Druhý den rozhovoru s americkým kardinálem Raymondem Leem Burkem navazuje na výklad Starého zákona a prochází Nový zákon: svědectví o vzkříšení, vznik evangelií, poslední večeři, ukřižování, Letnice i knihu Zjevení. Burke byl arcibiskupem v St. Louis a prefektem Apoštolské signatury, nejvyššího soudu církve, kardinálem ho v roce 2010 jmenoval Benedikt XVI. a v americkém La Crosse založil poutní svatyni Panny Marie Guadalupské. Věroučné výklady patří jemu a katolické tradici, ze které mluví.
Svědci vzkříšení
Za ústřední otázku Nového zákona označuje rozhovor vzkříšení. Burke odpovídá svědectvími. Všechna čtyři evangelia popisují vzkříšení i čtyřicet dní, kdy se Ježíš ukazoval učedníkům, a pokusy zpochybnit jejich historickou věrohodnost podle něj neobstály. Dalším argumentem je prázdný hrob: po Ježíši nezůstaly žádné ostatky, protože katolická víra učí, že vstal a byl oslaven celým tělem.
Mezi nejsilnější doklady řadí obrácení Pavla. Saul byl horlivý farizeus a pronásledoval křesťany; při kamenování jáhna Štěpána, prvního mučedníka, mu vrahové skládali pláště k nohám. Na cestě do Damašku, kam mířil s pověřením přivádět křesťany před soud, ho oslovil Kristus a zeptal se, proč ho pronásleduje. Saul oslepl, po křtu mu spadlo z očí cosi jako šupiny a stal se z něj velký učitel víry. Jeho listy obsahují nejstarší zprávu o ustanovení eucharistie: když v Korintu proměnili slavnost v hodování, Pavel připomněl, co sám přijal, a varoval, že kdo jí a pije bez rozlišení Pánova těla, přivolává na sebe odsouzení.
Třetím dokladem je proměna apoštolů. Při zatčení utekli všichni kromě Jana a Petr Ježíše třikrát zapřel. Po vzkříšení a seslání Ducha svatého přitom tíž ustrašení muži vyšli veřejně kázat a všichni kromě Jana zemřeli mučednickou smrtí.
Kdy vznikla evangelia
Námitku, že evangelia vznikla až dlouho po Ježíšově smrti, Burke odmítá. Rozbor rukopisů a srovnání s dalšími texty té doby je podle něj dovolují datovat mnohem dříve, do období prvního kázání, a v každém případě méně než století po Kristově smrti. Tehdejší kultura navíc byla zvyklá předávat dlouhá vyprávění zpaměti, a to velmi přesně.
Tři evangelia se nazývají synoptická, protože jsou si velmi podobná. Janovo nabízí propracovanější teologický výklad — ne proto, že by vzniklo později, ale protože Jan byl Pánovým milovaným učedníkem a vzal si k sobě jeho matku. Že některý zázrak nebo podobenství najdeme jen v jednom evangeliu, nepřekvapí: každý pisatel čerpal z jiných pramenů.
Mezi příběhy, které si lidé museli zapisovat hned, řadí uzdravení ženy, která léta trpěla krvácením a stačilo jí dotknout se lemu Ježíšova šatu, nebo příběh setníka, který prosil za svého služebníka a řekl, že není hoden, aby Ježíš vešel pod jeho střechu. Jeho slova zaznívají při každé mši. Z novějších překladů doporučuje práci Michaela Pakaluka, filozofa a znalce řečtiny z Katolické univerzity Ameriky, který vydává evangelia v novém překladu s komentářem.
Sedmadvacet knih Nového zákona
Nový zákon má sedmadvacet knih. Na začátku stojí čtyři evangelia a Skutky apoštolů, které sepsal Lukáš a které líčí první léta církve včetně Pavlových cest. Pavel, apoštol národů, prošel velkou část tehdy obydleného světa a skončil v Římě. Následují jeho listy obcím — Římanům, dva Korinťanům, dva Soluňanům, Kolosanům — a pastorální listy Timotejovi a Titovi. Oba byli prvními biskupy a Burke tyto listy doporučuje k rozjímání i dnešním biskupům. Katolické listy tvoří dva Petrovy, Jakubův, Judův a tři Janovy.
Bibli uzavírá kniha Zjevení neboli Apokalypsa, vidění, které měl Jan na ostrově Patmos. Patří k nejtěžším biblickým knihám, zároveň ale popisuje věčný život jako svatební hostinu Beránka. Burke k ní váže odpověď na otázku z prvního dne, proč Bůh dopustil utrpení: Kristus už zvítězil, vítězství se ale musí uskutečnit v životě každého člověka, a proto věřící podle Pavla doplňují na sobě Kristova utrpení, dokud se Pán nevrátí.
Jak mohou být zprávy přesné, když je nesepsali všichni očití svědkové? Burke uvádí Lukáše: apoštolem nebyl, ale apoštoly znal a měl k jejich svědectví přímý přístup.
Od Nazaretu k Jordánu
Nový zákon začíná ve Svaté zemi. V Nazaretu přijímá Marie zvěstování, že se stane matkou Spasitele, Syn Boží z ní přijímá lidské tělo a rodí se v judském Betlémě. Pak následuje skrytý život v Nazaretu s Marií a Josefem až do třiceti let. Evangelia z něj zachycují pouť do Jeruzaléma: rodiče na zpáteční cestě zjistili, že dvanáctiletý Ježíš s příbuznými nejde, vrátili se a našli ho v chrámu, kde rozmlouval s učiteli Zákona. Ti žasli nad jeho poznáním.
Ve třiceti vstoupil podle Lukáše do synagogy, přečetl z Izaiáše proroctví o příchodu Mesiáše a prohlásil, že se právě naplnilo. Tím se označil za Pomazaného. Pak ho v Jordánu pokřtil Jan Křtitel, který o sobě řekl, že se musí umenšovat, a ukázal na něj jako na Beránka Božího. Burke upozorňuje, že tato slova i odpověď setníka se opakují při každé mši, když kněz ukazuje hostii a věřící odpovídají, že nejsou hodni.
Proč Bůh poslal vlastního Syna
Bůh mohl člověka zachránit mnoha způsoby. Podle Burkeho zvolil ten nejpodivuhodnější. Adam a Eva měli být Božími spolupracovníky a správci ráje, ale zpyšněli: had jim namluvil, že když pojí ze zakázaného stromu, budou jako Bůh. Nechtěli už být Božími dětmi, chtěli být Bohem. Tutéž pýchu vidí Burke i u dnešního člověka, který se spoléhá na talent, peníze nebo moc.
Aby přátelství obnovil, poslal Bůh vlastního Syna v lidské přirozenosti. Kristus nikdy nezhřešil, vzal ale na sebe hříchy všech a zemřel za ně. Jak velká je to láska, se podle Burkeho člověk učí chápat celý život. Oceňuje film Mela Gibsona Umučení Krista, protože bez přikrášlení ukázal bičování, ztrátu krve, nesení kříže i ukřižování, při kterém člověk umírá udušením. To všechno se podle něj stalo, abychom konečně pochopili, jak moc nás Bůh miluje.
Lidská vůle v souladu s Otcem
Měl Kristus tytéž myšlenky jako Otec? Burke odpovídá, že měl vlastní lidské myšlenky, nikdy ale nesmýšlel proti Otcově vůli. V Getsemanech se modlil tak úpěnlivě, že se potil krví, a prosil, aby ho kalich utrpení minul; modlitbu ale uzavřel přijetím Otcovy vůle. Na kříži zvolal slovy žalmu, proč ho Bůh opustil — ne že by si to myslel, jeho utrpení bylo nesmírné. Pak svěřil lidem svou matku a zemřel se slovy, že je dokonáno.
Vědomí, kým je, měl podle Burkeho od počátku. Když ho Marie a Josef po třech dnech hledání našli v chrámu, odpověděl, že musí být v domě svého Otce. Boží lásku pak ukazoval slovy i skutky: podobenstvími o dobrém pastýři a marnotratném synovi, nasycením pěti tisíců jako předobrazem eucharistie, uzdravením slepého od narození i vyháněním démonů, kteří v něm hned poznali Boha. Před uzdravením vždy nejdřív odpouštěl hříchy, protože to je podle Burkeho uzdravení nejdůležitější.
Ženu přistiženou při cizoložství, kterou chtěl dav ukamenovat, zachránil výzvou, ať první kámen hodí ten, kdo je bez hříchu. Když se všichni rozešli, propustil ji s pokynem, aby už nehřešila. Milosrdenství podle Burkeho jasné poučení nevylučuje.
Naplnění, ne zrušení
Nový zákon podle Burkeho starozákonní přikázání neruší, ale naplňuje. Ježíš v horském kázání řekl, že nepřišel zrušit Zákon a Proroky a že z nich nepomine ani to nejmenší. Proti staré smlouvě nikde nemluví; novou a definitivní smlouvu uzavírá svým tělem a krví na Kalvárii. Nic většího než tuto smlouvu lásky mezi Bohem a člověkem už čekat nelze.
Na začátku veřejného působení vyzval k pokání a víře v evangelium, protože se přiblížilo Boží království — a to bylo jeho jediné poslání. V modlitbě zachycené v evangeliu prosí, aby učedníci byli jedno, jako je on jedno s Otcem. Věřící tak mají podle katolického učení skrze milost podíl na životě Trojice: Bohem se nestávají, ale čím víc s milostí spolupracují, tím víc se k Otci přibližují.
Proč právě Marie
Proč byla vyvolena Marie, je podle Burkeho tajemství Boží lásky, a přiznává, že se nad tou otázkou usmívá. Bůh chtěl člověka vykoupit skrze někoho, kdo je jako my ve všem kromě hříchu, a takový člověk se musí narodit z ženy. Marie proto byla od početí uchráněna od hříchu; matkou Boha mohla být jen bezhříšná panna. Už slib vyslovený v ráji mluví o ženě, jejíž potomek rozdrtí Satanovi hlavu.
Námitku, že úcta k Marii zastiňuje Krista, odmítá. Marie je celá obrácená k Ježíši, a kdo zná a miluje ji, pozná a miluje víc i jejího Syna. Byla jeho první a nejlepší učednicí a je vzorem pro všechny matky: jejich první touhou má být přivést děti ke Kristu, a proto je nesou ke křtu.
Trpí Bůh? Na kříži trpěl v lidské přirozenosti. Na dnešní svět se podle Burkeho dívá se soucitem, protože vidí, jak jeho děti bloudí, a volá je zpět především skrze svátosti. Nechce, aby kdokoli propadl věčné smrti.
Nový Adam a nová Eva
Církev nazývá Krista novým Adamem a Marii novou Evou. Adam ve svém poslání selhal a Kristus ho dovršil; Eva byla Adamovou družkou, Marie vrací ženě důstojnost a místo v Božím plánu.
Po smrti Kristus sestoupil do pekel — ne na místo věčného trestu, ale do podsvětí, kde spravedliví Starého zákona od Mojžíše po krále Davida čekali na Spasitele. Katolická tradice věří, že i Adam a Eva svého hříchu litovali. Umění východních církví zobrazuje, jak je Kristus bere za ruce a vyvádí ven. Písmo navíc zaznamenává, že se v okamžiku Kristovy smrti otevřely hroby mnoha spravedlivých.
Smrt, očistec a poslední soud
Adam a Eva měli žít navěky v Božím přátelství, smrt přišla s hříchem. Proč tedy umíráme, když Kristus hříchy odpustil? Kdo zemře v Kristu, žije navěky, odpovídá Burke. Duše jde hned po smrti na soud. Kdo své hříchy litoval a odčinil je, vstupuje rovnou do nebe, ostatní se v očistci připravují a očišťují od časných trestů. Proto se mluví o církvi oslavené v nebi, trpící v očistci a bojující na zemi.
Jak to jde dohromady s vyznáním, že Kristus přijde soudit živé i mrtvé? Při druhém příchodu bude soudit ty, kdo budou ještě na zemi, i duše v očistci. V poslední den dostanou spravedliví zpět svá těla v oslavené podobě, jakou má tělo vzkříšeného Krista. Marie má toto privilegium už teď, protože byla s tělem i duší vzata do nebe. Někteří uvažují, že totéž platí o Josefovi; formálně to církev podle Burkeho neučí, ale ani to neodsuzuje.
Biblickou oporu pro očistec nachází v knihách Makabejských. Po bitvě našli u padlých vojáků pohanské amulety, což byl těžký hřích modlářství, a tak se za ně vybírala sbírka, aby se za ně v Jeruzalémě modlili. Písmo to hodnotí jako dobrý skutek. Církev proto zasvěcuje listopad duším v očistci, doporučuje obětovat za ně vlastní utrpení a nabízí odpustky, které jim cestu do nebe urychlí. Společenství svatých podle Burkeho zahrnuje živé, svaté i zemřelé, kteří si navzájem pomáhají.
Proč Ježíše odmítli a kdo pochopil
Odpor provázel Ježíše od začátku veřejného působení. Když odpouštěl hříchy, obviňovali ho z rouhání, jednou ho chtěli svrhnout ze skály. Důvodů bylo podle Burkeho mnoho, hlavní ale byl ten, že lidé nechtěli Mesiáše, který nepřichází jako pozemský vládce, nikoho nezbohatí ani politicky neosvobodí, ale vysvobozuje z hříchu.
Vyvrcholení přišlo o posledních velikonočních svátcích. Při vjezdu do Jeruzaléma ho zástupy oslavovaly, velekněží mezitím získali zrádce Jidáše Iškariotského. Pontius Pilát chtěl Ježíše propustit a nabídl, že podle zvyku propustí jednoho vězně; dav ale křičel, ať ho ukřižuje, a Pilát ustoupil.
Proroctví přesto někteří rozpoznali: farizeus Nikodém, který za Ježíšem přišel v noci, a Josef z Arimatie, kteří se po jeho smrti postarali o důstojný pohřeb, dále Marie Magdalská, další ženy a Jan. Po seslání Ducha svatého se církev rychle šířila, i když ani první obce nebyly bez chyb a Pavel musel napomínat kvůli sexuální morálce i poctivosti.
Za příklad věrnosti dává mučedníky z dnešní Georgie v diecézi Savannah, kteří mají být brzy blahořečeni. Byli to františkáni, kteří tamním indiánům kázali, že manželství je svazek jednoho muže a jedné ženy. Pokřtěný předák si později chtěl vzít druhou ženu a žádal kněze o požehnání. Když ho kněz odmítl, nechal ho zabít; stejně skončili i ostatní bratři, kteří ustoupit odmítli. Burke jich napočítal pět.
Apoštolové jako první biskupové
Apoštolové byli podle katolického učení prvními biskupy. Ježíš si hned na začátku vybral dvanáct mužů, důkladněji je učil a při poslední večeři jim dal moc jednat v jeho osobě: slavit mši a odpouštět hříchy. Církev je proto hierarchické společenství, v němž kněží slouží jako učitelé víry, vysluhovatelé svátostí a mravní vůdci. Po Letnicích apoštolové křtili, biřmovali, slavili eucharistii, pomazávali nemocné a učili s autoritou.
Podle čeho je Ježíš vybíral, si Burke soudit netroufá. Byla to pestrá skupina: bratři Jakub a Jan, pro svou horlivost přezdívaní synové hromu, rybáři i výběrčí daní Matouš. Ježíš je musel vychovávat a napomínat. Petra, který nechtěl připustit, že Mistr musí trpět, ostře pokáral a nazval satanem, protože smýšlí jako lidé, a ne jako Bůh. Matka Jakuba a Jana zase žádala pro syny místa po jeho pravici a levici, protože stejně jako oni čekala pozemské království. Ježíš se zeptal, zda jsou ochotni pít z jeho kalicha, a oni přisvědčili. Jakub později zemřel mučednickou smrtí, Jan přirozenou.
Jidáš, Petr a čtyři evangelisté
Proč Ježíš vyvolil i Jidáše? Burke v tom vidí poučení pro apoštoly i jejich nástupce: vyvolení nechrání před zradou, a Jidáš je proto výstrahou pro každého kněze a biskupa. Prodal Ježíše za třicet mincí, pak peníze vracel, velekněží za ně koupili hrnčířovo pole a on se oběsil. Jeho zoufalství nad Božím milosrdenstvím Burke spojuje s hříchem proti Duchu svatému. Petr Ježíše také zradil, když ho zapřel, peníze za to ale nevzal, hořce plakal a v Boží milosrdenství doufal.
Učedníky byli všichni, kdo Ježíše následovali; apoštolové mezi nimi dostali úřad pastýřů. Nejdůležitější částí Nového zákona jsou pro Burkeho evangelia, protože zachycují slova a skutky, jimiž jsme spaseni. I Pavlovy listy, které má rád, míří k témuž středu.
Ne všichni evangelisté byli apoštoly. Marek měl zvláštní vazbu na Petra, apoštolem ale nebyl, stejně jako Lukáš. Z dalších apoštolů zanechali spisy Juda a Jakub. Apokryfy, například evangelium připisované Jakubovi, církev za evangelia neuznává. Rozpory mezi evangelii Burke nevidí: některé příběhy jsou ve všech, jiné ve dvou či třech, ale neprotiřečí si.
Poslední večeře: eucharistie a kněžství
Poslední večeře byla pesachová hostina, připomínka vysvobození z egyptského otroctví. Ježíš při ní podle katolického učení ustanovil dvě svátosti. Vzal chléb a víno a označil je za své tělo, které bude vydáno, a za svou krev, která bude prolita. Předjal tím oběť na Kalvárii a dal lidem podíl na ní. Příkazem, aby to apoštolové konali na jeho památku, ustanovil kněžství, aby eucharistii až do konce věků přinášel někdo, kdo jedná v jeho osobě.
Proto Burke odmítá představu, že se věřící mohou sejít a slavit eucharistii bez kněze. Velikonoční neděle je velké vítězství, jeho dar ale přichází skrze eucharistii, a ta je nerozlučně spjata se Zeleným čtvrtkem. Eucharistie není symbol, je skutečným tělem a krví Krista. Tridentský koncil to vyjádřil pojmem transsubstanciace: podstata chleba se mění v Kristovo tělo, vnější podoba zůstává. Proto se s hostiemi zachází s úctou, na rozdíl od křesťanů, pro které je večeře Páně jen symbolickým jídlem.
Úcta sahá i mimo mši: eucharistie se uchovává ve svatostánku, vystavuje se v monstranci k adoraci a kněz ji nese nemocným a umírajícím. Poslední večeře se odehrála ve čtvrtek, Kristus zemřel na Velký pátek. Podle Burkeho to byla první mše.
Getsemany, Pilát a kříž
Po večeři odešel Ježíš s Petrem, Jakubem a Janem do Getseman. Jeho odpůrci ho podle Burkeho chtěli odstranit s odůvodněním, že vyvolává nepokoje, za které by Římané mohli trestat všechny — přestože nikdy nesbíral vojsko ani nezakládal vládu. Jidáš přivedl vojáky a označil ho polibkem na tvář, tehdy běžným pozdravem; Ježíš mu vyčetl, že ho zrazuje polibkem.
Římský místodržitel Pontius Pilát na něm žádnou vinu nenašel a jeho žena ho kvůli snu varovala. Když ale hrozila vzpoura a dav prohlásil, že nemá jiného krále než císaře, Pilát ho vydal k ukřižování. Následovalo bičování, posměch, cesta s křížem na Kalvárii a smrt, při níž tíha těla stlačuje hrudník a odsouzený se dusí. Z kříže svěřil Ježíš Janovi svou matku a matce Jana; Burke v tom vidí svěření církve Mariině péči. Apoštolové se kromě Jana ze strachu skrývali a Burke je bez obalu označuje za zbabělce.
Jeden z lotrů ukřižovaných s Ježíšem se mu posmíval, druhý, kterého tradice nazývá Dismas, ho zastal a prosil, aby na něj pamatoval ve svém království. Ježíš mu slíbil ráj ještě téhož dne. Lotrům vojáci zlámali nohy, Ježíš už byl mrtvý, a tak mu voják probodl kopím bok a vytekla krev a voda. Katolický výklad v nich vidí vodu křtu a krev eucharistie a z tohoto obrazu vychází úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu.
Ježíše podle Burkeho následoval početný zástup, s římským vojskem se ale měřit nemohl. Ježíš své stoupence nevyzbrojoval tělesně, nýbrž duchovně.
Prázdný hrob, Emauzy a Letnice
Josef z Arimatie, vážený muž a Ježíšův učedník, požádal Piláta o tělo a uložil ho do hrobu vytesaného ve skále, který si podle Burkeho nejspíš připravil pro sebe. S Nikodémem, Marií a dalšími ženami tělo připravili k pohřbu. Ježíš zemřel v pátek ve tři hodiny odpoledne a někdy mezi pátečním večerem a nedělním ránem vstal z mrtvých. Burke to přirovnává k výbuchu světla, v němž bylo zmučené tělo proměněno a oslaveno.
Čtyřicet dní se pak ukazoval: apoštolům schovaným ve večeřadle, Tomášovi, který bez doteku ran věřit nechtěl a pak v něm poznal svého Pána a Boha, učedníkům při rybolovu, kterým připravil snídani, a dvěma učedníkům na cestě do Emauz. Ti ho nepoznali, dokud jim cestou nevyložil Písma o sobě a při jídle nelámal chléb jako při poslední večeři. Pak zmizel.
Na hoře Nanebevstoupení apoštoly vyslal, aby učili všechny národy a křtili ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, a vystoupil na nebe. Následovalo devět dní modlitby do Letnic, podle Burkeho první novéna. O Letnicích přišel prudký vítr a nad hlavami učedníků se objevily ohnivé jazyky. Ustrašení muži se stali odvážnými, Petr veřejně kázal a ten den se podle Burkeho dalo pokřtít několik tisíc lidí. Církev pak rostla i pod pronásledováním; Tomáš podle tradice došel až do Indie.
Milovaný učedník a poslední slova Marie
Apoštolové se dožili různého věku. Jan jako jediný nebyl umučen a zemřel ve vysokém věku; zřejmě patřil k nejmladším, pod křížem neutekl a Ježíš ho nazýval milovaným učedníkem. Počet zjevení po vzkříšení Burke podle evangelií odhaduje na deset až patnáct a dodává, že jich mohlo být víc. Přímou zprávu o zjevení Marii evangelia nemají, Burke je ale přesvědčen, že se jí Kristus ukázal jako první.
Proč Marie v Novém zákoně nic nenapsala? Vždy se představovala jako služebnice Páně a její svědectví je podle Burkeho obsaženo v Janově evangeliu, protože Janovi mnoho svěřila. Připomíná její chvalozpěv Magnificat při návštěvě u Alžběty i poslední slova, která od ní evangelia zaznamenávají: na svatbě v Káně, kde došlo víno, řekla služebníkům, ať udělají, cokoli jim Ježíš řekne. K tomu podle Burkeho vede i dnešní věřící.
Konec časů a kniha Zjevení
Že se vrátí, slíbil Ježíš sám, když řekl, že zůstane s učedníky až do konce věků. Konec časů podle Burkeho znamená, že čas přestane existovat: Kristus odevzdá vše Otci a lidé se vrátí do stavu, jaký byl zamýšlen v ráji — k věčnému životu bez hříchu a smrti.
Knihu Zjevení sepsal apoštol Jan na Patmu, kde měl vidění, jak sám popisuje hned na začátku. Patří k nim příchod Pána ve slávě a svatební hostina, na které mají podíl všichni spasení, ale také listy církevním obcím v tehdejších významných městech. Na konci sestoupí Kristus na zem v oslaveném těle, tedy v témž těle, které po vzkříšení procházelo zavřenými dveřmi a které lidské chápání přesahuje.
Bez strachu z konce a úzká brána
Konce světa se podle Burkeho nemusí bát ten, kdo se snaží žít dobře a spravedlivě. Kristus přichází zachránit spravedlivé a své sliby neporuší. Předpovídání data odmítá: Ježíš učedníkům řekl, že to je věc Otce, a vyzval je jen k bdělosti, s jakou věrní služebníci čekají na návrat pána.
Na vlastní zkušenosti to ukazuje covidem, který prodělal v srpnu 2021. V nemocnici mu lékaři řekli, že umírá, a chtěli ho připojit na plicní ventilaci. Strach prý neměl: byl tehdy šestačtyřicet let knězem, mnoha lidem pomáhal zemřít a věří slibu, že kdo umírá v Kristu, přechází do věčného života. Mrzelo ho jen, kolik toho nechal nedodělaného. Život je pouť a má se žít tak, abychom byli na setkání s Pánem připraveni.
Nebe podle Písma nebude tento svět, ale nové nebe a nová země; kdo bude při druhém příchodu naživu, nezemře, ale bude proměněn. Dobro stvoření přetrvá v proměněné podobě, kterou si dnes nedokážeme představit.
Je brána do nebe úzká? Ježíš to tak řekl a Burke v tom vidí varování před troufalostí lidí, kteří počítají, že jim Bůh odpustí cokoli. Kniha Zjevení přitom vedle dvanácti tisíc z každého kmene Izraele mluví i o nesčetném zástupu spasených, takže milosrdenství bude hojné. Zneužívat se ale nemá, stejně jako dobrota vlastních rodičů. Bázeň Boží, jeden ze sedmi darů Ducha svatého, je právě taková úcta.
Otec není kamarád svých dětí
V jedné z nedávných homilií mluvil Burke o mučednictví v rodinném životě, zvlášť u mužů. V praxi to znamená usilovat o ctnost, být dětem vzorem a chránit ženu, jako Josef chránil Marii a Ježíše a živil je prací tesaře. Dnešní mladé lidi podle něj zaplavuje pornografie dostupná v každém telefonu, a otcové proto musejí být bdělí a děti ukáznit, když je to potřeba.
Otec nemá být kamarádem svých dětí, ale jistým průvodcem a ochráncem, který umí říct ne, i když dítě křičí, že ho nenávidí, a zavře se v pokoji. Burke přidává zkušenost biskupa: lidé mu po letech psali, že jeho tehdejší rozhodnutí nechápali, ale teď za ně děkují. Otec nehledá okamžité uspokojení, ale dlouhodobé dobro dítěte a nakonec věčný život.
Démoni a duchovní boj
Jak může obyčejný člověk bojovat s démony? Jen v Kristu. Církev má k vyhánění ďábla exorcismy, ty se ale vždy modlí ve jménu Krista a kněz nikdy neříká já. Kdo by chtěl s ďáblem bojovat vlastní silou, prohraje, protože démoni mají větší přirozenou moc než člověk. Pokušení vidět v exorcismu vlastní souboj je proto pro exorcisty osudné. Domýšlivého exorcistu Burke nepotkal, zná ale takové, kterým náročná služba podlomila zdraví.
Z rozhovorů s biskupy a exorcisty ví, že démonické činnosti je dnes víc, než by si přál. Příčinu vidí mimo jiné v nedávném období, kdy se tvrdilo, že Kristus Satana porazil a není se čeho bát. Kristus ho porazil, Satan ale podle Petrova listu dál obchází a hledá, koho by pohltil, a nejvíc mu vyhovuje, když lidé nevěří, že existuje. Některé věci ve světě i v církvi jsou podle Burkeho tak zlé, že mohou pocházet jen od něj.
K obraně slouží modlitba, svátosti a vzývání Pána, archanděla Michaela, svatého Josefa, zvaného postrach démonů, a Panny Marie. Duchovní boj popisuje obrazem přilby spásy i Pavlovými slovy z dopisu Timotejovi na sklonku života: dobrý boj, dokončený běh a zachovaná víra.
Růženec pro začátečníky
Růženec je podle Burkeho evangelní modlitba. První část Zdrávas Maria tvoří slova archanděla Gabriela a Alžběty, k nimž církev připojila prosbu k Matce Boží za hříšníky nyní i v hodinu smrti. Zdrávasy se modlí při rozjímání o tajemstvích ze života Ježíše a Marie; kuličky pomáhají udržet pozornost a počet.
Začíná se Vyznáním víry, Otčenášem a třemi Zdrávasy za víru, naději a lásku a modlí se i za papeže. Každý desátek tvoří Otčenáš, deset Zdrávasů a Sláva Otci. Radostná tajemství (zvěstování, navštívení Alžběty, narození, obětování v chrámu a nalezení dvanáctiletého Ježíše) připadají na pondělí a sobotu, bolestná (Getsemany, bičování, trnová koruna, nesení kříže a ukřižování) na úterý a pátek, slavná (vzkříšení, nanebevstoupení, seslání Ducha svatého, nanebevzetí a korunovace Panny Marie) na středu a neděli. Čtvrtek patří tajemstvím světla, která přidal Jan Pavel II.: křtu v Jordánu, svatbě v Káně, hlásání Božího království, proměnění a ustanovení eucharistie.
Růženec podle tradice dala Panna Maria svatému Dominikovi. Burke radí pořídit si ho: magickou moc nemá, je ale hmatatelným znamením síly modlitby, a proto se s ním mnoho lidí nechává pohřbít.
Panna Maria Guadalupská
Na závěr rozhovoru daroval Burke digitální reprodukci obrazu Panny Marie Guadalupské. Tak se podle tradice v roce 1531 zjevila indiánovi Juanu Diegovi: jako žena z Apokalypsy oděná sluncem, s měsícem pod nohama a hvězdami, se symboly tehdejšího světa, které ukazují, že je Matkou Boží. Zjevení trvalo od 9. do 12. prosince a Panna Maria v něm žádala kapli, kde by mohla přivádět své děti k Synovi.
Biskup chtěl znamení. Na skalnatém vrchu uprostřed zimy vykvetly růže, Juan Diego je přinesl v plášti, a když ho před biskupem rozevřel, objevil se na něm obraz. Plášť z rostlinného vlákna se měl podle Burkeho rozpadnout do třiceti či čtyřiceti let, přesto je dodnes zachovaný v bazilice v mexické metropoli. Zjevení podle něj přivedlo ke Kristu miliony lidí.
V roce 2031 uplyne od zjevení pět set let. Svatyně v La Crosse se na výročí připravuje pět let a každý rok rozjímá o jednom tajemství Mariina života: o neposkvrněném početí, trvalém panenství, božském mateřství, nanebevzetí a prostřednictví všech milostí.
Jak začít číst Bibli
Kdo se Bible bojí, má podle Burkeho jednoduše začít evangelii a číst po malých kouscích. Kdo tak činí, zabydlí se v Božím slově a sám se pak pustí i do těžších knih.
Nový zákon tak Burke čte jako naplnění slibů Starého zákona: od prázdného hrobu přes eucharistii a kněžství až po Kristův návrat ve slávě, na který se nemá čekat se strachem, ale v bdělosti.
