Komunální volby rozhodují o tom nejbližším – o vlastní obci, vlastní ulici, vlastní škole. Prezident Petr Pavel do své volební místnosti o víkendu nepůjde. Místo toho je na rallye v Maroku. Pro hlavu státu, která se ráda staví do role ochránce demokracie, je to sebeusvědčující gesto a voliči, kteří ho dosud podporují, by si ho měli dobře zapamatovat.
Chyba v plánování, o které se země dozvěděla z Facebooku
Prezidentská kancelář nejdřív oznámila, že došlo k politováníhodné chybě v plánování. V době konání voleb bude prezident mimo republiku, a protože jde o osobní aktivitu, kde přesně je, se nezveřejní. Takové vysvětlení se dalo jen těžko brát vážně.
Kam hlava státu odjela, nakonec prozradil rally jezdec Martin Prokop. Na Facebooku zveřejnil fotografii prezidenta ve flanelové košili mezi členy svého týmu na rallye v Maroku a připsal, že je s nimi kamarád z Dakaru. Myslel to dobře, pochlubil se vzácnou návštěvou – a tím se celá věc provalila. Teprve potom se znovu mluvilo o chybě v plánování a kolizi termínů.
Demokratické volby jsou nejsilnějším rituálem demokratické společnosti. I pro ty, kdo tvrdí, že volit nemá smysl, zůstávají fakticky jedinou možností, jak tu něco změnit – a výsledky voleb v různých evropských zemích ukazují, že to jde, protože se mění celé ovzduší. Prezident přitom není jen úředník. Je symbol a má jít příkladem: dát najevo, že volby jsou důležité. On místo toho voličům ukázal, jak málo pro něj znamenají.
Kdo vyhlašuje volby? Prezident
Kdo vyhlašuje volby? Prezident a jeho kancelář. Kdo mu zařídil cestu na rallye do Maroka? Prezident a jeho kancelář. Voliči Petra Pavla by v tom měli vidět další důkaz, že v čele státu stojí loutka – umělá postava, které ve skutečnosti o tuto zemi nejde a která nemá sepětí s ní ani s jejími lidmi.
Na Hrad byl podle tohoto čtení uměle dosazen a je veden. Ne přímo řízen, ale veden. Kdykoli něco splní, dostane od svých vodičů opušťák. Tentokrát to ale hrubě podcenili; že to vůbec nedomysleli, poznamenal i bývalý mluvčí Ovčáček. Nedošlo jim, jak tím urazili lidi a voliče.
Jde přitom o muže, který si přes Ústavní soud vymohl účast na vojenském summitu v Ankaře a jehož kancelář se kvůli útočné SMS od Petra Macinky obrátila na policii – ta věc nakonec odložila. Kdo je ten člověk? Zážitkový prezident.
Těsně před volbami by si to měli uvědomit hlavně ti, kdo stále koketují s volbou stran bývalé vládní pětky, dnes v opozici. Celá tato parta se ve skutečnosti jen děsí, že se posvítí na její kšefty. Proto je třeba k volbám jít a nebrat si příklad z prezidenta. To není prezident, ale jen jeho stín. Apeluje na demokracii a na volby, tváří se jako její ochránce, a v době, kdy občané jdou k volebním urnám, se na to vykašle a jede na motorky a na rallye. Názornější příklad umělé pozice pseudoprezidenta se hledá těžko.
Klaus, Havel i Zeman: jak k urnám chodili předchůdci
Na námitku, že ani ostatní prezidenti občas nevolili, se dá odpovědět výčtem. Václav Klaus byl v letech 2003 až 2013 u všech voleb. Václav Havel nevolil jen tehdy, když ležel těžce nemocný v nemocnici – a i tak si v několika případech nechal volební urnu přivézt až tam. Svobodné volby pro něj byly největším výdobytkem listopadu 1989, jedním ze základních požadavků vedle odstranění článku 4 ústavy o vedoucí úloze KSČ.
Miloš Zeman jednou k urně nešel: v roce 2020 ve druhém kole voleb, do kterého jeho kandidát nepostoupil. Řekl tehdy, že nejde volit, protože ani jeden z finalistů není jeho kandidát. To bylo v pořádku – šlo o politické rozhodnutí, ne o rallye ani o nafukovací člun na rybníku.
Bývalý rozvědčík, který svobodné volby v sobě nemá
Celé to přitom dává smysl. Neúčast je proti tradici, na kterou se Petr Pavel rád odvolává, když se mu to hodí. Jenže jde o bývalého komunistického rozvědčíka, školeného na boj s imperialismem. Kariéru rozjížděl v době, kdy se písemně – známým vlastnoručním vyjádřením – stavěl za invazi sovětských vojsk, za sovětské impérium a Varšavskou smlouvu, tedy za systém umělé Národní fronty s ústavně zakotvenou vedoucí úlohou strany, v němž se svobodné volby potlačovaly.
Proč by tedy exkomunista, z něhož média dělají téměř nového Masaryka, měl mít v sobě princip svobodných voleb? Nemá ho. Společnost po listopadu chtěla svobodné volby; v jeho srdci tento princip není.
Platí to i obecněje: už mnoho let jsou nám nastrkovány loutky, které mají vytvářet zdání demokracie a svobodných voleb. Kdo se začne probouzet, přemýšlet a mluvit nahlas, toho označkují, dehonestují a likvidují. Koho volit, je na každém. K volbám se ale jít má, a volit hlavou, ne ze setrvačnosti nebo ze sentimentu. Od starých figurek nové věci čekat nelze; chce to odvahu dát šanci novým lidem.
Jindřich Rajchl: žádná chyba v plánu, ale úmysl
Nejlépe celou věc podle tohoto komentáře popsal poslanec Jindřich Rajchl, zvolený za stranu PRO na kandidátce SPD. Prezidentovu dovolenou místo účasti u voleb označil za naprosto skandální. Kdyby se podobného faux pas dopustil Václav Klaus nebo Miloš Zeman, křičela by podle Rajchla všechna mainstreamová média, jak prezident upřednostňuje své individuální zájmy před tím, aby byl občanům hlavním příkladem. Místo toho vidí servilní pochlebování a snahu celou věc zlehčit jako chybu v plánu. „Není to chyba v plánu. Je to úmysl,“ říká.
Rajchl prezidentovi vyčítá, že intelektuální úroveň nejvyššího ústavního postu vyměnil za pokleslou marketingovou show na úrovni soutěže Česko hledá SuperStar: fotí se ve flanelce na motorce, nechává se fotit, jak fotí, a nechá se vytáhnout na laně k oknům katedrály svatého Víta, aby je umýval. Pro Rajchla je to čistý populismus. Média přitom populisty nazývají ty, kdo se snaží chránit zemi před migrací, Green Dealem a válkou.
Termín voleb vypsal sám Petr Pavel, připomíná Rajchl, a nevěří, že prezident netušil, kdy jsou volby, když si domlouval další dovolenou. S ironií dodává, že v jeho případě je možná lepší, když v úřadě není – udělá méně škody. Jako reprezentace země je to ale výsměch občanům, České republice i svátku demokracie, ať jde o jakékoli volby. Omluva, že chyba v plánování prezidenta mrzí, je podle něj směšná.
Ankara, OSN, Benešovy dekrety a euro
Co tento člověk vůbec České republice přináší? Rajchl odpovídá výčtem. Prezident se hádá o Ankaru, hlavně aby se mohl na summitu předvádět před bývalými kamarády, přestože ho tam podle Rajchla nikdo nechce. Na Valném shromáždění OSN při jeho vystoupení podle Rajchla odešla ze sálu americká delegace – a kdo nazve Donalda Trumpa odpudivou lidskou bytostí, nemůže čekat nic jiného.
Dál Rajchl tvrdí, že prezident reálně pomáhal Lichtenštejnsku obejít Benešovy dekrety a že vyzývá, aby se Česká republika vzdala práva veta v Evropské unii. To by podle něj znamenalo podvolit se bruselské moci ve všech oblastech života. K tomu přidává dvě nejhorší věci: opakované výzvy k přijetí eura, které by bylo definitivní porobou země, protože vlastní měna je hlavním pilířem suverenity, a jako třešničku na dortu podporu Spojených států evropských, kterou z evropských prezidentů podle něj vyslovil jen on.
Rajchl neví o jiném prezidentovi suverénní země, který by usiloval o to, aby jeho země fakticky zanikla. Jestli to nazvat kolaborací, nechává otevřené; pro něj je to především ukázka naprosté neúcty k zemi a neznalosti její historie. Člověk, kterého dnes někdo uměle připodobňuje k Masarykovi, podle něj Masarykův odkaz ničí: Masaryk nás vyvázal z Rakouska-Uherska, Petr Pavel nás chce znovu zavázat do Evropské unie, která zásadně ničí způsob života, na jaký jsme byli zvyklí.
Pokrytectví v Bruselu a miliarda eur denně
Rajchl odmítá, aby zemi vládli pokrytci typu von der Leyenové. Ta podle něj v budově, kde pracuje, nechává vypnout klimatizaci od prvního do sedmého patra, zatímco od osmého patra výš, kde sedí ona a nejbližší spolupracovníci, klimatizace jede dál. Pokrytectví a farizejství. Její projev o stavu Evropské unie byl podle Rajchla dokonalou ilustrací dnešní evropské administrativy: naprosté odtržení od reality, vyprávění o klimatických cílech, o válce na Ukrajině a o odhodlání celé Evropy spojit se a porazit Rusko.
Schodek obchodní bilance mezi EU a Čínou dosahuje podle Rajchla miliardy eur – ne ročně, ale denně. Nikdo se dnes nezadlužuje víc než Evropská unie a nikdo nechrastí válečnými řetězy tolik jako ona. Do toho Brusel vyzývá Čínu, aby dobrovolně omezila vývoz do Evropy a pomohla evropským firmám se znovu nadechnout. To se podle Rajchla nestane.
Evropská unie proto pro něj dnes představuje absolutní zlo. Zdůrazňuje ale slovo „bohužel“: myšlenka evropské spolupráce je podle něj vynikající a přínosná.
Větrníky v kotlině a jádro pod bruselským diktátem
Spoluprácí ovšem podle Rajchla není, když nám někdo diktuje, abychom zemi zastavěli větrnými elektrárnami. V české kotlině obklopené horami mají podle něj účinnost kolem 15 %. Nemůžete všem nařídit totéž. Česko má uhlí a jádro a větrníky nepotřebuje. Je to stejné, jako stavět lyžařské vleky v Maroku nebo v Tunisku na Sahaře: kde nejsou podmínky, nemá smysl stavět.
Už dnes se podle Rajchla z Evropské unie přebírá zhruba 70 % legislativy. Když si Česko chce za vlastní peníze na vlastním území postavit jadernou elektrárnu, Brusel mu v notifikačním procesu nadiktuje podmínky: po celou dobu životnosti bloků, až do roku 2096, musí 70 % elektřiny prodávat přes lipskou burzu, a to jen sekundárně – ve chvíli, kdy nejedou občasné zdroje, tedy slunce a vítr –, navíc za cenu, která jim nekonkuruje. „To je suverenita,“ ironizuje Rajchl.
Dvojí kvalita potravin a nižší dotace pro zemědělce
Evropská unie podle Rajchla v mnoha oblastech nařizuje všem členským státům naprosto stejné podmínky, jen ne v tom, co by pomohlo Česku. Proč dodnes není zakotveno, že kvalita potravin musí být ve všech členských státech totožná? V Německu, Francii nebo Itálii mají na pultech obchodních řetězců kvalitní salámy, sýry i další potraviny, kdežto u nás jsme podle něj zahlceni odpadem plným chemických přísad, které by v Německu nikdy neprošly.
Rajchl je přesvědčen, že se to dá řešit i na vnitrostátní úrovni, a chce prosazovat, aby každý výrobce, který prodává potraviny a nápoje v celé Evropské unii, musel v Česku držet stejnou kvalitu jako v jiných členských státech. Nemůžeme dál nechat děti cpát se potravinami plnými éček. Větrné elektrárny mít musíme všichni, stejnou kvalitu potravin ani náhodou.
Totéž platí podle Rajchla o dotacích pro zemědělce. Francouzi, Španělé, Poláci i Němci dostávají víc než čeští zemědělci. Kde je tedy spravedlnost a rovnost? Jak mají čeští zemědělci s konkurencí z celé Unie soutěžit?
Horší verze RVHP
Evropská unie je podle Rajchla horší verzí RVHP. Centrální plánování horší než za socialismu, určování, co se kde má vyrábět, a trh zdeformovaný dotacemi, které ničí svobodné podnikání. Nikdo už nepřemýšlí, co by bylo pro občany užitečné nebo ekonomicky přínosné; rozhoduje jediná otázka – na co je dotace. Na co je, to se postaví, i kdyby to byla sebevětší zbytečnost. Rozhledny a cyklostezky se stavějí, klíčové věci se nedějí. Kdo pamatuje RVHP, pětiletky a plnění plánu na 120 %, musí podle Rajchla paralely vidět.
Takovou Evropskou unii Rajchl nechce a slibuje proti jejímu nastavení tvrdě bojovat. Doufá, že v Německu brzy vyhraje volby AfD a ve Francii Marine Le Penová, aby se obr na hliněných nohách konečně zřítil. Na jeho místě by pak mohlo vzniknout něco smysluplného: Evropa postavená na spolupráci suverénních států, ne na diktatuře nikým nevolených úředníků z Bruselu.
Závěr
Prezidentova cesta na rallye v době komunálních voleb není podle tohoto komentáře drobné zaváhání, ale vypovídající gesto: hlava státu, která volby sama vyhlašuje a o demokracii ráda mluví, k urně nepřijde, zatímco její předchůdci u voleb nechyběli. Jindřich Rajchl v tom vidí úmysl a širší obraz prezidenta, který podle něj táhne zemi hlouběji do Evropské unie. Výzva k voličům je jednoduchá: k volbám jít, nebrat si příklad z Hradu a volit hlavou.
