Slovenský premiér Robert Fico pronesl projev, v němž bez obalu přiznal strach z války a postavil se za slovenský národ i slovenskou zemi. Stojí za to si ho pustit celý a položit si otázku, kdo z českých politiků by dokázal mluvit podobně. A pak ho srovnat s výroky a chováním českého prezidenta. Takové srovnání vychází velmi smutně.
Válka jako řešení vlastních selhání
Evropě jde do tuhého. Jsou tu politické síly, které chtějí vyřešit vlastní hospodářské a společenské problémy – poničenou přírodu a krajinu, zbourané a odstavené jaderné elektrárny – stejně, jako to v minulosti dělali diktátoři a velké říše: válkou. Zatím se ještě bojuje o mysl evropských občanů.
Proto je tak důležité upozorňovat, co se děje a o co se někteří snaží. A vážit si těch, kdo na to odvážně poukazují, přestože je média, mainstream a bruselští politici napadají a štvou.
Fico: Bojím se války
Robert Fico promluvil v Prešově, den předtím, než odjel na Ukrajinu za ukrajinským prezidentem a novým předsedou ukrajinské vlády. „Dámy a pánové, nepřeháním, bojím se války,“ řekl. Vojenský konflikt na Ukrajině se podle něj vymkl kontrole, přestala platit jakákoli pravidla vojenských operací a útočí se na civilní infrastrukturu. Očekává velké vojenské operace na ukrajinském území.
Nejvíc ho ale děsí silná válečná rétorika, která se ozývá v Evropě. Vítězem rozpočtu Evropské unie na roky 2028 až 2034 mají být zbrojařské firmy, nikoli občané. Neschopnost řešit nelegální migraci, konkurenceschopnost nebo vysoké ceny energií se podle Fica nahrazuje bojovnými řečmi. „Dovedete si představit, že by se uplatnil článek 5 a někdo nám řekl: připravte pět tisíc, deset tisíc vojáků?“ ptal se. Ti by pak šli bojovat, ani by nevěděli s kým a proč.
Povinností politiků je proto mluvit o míru častěji než kdykoli dřív. Fico připomněl větu, kterou kdysi řekl jeden moudrý člověk: mír sice není všechno, ale bez míru je všechno ostatní ničím. Pokud nebude klid, nebudou se stavět nemocnice, ale montovat tanky. Místo nového jaderného zdroje v Jaslovských Bohunicích se budou kopat zákopy a stavět bunkry. Situace podle něj ještě nikdy nebyla tak vážná a nehrozil tak celoevropský válečný konflikt.
„Nepřeji si, aby se Slovensko kvůli nějakému článku 5 stalo součástí válečného konfliktu. Ano, jsme v NATO, vážíme si toho a záleží nám na plnění závazků, ale jako předseda vlády udělám všechno pro to, aby Slovensko nikdy nebylo zataženo do války,“ prohlásil. Vše, co dnes funguje, se může změnit během minuty. Stačí, aby úmyslně nebo neúmyslně zabloudil dron, zasáhl v některé členské zemi obytný dům a zabil civilisty. „Obávám se, že jsme na hraně.“
Fico přiznal, že by nikdy nevěřil, že nejčastějším slovem v jeho slovníku bude mír. Hesla o míru, která lidé v osmdesátých letech vnímali jako prázdné fráze, dnes dostala velmi vážnou podobu. Když minulý týden v Bratislavě na setkání zemí V4 poslouchal polského, maďarského a českého premiéra a irského premiéra jako předsedu vlády země předsedající Evropské unii, nemohl v noci spát. Velcí chlapci v politice by podle něj měli dostat rozum, protože už ztrácejí přehled a kontrolu nad tím, co se ve světě děje.
Takto má mluvit politik
Takto mluví státník. Člověk, který mluví z nitra, z nejhlubší osobní zkušenosti. Podobně jako Fico to vidí a cítí mnoho lidí: tentokrát jde opravdu do tuhého. Evropany průběžně masírují a připravují na válku a předkládají jim ji stejně jako před první a druhou světovou válkou jako něco dobrého a potřebného. Není tomu tak.
Kritici se po projevu ozvali okamžitě. Samozřejmě i Petr Pavel – vždyť projev míří proti NATO, proti válce a proti zbrojení. Na Slovensku se přidal Korčok, neúspěšný prezidentský kandidát a slovenská obdoba českého Drahoše, a s ním celé loutkové Progresivní Slovensko.
Není náhoda, že Fica okamžitě napadají ti, kdo chtějí válku a volají po takzvaném spravedlivém míru. Ten ve skutečnosti znamená víc mrtvých a víc bomb, a řešení stejně nepřinese. Přidávají se k nim některá média. Situace je vážná a spousta lidí si to neuvědomuje. Patří mezi ně i lidé s mediálním dosahem a politici, kteří nejsou špatní, jen podlehli davovému šílenství a mámení. Važme si proto těch, kdo mají odvahu mluvit jako Fico, a dělejme si úsudek sami.
Stačí jeden incident: poučení ze Sarajeva
Fico přesně popisuje, jak snadno by mohlo dojít ke skutečnému nebo fiktivnímu napadení státu. Pokud by se k němu nepřistupovalo obezřetně, mohla by dominovým efektem vypuknout třetí světová válka.
Historie to už jednou předvedla. Po výstřelech v Sarajevu v roce 1914 trvalo díky složitému systému provázaných válečných paktů pouhých pět týdnů, než byla ve válce celá Evropa a část světa.
Zástupná válka a politici, kteří po ní volají
Rusko-ukrajinský konflikt přitom není jen střetem dvou postsovětských republik s lokálním rozměrem. Je to zároveň zástupná válka Západu, který má na Rusko spadeno už několik set let – kvůli jeho velikosti, surovinám i nezlomnému duchu ruského národa.
Nechte proto Rusy být a začněme zase spolupracovat a normálně žít. Zbavme se politiků, kteří křičí po válce a usilují o ni, a važme si těch, kteří na to upozorňují, i když jsou za to zatím hanobeni a zesměšňováni. Snad se to už začíná měnit. Musí to ale dojít občanům v Česku a na Slovensku.
Tusk a Sikorski jako válečná dvojice
V Maďarsku se podařilo odstranit Orbána. Jeho vládu není třeba idealizovat, ale hájila maďarské národní zájmy. V Polsku je dobrý prezident Nawrocki, jenže vládu vede Donald Tusk – extrémně proevropský a proválečný jestřáb.
Ministr zahraničí Sikorski má za sebou zvláštní osobní zkušenost. V Afghánistánu působil jako fotograf na straně mudžahedínů a viděl jejich zmučená, zohavená těla, která zanechali ruští vojáci. Ti tím Afgháncům oplácali totéž, co Afghánci dělali jim – zohavená těla dokonce záměrně posazovali u cest, aby se projíždějící ruské kolony třásly strachem. Sikorski proto nenávidí Rusy i Rusko a s Donaldem Tuskem tvoří válečnou a hlučnou dvojici.
Volby jako jediná dostupná cesta
Nenechme se do toho vtáhnout. Bezprostředně lze udělat jediné: jít k volbám. Jsou nedokonalé, ale zatím jde o jediný dostupný a regulérní způsob, jak do jisté míry změnit naši situaci. Volby sice lze zmanipulovat, ne však tehdy, když je výsledek příliš výrazný. Ukázalo se to nedávno v Německu.
Závěr
Video vzniklo 28. září, o svátku svatého Václava a v Den české státnosti. Pro předky to byl vždy velký symbol a připomínka krásy a důležitosti české státnosti – a ta se dnes ocitá v nebezpečí. Evropa stojí na hraně a politici, kteří varují před válkou jako Robert Fico, čelí útokům místo naslouchání. Kdo válku nechce, má si jich vážit, dělat si vlastní úsudek a přes všechnu tíhu doby přijít k volbám.
