Prezident Petr Pavel se po návratu z africké dovolené bude muset pořádně vysvětlovat. Ve vzduchu visí miliony korun za lety soukromými tryskáči, o kterých Pražský hrad mlčí a na otázky médií neodpovídá. Do tlaku na prezidenta a jeho kancelář se zapojují i nejvyšší politická patra. A do celé věci se nečekaně zaplétá i reklamní klip nadnárodní rafinérské firmy, ve kterém se prezident objevil.
Na volby se vracel pod tlakem, ne z vlastní vůle
Ještě před týdnem to vypadalo, že prezident komunální volby vynechá, protože odletěl na dlouho plánovanou dovolenou do Maroka. Nakonec se k překvapení mnohých – a k nelibosti části vlastních zastánců – na volby do Česka vrátil, odvolil ve své domovské obci Černouček na Litoměřicku a zase odletěl zpátky na dovolenou. Na otočku přiletěl soukromým tryskáčem, který patří soukromé marocké letecké společnosti. Kdo let zaplatil, se neví, a levný rozhodně nebyl.
Pavel pak do televizních kamer vysvětloval, že si uvědomil svou chybu a že chyby dělají všichni, dokonce i prezidenti. Jenže s pravdou to podle tohoto čtení nemá mnoho společného. Prezident se nevrátil dobrovolně. Nechtěl a neměl to v plánu, přestože od začátku věděl, že se dovolená s volbami kryje. Za obratem stojí brutální tlak jeho okolí, prezidentského týmu na Hradě a možná i sponzorů.
Okolí prezidenta navíc dalo spřáteleným médiím najevo, ať se do Pavla pustí – což je u nich zcela netypické. Do čela kritiky se postavil Deník N a pouštěl ven informace od nejmenovaných zdrojů z Hradu. Že by redakce, pro kterou byl Pavel dosud nedotknutelnou modlou, začala kritizovat sama od sebe, je těžko uvěřitelné. Tak to nefunguje: bez povelu od majitelů, od těch, kdo platí, by se do něj nepustila. Prezident nebral telefony, a když je zvedl, opakoval, že nepřijede. Kritika ho nakonec přesvědčila.
Kdo zaplatil marocký tryskáč a kolik stál ten od Creditasu
Několik zásadních věcí zůstává nevyjasněných. Je zcela evidentní, že marocký tryskáč, který prezidenta dovezl na volby a zase odvezl, si prezident sám neplatil. Kdo tedy zaplatil možná více než milion korun za zhruba 5 200 kilometrů tam a zpět mezi Casablancou a Prahou? Byl to někdo ze sponzorů, nebo ještě někdo jiný? Otazníků je celá řada.
Stejně důležité je, kdo a kolik zaplatil za ještě luxusnější soukromý tryskáč, který patří společnosti Creditas, respektive rodině miliardáře Hubáčka. I to musí Pražský hrad zveřejnit. Hrad sice tvrdí, že si účastníci výpravy náklady rozdělili a jeden díl zaplatil sám prezident, jenže jedna věc je, co Hrad tvrdí, a druhá, jestli je to pravda. Prezidentův podíl mohl dělat až několik set tisíc korun. A věřit prezidentské kanceláři? Ta v minulosti tvrdila už leccos a často šlo o jednu lež za druhou. Proto nelze věřit ani tvrzení, že prezident svůj díl za původní tryskáč, kterým se má za pár dní vrátit domů, zaplatil sám.
Za obě letadla jde dohromady o miliony korun a cestoval jimi nejvyšší ústavní činitel. Jednotlivé politiky média hlídají a napadají i kvůli drobnostem, tady se přitom skoro nic neděje. Otázky kladou jen některá média, ta neopoziční, mimo jiné Parlamentní listy. Kancelář prezidenta zatím neodpovídá.
Odpověď chce senátorka i Sněmovna
Naštěstí to nezůstane jen na občanech a několika médiích. Oficiální dotazy vznese senátorka Jana Zwyrtek Hamplová, která to oznámila na sociálních sítích. Věcí se zabývá i Poslanecká sněmovna: zařazení bodu navrhl poslanec a předseda strany PRO Jindřich Rajchl a poslanci vládní většiny návrh přijali. Je tedy pravděpodobné, že Sněmovna jako zákonodárný sbor přijme usnesení, v němž prezidenta vyzve, aby zveřejnil výpisy ze svých účtů a doložil, že cesty platil sám.
Hlavně u marockého tryskáče, kterým přiletěl k volbám, to bude problematické. Že by za něj prezident dal byť jedinou vlastní korunu, je nevěrohodné – právě proto, že na volby letět nechtěl a přiměl ho k tomu až tlak okolí a obrovská kritika od vlastních příznivců. Představa, jak zklamaně a naštvaně kývne, že tedy přijede a zaplatí milion korun za soukromé letadlo, které ho doveze k volbám a hlavně zase odveze na dovolenou, je k smíchu. Tomu nikdo nevěří.
Rajchl připomněl, proč odstoupil německý prezident
Rajchl ve Sněmovně navrhl zařadit na program nový bod: výzvu Poslanecké sněmovny prezidentovi Petru Pavlovi ke zveřejnění nákladů na jeho soukromou dovolenou v Maroku. Důvodem je podle něj prostá transparentnost. Když se neustále mluví o střetu zájmů Andreje Babiše a o tom, odkud je kdo placený a co může ovlivňovat, pak musí stejné měřítko platit i pro prezidenta, který odletěl na dovolenou soukromým proudovým letadlem, jiným soukromým letadlem se vrátil k volbám, znovu odletěl a zřejmě se dalším soukromým letadlem vrátí.
Rajchl s ironií poznamenal, že protestovat by měli jako první Zelení, protože prezident těmi lety vyprodukoval asi 25 až 30 tun CO2. Podstatnější je ale to, kdo lety zaplatil. Letadlo patřilo společnosti Creditas, kdo ho však objednal a jak prezident uhradil svou údajnou část, se neví – stejně jako to, kdo zaplatil let do Černoučku a zpět.
Jako příklad Rajchl připomněl Německo. Tamní prezident Christian Wulff v roce 2012 odstoupil, protože jako premiér Dolního Saska přijal zvýhodněnou půjčku a hlavně proto, že mu soukromou dovolenou platily spřízněné subjekty. Jestli chceme patřit na Západ, ať prezident vysvětlí, z čeho dovolenou platil, kdo ji platil, doloží platbu ze svého účtu a sdělí, kdo letadlo objednal – a zda tu nejde o službu za protislužbu. Transparentnost má platit pro všechny, padni komu padni.
Prezident v propagačním videu Orlenu
A teď důležitá souvislost. Na svou zhruba devatenáctou dovolenou od nástupu do úřadu potřeboval prezident vyrazit právě v termínu voleb. Spěchal do Maroka na motoristické závody v poušti. Jeden z českých závodníků hned první den zveřejnil na sociálních sítích fotky, jak se s prezidentem vesele objímají. Závodníka sponzoruje nadnárodní společnost Orlen a ta po skončení závodů publikovala propagační video, v němž figuruje i Petr Pavel.
Český prezident se tak objevil v reklamním videu obří rafinérské firmy vyrábějící pohonné hmoty – firmy, která stojí za extrémně vysokými maržemi na naftu a benzin, jež v posledních týdnech platí všichni, takže vláda musela marže regulovat a rafinérie ještě hodlá zdanit. Na jedné straně Orlen ždímá české řidiče, na druhé si do reklamy bere českého prezidenta – toho, který létá na dovolené soukromými tryskáči a odmítá říct, kdo je zaplatil.
Je to náhoda, jak tvrdí Orlen i samotný závodník? To se neví. Časová posloupnost je ale pozoruhodná: prezident chtěl do Maroka za každou cenu v termínu závodu, pošramotil si tím pověst u vlastních příznivců, využil soukromé tryskáče, o jejichž placení Hrad mlčí, a pak se z čistého nebe objeví ve videu nadnárodní firmy. Nic se tím nenaznačuje, jde jen o fakta seřazená v čase. Jestli mezi platbou za tryskáče a reklamním videem souvislost je, zatím nikdo neví. Pokud ano, časem se to prokáže – a pokud ne, prokáže se i to.
Obhajoba z Novy, která řekla opak
Opravdu vtipné je, že prezident tím, že nakonec k volbám přijel, naštval své nejfanatičtější zastánce v médiích. Ukázka z vysílání televize Nova to dokládá. Dva komentátoři v ní ještě před prezidentovým obratem vysvětlovali, že padl mýtus o loutce vodené poradci: poradci ho prý přemlouvali, ať na rallye do Maroka nejezdí, ale bývalý výsadkář a generál, který se umí rozhodovat v kritických situacích, ukázal, že má vlastní hlavu – a to hodně silnou. Podle nich by největší chybou bylo, kdyby se v Černoučku nakonec objevil. Motorky jsou pro něj víc než úřad, „takového prezidenta máme“.
Jenže se v Černoučku objevil. Oba komentátoři tak nechtěně přiznali přesný opak: že prezident vlastní hlavu nemá a nechává se totálně ovládat sponzory, okolím a poradci. Jinak se jejich zoufalé vystoupení vyložit nedá. Něco vtipnějšího se dlouho neobjevilo – nebo spíš tragikomičtějšího.
Eva Pavlová a právo na odpočinek
Stejně tragikomická byla i vyjádření první dámy. Eva Pavlová manželovi uškodila u jeho vlastních příznivců – u odpůrců mu už těžko může uškodit kdokoli víc – nejprve vzkazem z Kanárských ostrovů, že za jeho neúčast u voleb nemůže on, ale stát, který mu neumožnil volit do zastupitelstva Černoučku z Maroka. Podruhé zesměšnila hlavně sebe. Žena, která to se vzděláním dotáhla až na Vojenskou politickou akademii Klementa Gottwalda, se z Kanárských ostrovů na rozdíl od manžela nevrátila a všem vzkázala, že má právo na odpočinek. Právo na odpočinek má každý, takže vlastně k volbám nikdo jít nemusel? Obyčejní lidé ovšem nemají povinnosti manželky prezidenta, takže se s ní srovnávat nemohou.
Odpočinek od čeho? Co tak náročného první dáma dělá, že si potřebuje odpočinout zrovna ve chvíli, kdy jsou v zemi, jejíž hlavou je její manžel, volby? Kanceláři prezidenta republiky proto odešel oficiální dotaz, o kterém psaly Parlamentní listy. Připomíná, že Hrad dříve označil Evu Pavlovou za soukromou osobu, což vyvolalo vlnu kritiky, protože má nárok na náhrady až do výše 106 000 korun měsíčně. Sám prezident přitom tvrdil, že jeho manželka této zemi slouží. Dotaz se proto ptal, čím se paní Pavlová z vlastní iniciativy běžně zabývá a jak konkrétně zemi slouží, a žádal ukázku jejího pracovního programu třeba za poslední měsíc – když už je současná dovolená dána právem na odpočinek po jistě velmi náročném programu.
Odpověď? Žádná. Ticho, totální mlčení. Obvinění, že první dáma nehne prstem a jen čerpá 106 000 korun měsíčně, tu výslovně nezaznívá. Hrad ale dostal možnost vysvětlit všem občanům, jak náročný program manželka prezidenta pravidelně absolvuje. Kdyby opravdu něco konkrétního dělala, Hrad by se mohl přetrhnout, aby poslal dlouhý seznam. Neposlal nic.
Zdroj z Hradu: prezident křičel a nadával
Exkluzivní informace přichází ze zdroje na Pražském hradě – z kontaktů, které tam zůstaly ještě z doby desetiletého mandátu Miloše Zemana, protože po jeho odchodu neodešli ani nebyli vyhozeni všichni. Jméno zdroje zveřejnit nelze, druhý den by přišel o místo. Už několikrát ale prokázal, že má přístup k exkluzivním informacím.
Podle něj byla v úzkém prezidentově týmu atmosféra na běžné poměry hodně vyostřená. Prezident byl naštvaný, dokonce křičel. Nadával, že roky pomáhá stranám dnešní opozice, a když on potřebuje pomoc, nejenže ho nepodpoří, ale ještě se přidají k útokům na jeho osobu. Měla padnout slova, že se na to všechno může vykašlat – podle zdroje ovšem v mnohem ostřejší podobě. Po zhruba týdnu nepřetržité kritiky si prý uvědomil, že to jen tak nevyšumí, a těžce se smiřoval s tím, že to potrvá až do prezidentských voleb. Měl dokonce říct, že pokud ho spojenci v těžké chvíli nepodpoří, ať si najdou někoho jiného. To vše ještě předtím, než ho dotlačili k tomu, aby na otočku přiletěl domů a potupně se podvolil vůli svého týmu. Sám to v plánu neměl.
Závěr: prezident, za kterého rozhodují druzí
O čem to svědčí? Chování prezidenta skoro naplňuje znaky unesené osoby. Člověk, který prezidentem být nechce, politika ho nebaví a ústavní povinnosti ho nezajímají, je věčně na dovolených, i za cenu, že se proti němu obrátila celá země včetně vlastních voličů, podporovatelů a jemu nakloněných médií. A když si jednou postaví hlavu, stejně za něj nakonec rozhodnou druzí. Poslušně srazí podpatky a splní rozkaz, jak to dělal celou vojenskou kariéru.
Vzkaz na závěr je adresovaný přímo hlavě státu: „Pane prezidente, jestli potřebujete pomoc, naznačte to veřejně.“ Anebo si postavte hlavu, řekněte svým loutkovodičům, že na to kašlete a kandidovat znovu nebudete, a užívejte si důchodu – klidně 365 dní v roce na dovolené. Země si oddechne.
