Americké dětské nemocnice očkují děti proti chřipce v době, kdy leží v narkóze kvůli jinému zákroku. Anesteziolog Madhava Setty, který se školil přímo ve filadelfské dětské nemocnici, kde jeden takový program běží, to považuje za porušení základní zásady svého oboru. V rozhovoru vysvětluje, proč do těla dítěte na operačním sále nepatří nic, co nesouvisí s operací, proč je souhlas rodičů v takové chvíli problematický a proč za tím nevidí zlý úmysl, ale skupinové myšlení. Jde o jeho odborný názor a osobní zkušenost; redakce je neověřuje ani nevyvrací a úsudek nechává na čtenáři.
Zavři oči, my očkujeme: programy v Coloradu, Filadelfii a Severní Karolíně
Dětská nemocnice ve Filadelfii (Children's Hospital of Philadelphia, CHOP), jedno z nejprestižnějších dětských pracovišť na východním pobřeží USA, nabízí rodičům program s heslem „Zavři oči, my očkujeme“. Dětem, které jdou do narkózy kvůli jinému zákroku, podají vakcínu proti chřipce v době, kdy spí – bez pláče a bez strachu z jehly.
Filadelfie přitom není první. Dětská nemocnice v Coloradu začala očkovat proti chřipce během anestezie aktivně nabízet v říjnu 2020, ještě před nástupem vakcín proti covidu, a do března 2021 podala přes tisíc dávek. Pilotní projekt Dětské nemocnice UNC v Severní Karolíně podle vlastního prezentačního videa naočkoval v sezoně od října 2024 do února 2025 v celkové anestezii 186 dětí. Nejvíc jich podstupovalo dětskou chirurgii a zákroky ušní, nosní a krční (ORL) a nejpočetnější skupinou byly dvouleté děti.
Prezentace UNC zdůvodňuje projekt poklesem proočkovanosti dětí proti chřipce v USA na 54,7 % v roce 2024, nejnižší hodnotou od roku 2012. Dobu kolem operace označuje za „příležitost k poučení“, kdy jsou rodiče vstřícní k prevenci. Postup má tři kroky: souhlas rodičů před zákrokem, podání vakcíny po úvodu do anestezie a před probuzením a záznam do elektronické dokumentace napojené na státní registr očkování.
Je nízká proočkovanost proti chřipce vůbec problém?
Už samotný výchozí problém Setty zpochybňuje. Vakcíny proti chřipce jsou podle něj k dispozici od 40. let, původně hlavně pro dospělé; zlom přišel kolem roku 2004, kdy poradní výbor CDC pro očkování (ACIP) doporučil plošné očkování všech skupin obyvatel. Účinnost vakcíny označuje za mizernou – v lepších sezonách 12 až 60 %, letos kolem 40 %. „Čeho tu vlastně chceme dosáhnout, kromě čísla?“ ptá se.
Užitečnost preventivního opatření podle Settyho neměří relativní snížení rizika, ale počet lidí, které je nutné očkovat, aby se předešlo jednomu nepříznivému výsledku. Chřipku zdravé děti přežívají naprosto běžně a při současné vakcíně je podle jeho výpočtu potřeba naočkovat 2 000 až 2 500 dětí, aby se zabránilo jediné hospitalizaci. Kdyby vakcína nesla riziko vážné komplikace v řádu jedna ku tisíci, vznikly by na jednu odvrácenou hospitalizaci dvě škodlivé události. Že jde spíš o problém průmyslu než o problém zdraví dětí, označuje za rozumný postoj.
Základní zásada anesteziologa: žádná látka navíc
Setty ale zdůrazňuje, že jeho výhrada nestojí na tom, co si kdo myslí o vakcíně proti chřipce. Jde o základní poslání anesteziologa: chránit pacienta před jakoukoli nežádoucí událostí. Příprava dítěte na operační sál je podle něj mimořádně důkladná a celý tým se snaží riziko co nejvíc snížit.
Malé dítě se na sále často poprvé v životě setká s nitrožilním antibiotikem, opioidy, léky proti úzkosti i anestetickými plyny. Na kteroukoli z těchto látek může zareagovat nečekaně nebo alergicky. Prvním úkolem lékaře je pacienta stabilizovat, druhým zjistit viníka – a to kvůli záznamu do dokumentace pro celý další život dítěte. Vakcína s dobře známými běžnými nežádoucími účinky, jako jsou vyrážka a horečka, tuto identifikaci znemožňuje. Přidat látku, která s úspěchem operace nijak nesouvisí, je podle Settyho pro anesteziologa jasné „ne“.
Případ se ho dotýká i osobně: v CHOP se před 25 lety školil a je přesvědčen, že jeho tehdejší učitelé by nic takového nepřipustili. Za nebezpečnější než zlý úmysl považuje ozvěnu mezi vysoce vzdělanými lékaři, kteří si navzájem potvrzují, že jde o dobrý nápad. Kritiky očkování podle něj často vykreslují lékaře jako zlé lidi, což je zjednodušení. Tito lidé jsou přesvědčeni, že dělají správnou věc, a právě proto je těžší je zastavit – zlý úmysl by se dříve či později prozradil.
Pokus bez studie a bez etické komise
Na otázku, zda existují studie o účincích vakcíny podané v anestezii, Setty odpovídá, že testem je program sám. Nemocnice podle něj neprovádějí studii s cílem ověřit bezpečnost a účinnost, prostě se rozhodly, že je potřeba něco dělat. Uvádějí, že žádné nežádoucí příhody nezaznamenaly, a v CHOP letos naočkovali zhruba 2 100 dětí. Setty je ochoten vzít je za slovo, ale dodává: kdo jednou stál na sále u dítěte, kterému při alergické reakci selhává krevní oběh, ten by takové riziko nikdy nepodstoupil. Jsou to velmi vzácné události, ale minimalizovat je je právě úkolem anesteziologa.
S moderátorkou se shodne, že zastánci očkování u jiných léčebných postupů klinické studie striktně vyžadují, kdežto tady se postupuje bez nich. Typickou strategií výrobců vakcín je podle Settyho krátké sledovací období: zachytí počáteční přínos, ale nic o dlouhodobých škodách. U vakcíny proti hepatitidě B pro novorozence trvalo sledování podle jeho slov jen čtyři dny. Nikdy neproběhla studie, která by srovnala zdraví očkovaných a neočkovaných dětí – a kdyby odpověď existovala, celé takzvané antivaxerské hnutí by se podle něj rozplynulo. Roste právě proto, že lidé zjišťují, že ji nikdo nezná.
Souhlas rodičů pod tlakem operačního dne
Argument, že děti nemohou dát souhlas, Setty za silný nepovažuje – rozhodovat za ně je oprávněně úkolem rodičů. Problém vidí jinde. Za 24 let praxe opakovaně zažívá, že lidé před operací nepřemýšlejí jasně, natož když jde pod nůž jejich dítě. Spoléhají na lékaře a přistoupí na to, co jim navrhnou. Nabídka očkování v takové chvíli podle něj může působit jako tlak: rodič se nechce ukázat jako odpůrce očkování a v duchu se ptá, zda se o jeho dítě postarají stejně, když odmítne.
Výmluvné je podle Settyho i to, jak CHOP měří úspěch. Nerozhoduje počet dětí, které programem prošly, ale skutečnost, že třetina rodičů prohlásila, že by bez programu dítě proti chřipce neočkovala – tedy zhruba šest set dětí navíc. To podle něj ukazuje, že těmto rodičům na očkování příliš nezáleželo a souhlasili spíš ze lhostejnosti, protože „když už tam jsou“.
Úvod do anestezie a probouzení: nejkritičtější chvíle zákroku
Pilot v Severní Karolíně uvádí, že vakcína se podává po úvodu do anestezie a před probuzením, nejčastěji při zákrocích ORL. Setty předpokládá, že jde o převážně zdravé děti, které ráno přijdou z domova a večer odcházejí – se zvětšenými mandlemi, nosní mandlí nebo opakovanými záněty uší. Lékaři se u nich snaží trefit do období, kdy jsou v nejlepší kondici, protože i drobná rýma nebo zvýšená teplota může v anestezii způsobit komplikace a delší pobyt v nemocnici.
Úvodem do anestezie se rozumí chvíle, kdy dítě dostane první vlnu látek, po nichž ztratí vědomí. U malých dětí se to dělá téměř vždy maskou a usnou zhruba za 30 až 40 sekund; teprve potom se zavádí kanyla. Právě tato fáze je kritická – je třeba zajistit dýchací cesty, dýchání a krevní tlak. Druhou kritickou fází je probouzení, kdy se objevují nebezpečné reflexy, které u bdělého člověka nenastávají. Tehdy jsou všechny oči upřené na dítě a podle Settyho to rozhodně není vhodná chvíle na injekci.
Ozvěna ve velkých institucích
Kdyby šlo o skutečnou klinickou studii, musela by ji podle Settyho schválit komise, která stanoví podmínky, při nichž se pokus zastaví. Takto se na dětech fakticky experimentuje. Vysvětlení vidí ve velkých institucích, které fungují jako ozvěna. Filadelfská nemocnice je domovským pracovištěm Paula Offita, kterého média prezentují jako hlavního odborníka na očkování a kterého Setty na svém blogu ostře kritizuje. Výslovně ale odmítá tvrdit, že by za programem stál Offit; mluví o kultuře nemocnice, v níž jsou vakcíny „to nejlepší od vynálezu krájeného chleba“.
Program podle něj nemůže fungovat bez souhlasu chirurgů, kteří své pacienty dobře znají a ručí za ně. U specialisty ORL, jehož pacient trpí opakovanými infekcemi, lze předpokládat dobrý úmysl – nechce, aby dítě ještě k tomu dostalo chřipku. Setty souhlasí, že úmysly jsou dobré; právě to podle něj dělá ze skupinového myšlení tak velkou hrozbu.
Otázka dne na vlastním oddělení a Aschův experiment
O programu se Setty dozvěděl teprve nedávno, když ho organizace Children's Health Defense požádala o komentář k článku. Jeho následný příspěvek na síti X zasáhl statisíce lidí. Otázku pak přenesl na vlastní oddělení v nemocnici nedaleko Bostonu, kde pracuje zhruba 18 anesteziologů. Na tabuli, kam kolegové píšou „otázku dne“, napsal: Co byste dělali, kdyby rodiče souhlasili s očkováním dítěte během narkózy? Většina kolegů, které si sám váží a některé i vyškolil, pokrčila rameny – nevidí v tom problém. Teprve když vyložil své důvody, začali se přiklánět k tomu, že by to dělat neměli.
Setty to přirovnává ke slavnému experimentu Solomona Asche z počátku 50. let. Účastníci měli určit, která ze tří čar odpovídá délkou vzorové; sami odpovídali správně v 99,6 % případů. Když ale seděli mezi spolupracovníky experimentátora, kteří jednomyslně volili špatně, přizpůsobila se jim zhruba třetina odpovědí a jen každý čtvrtý účastník odolal úplně – přestože za chybu nehrozil trest a za správnou odpověď nebyla odměna. Stačilo však, aby jediný člen skupiny odpověděl správně, a tlak k přizpůsobení zmizel. Pokud se v institucích nenajde nikdo, kdo řekne „počkejte, to je špatný nápad“, autobus podle Settyho nikdo neřídí a všichni jdou se stádem.
Horečka a vyrážka po operaci: komu je přičíst?
Moderátorka cituje z článku Children's Health Defense lékaře Larryho Palevského, podle něhož by bylo obtížnější děti po očkování v narkóze „detoxikovat“. Setty upozorňuje, že detoxikace po očkování je v medicíně tabuizované téma, protože by znamenala přiznat možnou škodlivost vakcín. Skutečný problém ale vidí v četnosti běžných nežádoucích účinků u dětí, které dostávají vakcínu proti chřipce poprvé.
Horečku podle něj dostane 30 až 40 % takových dětí. Když má dítě po operaci horečku, lékař nejdřív podezírá infekci spojenou se zákrokem – a s vakcínou najednou nemá jak rozlišit. Vyrážka se objevuje asi u jednoho až dvou procent dětí. Místní vyrážku kolem vpichu lze s vakcínou spojit snadno, vzácnější vyrážka po celém těle je ale velký problém, protože dítě dostalo poprvé celou řadu dalších léků. Samy o sobě jsou tyto reakce přechodné; nebezpečné je právě jejich spojení s ostatními látkami.
Vágní stanovisko CDC
CDC k očkování během anestezie vydalo stanovisko, které moderátorka označuje za bezpáteřní: data o tom, že by šlo o kontraindikaci, nejsou, a zároveň se doporučuje o očkování v nemocnici poučovat. Setty v tom vidí odraz skutečnosti, že úřad žádná data nemá – a bez dat se dá tvrdit cokoli. Postoj odpovídá podle něj typickému přístupu establishmentu: vakcíny jsou největší dar lidstvu, takže se jejich bezpečnost předpokládá.
CDC má podle Settyho dlouhou historii přehlížení bezpečnostních signálů. Jakékoli přiznání možného problému je tabu, protože by lidé mohli začít uvažovat dál. Příkladem je podle něj covidová vakcína u těhotných: kdyby úřady připustily, že těhotná žena by ji brát neměla, každý by se ptal, proč by měla být bezpečná pro něj. Takový přístup řadí k tomu, co nazývá dezinformační kampaní zlehčující rizika očkování, zejména u přípravků s modifikovanou mRNA.
Dá se reakce na vakcínu svést na operaci?
Nabízí se cynická otázka, zda se tak nežádoucí účinky vakcín nedají snadno svést na operaci či anestezii. Setty odpovídá dvojznačně. Děti jsou na sále sledovány pozorněji než kdykoli v životě, takže žádná reakce nezůstane bez povšimnutí. Zároveň ale vzniká věrohodná výmluva: dítě dostalo tolik dalších látek, jak můžete vinit vakcínu? Běžné nežádoucí účinky jsou podle něj známé a uvedené v příbalových informacích, horší jsou vzácné závažné reakce.
Jeden z kolegů mu namítl, že pokud má dítě na vakcínu zareagovat život ohrožujícím způsobem, nejlepší místo je operační sál, kde jsou lidé, kteří umějí resuscitovat. Setty uznává, že je to rozumný argument, ale stejnou reakci může vyvolat i řada jiných podávaných látek a viníka pak nelze určit – a odstranit nejistotu je přitom smyslem práce anesteziologa.
Dospělý pacient často sám pozná, že „něco není v pořádku“, ještě než se objeví vyrážka – malé dítě to nedokáže ani při vědomí. V narkóze zbývá jen klinické pozorování: jak dítě vypadá, jakou má teplotu a krevní tlak. Po probuzení jsou navíc děti mrzuté, hladové, bolí je to a chybí jim rodiče, což případné příznaky reakce na vakcínu dále zastře.
Bezjehlové technologie a otázka důvěry
Moderátorka zmiňuje i nové bezjehlové technologie, které vakcínu vstřelí do kůže proudem tekutiny, a ptá se, jak taková snaha obejít strach z jehly i váhání lidí ovlivní důvěru ve zdravotnictví. Setty s konkrétní technologií zkušenost nemá, odpověď ale vidí jako dvousečnou. Kdo je k očkování opatrný, bude program CHOP považovat za naprosto nezodpovědný. Kdo věří, že vakcíny jsou to nejlepší, co lidstvo potkalo, bude technologie snižující nepohodlí vítat, protože zvýší proočkovanost. Jedna strana tak bude zdravotníkům věřit víc, druhá v tom uvidí snahu lidi k něčemu přimět nebo je k tomu přemluvit.
Kniha o slepých skvrnách, covid a cena za umlčování odborníků
Setty je autorem knihy Woke: An Anesthesiologist's View. Kvůli jejímu psaní opustil praxi – jeho poslední den na sále byl shodou okolností posledním dnem normálního provozu před covidovými uzávěrami. Kniha měla původně otevřít rozhovor o 11. září, brzy ale zjistil, že o tak zatíženém tématu nelze mluvit, dokud si čtenář nepřizná vlastní předsudky. Pomocí krátkých příběhů proto ukazuje slepé skvrny v tom, jak lidé zpracovávají informace.
Reakce na covid podle něj nebyla tím, za co ji veřejnost považovala – lékařskou odpovědí řízenou kvalifikovanými hlasy z CDC a Národního institutu pro alergie a infekční nemoci –, ale podle jeho názoru plánovanou operací. Jako doklad uvádí prohlášení podle amerického zákona PREP Act s účinností od 4. února 2020, které protiopatřením proti viru SARS-CoV-2, tedy i mRNA vakcínám, zaručilo imunitu vůči odpovědnosti za škody – v době, kdy v USA na covid ještě nikdo nezemřel.
Na závěr Setty radí sledovat lidi, kteří změnili názor: nemusíte s nimi souhlasit, ale měli byste se zeptat proč, protože často přinášejí to, co ostatním uniklo. Společnost ochotná cenzurovat vědce a lékaře označuje za fašistickou. Pokud by moc lidi zavírala do klece otevřeně, vzbouřili by se; skrytá za racionálně a vědecky znějícími nařízeními ale může vydržet velmi dlouho. Proto podle něj potřebuje veřejná debata co nejvíc hlasů – pár známých kritiků lze snadno zdiskreditovat, mnoho hlasů už ne.
Závěr
Settyho výhrada k očkování dětí v narkóze je především anesteziologická: na operační sál nepatří nic, co nezvyšuje bezpečnost zákroku a co by mohlo zastřít příčinu případné komplikace. K tomu přidává pochybnosti o užitku vakcíny proti chřipce u zdravých dětí, o skutečné svobodě souhlasu rodičů a o institucích, v nichž nikdo nezvedne ruku proti. Jde o názor a zkušenost jednoho lékaře; jednotlivá tvrzení si čtenář může ověřit a posoudit sám.
