Ještě před sto lety by si pod slovem lék málokdo představil tabletku. Spíš tinkturu, mast, bylinný čaj nebo esenciální olej. Podnikatel Jiří Černota, který opustil stavebnictví a založil ostravskou firmu BEWIT, dnes nechává destilovat rostliny a míchá z nich stovky směsí. Popisuje, jak podle něj esenciální oleje působí na tělo i na mysl, proč chemické vůně ze svého života vyřadil a kde je podle jeho zkušenosti hranice, za kterou se člověk může sám poškodit.
Jde o jeho vlastní zkušenosti, názory a přesvědčení — část tvrzení o zdraví a léčivech se rozchází s pohledem běžné medicíny a doložená nejsou. Redakce je neověřuje ani nevyvrací; předává je tak, jak je Černota formuluje, a úsudek nechává na čtenáři. Nejde o zdravotní doporučení.
Tělo je zvyklé na komplex látek, ne na izolát
Na otázku, proč jsou esenciální oleje účinné, odpovídá Černota nejjednodušeji, jak umí: protože jsou účinné látky, které obsahují. Podle měření ve vlastní laboratoři jich bývají v jediném oleji stovky, a právě v tom vidí výhodu přírody — ta nikdy nenabízí látky jako izoláty.
Kdo se kousne do jablka, nekousl si podle něj do vitaminu C, ale do stovek přírodních organických látek. Na takové komplexy je lidské tělo podle Černoty zvyklé miliony let a umí je zabudovat do svého systému. Synteticky vyrobený vitamin sice bývá označován za přírodně identický, to ale Černota považuje za nepravdu: syntetická látka je podle něj vždycky jiná. Proto je ve své firmě nepoužívá.
Lymfa, patogeny a zvyky, které se nechce měnit
Stručná odpověď na otázku, jak oleje působí, zní podle Černoty: na mnoha úrovních a mnoha mechanismy. Některé mají podle něj působit proti patogenům, jiné podpořit proudění lymfy — kanalizačního systému těla, který nakonec ústí do střev.
V té souvislosti vzpomíná na zpěváka Karla Gotta a jeho onkologické onemocnění. Vypráví, že v knize o něm četl pasáž, kde měl Gottovi léčitel říct, že ho bude léčit, ale zpěvák musí změnit výživové návyky — a Gott odpověděl, že měnit nic nebude. Černota z toho vyvozuje obecnější tezi, kterou v rozhovoru opakuje: člověk bývá na své návyky připoutaný a měnit se mu je nechce.
Zaručené rady, extrémy a cesta malých krůčků
Zvířata to mají podle Černoty jednodušší — zebra ví, že má spásat trávu, lev ví, že má lovit zebry. Výjimkou jsou domácí mazlíčci, u kterých se to podle něj pokřivilo: pes dostane granule plné chemie a selhání ledvin u kočky, které v přírodě nemá obdobu, pak nikoho nepřekvapí. Člověk je na tom podobně, jen k tomu má internet plný influencerů a receptů od karnivorní stravy až po pravý opak.
Ve výživě se podle něj lidé shodnou málokdy. Jistotou zůstávají věci, o kterých se nikdo nehádá: čerstvé potraviny bez chemické zátěže, čistý vzduch, čistá voda, pohyb v přírodě. K nim řadí i slunce — připomíná, že ještě před sto lety měly některé nemocnice oddělení, kde se pacienti slunili; doplňuje ale, že i na slunce se musí se zdravým rozumem, ne v pravé poledne na dvě hodiny.
Že se dá přehnat i takzvaně zdravý životní styl, ilustruje zkušenost psychogynekoložky Heleny Máslové s ženami, které nemohou otěhotnět: ranní běh, proteinový koktejl, celý den v práci, večer plavání a lehká večeře — tělo takový režim vyhodnotí jako extrémní zátěž, ve které se otěhotnět nedá.
Nemoc čte Černota jako nepříjemnou okolnost, která člověku říká, ať se zastaví a něco ve svém životě změní. Vzpomíná na známého, kterému oznámili cukrovku a začal si píchat inzulin; bral to jako nespravedlivý trest, který si nezasloužil. Černota by čekal spíš přiznání, že se o zdraví moc nezajímal. Recept má jediný a nenápadný: malé krůčky. Poprvé přijít do posilovny a zlikvidovat se tam za hodinu umí každý — horší je vrátit se tam podruhé.
Střeva jako číslo jedna a první vlastní směs
Než se Černota dostal k olejům, roky se zabýval aloe vera. Většina odborníků se podle něj shoduje, že prospívá střevům — podporuje peristaltiku a vyživuje tělo. Odvolává se i na Hippokrata a jeho větu, že všechno je ve střevech, a na studie, podle nichž je ve střevech sedmdesát až osmdesát procent imunitního systému a vzniká tam i nálada; ze střev prý jde do mozku víc vzruchů než opačným směrem.
Odtud plyne jeho pořadí důležitosti: starat se o střeva je číslo jedna, protože narušená rovnováha ve střevech podle něj narušuje imunitu, a ta je to nejcennější, co člověk má. Když pak zjistil, že některé esenciální oleje působí na střeva podobně jako aloe, dal je dohromady — a tak vznikla jeho úplně první směs, která patří mezi nejprodávanější dodnes.
Z kotle vyteče voda a nahoře plave pár promile
Výroba esenciálního oleje je podle Černoty jednoduchá i složitá zároveň. Hlavní metodou je parní destilace, principem blízká pálení slivovice — jen bez kvašení. Bylina se ve většině případů destiluje čerstvá: levandule se poseká, putuje rovnou do kotle a pára z ní strhává silice. Z kotle pak vytéká hydrolát, aromatická voda, a na hladině plave trocha oleje.
Výtěžnost bývá procento nebo dvě, někdy jen promile — a v tom je podle něj i vysvětlení ceny. Na kilogram růžového oleje je potřeba dva a půl tuny okvětních lístků, takže levně se vyrobit nedá. Vlastní destilační přístroje firma má, při množství olejů, které nabízí, je ale podle Černoty hlavním úkolem hledat kvalitní zdroje po světě.
Trh, který nikdo pořádně nekontroluje
Odborník, na kterého se Černota odvolává, odhaduje, že sedmdesát i více procent esenciálních olejů na trhu je částečně nebo úplně syntetických. Aromaterapie je podle Černoty megatrend, sílu olejů objevují miliony lidí — jenže kontrolu nad tím, co se pod názvem esenciální olej prodává, stát podle něj nedělá, nebo jen částečně. Na trhu tak podle něj působí stovky dodavatelů, kteří si sami neověřili, co vlastně prodávají.
Firma proto podle něj hned na začátku investovala do vlastní laboratoře s hmotnostním spektrometrem a plynovým chromatografem a dělá stovky měření. Mezi českými a slovenskými firmami je prý jediná, která si podobné pracoviště pořídila. Smysl to má podle Černoty prostý: pokud se má mluvit o aromaterapii jako o oboru se stoletou historií, musí jít o oleje z rostlin, ne o syntetiku.
Parfémy, krémy a stromečky do auta
Co udělá s člověkem olej říznutý chemií? Tělo má podle Černoty určité limity a hodně věcí zvládne — když je toho trochu, umí se toho zbavit. Problém nastává, když je přísun chemických látek každodenní: krém, make-up, parfém. Zvlášť u parfémů mu to připadá jako paradox, protože velká část z nich je podle něj zcela nebo z velké části chemická a člověk si je stříká na krk, tedy do míst štítné žlázy.
Takové věci označuje za disharmonické a ze života by je vyřadil úplně — včetně vonných olejů z běžných prodejen, stromečku koupeného na pumpě, aby to v autě pěkně vonělo, i přístrojů do zásuvky, které provoní celou domácnost deriváty ropy. Setkal se podle svých slov s lidmi, kteří ze dne na den vyhodili celou kosmetiku a už se k ní nevrátili.
Proč se pro oleje jezdí přes půl světa
U jídla s pravidlem lokálnosti souhlasí — nejlepší je to, co vyroste poblíž, v našem pásmu. U olejů by ale podle něj trvání na domácí produkci nabídku drasticky osekalo. Ylang-ylang tady nevyroste, hřebíčkovec je strom vysoký až třicet metrů z Indonésie nebo Srí Lanky. V Česku roste levandule, z chmele by se olej podle něj možná také udělat dal, většinu surovin ale firma hledá v zahraničí a natáčí o tom i vlastní filmy z Madagaskaru či Chorvatska.
Oleje přitom podle Černoty nemusí být pro každodenní použití. Sám po nich sahá hlavně tehdy, když cítí, že je v zátěži a tělo potřebuje pomoct.
Vůně, emoce a myšlenkové vzorce
Působení na tělo je podle Černoty jen polovina věci. Molekuly esenciálních olejů jsou prý až dvousetkrát menší než u olejů lisovaných za studena, projdou hematoencefalickou bariérou a ovlivní centra spojená s myšlením a cítěním; některé studie podle něj mluví i o vlivu na hormonální aktivitu. Jestliže olej ovlivní tohle všechno, ovlivní podle něj v těle úplně všechno.
Na začátku potíží bývá podle Černoty omyl nebo nepochopení v nějaké myšlence a úspěšný je ten, kdo si svých vzorců všimne a umí je měnit. Kdo je dvacet let vzteklý, často to už ani nevnímá a bere to jako samozřejmost. Mladý muž může ve dvaceti přijmout myšlenku, že zdravý životní styl je půl litra vodky a pět piv denně, a ve třiceti má tělo zchátralé — změnit se to podle Černoty musí nejdřív v hlavě.
Sám přitom odmítá přehnaná očekávání: že by si člověk čichl k olejíčku a odpustil tátovi, který od rodiny odešel, když mu bylo osm, by podle něj bylo přehnané tvrdit. Někdy oleje podle něj jen uvolní a navodí dobrou náladu, jindy poslouží jako berlička — a v některých situacích prý sehrají klíčovou roli. Připomíná i tři krále, kteří přinesli zlato, kadidlo a myrhu; z posledních dvou pryskyřic se esenciální oleje dělají.
Jednu ze svých směsí sestavil podle studie amerického lékaře, do které podle jeho vyprávění zapojil tři tisíce lidí, kterým se dlouhodobě nedařilo zhubnout; po půl roce inhalování esenciálních olejů zhubli podle Černoty v průměru o 13,5 kilogramu. Když se ho na dni otevřených dveří jedna z návštěvnic zeptala, jestli na to firma dá záruku, odpověděl, že komu se chce dokázat, že to nefunguje, tomu se to určitě podaří. Rozhoduje podle něj nastavení a ochota spolupracovat sám se sebou; intuici označuje za nejcennější schopnost člověka.
Silné oleje a zásada nikomu neublížit
Nejhorší je podle Černoty nadšení bez rozmyslu — uslyšet něco o olejích a hned si je začít lít na sebe. Některé jsou totiž takzvaně horké a silné; jmenuje skořici, oregano a eukalyptus, u nichž si člověk může přivodit i popálení. Sám si sice koncentrovaný olej občas kápne na dlaň a přičichne, ale nikomu to plošně nedoporučuje: citlivější lidé nebo lidé s nějakým zdravotním problémem na tom podle něj mohou být jinak.
Věc navíc komplikuje to, že si aromaterapeutické školy odporují. Ve Francii je podle jeho zkušenosti běžné používat levanduli na kůži i neředěnou, německá a anglická škola to naopak odmítají — a Černota říká, že rozumí oběma. Zvláštní opatrnost doporučuje u dětí a u zvířat, která mají citlivější čich než člověk. Za bezpečnou cestu považuje aromatický difuzér a nad vlastní radou drží jedinou zásadu: nikomu neublížit.
Proč směsi místo jednotlivých olejů
Benefity aromaterapie by podle Černoty chtěl využívat skoro každý, jenže studovat obor nemá kdo čas. Proto začal míchat směsi pro konkrétní použití — a skončil u čísla 250, zatímco největší firmy světa jich podle něj mívají padesát nebo šedesát. Opírá se o představu synergie: když se oleje míchají rozumně, jedna a jedna není dvě a výsledek je silnější než jednotlivé složky.
Většina aromaterapeutických knih podle něj radí smíchat tři čtyři oleje a víc ne. U zakladatele oboru ale před sto lety našel směs asi patnácti olejů a k tomu si přidal vlastní argument: co vlastně voní v lese, ve kterém se člověk uvolní? Právě směs esenciálních olejů z desítek bylin a stromů. Inhalovat směsi je podle něj tedy zcela přirozené. Skladbu staví po vzoru tradiční čínské medicíny — v každé směsi má být generál, důstojníci i mužstvo.
Co voní jednomu, druhému nemusí
Že by jedno kopyto sedělo na všechny boty, Černota netvrdí. Přirovnává to k jídlu: chuť na kvašené okurky se objeví a za půl roku není. Vnímání olejů je podle něj přísně individuální a mění se v čase — co dnes voní, může být za rok lhostejné, a naopak. Ukazuje to na kozlíku lékařském, který podle něj voní sotva desetině lidí; jedna polská zákaznice ho v recenzi shrnula slovem hrozný, zatímco na festivalu si ho jiný návštěvník dokázal představit jako parfém.
Vůně proto podle Černoty nemusí být hlavním vodítkem, i když napovědět umí. Většina olejů má podle něj spíš aktivační charakter, menší část zklidňuje, a chybou je jít proti charakteru situace — sáhnout před spaním po rozmarýnu, který rozproudí oběh. Sám zároveň přiznává, že odborníci často doporučí na jednu situaci každý něco jiného a v podstatě mají pravdu všichni. Komu se v nabídce stovek položek točí hlava, tomu radí začít u klasiky, u které se zatím nesetkal s tím, že by někomu vadila: u červeného pomeranče, lisovaného mechanicky ze slupek.
Závěr
Černotův pohled stojí na několika opakujících se myšlenkách: příroda nabízí látky v komplexech, tělo si na ně zvyklo, chemie v kosmetice a vůních je zbytečná zátěž a změna začíná drobným krokem, ne převratem. Jde o jeho svědectví, zkušenost z vlastního podnikání a světonázor, ne o ověřená fakta ani o zdravotní doporučení — jednotlivá tvrzení si čtenář může prověřit a posoudit sám.
