Jiří Černota opustil rozjetý byznys ve stavebnictví a z koníčku, přírodních látek, vybudoval firmu na esenciální oleje a superpotraviny. V závěrečné části rozhovoru ale oleje a směsi ustupují do pozadí. Mluví o vědomí, které považuje za ultimátního léčitele, o tom, proč přibývá lidí s úzkostmi, zda není nemocná celá společnost a proč nad vším podle něj stojí zákon karmy. Jde o jeho osobní přesvědčení a zkušenosti. Redakce je neověřuje ani nevyvrací a nejde o zdravotní doporučení.
Paul Brunton a život podřízený jednomu cíli
Černota se v rozhovoru opakovaně vrací k Paulu Bruntonovi, kterého bere jako svého filozofa a inspiraci. Brunton propagoval efektivní samoléčbu a sám se tak léčil, dožil se přitom jen něco přes osmdesát let. Dnes, kdy se lidé běžně dožívají přes devadesát, by nad tím leckdo pokrčil rameny.
Černota k tomu dodává, co ho na Bruntonovi zaujalo. Zhruba ve dvaceti si dal za cíl osvítit lidstvo a podřídil tomu celý život. Znamenalo to cestovat po světě, což tehdy nebylo jednoduché, a výzev bylo mnoho. Jednou se loď, na které cestoval, srazila a potopila a Brunton se zachránil na poslední chvíli. Posledních třicet let žil v ústraní ve Švýcarsku a zapisoval intuice, které mu přicházely. Vznikly desítky tisíc zápisků. Po jeho smrti je žáci a lidé z jeho okolí setřídili a vydali pod názvem Zápisky Paula Bruntona. V jednom z těchto textů Brunton sám poznamenal, že nežil nezdravě, ale v některých etapách života tělo hodně zatěžoval cestováním a nezdravým podnebím.
Samoléčba bez extrémů
Efektivní samoléčbu Černota vykládá jednoduše: využívat přírodní věci a nechodit do extrémů. Sám měl období, kdy držel půst jednadvacet dní a pak znovu. Teprve později se dočetl, že i Buddha doporučoval půsty spíš na jeden až tři dny a varoval před přeháněním. Dlouhé půsty, o kterých v souvislosti s Morsem mluvil v předchozí části rozhovoru, patří podle něj už ke kritickým životním situacím.
Všichni jsme podle Černoty na cestě a hledáme harmonii. I on některé názory postupně korigoval, jak procházel různými etapami. Samoléčbu dnes chápe jako podporu těla, aby si poradilo samo, protože samoléčebný proces v těle běží.
Vědomí jako ultimátní léčitel
Další otázka se stáčí k duševnímu zdraví. Moderní medicína podle ní dosud přehlíží, že člověk je jednotou ducha a těla, a na duševní problémy dáváme jen technické záplaty. Současná vláda si duševní zdraví dokonce vzala za jednu z priorit. Lidí, kteří berou antidepresiva, i dětí s úzkostmi a panickými poruchami je přitom tolik, že je to na pováženou, přestože bychom se měli cítit v bezpečí a poradců i koučů máme spoustu. Kam jsme se v té křehkosti dopracovali?
Černota odpovídá, že situace člověka je paradoxní. Jsme tělem, které má své vlastnosti, ale zároveň jsme jeho zdrojem. Tajemstvím života je podle něj vědomí a smyslem celého života je postupně pochopit sebe sama. Vědomí v pozadí všeho, v němž se odehrává drama života, je podle něj ultimátní léčitel, protože je mimo čas a prostor a všechno obsahuje. Kdo si ho uvědomí a věnuje mu pozornost, může si mnoho věcí ulehčit.
Jako příklad uvádí Leonarda da Vinciho, který se zadíval do ohně a naskakovaly mu myšlenky. Takovou inspiraci podle Černoty zná každý umělec, ale nejen on. Všichni jsme umělci vlastního života a hledáme inspiraci, vedení, ochranu a někdy i pomoc při životních kotrmelcích. Tělo samozřejmě potřebuje výživovou metodu, čištění, konkrétní kroky a plán. Zároveň je ale třeba obracet se k tomu, co považuje za klíčové: k našemu vyššímu já.
Narodili jsme se do tavicího kotle
Proč se tedy duševní poruchy šíří jako epidemie? Narodili jsme se podle Černoty do komplikované doby. Dřív mohl člověk prožít na vesnici padesát let, aniž by se mnoho změnilo. Dnešní společnost připomíná tavicí kotel: počítače, teď umělá inteligence a procesy, které se vařily po staletí, se najednou střetávají. Mnohé z nich neumíme vyřešit a nevíme, kam to všechno spěje.
Věci ale podle něj nejsou náhodné a všechno v životě má hluboký smysl, i to, že jsme se do takové doby narodili. Pokrok, ke kterému lidé dřív docházeli dlouho, můžeme udělat rychle, protože na pozadí obrovských změn snáz poznáme, co se nemění a co má největší hodnotu. Víc než kdykoli v dějinách má navíc část lidí volný čas, může studovat a má přístup k informacím. Je to podle Černoty obrovská příležitost pochopit sami sebe a to, proč tu vůbec jsme.
Brunton mluvil o inspirovaném životě: poznat sebe sama a pak uplatňovat v životě impulzy ze srdce a intuice. Pro někoho to znamená založit rádio a inspirovat lidi, pro jiného vychovávat děti. Každý to má trochu jinak.
Filozof na špici pyramidy
Brunton podle Černoty psal o pomyslné pyramidě. Každý, kdo dělá poctivou práci, má ve společnosti své místo, na špici pyramidy ale stojí filozof. Nemyslí tím žvanila ani historii filozofie, jak ji dnes chápou i vysokoškolsky vzdělaní lidé, ale filozofii v původním řeckém smyslu, tedy lásku k moudrosti: vědu, pokud se to tak dá nazvat, která odpovídá na otázky, co je člověk, co jsem já, co je čas a prostor, co je vědomí a proč jsme tady.
Když na vrcholných místech není ani jeden politik nebo veřejně známý člověk, který by na tyto otázky znal odpovědi, snadno podle Černoty ztrácí společnost rovnováhu. Moudrost se nedá zaplatit miliardami a společnost pak jde směrem, který vyžaduje korekci. Je to jako se zdravím: korekci uděláme buď dobrovolně, nebo nás k ní něco přinutí nedobrovolně. Připomíná války, za druhé světové miliony lidí přišly o domovy i o blízké. Učit se bolestí je ale podle něj zbytečné, daleko jednodušší je učit se z chyb druhých nebo z vlastního srdce a jít cestou, o které člověk ví, že je správná.
Změňme sebe a změníme svět
Celou dobu se mluvilo o nemocech lidí a o disharmonii v těle i v duši. Co když je ale nemocná celá společnost? Existují na to nějaké kapky? Máme uzdravovat společnost, aby se zdraví propsalo do nás, nebo musí každý uzdravit sám sebe, a tím i celek?
Černota odpovídá citátem, který připisuje Paulu Bruntonovi: „Změňme sebe a změníme svět.“ Velmi si váží médií i všech lidí, kteří mají sílu, inteligenci a odvahu dnes vůbec vystupovat ve veřejném prostoru. Jedním z řešení jsou podle něj semínka. Některé věci většina společnosti třeba nepochopí, přesto si víc a víc lidí začíná dávat věci do souvislostí, a to nejen v otázkách zdraví, ale i svobody slova, vývoje společnosti a historie. Věci postupně zapadají do sebe.
Příkladem je jeho vlastní vegetariánství. Ve škole si připadal jako exot a roky nepotkal jiného vegetariána. Dnes, po pětatřiceti letech, tu jsou obchody, e-shopy i celá sdružení a v některých společnostech je veganů až deset procent. Semínka tedy mají hodnotu, i když nevíme, kdy vyklíčí. Jistotou je pro Černotu to, že za vším stojí moudrost Boha a přírody a že se věci nedějí náhodně.
Svět jako škola, v níž sedí prvňáci vedle osmáků
Existuje esence, která by člověku pomohla nebýt srab, nebát se pořád, nemít z ničeho úzkosti a nežít ve světě, který funguje na principu vyděsit a vyfakturovat? Černota přirovnává lidstvo ke škole. Žije tu osm miliard lidí a jsou velmi rozdílní: vedle sebe sedí prvňáci, třeťáci, páťáci i osmáci. Mladé duše chtějí objevovat svět, někdy s velkou dávkou agrese. Jiní nacházejí naplnění v tom, že tvoří a hledají moudrost, a někteří dokonce zasvětili život službě.
Takový byl podle něj Brunton. Celý život sepisoval své poznatky a věděl, že je nechce vydat za života, protože by z toho mohly vzniknout problémy: kam dopadne světlo, tam vzniká stín. Třicet let tedy psal do šuplíku, aby to vyšlo až po jeho smrti.
Někdy se může zdát, že to, co se děje, nedává smysl. Inspirovat ale podle Černoty můžeme jen vlastním příkladem. Kdo se jednou dotkne pravdy, už neudělá krok zpátky, a touto cestou bude chtít jít čím dál víc lidí. Příroda je přitom trpělivá, revoluce v ní nevidíme a milion let sem nebo tam pro ni nic neznamená.
Zákon karmy a nárok na krásu
Nakonec lidé podle Černoty stejně zjistí, že skutečným králem tohoto světa je zákon karmy a že před ním není úniku. Když činy člověka nejsou v souladu se zákonem v pozadí, zaručeně na něj dopadnou, aby pochopil, že jednat v nesouladu je špatně. Pak zbývá jediné přání: jednat v harmonii s celkem.
Neznamená to podle něj stát se asketou a rozdat všechny peníze. I s tím zákonem je v souladu, že člověk má nárok žít v přiměřeně příjemném prostředí, neživořit a obklopit se třeba krásou. Svět je naším učitelem, vychovává nás a inspiraci nabízí na každém kroku.
Velikáni dějin by si rozuměli
Bruntonovy postřehy vyšly až po jeho smrti. Rudolf Steiner naopak vydával knihy za života a mnohé z jeho přednášek vyšly až posmrtně. Má tedy Steinerova antroposofie místo ve filozofii Černotovy firmy a jejích výrobků?
Černota se podle svých slov inspiruje mnoha směry a nepřiklání se k žádnému, a zároveň ke všem. Je tu prostor pro mnoho názorů. Nakonec člověk zjistí, že velikáni dějin by si rozuměli, nestříleli by po sobě a kdyby se setkali, asi by se spolu smáli.
Setrvávej s tím
Brunton Černotu inspiroval i k názvu firmy. Jeho myšlenku lze volně přeložit jako „setrvávej s tím“, což je podle Bruntona nejlepší rada pro toho, kdo ji dokáže pochopit. Právě ji Černota uvádí, když přijde řeč na nejlepší radu, kterou v poslední době dostal a pochopil. Buď sám se sebou, buď v srdci, tam je všechno.
Mladého člověka má podle něj smysl motivovat, aby byl ambiciózní a naplnil život nějakou hodnotou. V určitých fázích života ale ambice odkládáme a zbývá jediná: žít v souladu s tím, čím jsme. Tato myšlenka je pro něj pořád silná.
Smysl místo dalšího objevu
Co ještě potřebuje objevit a čemu by chtěl pomoci, když už firma vymyslela podpůrné prostředky na ledacos? Otázka přitom opatrně našlapuje, aby nezazněla slova jako léčiva.
Černota si váží toho, že ho osud už v ne úplně mladém věku postavil do této role. Před jedenácti lety spustili prodej a téměř z ničeho vznikla komunita lidí, které zajímají podobné věci a kteří se navzájem inspirují. Našel v tom smysl života a poslání. I tady cituje Bruntona: nejdůležitější věci k nám v životě přijdou jakoby samy. Nápadů na nové věci přicházejí stovky a těší ho zpětná vazba lidí, pro které má práce firmy smysl a hodnotu.
Každému přeje, aby v životě našel něco, co ho naplní a co mu dává smysl, a nemusel už hledat nic jiného. Aby věděl, že je ve správný čas na správném místě a může v tom pokračovat dalších deset nebo třicet let, nebo tak dlouho, jak osud dovolí.
Dokonalost neexistuje, zbývá neustále zlepšovat
Objev, po kterém by si řekl, že teď má splněno, ho nenapadá. V projeveném světě podle něj dokonalost neexistuje, ani u jeho firmy. I tady se odvolává na Bruntona, který celý život sepisoval své poznatky a nakonec je okomentoval slovy, že co se podařilo, patří Bohu, a chyby jsou jeho. Zbývá tedy usilovat o zlepšování, tak jak to Japonci nazývají kaizen: neustále reflektovat a vylepšovat to, co člověk dělá.
Na závěr děkuje lidem, kteří výrobky firmy vyzkoušeli, i stálým zákazníkům, bez nichž by firma nemohla fungovat. V dnešní době to podle něj není jednoduché a pořád v sobě nosí pocit zázraku, že to celé vzniklo a rozvíjí se.
Závěr
Po olejích, superpotravinách a dlouhověkosti se rozhovor dostává k tomu, co Černota staví nad ně. Tělo potřebuje výživu, čištění a plán, ultimátním léčitelem je ale podle něj vědomí. Přibývající duševní potíže spojuje s dobou, která připomíná tavicí kotel, a zároveň v ní vidí příležitost pochopit sami sebe. Nemocnou společnost podle něj nevyléčí kapky, ale semínka a osobní příklad: změňme sebe a změníme svět. Korekce přijde tak jako tak, buď dobrovolně, nebo z donucení.
