcházející volby ve Francii i jinde, možná i v Německu, nejspíš přinesou velké změny.
Závěr
Juraj Blanár staví slovenskou zahraniční politiku na pragmatismu a respektu ke všem stranám. Unii považuje za dobrý projekt se špatným vedením, které podle něj selhalo v diplomacii, vtáhlo Evropu do války a teď za ni platí. Slovensko odmítá financovat zbraně pro Ukrajinu, žaluje unii kvůli zákazu ruského plynu a poukazuje na dvojí metr: Bratislavě se vyčítá ruský plyn, zatímco německé firmy mají v Rusku obrat 25 miliard eur. Recept vidí v jednání, které má Evropa vést i s Moskvou, v obnovené Visegrádské čtyřce a v diplomacii, která se nesmí vzdát jako první.
