Jay Dyer: Disney jako nástroj tajných služeb, propagandy a měkké moci

Byl Walt Disney jen geniální kreslíř, z jehož myšky vyrostlo zábavní impérium, nebo také člověk, kterého si vybraly a podporovaly americké bezpečnostní složky? Na tuto otázku odpovídá americký výzkumník mediální propagandy a autor knih o Hollywoodu Jay Dyer. Rozhovor vychází z doložitelného jádra – Disneyho vztahu k FBI a vládních zakázek jeho studia – a pokračuje Dyerovým výkladem, podle něhož je Disney dodnes nástrojem měkké moci a řízení představivosti.

Následující text předává Dyerovy teze a jeho čtení historie. Část z nich jsou nedoložené domněnky a hodnotící soudy; redakce je neověřuje ani nevyvrací a úsudek nechává na čtenáři. Poznámky pod čarou doplňují jen místa, která potvrzují veřejně dostupné zdroje.

Walt Disney jako důvěrný kontakt FBI

klip od 1:08

Úvod rozhovoru shrnuje, co o Disneyho vztahu k federální vládě prozrazují úřední dokumenty. Walt Disney byl u FBI veden jako takzvaný kontakt vedoucího zvláštního agenta (SAC contact), tedy jako spolehlivý zdroj informací pro agenty.¹ Memorandum FBI z roku 1954 zaznamenává, že Disney nabídl zástupcům úřadu „úplný přístup k zařízením Disneylandu“ pro služební účely i pro rekreaci. Se spolkovou policií později spolupracoval i na televizním pořadu Mickey Mouse Club, jehož součástí byly díly propagující kariéru u FBI.

Spolupráce s vládou ale začala dřív. Už v roce 1942 vyrobilo studio pro americké ministerstvo financí krátký film The New Spirit, v němž Kačer Donald vysvětluje, že poctivé placení daní je vlasteneckou povinností a pomáhá porazit mocnosti Osy.²

Disney World jako stát ve státě

klip od 3:03

Floridský Disney World podle rozhovoru nevznikl jen z podnikatelské vize. Pozemky o rozloze desítek tisíc akrů se skupovaly přes fiktivní firmy a pod utajenou identitou kupce. Právníci s napojením na CIA pak navrhli soukromou správní strukturu, která dala Disneymu mimořádnou kontrolu nad daněmi, využitím půdy, veřejnými službami, a dokonce i nad tím, kdo smí na území žít.

Jay Dyer v tom vidí přímé propojení se zpravodajskými službami. Podle něj Waltovi se získáním pozemků pomáhal Bill Donovan, první ředitel válečné zpravodajské služby OSS, a organizaci celé věci měl na starosti Paul Helliwell z CIA.³ Vznikl tak podle Dyera jakýsi městský stát s vlastními pravidly, vlastní policií a vlastní ústavou, podobně jako Vatikán nebo Washington. Smyslem bylo podle něj vyhnout se daním a otevřít prostor k experimentům. Hlavními sponzory atrakcí se okamžitě staly největší korporace napojené na globální mocenské elity.

Celá myšlenka Epcotu je podle Dyera myšlenkou globální vesnice a písnička It's a Small World je v jeho očích prostou propagandou globalizace. Amerikanizovaná disneyovská ideologie měla sloužit jako nástroj měkké moci, který se rozšíří do světa – odtud Euro Disney a později parky v Asii. Dyer připomíná také Gregoryho Batesona, kterého označuje za lékaře spojeného s programem MK Ultra. Bateson podle něj psal, že k vítězství ve studené válce musí establishment ovládnout lidskou představivost. A představivost je podle Dyera právě hlavní téma Disneyho. Stanfordský výzkumný ústav, který se podle něj zabýval i dálkovým pozorováním a ovládáním mysli, navíc studiu radil s rozmístěním a stavbou areálů.

Vyvolený vítěz a město zítřka

klip od 8:35

Nejstarší doklad Disneyho kontaktu s vládou, který v rozhovoru zazní, je memorandum z roku 1936, v němž ředitel FBI J. Edgar Hoover Disneymu nabízí podporu úřadu. Dyer ho vysvětluje tím, že se Walt už o rok dřív, v roce 1935, setkal s H. G. Wellsem a dalšími autory science fiction a probíral s nimi, jak postavit společnost zítřka. Wellse řadí mezi nejvlivnější myslitele socialistické technokracie, kterou podle něj dnešní elity zavádějí.

Stopy tohoto plánu Dyer nachází v atrakcích Epcotu, které podle něj učí vývoji civilizací a končí v Zemi zítřka (Tomorrowland), i ve stejnojmenném filmu. Ten podle Dyera propaguje technokracii a chytré město, v němž je celý život sledován a řízen – vlastně život ve vězení. Na Walta se podle něj od počátku připravovala role tváře americké tvořivosti a představivosti. Walt měl podle něj přístup i do přísně tajného vojenského filmového studia v Laurel Canyonu v Los Angeles. Agentura DARPA měla podle Dyera s Disneym dlouho smlouvu a Disney jako jeden z prvních zavedl na počátku tisíciletí biometrický vstup do parků. Areály tak byly podle Dyera vždy zkušebním polem pro experimenty.

Příběh o chlapci, který nakreslil myšku a z vlastní píle vybudoval impérium, považuje Dyer za součást amerického mýtu, podle něhož se každý může stát Samem Waltonem nebo Waltem Disneym. Vítěze si podle něj vybírá establishment a Disneyho kariéru provázelo příliš mnoho přímých vazeb na mocné, než aby šlo o náhodu. Parky podle něj neměly být jen zábavou, ale přípravou na chytrá města budoucnosti. Dyer předpovídá, že lidi budou lákat k životu v tematických světech – ve světě Harryho Pottera nebo v Disney Worldu – a z obyvatel se tak stanou pokusné subjekty. Epcot měl být původně skutečnou obcí. Za pozoruhodný příklad považuje i městečko Celebration: uzavřenou komunitu s vlastními nedenominačními církvemi, zákazem reklamy a domy s kulisovými fasádami, kterou Disney později prodal.

Skrytá sdělení v kreslených filmech

klip od 16:13

Disney se podle Dyera využíval i k pokusům s podprahovými sděleními, která byla populární hlavně v sedmdesátých letech. Za roky lidé v kreslených filmech studia našli řadu skrytých obrázků, od nahé ženy v jednom záběru po falické tvary. Za nejvýmluvnější považuje scénu se Strýčkem Skrblíkem u lékaře, kde je v pozadí nápis vyzývající zeptat se na ilumináty a vševidoucí oko. Tím podle něj tvůrci divákům otevřeně sdělují, že na nich provádějí pokusy.

Symbolický je podle Dyera i samotný zábavní park. Kdyby se někdo díval shora na dav lidí s myšíma ušima, viděl by bludiště pro laboratorní myši – pokus, v němž jsou návštěvníci předmětem studia.

Zednářské kořeny a magické myšlení

klip od 21:03

Už v úvodu rozhovoru zazní, že Walt Disney byl v mládí členem Řádu DeMolay, zednářské organizace pro mládež. Původní Disneyland měl na vstupu číslo 33 a stejné číslo nese i exkluzivní Club 33. Dyer k tomu dodává, že Disney měl údajně dostat čestné ocenění 33. stupně a Společnost národů ho ocenila za Mickeyho Mouse.

Členství v Řádu DeMolay podle Dyera připravovalo děti zednářů na vyšší stupně zednářství. Jádrem zednářské filozofie je podle něj magické myšlení a synkretismus. Ze zednářství vycházela i Madame Blavatská, jejíž teosofie se od šedesátých let stala základem hnutí New Age. Sám Dyer přiznává, že neví, zda se Walt o tyto věci vážně zajímal. Byl ale podle něj přesvědčen, že co si člověk představí, může svou tvorbou uskutečnit. Tento princip, patrný i v písni When You Wish Upon a Star, se podle Dyera stal ideologickým vzorcem celé firmy.

Studio ve službách válečné propagandy

klip od 23:12

Disney podle Dyera tvořivost nejen podporoval, ale především ji ovládal a směroval tam, kam si přál establishment. Proto byl podle něj celý systém vždy úzce propojen s vojensko-průmyslovým komplexem. V roce 1941 armáda studio v Burbanku obsadila a devět desetin jeho kapacity podle Dyera sloužilo válečné propagandě.⁴

Za zvlášť zajímavý považuje krátký film Chicken Little ze čtyřicátých let. Byl určen vojákům i veřejnosti a názorně ukazoval, jak funguje psychologická válka – oficiálně proto, aby Američané porazili nacisty a mocnosti Osy. Podle Dyera ale dokládá, že zábavní firma byla stoprocentně využívána pro psychologickou válku a ovládání mysli a byla jimi posedlá.

Rockefellerové, Latinská Amerika a plánování rodiny

klip od 24:32

V roce 1941 se Disney stal kulturním vyslancem a se sponzorstvím Rockefellerů procestoval v rámci politiky dobrého sousedství Latinskou Ameriku. Oficiálně to mělo čelit nacistickému vlivu v regionu.⁵ Dyer upozorňuje i na pozdější instruktážní kreslený film Family Planning, který měl rodiny přesvědčovat, aby omezily počet dětí. Rockefellerové podle něj Disneyho do regionu tlačili právě kvůli takovým filmům o kontrole porodnosti.⁶

Snaha omezit počet obyvatel je podle Dyera étosem Rockefellerů už přes sto let. Byli podle něj hlavními mecenáši Institutu císaře Viléma, raného eugenického pracoviště. Stejnou linku vidí v Kissingerově memorandu NSSM 200 a ve zprávě Global 2000 z Carterovy éry, jejichž cílem bylo podle něj přimět vládu k převzetí mechanismů populační kontroly Rockefellerovy nadace. Z téže logiky podle něj vyrůstá i podpora životních stylů, které porodnost snižují.

Zda Walt věděl, čemu slouží, nechává Dyer otevřené. Generace, která prošla válkou a válečnou propagandou, se podle něj naučila bezvýhradně poslouchat autority. Pokud systém tvrdil, že je nutné omezit porodnost ve třetím světě, přijala to jako věc, kterou Amerika prostě dělá. Od sedmdesátých let už podle Dyera nešlo jen o třetí svět, ale o populaci celé planety, protože elity mají maltusiánský pohled na svět.

Hollywood a tajné služby

klip od 28:33

Hooverovu nabídku z roku 1936 rozhovor označuje za smlouvu s ďáblem. Jay Dyer připomíná, že zednářské lóže slouží hlavně k navazování kontaktů, a Disney měl podle něj vazby na OSS i CIA a pro FBI na jisté úrovni působil jako agent. Takové spojení je podle Dyera v Hollywoodu mnohem běžnější, než si lidé myslí. Elvis měl odznak federální protidrogové agentury a považoval se za hrdinu, který zatýká dealery, přestože sám byl závislý na lécích.

Do zpravodajských služeb se podle Dyera nabírali nejen herci a herečky, ale i šéfové studií, producenti a ředitelé firem včetně Walta Disneyho. Za války se to ospravedlňovalo válečnou nutností, později studenou válkou. Hranice mezi soukromým a veřejným sektorem, na které má stát svobodný trh, podle Dyera ve skutečnosti neexistuje: vítězové a poražení jsou vybráni předem. Disney podle něj uspěl, protože se spojil s vojensko-průmyslovým komplexem a zpravodajskými službami.

Černá listina a studená válka

klip od 30:40

Podle rozhovoru se Disney podílel i na hollywoodské černé listině. Rozhovor připomíná, že ji v ovzduší rudé paniky nevytvořil McCarthy, ale sami hollywoodští šéfové, a Disney patřil k těm, kdo prověřovali kolegy kvůli komunismu.

Jay Dyer připouští, že ve vládních úřadech skutečně působili agenti sovětské NKVD. Problém podle něj byl jinde: hlavní síla levice a socialismu v Americe nepřicházela z Moskvy, ale od nejbohatších lidí Západu. Na to podle něj časem přišel i McCarthy a později Společnost Johna Birche. Klade si otázku, proč Fordova a Rockefellerova nadace financovaly levicové cíle a proč David Rockefeller v sedmdesátých letech psal do New York Times oslavné řádky o Mao Ce-tungovi. Oligarchické elity podle něj stojí nad fašismem, socialismem i kapitalismem a používají je podle potřeby.

Studená válka byla podle Dyera skutečná, ale CIA podle něj hrozbu Moskvy zveličovala. Válka tak ospravedlnila masivní porušování práv a budování bezpečnostního státu; ze studené války vzešel i internet a špionážní technologie, které se dnes uplatňují na celou společnost ve jménu technokracie. Walt byl podle Dyera upřímným věřícím staré americké propagandy a věřil, že bojuje proti zlu, ať fašistickému, nebo komunistickému. Reeceův výbor, který vyšetřoval financování levicových cílů, podle Dyera zjistil, že většina peněz nepocházela z Moskvy, ale od Rockefellerovy a Fordovy nadace, think-tanků a oligarchů. Za tím stál podle něj plán fabiánského socialismu, jehož autorem byl už před více než sto lety H. G. Wells.

Dnešní Disney: biometrie a Epcot

klip od 48:10

Disney podle Dyera zůstává užitečný i dnes. Agentura DARPA v něm po roce 2000 testovala biometrické sledování a skenování se stalo pro návštěvníky parků prakticky povinným. Firma dál získává zakázky od vlády i od největších korporací.

Když Dyer s manželkou navštívili parky zhruba před deseti lety, chtěli záměrně zjistit, jakou propagandu obsahují. Většinu tvořila podle něj propaganda globalizace ve stylu OSN, zejména v Epcotu, spolu se zeleným programem, uctíváním přírody a snižováním počtu obyvatel. Jedna jízda podle něj návštěvníky učí, že geneticky upravené banány zachrání planetu.

Feministické hrdinky a posouvání hranic

klip od 49:46

V rozhovoru zazní povzdech nad feministickým posilováním žen, které provází každý Disneyho film posledního desetiletí: dívka zjistí, že je výjimečná a kouzelná, a chyba není v ní, ale ve společnosti. Dyer uvádí jako příklad film Zloba – Královna černé magie, která se při uvedení otevřeně prezentovala jako feministický příběh, a Ledové království, podle něj největší disneyovský hit posledních desetiletí s poselstvím dívčí síly.

Disney podle Dyera sehrál velkou roli nejen v dávné válečné propagandě, ale i v prosazování woke agendy a témat, která podle něj převracejí přirozený řád, včetně duhové symboliky. Že se to za Waltova života nedělo, vysvětluje postupným posouváním Overtonova okna. Think-tanky podle něj pečlivě studují, jak rychle lze věci zavádět: feminismus by v padesátých letech neprošel, přišel proto až po sexuální revoluci šedesátých let, v osmdesátých a devadesátých letech témata gayů, pak transgender – a kam to povede dál, neví nikdo.

Jak se dívat a nenechat se vést

klip od 61:31

Jak v takovém světě žít jako divák? Nejnebezpečnější je propaganda podle Dyera tam, kde míří na malé děti. Rodiče by proto měli vědět, na co jejich děti koukají. Jemu samému zkazila léta zkoumání radost z mnoha filmů, protože v nich propagandu vidí, a s manželkou proto často sahají po starých snímcích. Občas se ale podle něj i dnes objeví film s ctnostným poselstvím. Kdo si začne všímat symboliky, je vůči ní podle Dyera odolnější.

Seriály podle něj diváky často nalákají na dobrou první sérii a teprve ve druhé přijde ideologický obrat. Lidé jsou už ale unavení: rostou nezávislá a křesťanská filmová studia a snímky s pozitivním poselstvím, jako Sound of Freedom o obchodu s lidmi, si podle Dyera vedly lépe než mainstreamová produkce. Akcie Disneyho klesaly a nový vedoucí pracovník firmy podle článku, který Dyer zmiňuje, připustil, že se studio musí woke obsahu vzdát, protože firmu ničí. Lidé si podle něj začínají uvědomovat, že média jsou z velké části ovládáním mysli a propagandou.

Seriály o zkorumpovaném státu

klip od 66:03

Závěr rozhovoru patří žánru seriálů o zkorumpovaném státu, jako jsou Down Cemetery Road, Slow Horses nebo Lioness, v nichž vláda stojí za zločiny a oznamovatelé umírají. Proč se takové příběhy dnes točí ve velkém, vzbuzuje v rozhovoru podezření.

Dyer soudí, že tvůrci možná jen reagují na to, že lidé starou hloupou propagandu už nekupují, a proto ji aktualizují. Připomíná, že po 11. září CIA konzultovala film Rekrut, v němž je nadřízený mladého agenta zkorumpovaný. Podobné filmy podle něj sloužily k náboru. Poselství takových příběhů je podle Dyera vždy stejné: na konci se odhalí jedno shnilé jablko a systém může fungovat dál. Oznamovatel usvědčí jednoho zkorumpovaného člověka – ale co když je zkorumpovaný celý systém? Žánr tak podle něj ve skutečnosti mýtus o systému posiluje.

Závěr

Jay Dyer skládá Disneyho příběh z doložitelných faktů – spolupráce s FBI, válečných zakázek, vládou podporované cesty po Latinské Americe a filmu o plánování rodiny – a spojuje je do širšího výkladu: Disney podle něj nebyl vyvolen náhodou a jeho impérium dodnes slouží jako nástroj měkké moci, formování představivosti a sociálních experimentů. Jde o jeho výklad a jeho domněnky, které redakce neověřuje; jednotlivá tvrzení si čtenář může ověřit a posoudit sám.