Kousnutím do jablka člověk nepřijímá vitamín C, ale stovky přírodních organických látek. Tak uvádí své téma zakladatel firmy BEWIT Jiří Černota: příroda jednotlivé látky samotné nikdy nenabízí a tělo je na celé komplexy zvyklé tisíce let. Umělý vitamín vypadá skoro stejně a někdo o něm tvrdí, že je přírodnímu identický; to je podle Černoty velká lež. Syntetické vitamíny vyráběné z ropy proto odmítá a rozdíl mezi jedinou vyextrahovanou látkou a celou rostlinou považuje za zásadní. Zbývá otázka, jak se v takhle promíchaném světě přírody a chemie vůbec orientovat a oddělit zrno od plev.
Co je superpotravina a proč vznikla vlastní řada
Superpotravina je ovoce, zelenina nebo kořeny s nadstandardním obsahem vitamínů, minerálů či aminokyselin — něco výjimečného, co prověřil čas a co může být tělu nadstandardně velkou pomocí. Patří sem i věci, které člověka běžně obklopují, olivový olej především.
Před mnoha lety si Černota dal cíl, kterého se sám zlekl: vyrobit nejlepší doplněk výživy na světě. Hned si ale začal odpovídat, jaký takový doplněk musí být. Z nejlepších surovin s vysokým podílem účinných látek. Čistý, biocertifikovaný, nebo přímo z divoké přírody — rostliny, které musí odolávat nepřízni počasí, aby přežily, mívají větší sílu. Šetrně zpracovaný, bez chemie, a pokud možno za nízké teploty: nad 42 až 45 stupni už hynou enzymy, tedy život v rostlině.
Zbývalo vyřešit, že přírodní věci stárnou a kazí se. Základem řady se staly nepražené kakaové boby ze Střední Ameriky, jen sušené na slunci. Mají 55 procent kakaového másla, což je nasycený tuk, a ten je dlouhodobě stabilní. K nim se přidávají byliny, superpotraviny, extrakty i esenciální oleje a míchají se ve strojích s chladičem při 39 stupních, aby zůstaly enzymy nedotčené. Dávka je malá mokka lžička až tři lžičky denně a řada má asi šedesát výrobků. Jeden z nich vznikl v době covidu a stal se firemním bestsellerem.
Za rozhodnutím nenahrazovat chybějící látky synteticky stojí obraz, který k tomu Černota používá: středověký námořník bez vitamínu C byl po čase v ohrožení života a nezachránily by ho masáže ani žádná jiná metoda — zachrání ho jedině to, že céčko dostane. Dnes podle něj mnoha lidem něco chybí stejně tak, jen to není vidět.
Madagaskarské geránium a indický jasmín: čistota se musí měřit
Jak si být jistý, že rostlina z Madagaskaru je skutečně čistá, když do Antananariva přiletí letadlo s chemickými hnojivy a pěstitel si výnos trochu zvedne? Odpověď zní: laboratoří. Geránium na Madagaskaru rostlo na vrcholu hory, kam cesta jeepy trvala celý den a kam se výprava dostala až před západem slunce; při pohledu kolem dokola nebyl vidět jediný dům.
Druhý příběh je z loňských Vánoc. Indická rodinná firma, která oleje dělá po generace, nabídla pět položek včetně jasmínu. Laboratorní testy ukázaly u jedné látky 200krát překročené množství, které pro esenciální oleje stanovuje oborová asociace. Syna té rodiny, jenž firmě obstarává distribuci z pobaltského skladu, to nijak nevyvedlo z míry — suše poznamenal, že při objednávce stačí napsat, že firma chce šarži, kde ta látka není. Přeloženo do češtiny: látka se do oleje přilévá a zlevňuje ho asi o 90 procent, protože většina evropských odběratelů laboratoř za deset milionů nemá, změřit si to nedokáže a svým dodavatelům důvěřuje.
Měřit oleje není jednoduché, jsou to složité sloučeniny někdy o stovkách látek. Čistý leknín firma rok a půl neměla v nabídce, protože ho nenašla; podobně drahá je růže. U nejspecifičtějších složení pomáhá druhá laboratoř v Barceloně, kde jedno měření vyjde na 150 až 200 eur. Když se na jaře konečně objevila várka, kterou šlo podepsat jako kvalitu, přišlo několik telefonátů, že to nevoní, že to není ono. Trh je zaplavený levnými syntetickými vůněmi a přehnaně sladká vůně pěn do koupele z 80. let, po kterých trochu slézala kůže, mnoha lidem zůstala v nose jako norma. Skutečný esenciální olej pak člověka zaskočí.
Stovky měření stojí hodně peněz, už jen kvůli vzácným plynům do plynového chromatografu a kvůli papírům, které k nim legislativa vyžaduje. Jako potravinářský podnik firmu kontroluje Státní zemědělská a potravinářská inspekce i hygiena. Na kvalitu, certifikace a dokumenty má asi osm vysokoškolaček a několik diplomových prací u ní vznikalo ve spolupráci s Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně. Z výrobce olejů se tak stala především firma, která neustále měří.
Všelék neexistuje, zásadité prostředí ale tělu pomáhá
Všichni toužíme po pilulce, která potíže vyřeší — nejen potlačí symptomy, ale poléčí celkově. Existuje tedy ve světě esenciálních olejů něco univerzálního, co funguje prakticky na každého?
Odpověď vychází z knihy Chemistry of Essential Oils od Davida Stewarta. Některé oleje podle ní dokážou změnit vnitřní prostředí z kyselého na zásadité — Stewart dokonce píše, že se oleje sebeobětují, protože na sebe navážou ionty, které kyselost způsobují. O zásaditosti mluvil i Warburg, německý nositel Nobelovy ceny z doby před válkou. Hodnota pH krve by měla být mírně zásaditá, zhruba 7,36, ale životní styl táhne opačným směrem: zprocesovaná a smažená jídla, přemíra léků, drogy, kouření, alkohol. Kyselé prostředí je na místě jedině v žaludku, kde patří; v krvi a v lymfě už ne.
Z toho plyne i celá strategie. Podpořit střeva, detoxikovat a držet tělo v mírně zásadité oblasti — pak člověk nemusí ani úplně přesně vědět, o co jde, protože podporuje samoléčebnou schopnost těla. K myšlence, že tělo je samoléčebný organismus, dospěla podle Černoty většina nejlepších lékařů v historii.
Na doplňující otázku, jestli se tedy taková směs v těle chová amébicky a stane se vším, co je právě potřeba, odpovídá střízlivě: „Kdybych byl přesný, tak neexistuje všelek.“ Sice by to bylo fajn říct, ale ne. Podpora střev a zásaditého prostředí ale podle něj tělu významně pomáhá zvýšit jeho samoléčebnou schopnost, a to je to klíčové. Sám dodává, že je to jeho teorie a nechce ji nikomu podsouvat.
Tělo jako samoléčebný organismus
Celý proces samoléčení popsal jeden německý lékař, který vystudoval tři vysoké školy a měl stovky pacientů s nejtěžšími chorobami. Třetí fázi toho procesu popisoval tak, že to začne bolet: tělo zvedne teplotu na čtyřicet, objeví se otok, člověk se vyzvrací. Podle toho popisu je právě to způsob, jakým se tělo léčí, a udělalo to proto, že je inteligentní.
Většina lidí se v téhle fázi zlekne a jde k lékaři. Když dostane chemické léky, samoléčebná schopnost se může zastavit, protože tělo je zmatené a neví, co má dělat.
Černota sám k tomu přidává komentář, který v rozhovoru zopakuje ještě několikrát: říká to jako teoretickou možnost, ne jako návod na léčení. Kdo je nemocný, ať jde k lékaři. Mluví z vědeckých a studijních důvodů.
Fatální diagnóza, půst a ovoce
Jak se tedy dívat na lidi, kteří s fatální diagnózou odloží veškerou chemii a jdou cestou přírodní medicíny? Některým to zafungovalo, o jiných se pak v knihách píše, že se to dalo zvládnout operací nebo ozařováním a oni to zbytečně brzy zabalili. Téma na ostří nože.
Cestou do studia Černotovi v taxíku vyskočilo video amerického autora knihy o zázračné detoxikaci — Roberta Morse, pána, ke kterému má velkou úctu. Morse je sám kritický k různým metodám, a přesto jeho kniha vyšla ve statisícových nákladech: velké množství lidí došlo do situace, kdy už jim nikdo nedával naději, a sáhli po půstu. Někdy až po čtyřicetidenním, na což by ale člověk nejradši měl mít odborné vedení. Morse je také zastánce velkého množství ovoce a v tom s ním Černota souhlasí. Anthony William říká, že ovoce je nejlepší lék — jenže čisté ovoce, a to se v Praze sehnat nemusí dát snadno. Půst je podle Černoty králem detoxikace.
Že ta možnost existuje, zažil dvakrát ve vlastní rodině. Otec byl nemocný závažnou chorobou a nakonec se vyléčil přírodní cestou, při níž používal i esenciální oleje. A před dvaceti lety měla závažnou diagnózu jeho dcera, dnes jednadvacetiletá; tehdy si uvědomil, jaké možnosti příroda pro podporu těla a psychiky má. Člověk k tomu podle něj musí mít aspoň nějakou důvěru, že to jde.
Uhlík ve tvaru fotbalového míče: molekula C60
K molekule C60 se Černota dostal shodou okolností. Dlouhodobě sleduje americké specialisty, mezi nimi Davida Wolfeho, a ten poslal video o pokusu, který ve Francii dělali na potkanech: molekula jim prodloužila život skoro o 100 procent. Wolfe k tomu dodal vlastní úvahu — normální člověk by se podle něj měl dožít sta let, na to jsou systémy našeho těla postavené, a s C60 je to dvě stě. To Černotu zarazilo; říkal si, že tady vědec pouští do éteru hodně pochybné věci.
Pak se o molekulu začal zajímat. Koncem 20. století, podle jeho odhadu v roce 1996, dostal za její objev Kroto se svým týmem Nobelovu cenu, a Wolfe ji označil za největší objev v dějinách lidstva v oblasti dlouhověkosti. Je to jediný prvek s kulovou strukturou: vypadá jako fotbalový míč, přesně pospojované pěti- a šestiúhelníky, šedesát atomů uhlíku.
A uhlík je všude. Tvoří 18,5 procenta našeho těla a je základem celé organické přírody — rostlin, zvířat, stromů; ve vzorcích organické chemie jsou céčka na každém řádku. Mění se jen forma. Obyčejná tužka je uhlík a diamant taky, stejný vzorec, jen stlačenější struktura a vysoké teploty. C60 je zase totéž céčko s jinou strukturou. Firma na ní postavila několik výrobků, mezi nimi oblíbenou kosmetiku; když se pak změnila legislativa, musela je upravit.
Doplněk, který vznikl v době covidu
V době covidu vytvořil v Americe další z autorů, které Černota sleduje — Ty Bollinger — se svou ženou celé hnutí se vzdělávacím systémem nazvaným Pravda o rakovině a Pravda o očkování. Bollingerův článek vyšel i v češtině a popisoval látky, které by mohly být pomocí při detoxikaci po mRNA vakcíně. Z těch surovin vznikl výrobek, který se stal firemním bestsellerem.
Očkovaných bylo v Česku podle údajů, které Černota uvádí, kolem 60 procent — tedy miliony lidí, a mnozí z nich potom hledali pomoc. Žádná zdravotní tvrzení k takovému výrobku stanovená nejsou, takže o účincích mluvit nelze; i tady proto opakuje, že to říká z vědeckých a studijních důvodů. Případů, kdy lidé takovou superpotravinu nebo doplněk výživy považovali za silnou pomoc, měl podle svých slov hodně.
Slovo dlouhověkost už výrobce použít nesmí
Česko se poměrně kasá tím, že se u nás díky moderním technologiím a lékům prodlužuje život. Pravdou přitom bývá, že se spíš prodlužuje umírání nebo velmi neaktivní život. Je tedy v silách člověka najít v přirozeném světě skutečný lék na aktivní dlouhověkost — takový, aby sebeuzdravovací mechanismus s věkem tak neslábl, lidé zůstali aktivní do posledních dní a neskončili v péči celých rodin a sociálních ústavů?
Mimochodem: slovo dlouhověkost výrobce na svém webu použít nesmí. Zakázalo to podle Černoty nařízení Evropské unie z doby před pár měsíci a platí to i pro anglické longevity; v článcích se snad ještě použít dá, výrobce už ne.
K samotné otázce Černota připomíná Bibli, kde se objevují případy sta i sto padesáti let a dokonce několika staletí — Metuzalém se dožil 969 let. Že část veřejnosti chápe jako normu šedesát nebo sedmdesát let, ještě neznamená, že hranice nejsou mnohem dál.
Za sebe ale dlouhověkost spojuje s celým životním stylem: co a jak jíme, jaká je kvalita jídla, jak odpočíváme, kolik máme slunce a spánku — a jestli v tom, co děláme, vidíme smysl. Setkává se s tím skoro denně a s příjmem to nesouvisí. Není výjimka, že člověk se zajímavým platem v korporátu dojde ke čtyřicítce nebo padesátce a cítí se vyhořelý: čísla se počítají, něco se pojišťuje, jenom smysl života se ztrácí a zůstává otázka, jestli to za to vůbec stojí. Dělat něco, co s člověkem není v souladu, harmonické není, a život to podle Černoty určitě neprodlouží. Silné látky pomoct mohou, musí to ale být propojené se životním stylem — jíst hromadu speciálních věcí a přitom se stresovat optimální není.
Čím se udržuje v kondici
Sám sahá po hodně věcech. Když cítí, že není v pořádku, vezme okamžitě esenciální olej, a když ten první pocit podchytí, často do druhého dne zmizí. Chlubí se i tím, co mu řekla lékařka při poslední prohlídce, na kterou musí chodit kvůli řidičskému průkazu a zbrojnímu pasu: nemá v kartě ani jeden záznam. Neříká, že by pomoc lékaře nikdy nevyužil, stát se může cokoli a úrazy jsou úrazy. Při tom, jak je exponovaný a jak pracuje naplno i o víkendech, ho ale těší, že na to, co je u mnoha lidí běžné, sahat nemusí. Střídá vlastní směsi, aloe veru a esenciální oleje.
Závěr
Velká část rozhovoru se točí kolem jedné věty: čistotu nelze slíbit, čistota se musí měřit. 200krát překročený limit v jasmínovém oleji, leknín hledaný rok a půl a zákazníci, kterým skutečný olej nevoní, jsou k tomu praktické důkazy. Zbytek je Černotovo čtení zdraví — zásadité prostředí, podpora střev, půst, uhlík ve tvaru fotbalového míče a dlouhověkost, která začíná u toho, jestli má člověk v tom, co dělá, smysl. Slovo dlouhověkost přitom na svůj web napsat nesmí.
