Zubní lékařka Ellie Phillipsová, autorka knihy Kiss Your Dentist Goodbye, nehledá příčinu zubního kazu v lenosti pacientů. Zubaři podle ní dělají, co umějí nejlépe, a věří tomu, co se naučili. Přestavbu by potřebovalo to, k čemu je v Americe vede škola a za co jsou placeni. Malý kaz se podle ní může zahojit sám, pokud se ústa dostanou do rovnováhy: sliny potřebují mezi jídly čas, užitečné bakterie potravu a zuby šetrnou péči místo vrtání. Článek shrnuje její odborné čtení tématu, nejde o doporučení redakce.
Chyba není v kartáčku
Pacienti často slyší, že kdyby pečlivěji čistili zuby a používali mezizubní nit, kazy by neměli. Phillipsová tuto hru na viníka odmítá. Zubaři podle ní nejsou vyškoleni, aby viděli další faktory, kvůli kterým čištění, nit a pravidelné návštěvy dentální hygieny nestačí. Kolegy přitom nezatracuje: sama je zubařka, mnohé z nich má ráda a věří, že pro pacienty dělají maximum. Dentální hygiena se ale podle ní vydala obtížnou cestou. Hygienistky považují za svou povinnost přemlouvat pacienty k čištění a niti a nakonec jim obvykle řeknou, že to nedělali dost dobře.
Pohled na ústa podle Phillipsové změnil projekt mapující lidský mikrobiom z roku 2007. Vědci podle ní hledali hlavně střevní bakterie, protože doufali, že jejich změnou pomohou lidem zhubnout. V ústech čekali jen několik druhů: Streptococcus mutans, který způsobuje kazy, a pár bakterií spojovaných s onemocněním dásní. Našli jich osm set a stále přibývají další. Jde o užitečné bakterie, které ústa brání. Phillipsová to přirovnává k zahradě: když ji osázíte správnými květinami, stromy a trávou, pár plevelů snadno zvládnete. Pokud se taková zahrada založí brzy v dětství, vydrží celý život a bakterie pak zuby chrání.
Sklovina se rozpouští a sliny ji znovu staví
Zub Phillipsová přirovnává k vejci. Žloutek odpovídá živé dřeni s cévami, mízou, nervy a kmenovými buňkami, která je propojená s celým tělem. Bílek odpovídá měkkému a poréznímu dentinu, jímž procházejí výběžky buněk. Proto broušení bolí a obnažený dentin citlivě reaguje na teplo a chlad. Skořápku tvoří tenká sklovina z krystalů, které se podle ní v kyselinách rozpouštějí záměrně.
Sklovina se trochu rozpustí při každém jídle, nejen po cukru a bonbonech, ale i po chlebu, sušenkách, bramborách a čemkoli se sacharidy. Kazům se proto nedá předejít tím, že člověk přestane jíst. Po jídle mají zuby na několik hodin obalit sliny a krystalickou vrstvu znovu vystavět. Nesmí se jim ale plést do cesty upíjení vody, perlivého pití nebo zbytku kávy z velkého kelímku. Phillipsová to přirovnává k posilovně: svaly se při cvičení narušují, a když dostanou čas, zregenerují se. Stejně tak vznikají nové krystaly skloviny, tvrdší, pevnější a lesklejší. Sama si zuby nikdy nebělila, v době rozhovoru jí bylo 76 let a na profesionálním čištění nebyla desítky let. Nikomu ho nerozmlouvá, zuby se ale podle ní o sebe postarají samy, když se o ně člověk umí starat.
Malý kaz se může zahojit
Když zubař najde malý kaz, doporučuje Phillipsová vyžádat si tři až šest měsíců a mezitím změnit péči o zuby. Kaz se podle ní obvykle vyvíjí pár let, než ho zubař nahmatá sondou a prohlásí, že potřebuje výplň. Takový kaz se u zdravého člověka zpravidla zahojí do šesti měsíců. Rozhoduje rovnováha: mineralizace musí převážit nad demineralizací. Když vydrží dost dlouho, kazy se podle ní doslova zahojí a zmizí.
Pomáhat má oplach zředěným roztokem fluoridu sodného, který podle ní utlumí bakterie tvořící plak a kyseliny a minerálům otevře cestu zpět do zubů. Přípravky, které doporučuje, mají infekci odstranit jemně, bez vyhubení užitečných bakterií. Sama je používá padesát let, nejdřív u matky, pak u pacientů, sebe, dětí a vnoučat. Testy bakterií jí podle jejích slov ukázaly neobvykle pestrou skladbu užitečných druhů. Už v roce 2018 v knize Mouth Care Comes Clean napsala, že právě užitečné bakterie jsou pro zdraví úst zásadní.
Zuby se mají čistit před spaním, protože v noci sliny nepomáhají. Gumový bonbon s vitaminy nebo melatoninem může malému dítěti před spaním převážit misku vah kvůli cukrům, které obsahuje. Phillipsová proto dětem na noc doporučuje pár xylitolových pastilek, které živí užitečné bakterie. Ráno radí nejdřív posnídat a vypít kávu a zuby čistit až potom, aby na nich použitý přípravek mohl zůstat. Dřív lidé čistili zuby větvičkou keře miswak, kterou dodnes používají na Blízkém východě a v Africe. Obsahuje podle ní trochu fluoridu i oxidu křemičitého.
Jak se fluorid dostal do pitné vody
Na otázku, zda je fluorid vedlejším produktem vývoje atomové bomby, Phillipsová odpovídá, že se těmito cestami nevydává. Sama byla vyškolena věřit ve fluorid a jeho americkou historii líčí podle letopočtů.
Na počátku 20. století si mladý zubař McKay v Colorado Springs všiml, že pacienti mají hnědé, skvrnité a zdeformované přední zuby, někdy i stoličky. Jev dostal název coloradské hnědé skvrny. McKay si dopisoval se zubaři po světě a zjistil, že podobné skvrny mají lidé v Indii i na dalších místech Ameriky. Voda stékající z Pikes Peaku obsahuje fluorid přirozeně z tamní půdy a problém byl v jeho nadbytku. Trvalé zuby se v čelisti tvoří zhruba do šesti let a i nepatrné množství fluoridu podle Phillipsové poškozuje buňky, které sklovinu vytvářejí. Následky se ukážou až po prořezání. McKay proto podle ní nechal vodu pro děti přivádět odjinud a o deset let později už hnědé skvrny neměl nikdo.
Pak se do věci vložila vláda, která hledala způsob, jak fluorid v pitné vodě snížit. Vládní úředník, který zkoumal, jak množství fluoridu souvisí s rozsahem skvrn, se podle ní dostal až do Bauxite v Arkansasu. Fluoridu tam bylo patnáctkrát víc, než kolik kdy předtím viděl. Město leželo u závodu společnosti Aluminum Company of America. Před válkou bylo hliníku potřeba na letadla i na lehké žebříky hasičských vozů a fluorid byl odpadem jeho výroby. Dříve se používal jako pesticid, dokud ho nenahradily účinnější přípravky. Příběh má podle Phillipsové dvě strany: fluorid se přirozeně vyskytuje v půdě a zároveň je odpadem výroby hliníku. Ten konzumovat nedoporučuje.
Vláda podle ní s hliníkárnou spolupracovala. Děti v okolí přitom měly ve vodě patnáctkrát víc fluoridu a Phillipsová to označuje za tragický příběh. Úředník si ale všiml, že zuby poškozené fluorózou, i ty jen s bílými skvrnkami, odolávají kazu. V roce 1945 se tak vládní projekt, který měl fluorid z vody dostat, otočil o 180 stupňů: najednou bylo potřeba vyrovnávat nedostatek fluoridu ve vodě, která ho má málo. Není divu, že lidé vyšli s transparenty. Úředník se pak stal prvním ředitelem institutu pro výzkum zubního zdraví. Otázek a nepříjemných souvislostí je podle Phillipsové v celém příběhu mnoho.
Fluorid s mírou: na zuby ano, do vody ne
V Anglii je ve škole vedli k tomu, aby se smáli lidem s transparenty, kteří fluoridaci považovali za komunistické spiknutí. V roce 1977 byla Phillipsová přes deset let zubařkou, žila v oblasti bez fluoridované vody a svým dětem dávala předepsané kapky, pět denně. Po přestěhování do Ameriky si na dětském oddělení Rochesterské univerzity obnovovala licenci, když její nejstarší sedmiletá dcera prořezala první přední zuby. Byly hnědé a skvrnité a nikdo ji předtím nevaroval. V univerzitní lékařské knihovně ještě v době před internetem probrala jako rozzlobená matka všechny knihy. Stejnou fluorózu pak viděla u jednoho dítěte za druhým. Způsobily ji kapky, které jim sama do šesti let dávala.
Zároveň deset let viděla přínos fluoridových oplachů a zubních past. Její závěr zní: fluorid s mírou. Přijímáme ho tak jako tak v čaji, bramborách, víně, hroznech a rozinkách a také přes zvířata, která pijí vodu. Do pitné vody by ho ale nepřidávala. V Austinu, kde žije, obsahuje voda fluorid přirozeně, a přesto se do ní přidává další. Důkaz nemá, je ale přesvědčena, že místní pobočky zubní asociace mají motivaci prosazovat fluoridaci ve svých obcích. O té se teď v Americe podle ní znovu rozhoduje. Švýcarsko přidává fluorid do soli, podobně jako se do soli přidává jód, v Jižní Americe, Švýcarsku a řadě evropských zemí také do mléka. Kdo chce, může si vybrat. Děti do šesti let by ale podle Phillipsové fluoridovanou vodu pít neměly, a to podle ní většina zubařů i laiků neví.
Fluorid, který člověk nanese na zuby a vyplivne, se podle ní do těla nevstřebá. Nejstarší dcera kromě hnědých zubů trpěla těžkou Hashimotovou tyreoiditidou a Phillipsová je přesvědčena, že fluorid může ovlivňovat štítnou žlázu. V Austinu spolupracovala s klinikou, která léčila Hashimotovu nemoc i Alzheimerovu chorobu a obávala se, zda pacienti fluorid z jejích doporučených přípravků nevstřebají. Krevní testy podle ní neukázaly žádné známky vstřebávání fluoridu z pasty a oplachu. Klinika naopak zaznamenala zlepšení celkového zdraví pacientů.
Nit, zánět a výplně, které plodí další kazy
Dva známí z Texasu, zubař a manžel zubařky, řešili kardiovaskulární rizika. Čistili zuby, používali mezizubní nit, a přesto nemohli dostat pod kontrolu zvýšený zánětlivý ukazatel CRP. Na jejím systému se jim podle Phillipsové během několika měsíců snížilo CRP i glykovaný hemoglobin A1C na požadovanou úroveň, protože přestali s nití. Kdo má v ústech škodlivé bakterie a nit používá dál, podle ní potíže zhoršuje. Nit úplně nezakazuje, varuje ale, že čím víc ji člověk používá, tím víc ji potřebuje. Doporučuje kartáček se dvěma vrstvami štětin, který při masáži kolem zubů odstraní většinu zbytků.
Výplně podle ní škodí hlavně tím, že naruší stavbu zubu. Krystaly skloviny tvoří trojrozměrnou architekturu, kterou Phillipsová obdivuje jako klenbu katedrály a považuje ji za lepší než diamant. Když zubař vyvrtá její střed, zub zeslábne. Síly při kousání se už nerozloží po povrchu, ale míří ke dnu výplně a odtud do stran. Zub pak bočně praskne a otevře se škvíra, do které se dostanou bakterie. Vzniká kaz na plochách mezi zuby. Zubař podle ní jedná v dobré víře: odstraní špatnou tkáň a vloží blok plastu. Zbývá otázka, zda chcete mít plast v ústech dítěte. Pokud se bakterie v ústech nezměnily, vytvoří další kaz, a to po obou stranách každého plombovaného zubu. Proto podle ní teenageři přicházejí s patnácti novými kazy najednou.
Zejména bílé výplně jsou podle Phillipsové magnety na plak. Bakterie se usazují na jejich okrajích, a proto je z malé plomby za deset či patnáct let větší plomba. Pak zub odumře a přijde ošetření kořenových kanálků a korunka. Tento vývoj se ale podle ní dá zastavit v kterékoli fázi. Kdo už má zuby ošetřené, musí u jejího systému nejspíš zůstat natrvalo. Už v roce 1970 nabízela ve své praxi pacientům s mnoha kazy volbu. Ty, kdo chtěli jen plombu, se snažila přesvědčit o jiné cestě, zvlášť u dětí, přestože tím riskovala kritiku.
Xylitol: co Finsko ví od 60. let
Že zubaři o xylitolu mnoho nevědí, ilustruje Phillipsová rozhovorem s kolegou, kterého považuje za jednoho z nejmilejších, nejznalejších a nejpokrokovějších zubařů ve svém okolí. Xylitol si pletl se žvýkačkou, a protože jeho děti žvýkačky nežvýkají, nepoužívají ho. Dával jim místo toho pastu s vysokým obsahem fluoridu, kterou by Phillipsová nedoporučila, protože může hubit užitečné bakterie.
Proč Amerika finský přístup nepřevzala? V roce 1945 začala fluoridovat vodovody, poprvé v Michiganu, a Americká zubní asociace se na fluorid upnula. Jak to funguje finančně, Phillipsová neví a zkoumat to prý nepřísluší jí, motivace tam ale podle ní je a zubaři jsou tak vyškoleni. O bakteriích se neučí. Do roku 2015, kdy se už o užitečných bakteriích vědělo, jim přiznává dobrou víru, že odpověď je fluorid. Jenže od roku 1945 do roku 2015 to podle ní nefungovalo: potíže se zuby má 97 procent dospělých Američanů.
Země s nejlepším zubním zdravím podle ní vypadají jinak. V Dánsku připadá na osobu čtvrtina kazu. Finsko od 60. let dává dětem ve školkách ve věku tří a čtyř let malý kousek xylitolové žvýkačky. Děti ho rozkoušou, vyplivnou a jdou do třídy, kde pak ústa odpočívají. Tehdy nevěděli, proč to funguje, jen že to funguje. Phillipsová to dnes vysvětluje tak, že xylitol živí užitečné bakterie a sliny, které vyvolá, jsou přesycené minerály. Jak přetékají přes zuby, ukládají na ně minerály.
Hydroxyapatit mají sliny zadarmo
Minerálem, který sliny přinášejí, je hydroxyapatit. Ten se dnes prodává v drahých zubních pastách, kapkách i žvýkačkách a Phillipsové ho Instagram neustále nabízí. Je přesvědčena, že vlastní sliny ho do skloviny dostanou lépe. Hydroxyapatit se podle ní původně používal k úpravě půdy a vody s nadbytkem fluoridu, protože fluorid přitahuje. Velká část se vyrábí z mletých kostí, často hovězích, část v laboratoři. Neví, co se o něm ještě zjistí, a připomíná, že evropská bezpečnostní komise ho desítky let neschvalovala. Umělému hydroxyapatitu nefandí: stačí mezi jídly pár hodin nejíst a nepít.
Neustálé upíjení zubům neprospívá
Upíjení čehokoli, i vody, zubům podle Phillipsové neprospívá. Perlivá voda je kvůli kyselině uhličité kyselá, stejně jako limonády včetně dietních. Když přišla do Ameriky, hygienistky doporučovaly pít na noc dietní limonádu, protože neobsahuje cukr. Už první verze její knihy měla jediné poselství: kyselost v jakékoli podobě je problém. V noci by se nemělo pít vůbec. Kdo má žízeň, má mít po ruce xylitolové pastilky a víc se napít ráno. Pití Phillipsová nezakazuje, radí ale pít víc najednou a méně často, aby tělo mělo čas odpočívat. Ve Švýcarsku se učila u holistického zubaře, podle něhož se má pít hlavně krátce poté, co tělo tekutiny vyloučí, tedy do čtvrt hodiny po močení doplnit zhruba tolik, kolik odešlo. Nekonečný přísun tekutin, jaký je běžný v Americe, podle něj tělu v detoxikaci nepomáhá.
Zkusit to radí i ženám se Sjögrenovým syndromem, se suchými ústy nebo v přechodu, které mají pocit, že musí pít pořád. Některé pacientky musela dlouho přemlouvat, aby to aspoň měsíc zkusily, stejně jako odpůrce fluoridu. Na suchá ústa doporučuje xylitolový nosní sprej. Vzadu v nose u patra je podle ní slinná žláza, kterou xylitol povzbudí, a ústa se tak zvlhčí. Hodí se to i lidem, kteří hodně mluví, protože mluvení ústa vysušuje a vystavuje je většímu riziku.
Ženy, těhotenství a studie z Malawi
Hormonální výkyvy se u žen projevují i v ústech a v těhotenství jsou ústa podle Phillipsové devět měsíců výrazně kyselá. Pokud nastávající matce zubař xylitol odbude jako žvýkačku a poradí jen víc čistit a používat nit, skončí podle ní s kazy. Ústa potřebují zásaditější prostředí a xylitol dává zubům příležitost mineralizovat. Těhotným proto doporučuje xylitol každé čtyři až pět hodin, několikrát za den a případně i večer před spaním.
Odvolává se na studii s tisíci těhotných žen v Malawi, kde hrozí vysoké riziko předčasného porodu. Kvůli zpožděné dodávce žvýkaček nedostávaly ženy obvyklou dávku tří až čtyř gramů xylitolu ve čtyřech žvýkačkách denně, ale jen dvě. Jednu žvýkaly po obědě, kdy podle Phillipsové sliny díky cirkadiánnímu rytmu přinášejí nejvíc minerálů, a pak nechaly ústa odpočívat. Druhou si daly večer před spaním. Předčasných porodů bylo podle ní o 25 procent méně. Studii nevedli zubaři, ale lékaři: gynekoložka, která ji rozběhla na Baylorově lékařské fakultě v Houstonu, a doktor Valentine ze Seattlu. Věřili, že xylitol působí na ústní mikrobiom, který souvisí s možnou bakteriální infekcí placenty a snad i s mikrobiomem pochvy. Americká výuka podle Phillipsové věcem, kterým nerozumí, spíš uhýbá.
Kolik xylitolu a proč už u miminek
Finsko se do výzkumu xylitolu pustilo v 60. letech a Univerzita v Turku provedla mnoho studií, některé i s profesory vyslanými do Ameriky. Podle nich je ke snížení kazivosti třeba tři gramy xylitolu denně, ideálně šest až deset. Nad deset gramů se už účinek na zuby nezvyšuje. Model, který to prokázal, má univerzita podle Phillipsové už šedesát let.
Xylitol podle ní souvisí i s menším výskytem zánětů středního ucha, protože omezuje škodlivé bakterie v ústech. Žádné z jejích devíti vnoučat zánět ucha nikdy nemělo. Mléčné zuby jim od malička otírali roztokem xylitolu a používali xylitolovou pastu. Fluoridovou pastu nebo oplach malým dětem nedoporučuje, dokud neumějí vypláchnout a vyplivnout, protože pastu jedí.
Xylitol je podle Phillipsové prebiotikum. Užitečné bakterie se jím živí, množí se a plakové bakterie vytlačí, aniž by se cokoli zabíjelo. Prebiotikem je i pro střeva, kde se tráví jako vláknina. Lidem s Crohnovou chorobou nebo syndromem dráždivého tračníku radí nejdřív s lékařem nemoc zklidnit a pak xylitol zavádět velmi pomalu. Nově se podle ní zkoumá i jeho vliv na pleť.
Pozor na podvržená videa
Phillipsová varuje, že neznámí lidé zneužívají její hlas a videa a s pomocí umělé inteligence jimi propagují výrobky, které nedoporučuje. Na Instagramu, TikToku a částečně i na YouTube se to v poslední době hodně rozmohlo a stejnou zkušenost mají i další lékaři. Svůj postup vysvětluje na vlastním youtubovém kanálu a na webu nabízí zdarma brožuru ke stažení. Lidem mimo Ameriku, kteří konkrétní výrobky neseženou, radí přečíst si knihu. Vysvětluje v ní, co který přípravek dělá, takže lze najít náhradu, například 0,05% oplach s fluoridem sodným v Nizozemsku.
Oplach, kartáček a masáž dásní
První oplach v jejím postupu chutná skoro jako voda, a tak se zdá, že nic nedělá. Obsahuje ale oxid chloričitý, který se slinami reaguje, uvolňuje kyslík a nejagresivnějším bakteriím vytváří nepříjemné prostředí. Je určen pro onemocnění dásní a hluboké kazy. Stačí ho minutu převalovat v ústech a vyplivnout. Následuje energické čištění, které má masírovat dásně. Tím se podle Phillipsové podpoří odtok mízy a krevní oběh. Míza pak pomáhá vnitřní vrstvě zubu, onomu bílku, bránit bakteriím v postupu hlouběji. O tom zubaři podle ní většinou nemluví. Zub se podle ní dokáže bránit mnoha způsoby, pokud mu ústa a tělo pomohou.
Zuby moudrosti a rovnátka: raději počkat
Nakonec Phillipsová varuje před tlakem na trhání zubů a rovnátka už v devíti nebo deseti letech, v období, kterému se říkalo fáze ošklivého káčátka. Zuby se tehdy prořezávají nakřivo a mléčné ještě nevypadly. Vnoučatům na otázku, zda je všechno v pořádku, pokaždé radí počkat. Nejmladší dcera měla v sedmnácti klasický problém se zuby moudrosti, které tlačily do zubů před nimi. Jako jediná z rodiny si je nechala a Phillipsová chtěla vidět, co se stane. Zuby se prořezaly koncem dvacítky, s trochou nepohodlí, pečlivějším čištěním a častějším používáním systému. Dnes má všechny čtyři.
Čelisti se podle Phillipsové zubům přizpůsobí a s nimi se zvětší i prostor pro dýchání, podobně jako půdorys dutin. Věří, že část dnešních dýchacích potíží, chronické obstrukční plicní nemoci i spánkové apnoe souvisí s časným vytrháváním zubů moudrosti, a ráda by to zjistila dotazníkem. Sama lituje, že o své zuby moudrosti přišla.
Závěr
Ellie Phillipsová vidí zubní kaz jako nerovnováhu v ústech, ne jako selhání pacienta. Její postup stojí na odpočinku úst mezi jídly, slinách, xylitolu a užitečných bakteriích, na fluoridu s mírou a jen na povrch zubů a na co nejmenším vrtání. U malých kazů radí dát zubům čas, děti do šesti let by podle ní fluoridovanou vodu pít neměly. Jde o názory a zkušenosti jedné zubní lékařky, konkrétní postup je dobré probrat s vlastním lékařem.
