Washington přestal tlačit na cenzuru a současná česká vláda podle Vlastimila Veselého, ředitele Společnosti pro obranu svobody projevu, žádné restrikce nechystá. Hrozba ale nezmizela, jen se přestěhovala do Bruselu. Pravidla pro internet a média dnes píše Evropská unie a Veselý v nich vidí hlavní cenzurní riziko pro české občany. Rozhovor prochází tři unijní předpisy, českou úřednickou setrvačnost i domácí návrh zákona o zahraničním financování neziskovek.
Ministerstvo školství a ideologické projekty ve školách
Tři ministerstva už přestala platit ideologické projekty. Ministerstvo školství mezi nimi podle Veselého není. Agendu resortu zná z předchozí práce na výzkumných projektech v IT a ve spolupráci univerzit s inovačními firmami a ví, jak rozsáhlé dotace tam čerpá komunita neziskových organizací, třeba v oblasti genderu. Informace o tom, že by na školství došlo ke srovnatelnému odstřihávání ideologických projektů, nemá. Premiérovi podle něj zjevně nevadí, že jiné resorty šetří a tento ne.
Když se takové projekty přelévají do škol, děti na základních a středních školách jim podléhají, aniž by si toho všimly. Nejde jen o plošnou inkluzi, ale také o zelenou agendu, migraci, multikulturalismus a fact-checking. Ověřovat si informace a srovnávat více zdrojů by se děti učit měly, Veselý ale nechápe, proč za to platit „arbitry pravdy“, kteří získali dotační titul. Kdyby tyto organizace vedly děti ke kritickému myšlení a k pohledu na klima, gender či inkluzi ze všech úhlů, bylo by to v pořádku. O tom, že se tak děje, se podle něj dá s úspěchem pochybovat. K Domu zahraniční spolupráce při ministerstvu školství zná jen novinové články o penězích pro aktivity, které považuje za politický aktivismus; podrobněji to komentovat nechce.
DSA: Česko se vzdalo regulace velkých platforem
Zkratka DSA znamená Digital Services Act. Kritici o ní mluví jako o cenzurním nástroji Evropské unie, který ohrožuje národní zájmy. Jde o unijní nařízení, které Česko musí přijmout, jinak mu hrozí sankce. Podstatnější je druhá věc: nařízení bere České republice pravomoc regulovat velké digitální platformy, tedy Facebook, X, YouTube a další. Přijetím DSA na evropské úrovni se jí Česko vzdalo.
Milion korun proti šesti procentům globálního obratu
Před lety vznikla kolem Václava Klause mladšího legislativní iniciativa zhruba dvaceti poslanců, která chtěla platformy trestat, pokud by cenzurovaly. Navrhovaná sankce byla milion korun a už tehdy se ozývaly hlasy, že je to příliš. Sankce z Bruselu dnes může dosáhnout šesti procent globálního obratu. Firma jako Facebook tak může za prohřešek v Evropě zaplatit podíl z obratu dosaženého po celém světě včetně Ameriky. Trik je navíc v tom, že se netrestá přílišná cenzura, ale spíš to, že je jí málo.
Teoretizovat už není třeba. Evropská komise udělila pokutu síti X Elona Muska, která je ze všech platforem nejméně restriktivní, ve výši zhruba 120 milionů. X s pokutou nesouhlasí a vede s Komisí soudní spor. Podle Veselého se k němu na straně X chtějí připojit i Spojené státy s argumentem, že Komise nemá právo na takovou regulaci a nemůže zároveň hrát roli žalobce, soudce i arbitra. Teď se čeká, zda soud americké straně připojení dovolí.
Škodlivý obsah, systémové riziko a občanský diskurz
Na každého uživatele dopadá DSA tak, že dává platformám široký prostor obsah mazat a blokovat. Protože jim hrozí vysoká sankce, u příspěvků na hraně se raději přikloní ke smazání. Obhájci nařízení tvrdí, že jde jen o nezákonný obsah. To ale podle Veselého neplatí: nařízení pracuje s pojmem škodlivý obsah a uvádí k němu několik příkladů.
Prvním je systémové riziko, které většinou souvisí s volbami. Připomíná zrušené prezidentské volby v Rumunsku před dvěma lety, kdy do dění zasáhl cenzurní orgán a cenzurní zásahy prý pokračovaly i po zrušení voleb, vše kvůli riziku jejich narušení. „Aby se nám nenarušily volby, radši je zrušíme,“ shrnuje Veselý. Druhým pojmem je narušení duševní či fyzické pohody (anglicky wellbeing), třetím narušení občanského diskurzu. Na ten je podle něj krátký rozum, nebo naopak by našel spoustu příkladů, třeba když se někdo odchýlí od narativu Evropské komise.
Kdyby Česko dnes přijalo zákon, kterým by chtělo regulovat Facebook nebo X, jak to tehdy chtěla skupina poslanců, byl by podle Veselého v rozporu s DSA. Systémové riziko, které uzná Evropská unie, tak stojí nad národními zájmy i nad ústavně chráněnou svobodou projevu.
EMFA: zásah do soukromých médií
Dalším nástrojem s podobným dopadem je European Media Freedom Act (EMFA), který se má promítnout do návrhu mediálního zákona. Zatímco DSA je pro Společnost pro obranu svobody projevu hlavním tématem už několik let a koordinuje kvůli němu varování i se zahraničními partnery, do EMFA tak hluboko nepronikla. Víc by se mu podle Veselého měla věnovat média, hlavně soukromá a menší či střední, protože na ně dopadne nejvíc. Moderátorka namítá, že takový zájem by je dostal do hledáčku Centra proti hybridním hrozbám.
Na zářijové konferenci Společnosti mluvil o EMFA Michal Půr z Insideru. Právě média této velikosti, Insider, Echo, Rádio Universum či XTV, stojí mimo mainstream, který má Evropská komise ráda, a pokud se EMFA uplatní naplno, mohou být podle Veselého první na řadě.
Nebezpečné jsou na EMFA dvě věci. Veřejnost často nedoceňuje, že nereguluje veřejnoprávní, ale soukromá média. Omezuje vlastníkům plnou kontrolu nad redakcí, tedy kdo je šéfredaktor a jakou strategií se médium řídí. Hlavní ale je, že počítá s rozlišováním médií na takzvaně hodná, proevropská, nezávislá a pravdivá a na ta ostatní.
Agora EU: miliardy pro hodná média
Hodným médiím se mají posílit dosahy na sociálních sítích a mají dostat dotační tituly. Program Agora EU zatím schválený není, je to jen záměr, ale má mít 3,2 miliardy eur zhruba do roku 2034. Peníze mají jít jen do vybraných médií, aby měla privilegovaný přístup na sítě, byla víc vidět a mohla najmout víc redaktorů a fact-checkerů. Ostatní výhody nedostanou, naopak je někdo prohlásí za dezinformační či konspirační a nesplňující standardy, a na sítích jim dosah ještě omezí, až nebudou vidět vůbec.
Veselý upozorňuje na paradox: Unie chce zvýhodnit takzvaně nezávislá média a z unijních peněz platit jejich redaktory. Kdo je ale placen evropskou vládou, nezávislý už není. Moderátorka dodává, že Unie přerozděluje jen peníze, které předtím vybrala od členských států, takže si občan vlastně připlatí na to, aby mu snížili dosah.
Unijní pravidla se nemění a úředníci brzdí
DSA i EMFA na evropské úrovni už nějakou dobu platí a těžko se s tím něco udělá. Musela by se revidovat unijní legislativa, a jak je to „snadné“, ukazuje Green Deal a snaha zvrátit zákaz výroby aut se spalovacími motory. Hraje se proto o adaptaci obou předpisů na české úrovni.
Zázraky ale podle Veselého nečekejme ani od této vlády. I její dobré záměry narážejí na odpor úředníků. Takzvaný deep state je mocná věc: úředníci jsou na místech dlouho, znají detaily a procesy, mají vazby na unijní kolegy a neustále se ptají, co by tomu řekla Komise. I poslanci, kteří by chtěli výrazněji upravit to, co spadá do pravomoci členského státu, nakonec radši couvnou, protože s nimi úředníci hrají stejnou hru. Moderátorka to shrnuje tak, že když se spojí domácí a unijní deep state, vláda může jen přihlížet a občas sypat písek do soukolí. Veselý připomíná heslo Trumpovy vlády „vysušme bažinu“, které míří právě na hluboce zakořeněnou byrokracii, jež nechce měnit pořádky.
Akcelerační zóny jako vzor nátlaku a kde leží červená čára
Že nejde o hypotetickou hrozbu, ukazuje podle Veselého případ akceleračních zón. Když je chtěl Filip Turek jako vládní zmocněnec ještě víc zredukovat, přijel zástupce Evropské komise a premiérovi zřejmě vysvětlil, kolik desítek miliard by Česko ztratilo. (Veselý Turka nejprve označil za ministra, moderátorka ho opravila, že jím nebyl.) Totéž se podle něj děje s DSA a bude se dít s EMFA: přijede šikovný úředník a řekne, že kdo by to chtěl radikálně měnit nebo to nepřijme včas, přijde o 20 až 40 miliard eur. Premiér si pak může říct, že nechce dopadnout jako Orbán, který podle Veselého prohrál volby kvůli chybějícím penězům.
Klíčovou otázkou je tak smysl fungování českého státu a hranice suverenity. Česko by si mělo narýsovat červenou čáru: až sem ustoupí za cenu, že mu nevezmou dotace, ale dál už ne, a i kdyby o peníze přišlo, něco prostě neschválí. Jenže čára se neustále posouvá a není jasné, kde má hranice současná vláda.
Rejstřík zahraničních agentů podle amerického vzoru
Opačný příklad podle moderátorky ukazuje návrh inspirovaný americkým Foreign Agents Registration Act (FARA), který ve Spojených státech platí od roku 1938. Měl zajistit transparentnost zahraničního financování nevládních organizací, ale zvedl se proti němu nebývalý odpor. Společnost pro obranu svobody projevu se na první verzi nepodílela, i když ji podle Veselého Seznam, Respekt a další z toho obviňovali. K autorství se přihlásil poslanec Rajchl, angažoval se i poslanec Vondráček. První verze nebyla kvalitní a spadla pod stůl, ani Společnost s ní nebyla spokojená. Podle Veselého ale není pohřbena navždy a s novou verzí by se měla vrátit na jednání vlády.
Společnost věc považuje za dobrou, protože zprůhlední, kdo u nás se zahraničními zájmy a vlivy prosazuje legislativu. Sama nebere z českého erárního rozpočtu, grantů ani dotací ani korunu a nebere peníze ani ze zahraničí. Nevylučuje ale, že se časem přihlásí do některého z grantových schémat, která v USA vznikají na podporu svobody projevu v Evropě. Pak by Veselý neměl problém zapsat se do registru, že organizace dostala třeba 10 000 dolarů na dvouletý projekt, s uvedeným účelem a částkou. Symbolické částky pod nějakým minimálním limitem by nikoho byrokraticky nehonil. Smyslem je jen zápis do registru, žádné další restrikce.
Závěr
Hlavní tlak na svobodu projevu dnes podle Vlastimila Veselého nepřichází z Washingtonu ani od české vlády, ale z Bruselu. DSA bere Česku pravomoc nad platformami a pod hrozbou vysokých pokut je tlačí k mazání obsahu, EMFA s programem Agora EU má rozdělit média na odměňovaná a potlačovaná. Domácí úředníci s vazbami na Unii a finanční nátlak Komise přitom zužují prostor i vládě, která by chtěla něco změnit. Česko si podle Veselého musí ujasnit, kde leží červená čára jeho suverenity, a nezdráhat se transparentnosti tam, kde jde o zahraniční peníze v domácí politice.
