Summit NATO v turecké Ankaře odhalil, jak okrajovou roli hraje Česká republika mezi spojenci — a možná i jak málo na samotné alianci dnes záleží. Host pořadu Lubomír Zaorálek popisuje summit jako podívanou, která na povrchu působí jako něco mezi karnevalem a fraškou, ale pod ní se odehrává nesmírně vážná hra velkých hráčů, z níž je Evropa odstavena. Následující text shrnuje jeho čtení současné geopolitické situace.
Česká republika na summitu hlas nemá
Česká republika na summitu žádný hlas nemá — a nejde jen o rozmíšku a trapasy uvnitř české delegace, kterých si všimla i zahraniční média. Prostě nepatříme mezi ty, kdo mohou ovlivnit, co se tam skutečně odehrává. Zaorálka to ale nijak zvlášť netrápí: outsidery se dnes stávají i mnohem větší hráči, než jsme my.
Trump přivítán jako imperátor: mezi karnevalem a fraškou
Příjezd Donalda Trumpa do Ankary působil jako něco mezi karnevalem a fraškou. Turci na koních, fanfáry, dělostřelecké salvy, přelety letadel s barevnými kouři a americká hymna — a k tomu osobní přivítání samotným Erdoganem, což je zcela nezvyklé. Trump byl uvítán skutečně jako imperátor. Fraškovitost dodávaly i zahraniční komentáře líčící rozmrzelého, špatně naladěného prezidenta, u něhož nikdo neví, koho příště urazí či poníží. To je ovšem jen povrch — když se začne poslouchat obsah, jde o věci nesmírně vážné.
Soumrak aliance a hra velkých hráčů
Na první tiskové konferenci zazněly věty, které stojí za pozornost. Donald Trump zdůraznil, že měl s Vladimirem Putinem devadesátipětiminutový rozhovor a že si Putin nesmírně cení Erdogana. Právě tady se ukazuje, kde se dnes hra opravdu hraje — mezi hlavními hráči, zatímco na Severoatlantické alianci už příliš nezáleží. Zaorálek v tom vidí soumrak aliance.
Erdogan je v tomto prostoru skutečným hráčem: baví se s Putinem i s Íránem a dokáže zprostředkovávat komunikaci na obě strany. Trump podle svých slov přijel hlavně kvůli němu — a nepřehání, protože Erdogan je jediný, kdo v tom prostoru opravdu něco znamená. Roli hraje i nákup letounů F-35, ale hlavní je právě Erdoganova schopnost mluvit se všemi.
Evropa jako nepřítel americké strategie
Nejtvrdší věta zněla, že pokud nebude Evropa dostatečně opatrná ve věci Grónska a Ruska, přestane existovat. Zní to jako výhrůžka — a přesně tomu odpovídají i americké bezpečnostní dokumenty, v nichž Evropa vystupuje téměř jako nepřítel, jako překážka, která má být odstraněna. Právě animozita vůči Evropě spojuje Putina s Trumpem.
Zaorálek připomíná vlastní zkušenost s Erdoganem, kterého kdysi pozval na oběd v Praze a později navštívil v jeho tureckém sídle: i Turci Evropu nesnášejí a nedokážou odpustit, jak s nimi Evropská unie zacházela, když je léta zvala do svých řad, až pochopili, že je nikdy nepřijme. Tuto nevraživost dnes sdílí i Trump — a je vtělena do strategických dokumentů. O to jako fraška působí ujištění generálního tajemníka NATO Rutteho, že je Trump alianci hluboce oddán, když Trump sám řekl pravý opak: že mu na ní nezáleží.
Rozhádaná delegace, nejednotná Evropa a stín Afghánistánu
Rozhádaná česká delegace je spíš marginálie a tak trochu zábava — fotky, na nichž stojí každý jinde. Zároveň je ale názorným vzorkem toho, že se Evropa nedokáže dohodnout ani sama se sebou: shodu nemají ani Francie s Německem, dokonce ani v otázce Ukrajiny.
Hrozí opakování scénáře z bruselského summitu v roce 2021. Tehdy se dva měsíce před ponižujícím odchodem z Kábulu psalo do závěrů, že je Afghánistán pod kontrolou a vše probíhá hladce — a vzápětí přišla pohroma. Za ní stálo tajné vyjednávání Donalda Trumpa s Talibanem bez vědomí spojenců. Zaorálek se obává, že se dnes může naplnit velmi podobný scénář: zatímco se na summitu vytváří iluze harmonie, pod povrchem se mezi Trumpem, Putinem, Erdoganem a možná i Čínou odehrává něco, jehož důsledky se Evropa dozví až dodatečně.
Obrana, procenta a evropská fragmentace
Racionální reakcí by bylo postavit se na vlastní nohy a utrácet na obranu tak, aby to dávalo smysl Evropanům. Jenže Evropa je rozštěpená: generální tajemník NATO nabádá k nákupu amerického zboží, zatímco Evropa mluví o nákupu evropského — a obojí jde proti sobě. Závazky k procentům HDP navíc nikdo neplní. Nejde ani tak o Česko; klíčové Británie a Francie míří nanejvýš k 2,5 až 2,7 procenta místo slibovaných 3,5, Španělsko drží kolem 2,1 procenta a Itálie před volbami rozhodně nebude přehánět. Takových zemí by se dala vyjmenovat desítka.
Samostatné evropské NATO podle Zaorálka nevzniká. Vzniká spíš fragmentace: na jedné straně státy vzpírající se roli živitele amerických zbrojovek, na druhé bloky, které se dokážou dohodnout — Pobaltí, severské státy a Polsko. Německo se rozhodlo do roku 2030 půjčit si 838 miliard eur a budovat z vlastních peněz vojenskou pevnost, Francie jde rovněž po svém. Polsko je přitom uraženo, protože ho z jednání o Ukrajině vytlačila takzvaná E3 (Británie, Francie a Německo s Kyjevem) a výmarský trojúhelník nefunguje. Posedlost jednotou podle Zaorálka končí a fragmentace do budoucna zasáhne nejen alianci, ale i Evropskou unii.
Ukrajina před kulminací: kdo má vrch
Navzdory řečem o jednání velkých hráčů se nic neuklidňuje — válka je spíš těsně před kulminačním bodem. Zaorálek připouští, že letos může přijít i něco, co by přispělo k příměří, ale jiní vidí zadělání na delší konflikt. Ukrajinské údery na rafinérie, dnes už až v Omsku, byly zápasem o to, kdo má navrch; podle uvedeného odhadu byla zasažena zhruba třetina ruských rafinérií. Není přitom pochyb, že přesnost úderů umožnila účast a pomoc států NATO — proto Putin zadal veliteli ozbrojených sil vypracovat studii o zapojení Západu.
Na frontě samotné však mají iniciativu Rusové. Postupují pomalu, ale trvale, aby nesli menší ztráty, a obsadili Konstantinovku, což Zelenskyj odmítá přiznat. Podle uvedených údajů zůstávají v obklíčení tisíce ukrajinských vojáků a hovoří se o 13 500 padlých, jejichž odsun Rusové nabízejí koridory. Klíčové je, že Ukrajina nemá čím se bránit raketám: Kyjev byl napaden 29 raketami včetně 23 balistických střel a systémy Patriot je nezachytily. Ani Spojené státy, ani Německo, ani žádná evropská země už další Patrioty dodat nedokážou. Rusko toho využívá a ničí i sklady zbraní — v jednom případě šlo o muniční sklad v obytné čtvrti s tragickými následky. Ukrajina navíc nedokáže doplňovat vojsko, a tak podle ukrajinského generála Syrského začíná najímat zahraniční žoldáky a soukromé bezpečnostní firmy.
Vnitropolitická válka mezi prezidentem a vládou
Summit podle Zaorálka jen ukázal, jak hluboké jsou příkopy v české politice — a všem to předvedly i fotografie rozdělené delegace. To snižuje důvěryhodnost české zahraniční politiky a je to především vnitropolitická záležitost. Válečná sekera mezi prezidentem a předsedou vlády je vykopána a nebude se zakopávat snadno. Začala válka, která hned tak neskončí — a to není dobrá zpráva.
