Nad Moskvou přistál americký vojenský transportní letoun, z něhož vystoupil ředitel CIA. Krátce nato začaly z Teheránu prosakovat informace o tom, co Washington po Rusku chtěl. Sešly se přitom hned tři linky, které spolu na první pohled nesouvisejí: uzavřený Hormuzský průliv, válka na Ukrajině a sankční kampaň amerického ministerstva financí.
Tlak na Írán se stěhuje z Pentagonu na ministerstvo financí
Těžiště americké politiky vůči Íránu se přesouvá od vojenských úderů k ekonomickému nátlaku. Ministr zahraničí Marco Rubio podle informací serveru Axios sděluje spojencům v Perském zálivu a na Blízkém východě, že v dohledné době žádné další velké vojenské údery proti Íránu nepřijdou. Frontu fakticky přebírá ministerstvo financí a jeho sankční operace nazvaná Economic Outcast.
Donald Trump zároveň na Truth Social oznámil, že podle informací amerického námořnictva byly z mezinárodních vod Hormuzského průlivu odstraněny nebo zneškodněny všechny miny. Teherán dostal vzkaz, že jakákoli loď nebo člun, které by nové miny znovu položily, budou okamžitě zničeny.
Ředitel CIA přistál v Moskvě vojenským strojem
Bez souhlasu Ruska a Číny by íránská pozice podle tohoto čtení nevydržela dlouho — a právě tam míří americká diplomacie. Do srdce Ruska proto zamířil stroj, jaký tam od začátku ruských nepřátelských akcí vůči Ukrajině nepřistál: vojenský transportní letoun C-17 Globemaster III. Rusové jeho přistání natáčeli a v ruštině při tom křičeli, že jsou pod útokem. Moskvou pak projela americká kolona. Na palubě byl ředitel CIA John Ratcliffe, který se krátce předtím zastavil také v Havaně na Kubě.
Volba tak velkého stroje má praktický důvod. Vysocí američtí činitelé cestují do rizikových zemí s takzvanou stříbrnou kulkou — mobilním obytným přívěsem upraveným tak, aby jej nebylo možné odposlouchávat elektronickými prostředky. Do menšího soukromého letadla se taková konstrukce nevejde.
Co měl ředitel CIA v Moskvě vyjednávat
Agenda schůzek zůstává utajená, objevují se ale zprávy, že šlo o pokus propojit několik krizí najednou — Ukrajinu, Rusko, Írán, Čínu i Tchaj-wan — do jedné velké mírové dohody. Vladimir Putin vyrostl v KGB a mluví jazykem zpravodajských služeb; vyslat k němu šéfa rozvědky proto může zapůsobit silněji než návštěva ministra zahraničí nebo viceprezidenta. Předání citlivých informací o tom, co se chystá, a otevření komunikačního kanálu přes tajné služby je krok, který Kreml chápe.
Za pokusem o uzavření obou válek stojí i chladná kalkulace. Konec konfliktu je pro každou administrativu volebně nejsilnější kartou: trhy rostou, ropa padá, ekonomika se rozjíždí. Válka podle tohoto pohledu ekonomice nikdy neprospěla — jen přidala biliony k americkému státnímu dluhu a vydělal na ní úzký okruh lidí kolem Pentagonu.
Trump mluví o rutinní misi. Nad USA přitom vzlétly letouny soudného dne
Krátce po návštěvě se nad Spojenými státy objevila skupina takzvaných doomsday letounů — strojů, které mají za krizové situace udržet vedení státu ve vzduchu a schopné velet. Souvislost s Moskvou nikdo nepotvrdil.
Sám americký prezident cestu v rozhovoru pro pořad Glenna Becka odbyl jako polorutinní misi. Odmítl spekulace, že by šlo o test odhodlání NATO, o íránské sankce nebo o hrozbu ruského útoku na Británii. Řekl, že by rád viděl konec války na Ukrajině, že by k ní za jeho prezidentství vůbec nedošlo a že obě strany si dnes její ukončení přejí. Ratcliffa označil za skvělého člověka, který v Moskvě nebyl kvůli žádné z nabízených verzí — s dovětkem, že něco z toho může vzejít.
Energie jako páka na Peking i Teherán
Za jednotlivými kroky lze číst jeden cíl: kontrolu nad světovými toky energie. Kdo ovládá energii, ovládá i budoucnost — datová centra, umělou inteligenci a v konečném důsledku i čínskou výrobu. Čína dnes drží americkou průmyslovou výrobu v šachu; kontrola nad energií, která tu čínskou pohání, je opačná páka. Rusko má plynu dost, byť jeho význam se nevyrovná Blízkému východu, a je pod sankcemi.
Válka na Ukrajině se mezitím proměnila ve válku na vyčerpání, v níž je Moskva zasahována prakticky denně. Írán je v této logice klientským státem Ruska a Číny — pokud by jej právě tito dva poslední spojenci dotlačili k ústupkům, mohla by se ekonomická triangulace uzavřít.
Kreml jednání potvrdil, s Putinem se ale ředitel CIA nesešel
Mluvčí Kremlu potvrdil, že se ředitel CIA s Vladimirem Putinem nesetkal. Ruský prezident byl o výsledcích jednání informován, rozhovory probíhaly na úrovni zpravodajských služeb a jejich předmět Kreml neupřesnil. Podle Moskvy je předčasné hodnotit, co jednání znamenají pro krizi ve vztazích Ruska a Spojených států. Zhruba měsíc předtím se s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem sešel Marco Rubio.
Íránské zdroje mají jiné čtení. Podle nich Rusko informovalo Teherán, že Ratcliffe přivezl žádost, aby Moskva přiměla Írán k otevření Hormuzského průlivu — jinak že ruské subjekty čeká zařazení na sankční seznamy v rámci operace Economic Outcast. Ohroženy měly být ruské banky, obchodníci a přepravci napojení na íránskou ropu, zlato a letectví. Rusko podle stejného zdroje odmítlo s tím, že hrozba má omezený dopad. Jde ovšem o interpretaci pocházející od strany, která má zjevný zájem na tom, jak bude vyprávěna.
Írán: fronty na benzin a snaha vrátit se ke staré dohodě
Íránská pozice je slabá především logisticky. Válku nelze vést, když není čím uživit armádu a když lidé nemají co jíst — Rusko si tuto lekci odneslo v roce 1918, kdy se východní fronta i celý carský režim rozpadly zevnitř. Írán dnes trpí paradoxem: přes veškeré ropné bohatství nemá dost rafinovaného paliva pro vlastní obyvatele a po zemi se táhnou fronty na benzin. K tomu se přidaly sankce, které tento týden uvalilo americké ministerstvo financí.
Teherán proto začal signalizovat ochotu vrátit se k memorandu podepsanému v Islámábádu; návrat Spojených států k této dohodě je jednou z podmínek, které si Írán klade za otevření průlivu. S Ománem se dohodl na krocích k obnovení plavby Hormuzským průlivem a své podmínky pro jeho otevření tlumočil přes Pákistán. Podle zdroje blízkého íránskému vyjednávacímu týmu, citovaného íránskou agenturou Tasnim, nepřivezl velitel pákistánské armády při své návštěvě žádné americké hrozby, ale naopak snahu obnovit jednání. Pákistán měl íránskou pozici tlumočit Washingtonu.
Kanada oplácí cly
Blíž k americkým hranicím se rozjíždí jiný konflikt. Kanada zavádí odvetná cla na americké zboží v objemu až dvaceti miliard dolarů: padesát procent na ocel a hliník, pětadvacet procent na mléčné výrobky, ryby a mořské plody a patnáct procent na vybranou zemědělskou techniku a stroje. Premiér Mark Carney uvedl, že tváří v tvář neopodstatněným americkým clům Kanaďané ukázali odhodlání, jednotu a sílu.
Na otázku, zda za eskalací stojí to, že Kanada během jednání měnila podmínky, americký prezident odpověděl, že to zní jako on — musí zaplatit spravedlivou částku, a pokud ji nezaplatí, dohoda nebude, a to je v pořádku. Vzápětí přidal nápad na odplatu: Spojené státy prý vážně zvažují přejmenovat jezero Ontario na Lake America, protože s Ontariem už neočekávají žádné obchody. Podobný krok předtím udělal s Mexickým zálivem.
Závěr
Přistání amerického vojenského stroje v Moskvě je zatím jediné tvrdé faktum; všechno ostatní je čtení signálů. Ve hře jsou ale sázky, které se běžně nespojují do jednoho balíku — otevření Hormuzského průlivu, konec války na Ukrajině, sankční tlak na ruské banky i íránskou ropu. Pokud Washington skutečně míří k jedné velké dohodě, příští týdny ukážou, zda šlo o přípravu průlomu, nebo jen o další kolo tlaku.
