Medová past je zpravodajská operace, při níž přitažlivá žena naváže intimní vztah s vlivným mužem, aby z něj něco získala. Jak taková práce vypadá zevnitř, popisují v dvouhodinovém rozhovoru dva bývalí zpravodajci. Aliia se narodila v Sovětském svazu a podle svých slov roky pracovala pro ruské složky jako agentka, jejímž úkolem bylo svádět vybrané cíle. John je bývalý důstojník CIA, který agenturu opustil v roce 2004. Jde výhradně o jejich vlastní svědectví, zkušenosti a názory. Redakce je neověřuje ani nevyvrací; předává je tak, jak je oba formulují, a úsudek nechává na čtenáři. Pasáže rozhovoru o probíhajícím vyšetřování konkrétních osob článek vynechává.

Vybraná v osmnácti do tajného programu

Aliia vypráví, jak ji v osmnácti vybrali do tajného programu

klip od 17:06

Aliia vypráví, že se narodila v SSSR v rodině s kazašskými a tatarskými kořeny a vyrůstala v Moskvě. Otec byl podle ní vysoce postavený důstojník, dědeček bojoval ve druhé světové válce a je národním hrdinou. Sama chtěla studovat módní design, jenže když jí bylo osmnáct, otec ji přivedl na její první oddělení: kriminální vyšetřování zaměřené na obchod s lidmi a drogami. Odmítnout prý nemohla. Otec do jejího výcviku investoval roky a služba byla pýchou celé rodiny.

S muži tehdy podle svých slov neměla žádnou zkušenost; otec ji učil jen psychologii, fyzickou přípravu a střelbu. Výraz medová past se v Rusku podle ní nepoužíval. Vybraným se řeklo, že jsou zařazeni do tajného programu postaveného na utajovaných technikách, které vyvinuli důstojníci KGB spolu s psychology, a že o něm nesmějí mluvit s rodinou ani s kolegy. Z přibližně 350 nováčků ředitel školy hned první den vybral několik mužů a žen, mezi nimi pět dívek. Všechny musely mít určitou výšku a být mladší 26 let, ale každá vypadala jinak: modrooká blondýnka, zrzka, dívka s dlouhými černými vlasy a Aliia s asijskými rysy, které jí vynesly přezdívku Exotická. Rozdílný vzhled měl umožnit nasadit je do různých operací. Sedmdesát až osmdesát procent výuky tvořila podle ní psychologie, hlavně mužská, zbytek pak to, jak ovládnout mužskou mysl pomocí intimity.

Zahrnout pozorností a požádat o malou laskavost

Aliia předvádí na Johnovi, jak agentka získává důvěru cíle

klip od 22:31

Prvním krokem je podle Aliie důkladný sběr informací o cíli, pak přichází takzvaný love bombing, tedy zahrnování pozorností a komplimenty. Předvedla to rovnou ve studiu na Johnovi. Pozdravila ho řecky a zmínila, že sama přijala pravoslaví, protože si předem zjistila, že vyrůstal v řecké rodině a je pravoslavný. Takový most podle ní během pár vteřin vyvolá pocit spřízněnosti. Komplimenty u zralých a úspěšných mužů nemají mířit na oblek nebo účes, ale na práci a úspěchy, u Johna třeba na odvahu postavit se vládě a CIA i za cenu vězení. Nejlépe fungují, když jsou upřímné, a ona prý Johna skutečně obdivuje.

Dalším trikem je požádat cíl o drobnou službu, například aby si přečetl rukopis knihy. Kdo do někoho vloží čas a energii, začne ho mít rád, snáz pomůže znovu a navíc se cítí užitečný. Potom nastupuje kontrola informací: agentka mapuje vnitřní okruh cíle, kam chodí, s kým mluví a co ho zajímá, a začne se objevovat na stejných akcích. Aliia přiznává, že tyto návyky jí dnes splynuly s povahou. Lidé ji prý chválí, jak si pamatuje drobnosti z jejich života, a ona sama už nerozlišuje, kde končí výcvik a začíná ona.

Sto dolarů měsíčně a vlastenectví

Aliia a John o platech ruských agentů a diplomatů

klip od 33:57

Představa luxusního života jako z bondovky je podle Aliie mýtus. Za šest dní v týdnu, někdy po dvanácti hodinách, dostávala v přepočtu kolem sta dolarů měsíčně; prostitutky si podle ní vydělají mnohem víc. Vzpomíná, že doma občas nebylo co jíst a do školy chodila jen se sklenicí vody v žaludku. Hnacím motorem byla jen ideologie a vlastenectví: obětovat tělo pro zemi, rodinu a nevinné lidi. Zemřít na misi bylo podle ní privilegium hrdiny, kdežto žít bez poslání znamenalo žít jako parazit.

John přidává vlastní zkušenost. Krátce po rozpadu Sovětského svazu se na Blízkém východě znal s důstojníkem ruské rozvědky a z časopisu Time se dozvěděl, že průměrný ruský diplomat bere asi sto dolarů měsíčně. Když se ho na to na večírku zeptal, Rus odpověděl: „Proč myslíš, že moje žena učí bruslení?“ Brzy nato ze služby odešel do banky. Na otázku, zda na jeden cíl nasazovali víc žen najednou, Aliia odpovídá, že v jejím případě byla na cíl vždy sama.

Sociální inženýrství: herci, kteří zasadili sen

Aliia popisuje operaci proti kriminálnímu bossovi

klip od 37:01

Medová past podle Aliie nikdy není práce jedné ženy. Ona sama byla vždy jen návnadou, nástrojem v operaci, kterou řídil velitel; přirovnává ho k postavě M z bondovek. Popisuje operaci proti kriminálnímu bossovi, kterého nazývá Vladimir a přirovnává k Pablu Escobarovi. Po rozpadu SSSR v roce 1991 si z mladých bezdomovců vybudoval armádu stoupenců: dal jim střechu, jídlo a naučil je bojová umění. Tým odhalil jeho slabinu. Když byl na povinné vojně, jeho dívka asijského vzhledu na něj nepočkala, vdala se a on už nikdy neměl stálý vztah. Aliiinu personu proto postavili právě podle ní.

Pak přišlo sociální inženýrství. Kolem Vladimira se v posilovně, na ulici i cestou z auta v odstupech objevovaly najaté herecké páry: vysoký blonďák ve vojenském a dívka asijského vzhledu. Nejdřív se jen líbali, později byla dívka těhotná a nakonec měli dítě. Cílem bylo zasadit mu myšlenku, že i on může mít takové štěstí. Agentka se podle Aliie s cílem nikdy neseznamuje sama, má v něm vzbudit touhu. Představil ji kolega z týmu, který se vydával za drobného dealera. Do klubu už přišla s vědomím, co Vladimir pije, jaké vtipy má rád a jaké ženy si vybírá, a stala se pro něj dokonalou ženou.

Příprava trvala asi dva měsíce, vztah osm měsíců. Byla s ním nepřetržitě, poslouchala jeho telefonáty a instalovala mu doma odposlechy. Informace předávala přes mrtvé schránky, tedy vzkazy s daty a místy ukryté na smluvených místech, nebo předstírala, že jde do školy, odešla zadním vchodem a setkala se s členem týmu. Na základě jejích informací pak policie gang zatkla na několika místech, odkud se distribuovaly drogy.

Odpojit tělo od emocí

Aliia popisuje techniky, jak oddělit tělo od emocí

klip od 43:42

Jak snášela intimní vztah s mužem, o kterého nestála? Aliia popisuje techniky, jak oddělit tělo od emocí a „naprogramovat“ mozek, aby ji cíl přitahoval. Agentka si podle ní měla dát fotografii cíle naproti posteli a při intimním sebeuspokojení se „ukotvit“ na zvolené heslo, u ní „jsem nejlepší, jsem královna“, a na zvláštní parfém, který k tomu dostávaly. Před schůzkou si heslo připomněla a navoněla se, takže mozek si cíl spojil se vzrušením, a muž to podle ní vycítí. Stejné kotvy dnes prý používá třeba před veřejným vystoupením proti nervozitě.

Zamilovat se do cíle podle svých slov nikdy nedokázala, a nedokáže to ani dnes. Muži, se kterými je, podle ní propadají posedlosti, ona však lásku necítí, a proto zůstává sama. Už patnáct let kvůli tomu chodí na terapii. John v tom vidí posttraumatickou stresovou poruchu. Vzpomíná na kamarádku, která měla tři dlouhé vztahy se zpravodajci, i na vlastní rozvod: jeho bývalá žena byla z branže a soudkyně si prý postěžovala, že proti sobě neustále vedou operace.

CIA hledá lidi se sklony k sociopatii

John a Aliia o tom, zda se zpravodajec rodí, nebo vychovává

klip od 53:16

Rodí se člověk pro takovou práci, nebo se k ní vychová? John odpovídá, že obojí: semínko si člověk přinese, služba ho pěstuje. Vypráví, jak při předávání agentů nástupci dvakrát zažil, že se naverbovaný zdroj rozplakal a objímal ho jako bratra. Dnes si nepamatuje ani jejich jména. Zdroje podle něj spolupracují kvůli penězům, vzrušení nebo ideologii, ale v jádru proto, že mají důstojníka rádi. A k tomu se dají přivést.

Moderátor oběma přečte znaky sociopata: nedostatek empatie, manipulace, prolhanost, impulzivita a lehkomyslnost. Oba se v nich poznávají. John opakuje, co říká dlouhodobě: CIA aktivně hledá lidi se sociopatickými sklony, kteří dokážou lhát s kamennou tváří a projít detektorem lži. Aliia o sobě říká, že sociopatka je; podle ní to zdědila po otci a výcvik to jen rozvinul. K dětem ale lhostejná není. Jejím snem je koupit ostrov, adoptovat tisíce sirotků a vychovat je bez internetu a bez manipulativních nástrojů, které podle ní má k dispozici každá vláda. Bezpráví a zločin prý nesnese; kdyby jí dnes ukázali pedofila, jednala by stejně jako před dvaceti lety.

Peníze, ideologie, pomsta: koho a jak verbovat

John vysvětluje, co motivuje naverbované zdroje

klip od 1:01:19

Vymýšlet, jak zmanipulovat konkrétního člověka, je podle Johna běžná porada s centrálou. Během výcviku si oblíbil historky starých důstojníků o tom, co dělali v Moskvě roku 1968 nebo v Mexiku roku 1974, a navrhl, aby z nich vznikl samostatný kurz. Agentura ho prý opravdu zavedla. Když pak John působil v zahraničí, psal veteránům, jak oslovit konkrétního člověka, a jejich rady fungovaly.

Co lidi ke spolupráci přiměje? Podle Johnovy zkušenosti v devíti případech z deseti peníze, jinak ideologie, touha po vzrušení, pomsta, třeba za opakovaně přehlédnuté povýšení, nebo touha zanechat odkaz. Nejcennějším informátorem přitom není vysoký úředník, ale člověk v pozadí. John jako příklad uvádí komorníka v Bílém domě, který prezidentovi chystá obleky: s prezidentem nemluví, ale slyší všechno, co se v místnosti řekne. Takoví lidé se cítí nedocenění a jsou levní, s čímž Aliia souhlasí. Naopak se vysmívá kolegovi z vojenské rozvědky DIA, jehož chloubou byl taxikář ze San Franciska s bratranci v Afghánistánu.

Citová závislost, izolace a gaslighting

Aliia popisuje poslední fáze manipulace cíle

klip od 1:03:58

Po zahrnutí pozorností a kontrole informací přichází podle Aliie citová závislost. Cíl má mít pocit, že našel spřízněnou duši, která mu rozumí jako nikdo jiný a vedle níž je nejlepší verzí sebe sama. Svádění podle ní není o lásce, ale o stavu, který člověk s druhým zažívá; kdo ho vytvoří, toho si cíl zamiluje. Moderátor namítá, že to připomíná obyčejné zamilování. Aliia odpovídá, že láska to není, je to posedlost, a srovnává to se zlatokopkami.

Následuje izolace od lidí, na jejichž názor cíl dá, třeba od sestry, která novou partnerku nemá ráda. Nikdy přímo, vždy nenápadně: stačí zmínka, že sestra přišla o peníze nebo o něm veřejně mluvila špatně, aby cíl uvěřil, že odstup je jeho nápad. Posledním a nejničivějším krokem je gaslighting, soustavné zasévání pochybností, dokud cíl nepřestane věřit sám sobě. Aliia ho předvedla na Johnovi, když rozporovala jeho dřívější výrok, že agentky medových pastí jsou prostitutky. John nakonec uznal, že ho gaslightovala, a vysvětlil, že mluvil o CIA, která podle něj takový program od 70. let nemá. Smyslem gaslightingu je podle něj otupit sebedůvěru: kdo začne pochybovat sám o sobě, s tím se snadno manipuluje.

Jak poznat, že vás někdo zpracovává

Aliia vysvětluje varovné signály manipulace

klip od 1:11:42

K výbavě agentky patřil podle Aliie i převlek: paruky, líčení, styl oblékání i řeč těla podle toho, co má cíl rád. Základem je zrcadlení, tedy převzít postoj, slova, hlas, a dokonce i dech protějšku. Totéž prý používají profesionální svůdníci a právě před tím dnes Aliia varuje ženy ve svém klubu. John k tomu poznamenává, že po odchodu z CIA v roce 2004 dodnes neustále kontroluje zpětná zrcátka.

První varovný signál je podle Aliie protějšek, který už na první schůzce kopíruje vaši řeč těla. Zrcadlení může být i přirozené, rozhodne prý jednoduchý test: změňte gesto a sledujte, jestli ho druhý hned napodobí. Druhý signál je člověk, který o vás ví všechno, zasypává vás otázkami a ve všem se s vámi shoduje, od školy po oblíbený tým, až máte pocit, že se znáte odjakživa a potkali jste spřízněnou duši. Přiznává, že tu větu mužům říká dodnes, z nudy a pro flirt.

Popisuje i řeč těla při svádění: oční kontakt na pár vteřin, pak pohled dolů, otevřený postoj, kabelka ne na klíně, protože tvoří bariéru, a dotyky vlasů, které odhalují zápěstí a krk jako nejzranitelnější místa. Zvláštní kapitolou je technika mléka. Na otázku, co se mu vybaví, John odpověděl dětství, matka a prsa. Z toho podle Aliie vyčte vztah k matce a nostalgii po dětství a zvolí, zda k cíli přistoupit jako pečující matka, nebo jako milenka. Smyslem je zjistit, co člověku v životě chybí, a stát se právě tím.

Tisíce špionů ve Washingtonu

John o tom, kde a jak se dnes špehuje

klip od 1:25:19

Špionáž se podle Johna odehrává každý den po celém světě. CIA podle něj medové pasti dávno nepoužívá, protože dlouhodobý vztah s agentem musí stát na poctivosti. Rusové, Francouzi, Izraelci, Číňané a hrstka dalších zemí to ale dělají. Nejvíc špionů na světě je podle něj ve Washingtonu; FBI odhaduje, že tam působí 10 až 15 tisíc zahraničních zpravodajců. Jen v okolí studia jsou podle Johna tisíce potenciálních mrtvých schránek, třeba pod lávkou nebo za keřem u knihovny. Sám popisuje, jak se zrádci Aldrich Ames a Robert Hanssen, kteří pracovali pro Moskvu, nakonec prozradili: CIA měla vlastní lidi uvnitř sovětské KGB a ti hlásili, že Američané mají ve svých řadách krtka. Stejně tak dnes podle Johna CIA pronikla do čínského ministerstva státní bezpečnosti.

Čínská rozvědka se podle něj v době, kdy do CIA nastupoval, soustředila hlavně na technologie, ale angličtinu měla tak slabou, že pro Američany byla hrozbou jen u Číňanů žijících v USA; víc se tehdy obávali Rusů, Kubánců a Severokorejců. Za posledních dvacet až třicet let se ale výrazně zdokonalila. Vycvičit tisíc žen a doufat, že jedna z nich se k cíli dostane, by si podle Johna Západ dovolit nemohl, Čína ano. CIA naopak dlouhé operace dělat neumí: důstojník musí verbovat do dvou nebo tří let, jinak ho nepovýší.

Vysvětluje i krytí v programu NOC. Důstojník nejede do zahraničí jako diplomat, ale třeba jako fotograf přírody nebo kurátor muzea, přes den dělá svou civilní práci a večer obchází večírky a hledá lidi s přístupem k důležitým informacím; na místě může zůstat dvacet nebo třicet let. Americké firmy podle něj krytí ochotně poskytnou. Klíčové je zajištění legendy: firma musí mít web, telefon, který ve skutečnosti zvoní v centrále CIA, a skutečnou kancelář s lidmi. Fasáda se dvěma zaměstnanci, kteří ani nevědí, co firma dělá, je podle Johna špatné řemeslo.

Hluboký stát a sledování

John o hlubokém státu a o tom, jak ho sledovala FBI

klip od 1:41:15

John věří v hluboký stát, jen mu raději říká federální byrokracie. Prezidenti se střídají po čtyřech nebo osmi letech, kdežto lidé v CIA, NSA, FBI, na ministerstvu obrany a u zpravodajských dodavatelů tam sedí 25 až 35 let. Když nechtějí splnit příkaz, řeknou „ano, pane“ a počkají, až prezident skončí. V Rusku, Číně nebo Severní Koreji by to podle Aliie neprošlo.

Na otázku, zda se někdy setkala s Vladimirem Putinem, se Aliia zasmála a odpověď odmítla. Dodnes se prý bojí, její rodiče žijí v Rusku a podle svých slov ví, že ji pořád někdo sleduje. John vzpomíná, že po propuštění z vězení se mu FBI pravidelně lepila na paty. Jednou dovezl sledovačku až na oběd s bývalým kolegou a poslal jim do aut pizzu. Oba čelí nařčení, že jsou stále ve službách: John, že je nastrčený CIA, přestože o agentuře mluví výhradně kriticky, Aliia, že je její veřejný profil dokonalým krytím.

Spící agenti

Aliia a John o spících agentech

klip od 1:45:52

Oficiálně Aliia skončila odchodem z Ruska. Pak žila v Londýně, Řecku, Švýcarsku, Itálii a Francii a před pěti lety se přestěhovala do Spojených států. Na otázku, zda byla v Evropě spící agentkou, odpovídá opatrně: neoficiálně ji tehdejší velitel o leccos žádal a zemi mohla opustit jen díky tomu, že jí dal volnost. Z agentury podle ní nelze jen tak odejít; kdo chce, musí najít cestu k oficiální rezignaci a začít nový život.

Rusové jsou podle Johna ve spících agentech velmi dobří. V jeho sousedství v Arlingtonu prý FBI asi před rokem a půl zatkla spící agentku, učitelku na základní škole, které řekli, ať žije svůj život, a až jí bude potřeba, aktivují ji, klidně za rok, za deset nebo za třicet let. Vzpomíná i na Jacka Barskyho, spícího agenta Moskvy v Brooklynu, který o svém příběhu veřejně mluví a napsal o něm knihu. Oženil se, narodila se mu dcera, a když přišla aktivace, ignoroval ji. V metru mu pak podle Johnova vyprávění neznámý muž pošeptal, že musí reagovat, jinak ho bude muset zabít.

Prozrazená vlastním velitelem

Aliia vypráví, jak ji velitel vyzradil zločincům

klip od 1:49:08

Odejít se Aliia rozhodla poté, co ji celé podsvětí znalo jako krtka a chtělo ji zabít. Zkorumpovaný velitel jiného oddělení ji podle jejího líčení použil jako návnadu a pak gangu vyzradil její jméno. Chtěl se zbavit Vladimira, který se chtěl legalizovat a skončit s pašováním heroinu z Afghánistánu, a na jeho místo dosadit svého chráněnce. John to přirovnává k filmu L.A. Confidential, v němž si policejní šéf chce organizovaný zločin podmanit sám.

Jednoho večera ji místo obvyklého řidiče čekali v autě další muži, nasadili jí pytel na hlavu a odvezli ji do lesa, kde dřív s týmem sledovala, jak tam zločinci zakopávají své oběti. Zbili ji tak, že potřebovala rekonstrukci kostí. Vladimir ale nařídil přivézt ji k sobě a zeptal se jediné: „Milovala jsi mě?“ Zapracoval pud sebezáchovy a Aliia podle svých slov nasadila všechny techniky přesvědčování. Řekla mu pravdu, že plnila rozkaz zastavit pašování drog, a dodala, že se do něj při tom zamilovala. Mluvili do čtyř do rána, poskládali si, že za vším stojí velitel, a Vladimir ji nechal přítelem odvézt do bezpečného úkrytu. Za dva měsíce se z novin dozvěděla, že ho zabili jeho vlastní lidé a velitelův chráněnec převzal obchod. „Nakonec jde vždycky o peníze,“ shrnuje.

Vina, která nepřejde

Aliia a John o vině za smrt druhých

klip od 1:57:39

Vinu cítí dodnes. Popisuje ji jako bolest, kvůli které nikdy nemá klid, a možná i proto touží po sirotčinci. Pokusila se o sebevraždu. Kvůli ní podle jejích slov zemřeli dva členové týmu, které zabili zločinci, i Vladimir. Při jiných misích otevřela dveře a přivedla cíl tam, kde ho čekal „čisticí tým“, který ho zlikvidoval. Omlouvá to tím, že šlo o zločince a pedofily. Zda někdy sama zabila, odpovídá: přímo ne, ale podobné příběhy ano, byla to součást práce.

John má vlastní verzi téže viny. Kdysi mu ráno volal Colin Powell s otázkou, kdo by vedl operaci na zabití exprezidenta George Bushe staršího. John odpověděl, že šéf irácké rozvědky, a určil, kde sedí: v centrále rozvědky v Bagdádu. Na budovu pak dopadly střely s plochou dráhou letu, jenže uprostřed noci, a zahynul uklízeč. Nadřízený mu druhý den řekl, že uklízeče nezabil on, ale Powell. Vinu přesto cítí.

Závěr

Aliia dnes říká, že svou misi jen obrátila: místo útoku učí obranu. Sama si podle svých slov prošla zneužíváním a znásilněním ze strany velitelů i sebevražednými myšlenkami, a proto chce ženy i další lidi naučit poznat manipulátory, narcisy a predátory, v byznysu, rodině i ve zprávách. Na sociálních sítích ji sleduje kolem milionu lidí a vydala knihu Honey Trap o tom, jak manipulaci odhalit. Tytéž techniky lze podle ní použít i k dobru, třeba k tomu, aby člověk partnera povzbuzoval a podporoval. Jde o svědectví a pohled dvou bývalých zpravodajců; jednotlivá tvrzení si čtenář může ověřit a posoudit sám.