Lékař William Makis se podílí na přípravě klinických studií, které na Floridě mají prověřit ivermektin a další levná antiparazitika jako lék na rakovinu. Florida je podle něj první vládou na jakékoli úrovni v Severní Americe, která takový výzkum financuje. Makis je přesvědčen, že chemoterapie je zastaralá a že kombinace starých, dávno nepatentovaných léků může léčbu nádorů zásadně změnit. Farmaceutický průmysl o ni podle něj nestojí, protože by přišel o téměř všechny tržby. Článek předává Makisovy názory a zkušenosti z práce s pacienty. Redakce je neověřuje ani nevyvrací a nejde o doporučení k užívání jakýchkoli léků; výsledky zmiňovaných klinických studií zatím podle samotného Makise nejsou k dispozici.
Chemoterapie podle Makise klame krátkodobým úspěchem
Chemoterapii považuje Makis za starou technologii, která sahá desítky let zpět. Zasáhne nádor, ale bez rozdílu i zdravé, rychle se dělící buňky. Proto trpí kostní dřeň, klesá krevní obraz a mezi cykly se musí čekat, než se tělo zotaví, aby mohla přijít další dávka.
Odvolává se na studii z doby zhruba před dvaceti lety, která zkoumala, nakolik chemoterapie přispívá k pětiletému přežití pacientů s rakovinou. Tento příspěvek vyšel podle něj na 2 procenta v Austrálii a 3 procenta ve Spojených státech. Krátkodobě přitom chemoterapie může vypadat dobře. Pacienti po skončení léčby a po čistých snímcích zazvoní na zvon, což Makis označuje za rituál. Je podle něj klamný: chemoterapie zabíjí jen rychle se dělící nádorové buňky. Nezasáhne buňky odolné vůči danému režimu ani klidové nádorové kmenové buňky, které se nedělí. Ty mohou podle Makise pár let přežívat, pak se znovu probudit a vyvolat metastázy.
Nové léky za statisíce dolarů ročně
Makis upozorňuje, že onkologie se dnes snaží většinu chemoterapie nahradit léky ještě dražšími. Jde o takzvané cílené léčby, mezi které řadí i Keytrudu nebo Opdivo. Stojí 200 až 300 tisíc dolarů ročně a typický nový protinádorový lék se podle něj pohybuje mezi 200 a 400 tisíci dolarů za rok. Jako příklad uvádí lék na rakovinu slinivky, o kterém se před pár měsíci mluvilo s nadšením. Pacientům ve čtvrtém stadiu přidá tři až pět měsíců života, což je pro některé rodiny hodně. Zhruba 40 procent pacientů ale podle Makise trpí těžkými vedlejšími účinky a léčba stojí přes 300 tisíc dolarů ročně.
Totéž podle něj platí pro mRNA vakcínu proti rakovině. Moderna oznámila, že vakcína dosáhla důležitých milníků, a akcie firmy vystřelily z přibližně 50 na téměř 200 dolarů. Výsledky třetí fáze studie přitom podle Makise neukázala a o ceně nemluví nikdo. Léčba má zahrnovat devět injekcí mRNA a devět injekcí Keytrudy. Makis má teorii, že firma mRNA kombinuje se zavedeným lékem proto, aby vůbec prokázala účinnost, protože samotná mRNA podle něj nejspíš nefunguje vůbec. Osmnáct injekcí má podle odhadů stát 400 až 500 tisíc dolarů. Celý postup mu připomíná covidové vakcíny: nejdřív účinnost 95 procent, pak postupný pokles a nakonec posilující dávky. Žádná nová protinádorová léčba podle něj dnes nestojí méně než 200 tisíc dolarů.
O protinádorovém účinku se ví od roku 1996
První studie, které ukázaly protinádorový účinek ivermektinu, vyšly podle Makise už v roce 1996. Pokusy na myších, v nichž se nádory zmenšovaly po ivermektinu i po antiparazitikách mebendazolu a fenbendazolu, pocházejí z počátku nového tisíciletí. Ví se o tom tedy zhruba dvacet let, práce ale zůstávaly málo známé a často za placenou zdí. Zájem probudila až pandemie. Makis se tehdy začal zajímat, proč ivermektin podle něj tak dobře funguje proti covidu a dalším virům, a narazil na výzkum o rakovině. Dnes jde o víc než 400 odborných prací.
Změnu podle něj přinášejí hlavně sami pacienti. Tyto léky užívají desítky tisíc lidí s rakovinou, možná přes sto tisíc, často bez vědomí svého onkologa. Facebooková skupina pacientů užívajících fenbendazol, kteří si v ní sdíleli zkušenosti, dávkování i vedlejší účinky, podle Makise narostla asi na 150 tisíc členů, než ji Facebook zablokoval a zrušil. Každý onkolog má dnes podle něj několik pacientů, kteří tyto léky berou a daří se jim lépe, a onkologové to vidí.
To podle Makise upoutalo pozornost floridských představitelů: guvernéra Rona DeSantise, jeho manželky Casey DeSantisové, která sama prodělala rakovinu prsu a výzkum rakoviny ji velmi zajímá, i floridského nejvyššího zdravotního úředníka. Loni vyčlenili nejméně 60 milionů dolarů na výzkum starých léků s novým využitím u rakoviny, například ivermektinu, mebendazolu a fenbendazolu, a na rozjezd klinických studií. Takovou podporu podle Makise dosud neprojevila v Severní Americe žádná vláda na žádné úrovni.
Od zkumavky ke klinickým studiím
Lékaři podle Makise preklinický výzkum nečtou a onkologové ho považují za podřadný. Chtějí velkou randomizovanou studii s tisíci pacientů, kterou zaplatí Merck, Novartis, Pfizer nebo Johnson & Johnson. Výrobci covidových vakcín se dnes podle něj vrhají právě na rakovinu. O ivermektinu přitom vyšlo přes 400 studií a o mebendazolu přes 250. Díky Floridě se teď podle Makise přechází od preklinického výzkumu ke klinickým studiím na lidech.
V roce 2025 probíhaly podle Makise dvě klinické studie ivermektinu u rakoviny, jedna na Floridě a druhá v Kalifornii, která má skončit příští měsíc. S mebendazolem proběhlo na lidech sedm klinických studií, o kterých podle něj nikdo neví. Univerzita Johnse Hopkinse vlastní patent na jednu z forem mebendazolu a provedla s ním dvě studie, u dospělých i u dětí. U ivermektinu je obrat podle Makise prudký: loni dvě studie, letos šest. Čtyři nové zafinancoval floridský fond pro inovace v léčbě rakoviny, program spojený se jménem Casey DeSantisové. Sám Makis se snaží rozjet tři velké studie s ivermektinem, mimo jiné u dětí, a příští rok by jich podle něj mohl být tucet. Výsledky zatím nejsou. Po uzavření studie obvykle trvá několik měsíců, než se objeví první data.
Studie z Egypta: mebendazol u rakoviny tlustého střeva
U mebendazolu podle Makise už existuje studie třetí fáze, provedená zřejmě v Egyptě. Pacienti s metastatickou rakovinou tlustého střeva dostávali chemoterapii FOLFOX s cíleným lékem Avastin, další skupina navíc mebendazol. Po třech měsících se podle Makise nemoc zhoršila asi u 70 procent pacientů bez mebendazolu, ale jen u 15 procent těch, kteří ho dostávali. U drtivé většiny z nich se nádory zmenšily nebo nemoc přestala postupovat.
Ani o této studii Makis dlouho nevěděl. Neproběhla v Severní Americe a je za placenou zdí. Narazil na ni, když na Floridě připravoval žádosti o granty na studii kombinace ivermektinu s mebendazolem a musel si zaplatit přístup ke všem placeným pracím. Před veřejností je podle něj ukryto mnoho pozoruhodných výsledků. Kdyby šlo o lék za 300 tisíc dolarů, křičeli by je prý ze střech a vysílala by je velká zpravodajská média.
Lékárny, cena a obava z propadu tržeb
Ve Spojených státech lze podle Makise ivermektin už v šesti nebo sedmi státech koupit ze zákona bez předpisu, řada lékáren ho ale vydat odmítá. Kořeny vidí v covidové době, kdy podle něj plošně zaznělo, že se ivermektin i hydroxychlorochin mají potlačit, aby mohly být covidové vakcíny uvedeny v režimu mimořádného povolení. Velká část té propagandy podle Makise přežívá dodnes. Lékárny přitom nesmějí léčit: rozhodovat, zda pacient dostane lék, který mu lékař předepsal, je podle něj výkon lékařské praxe a ten je jim ve všech státech zakázán. Trestu se přesto nedočkají.
Za kulturou potlačování ivermektinu vidí Makis jeho cenu. V USA stojí tableta 12 miligramů tři až pět dolarů, jedné texaské lékařce se podle něj podařilo stlačit cenu pod dolar. Na indickém tržišti IndiaMart se dá koupit za pět až deset centů. Ve srovnání s protinádorovými léky za 200 či 300 tisíc dolarů by podle jeho výpočtu znamenalo přijetí ivermektinu do léčby rakoviny propad tržeb o 99,99 procenta. Mnoho pacientů na ivermektin narazí až ve čtvrtém stadiu, kdy se nádor rozšířil do jater, kostí nebo mozku, a pak mohou podle Makise potřebovat všechny dostupné léčby najednou. V raném stadiu by ale někteří mohli zvolit jen levné léky a celý byznys za statisíce dolarů obejít. Právě toho se podle Makise farmaceutický průmysl bojí.
Onkology podle Makise svazují doporučené postupy
Makis za poslední dva roky podle svých slov pomohl víc než devíti tisícům pacientů a slyší od nich, co jim onkologové o ivermektinu říkají. Onkologie podle něj ztratila umění medicíny a řídí se výhradně doporučenými postupy, ve Spojených státech těmi od sítě onkologických center NCCN. O tom, které léky se do nich dostanou, rozhoduje podle Makise velký farmaceutický průmysl, a onkolog smí používat jen je. I když chemoterapie a další léky selhávají v 95 procentech případů, kariéra onkologa je podle něj v bezpečí, dokud se drží schválených postupů. Pacient je v celé této kalkulaci až na posledním místě.
Kombinace antiparazitik místo jednoho léku
První objevy protinádorového účinku antiparazitik byly podle Makise šťastnou náhodou. Šedesátník Joe Tippens z Oklahomy s malobuněčnou rakovinou plic ve čtvrtém stadiu, slyšel, že mu žádná léčba nezbývá a že má před sebou pár měsíců. Přátelé veterináři mu pověděli o fenbendazolu, odčervovacím přípravku pro psy. Pár let předtím vědci zkoumali myši s nádory, které měly parazity. Podali jim fenbendazol, a když se vrátili, nádory byly pryč. Projekt jim tím sice padl, výsledek ale zveřejnili. U ivermektinu Makis neví, kdo jeho účinek u lidí objevil. Zmiňuje malou sérii případů z roku 2020, kdy lékaři zkoušeli bezpečnost ivermektinu pro covid u tří dětí s velmi agresivní leukémií, které už neměly jinou naději. Dvě z nich se podle Makise dostaly téměř na rok do remise. Práce vyšla jako doklad bezpečnosti, ne jako studie o léčbě rakoviny.
Samotný ivermektin podle Makise nádor zvládne jen asi v 10 až 15 procentech případů napříč všemi druhy rakoviny, a to v dávkách vyšších, než jaké se používají proti virům a parazitům. Dobře tlumí růstové signály nádoru, útočí na nádorové kmenové buňky a na schopnost tvořit metastázy, nádorové buňky ale přímo zabíjí jen v menší míře. Mebendazol a fenbendazol patří do jiné skupiny antiparazitik a útočí jinak: podle Makise blokují přenašeče glukózy na nádorových buňkách, takže je připraví o palivo, a aktivují protein p53, který potlačuje nádory a spouští řízenou smrt nádorových buněk. Mechanismy se nepřekrývají, a tak lze léky kombinovat. S ivermektinem a mebendazolem pak podle Makise kontrola nádorů napříč všemi druhy rakoviny stoupne na 40 až 50 procent. Zdůrazňuje, že jde jen o velmi hrubý odhad. Nikdo podle něj netvrdí, že je ivermektin nebo mebendazol stoprocentním lékem; nic takového u rakoviny neexistuje. Nevěří ani tomu, že mRNA a umělá inteligence do pár let vyléčí všechny nádory.
V kombinaci s chemoterapií, ozařováním, hormonální léčbou u rakoviny prsu nebo prostaty nebo s cílenou léčbou se podle Makise dostává kontrola nádoru na 75 až 80 procent. Epidemiolog Nicolas Hulscher s Peterem McCulloughem podle něj nedávno zveřejnili práci o zhruba dvou stech pacientech s rakovinou sledovaných prospektivně při užívání ivermektinu a uvedli přínos u 84 procent. Nejde jen o zmenšení nádoru, ale i o zpomalení růstu, stabilizaci nemoci, ústup zhoubné tekutiny v břiše nebo v hrudníku a úlevu od bolesti. Průmysl s tím přesto nechce mít nic společného, i když by to jeho vlastní léčbu vylepšilo. Makis popisuje onkology, kteří pacientovi po chemoterapii řeknou, že tak dobrou odpověď za třicet let neviděli a že je jejich nejlepším pacientem. Pacient se přitom bojí přiznat, že k tomu užívá ivermektin a mebendazol.
Mebendazol, nebo fenbendazol
Při výběru mezi mebendazolem a fenbendazolem vychází Makis z preklinického výzkumu, tedy z pokusů v laboratořích a na zvířatech. Fenbendazol nemá schválení americkým lékovým úřadem FDA, protože o ně nikdy nikdo nepožádal. Mebendazol podle Makise mnohem lépe prochází hematoencefalickou bariérou, a proto ho používá u nádorů mozku, jako je glioblastom nebo astrocytom, i u mozkových metastáz rakoviny prsu nebo plic. Lépe podle něj působí i na dlaždicobuněčné nádory: kožní, nádory hlavy a krku, horní části jícnu nebo děložního čípku. Fenbendazol se podle jeho zkušenosti lépe hodí na adenokarcinomy, tedy nádory ze žlázové tkáně: prsu, prostaty, plic, slinivky, žlučníku, žlučových cest nebo žaludku. Při srovnání v laboratoři jsou oba léky podobné, ten vhodnější ale podle Makise u daného typu nádoru zabije asi o 10 procent víc nádorových buněk. Lékaři navíc mebendazol předepisují raději, protože ho FDA schválil.
Roli hraje i dostupnost. Makisovi píší pacienti z celého světa, z Albánie, Rumunska, Saúdské Arábie, Koreje, Indie nebo Pákistánu. Někde se mebendazol podle něj dá sehnat skoro zadarmo, jinde je velmi levný fenbendazol, například ve Spojených státech a v Kanadě, kde se prodává ve velkém jako odčervovací přípravek pro zvířata. Mebendazol po schválení FDA několikanásobně podražil. Všechny tyto léky už jsou mimo patentovou ochranu. Univerzita Johnse Hopkinse sice získala patent na jednu z forem mebendazolu, podle Makise ji ale v laboratoři nedokázala stabilizovat, a protože vyhlídka na zisk nebyla dost velká, patent leží v šuplíku.
Kdy se ukáže, zda léčba zabírá
Pokud nádor na léčbu odpovídá, ukáže se to podle Makise nejdřív na nádorových markerech v krvi, zhruba po měsíci. Klesá PSA, u rakoviny tlustého střeva příslušné markery, u rakoviny vaječníků CA-125, u rakoviny prsu CA 15-3. Když markery dál rostou, upravuje se podle něj dávkování. Na zobrazovacích vyšetřeních, jako je PET-CT, magnetická rezonance nebo CT, se zmenšení nádoru ukáže za dva až tři měsíce.
Makis popisuje pacientky s rakovinou prsu v raném stadiu, které nepotřebovaly chemoterapii a tři měsíce před plánovanou operací užívaly ivermektin s mebendazolem. Patolog pak podle něj v uzlinách, které byly předtím zasažené, nenašel žádnou rakovinu. U pacientek s nádorem prsu velkým šest až sedm centimetrů měřil nádor při operaci dva až dva a půl centimetru, zmenšil se tedy zhruba o 60 až 70 procent jen během čekání na zákrok. Makis pomáhá pacientům s rakovinou od léta 2024 a někteří berou léky podle jeho postupu už dva roky. Daří se jim dobře a žádné dlouhodobé následky podle něj nezaznamenal. Joe Tippens užívá fenbendazol denně už sedm let.
Prevenci zatím nikdo nezkoumal
Na otázku, zda mohou tyto léky rakovině předcházet, Makis odpovídá, že doporučení musí stát na důkazech, a prevenci zatím nikdo nezkoumal. Hypotéza podle něj zní, že nižší dávky ivermektinu a mebendazolu nebo fenbendazolu kromě parazitů nejspíš zničí i drobné nádory nebo přednádorové buňky. Přínos by to mohlo mít hlavně u lidí s vysokým rizikem, třeba s rodinnou zátěží nebo s prodělanou rakovinou, kteří se bojí návratu nemoci. Doufá, že se prevence jednou dočká vlastních studií. Teď je podle něj prioritou rozjet klinické studie u velmi agresivních nádorů, s nimiž pacienti potřebují pomoc hned.
Klinické studie se proto zaměřují na metastatickou rakovinu ve čtvrtém stadiu. Makis zvažoval i studii u raného stadia, kde ale vidí riziko: kdyby se něco pokazilo, onkologové by podle něj tvrdili, že pacienti, které mohla vyléčit chemoterapie nebo ozařování, se zhoršili kvůli ivermektinu a že je Makis zabil.
Případ Scotta Adamse
Takové obvinění podle Makise už zaznělo. Když onemocněl rakovinou prostaty Scott Adams, autor komiksu Dilbert, obrátil se na Makise o pomoc sám. Zároveň byl v péči onkologů, kteří mu podle Makise tvrdili, že ivermektin nefunguje. Adams ho zkoušel měsíc, Makis nikdy nezjistil, odkud léky měl. Pak podle něj Adams řekl, že to nezabírá, protože mu dál roste PSA, a přestal se ozývat. Lékaři mu ivermektin rozmluvili a dalších šestnáct měsíců se léčil standardně v síti Kaiser, přičemž se mu podle Makise neustále přitěžovalo. Nakonec na síti X prosil Bílý dům o pomoc, protože mu Kaiser podle jeho slov odpíral léčbu, a zhruba o dva měsíce později zemřel.
Makise kvůli tomu dodnes napadají. Kandidátka na funkci hlavní lékařky Spojených států podle něj veřejně napsala, že Makis Adamse zabil, protože Adams kvůli ivermektinu odložil standardní léčbu, která ho mohla zachránit. Makis to označuje za lež: Adams podle něj žádnou léčbu neodložil a Makis nikdy nikomu, ani Adamsovi, neradil odkládat konvenční léčbu. Adams sám Makise asi po roce veřejně napadl, když onemocnění rakovinou prostaty oznámil Joe Biden. Prohlásil, že ivermektin s fenbendazolem od Makise nefungoval a že je Makis podvodník. Makis přesto mluví o smutném příběhu. Adamsovu práci měl rád, Adams ale podle něj až do konce věřil, že odpověď najde v tradiční onkologii. Kdyby léčby kombinoval, měl by podle Makisova přesvědčení mnohem lepší výsledek.
Závěr
William Makis vidí v ivermektinu, mebendazolu a fenbendazolu levné doplnění i alternativu k drahé onkologické léčbě, kterou podle něj farmaceutický průmysl blokuje, protože by přišel o tržby. Florida podle něj jako první v Severní Americe financuje klinické studie, jejichž výsledky se mají objevit v příštích měsících. Jde o názory a zkušenosti jednoho lékaře, které redakce neověřuje; nejde o doporučení k léčbě a jednotlivá tvrzení si čtenář může ověřit a posoudit sám.
