Společnost pro obranu svobody projevu chystá hodnocení prvních šesti měsíců nové vlády v oblasti svobody slova. Její spoluzakladatel a ředitel Vlastimil Veselý z něj předem vybírá to podstatné: posun oproti minulé vládě je jednoznačný, tempo náprav ale zaostává za očekáváním. A hlavní tlak na svobodu projevu už dnes stejně nepřichází z Prahy, nýbrž z unijní legislativy: chat control, DSA, akt o svobodě médií a nově i evropský štít demokracie.
Šest měsíců nové vlády: posun ano, tempo ne
Srovnání s předchozím kabinetem vychází příznivě skoro samo od sebe. Po éře blokovaných webů, odboru strategické komunikace a dalších excesů se dalo těžko čekat, že přijde něco horšího. Právě proto je hodnocení postavené na něčem konkrétnějším než na dojmu z rétoriky: na doporučeních, která společnost zveřejnila na začátku volebního období a která vzešla také z debat na jejím konzervativním kempu.
Bylo předem jasné, že vláda nevezme za své všechno. Otázkou bylo, s čím naloží jak. Výsledek je smíšený: za několik kroků si vláda zaslouží pochvalu, jenže nápravy mohly být rychlejší a v širším záběru a napravovat je pořád co.
Blokované weby a dvojí metr na tiskovkách
Aktuální spor o novinářku Deníku N Zdislavu Pokornou, kterou ministerstvo zahraničí nevpustilo na svou tiskovou konferenci, vyvolal hlasitou reakci. Stojí za připomenutí, že když byla ze stejné logiky vylučována alternativní média, když jim nebyly poskytovány rozhovory a na tiskovky druhé strany se prakticky nedostala, veřejné rozhořčení nepřišlo.
Ještě konkrétnější je kauza blokovaných domén z února 2022. Ústavní soud stížnost odmítl s tím, že blokace nebyla nařízena vládou, ale byla jen jejím doporučením, takže odpovědnost nesou provozovatelé připojení, kteří ji provedli. Soudní dohra tomu dala praktický obsah: u jednoho z operátorů soud blokaci označil za nezákonnou, takže za způsobenou škodu odpovídá on.
Stratkom, metodika KRIT a konec koncesionářských poplatků
Na první místo mezi pochvalami patří konec odboru strategické komunikace na Úřadu vlády. S jednou důležitou výhradou: cenzorem v pravém slova smyslu jeho koordinátor nebyl, šlo o státní propagandu, ne o mazání obsahu.
Druhým krokem je zrušení takzvané metodiky KRIT na ministerstvu vnitra, tedy krizového informačního týmu. Ten měl sledovat aktivity pracovníků veřejného sektoru a včas identifikovat osoby, které mohou šířit antisystémové nálady, pojmenovat je a zostudit. Něco takového patří zrušit a poslat do pekel tak dalekých, aby se to už nevrátilo.
Čemu už tleskat nelze: Centrum proti hybridním hrozbám na ministerstvu vnitra existuje dál a funguje v zásadě stejně. I pod novým vedením podle hodnocení dál dehonestuje euroskeptické, konzervativní a alternativní hlasy včetně médií a jejich zástupců. Jde to přímo proti programovému prohlášení vlády a vyjádřit by se k tomu měl ministr vnitra Lubomír Metnar, případně další členové kabinetu.
Poslední pochvala patří vládou schválenému konci koncesionářských poplatků. I tady se nabízí dovětek: peníze poputují z druhé kapsy, tedy ze státního rozpočtu, a je otázka, zda si voliči nepřáli radikálnější krok. Za prvních šest měsíců to lze brát jako posun, na kterém je co stavět, včetně debaty o tom, zda vůbec potřebujeme veřejnoprávní zpravodajství v té podobě, v jaké ho známe. Přidat se dá i přesun ideologických agend na některých ministerstvech.
Paragraf o činnosti pro cizí moc, který nikdo nezrušil
Nejviditelnější dluh je nesplněný předvolební slib zrušit paragraf o neoprávněné činnosti pro cizí moc, který se objevuje v takzvaném Lex Ukrajina i v trestním zákoníku. Podle něj byl nedávno stíhán novinář čínského deníku, který v Česku působil roky a akreditaci mu ministerstvo zahraničí opakovaně prodlužovalo. Obvinění znělo, že vytěžoval osoby z politického a akademického života. Městský soud kauzu vrátil zpět a rozhodl, že obviněný má být propuštěn z vazby.
Nejde o to, aby se skuteční vyzvědači stíhat nedali; to umožňuje i stávající legislativa. Problém je vágnost formulace: takhle napsaný paragraf je zneužitelný proti novinářům, aktivistům a komukoli, kdo komunikuje se zahraničím.
Evropský štít demokracie: bránit voliče tím, že se volby ovlivní správně
Nepříjemné překvapení posledních dnů přišlo odjinud. Evropský štít demokracie je zatím strategie, nikoli schválené nařízení, a právě proto se s ním ještě dá něco dělat: zaujmout negativní rámcovou pozici, hledat blokační menšinu v Radě i v Evropském parlamentu. U DSA nebo aktu o svobodě médií už tahle možnost dávno vypršela.
Podle zjištění Společnosti pro obranu svobody projevu ovšem česká vláda štít demokracie podpořila už v lednu a potvrdit to mělo i vystoupení vicepremiéra Havlíčka v Senátu. Nezávazná deklarace, která nás prý k ničemu nenutí, je přitom typický začátek: nejdřív to vypadá neškodně a problém přijde později.
Deklarovaným cílem štítu je bránit členské země před cizím ovlivňováním voleb. Prostředkem má být ovlivňování ve vlastní režii: utlumovat dosah médií, která nejsou systémová a nevyjadřují správné hodnoty, a naopak posilovat a financovat ta prounijní. V unijním rozpočtu na období 2028 až 2034 je na podporu médií vyčleněno 3,2 miliardy eur, tedy přes 75 miliard korun. Pro srovnání, rozpočty všech českých euroskeptických a konzervativních médií dohromady se takové částce ani nepřiblíží. V Německu se navíc už mluví o tom, že by platformy mohly dostat zákonnou povinnost dosah chráněných médií preferovat.
Chat control: plošné skenování bez soudního příkazu
Ochrana soukromí je vedlejší téma, kterému se v Česku dlouhodobě a systematicky věnuje spolek Iuridicum Remedium. Jádro chat control jedna se ale dá shrnout srozumitelně: jde o prodloužení výjimky, která digitálním platformám dovoluje plošně skenovat naši komunikaci bez soudního příkazu. Žádné podezření, žádný soudce, žádná policie, která by o povolení musela žádat.
Slovo dobrovolně, které v téhle debatě zaznívá nejčastěji, znamená něco jiného, než si mnozí představují. Nerozhoduje se uživatel, jestli mu někdo bude číst poštu. Rozhodují se platformy a ty se rozhodly. Tlačí je k tomu Evropská komise a záminka je nenapadnutelná: kdo by chtěl podporovat šíření dětské pornografie. Pod takovým bianko šekem se prosadí opatření, které by za normálních okolností nikdo nepovolil.
Kdyby se stejná debata vedla o otevírání obálek s klasickou poštou, protestovalo by se na všech nádražích. Protože jde o messengery a e-maily, nikoho to moc nezajímá. Přitom se skenuje veškerá nešifrovaná komunikace, a nejen obrázky: podmínkou není žádná fotografie, prochází se i běžný text. Matka, která pošle pediatrovi snímek vyrážky svého dítěte, může uvíznout v síti stejně dobře jako ta, která jen popíše potíže slovy.
Výjimka není nová, platí několik let a teď byla prodloužena do roku 2028. To je zároveň hlavní obhajoba europoslanců, kteří pro ni zvedli ruku. A rada odpojit se od digitálního světa je sice cesta, ale jen pro velmi malý segment společnosti.
Šifrované aplikace a chystaná dvojka
Šifrované komunikace se chat control jedna zatím netýká. Klíčové slovo je zatím. Logika věci je totiž neúprosná: pokud se dá odposlouchávat všechno kromě šifrovaných aplikací, přesune se do nich přesně ten provoz, kvůli kterému se opatření zavádělo.
Přesně tam míří chat control dvě. Z práva platforem skenovat by udělal povinnost a měl by dopadnout i na šifrovanou komunikaci. Znepokojivé je, že vyjádření představitelů hnutí, které mělo odpor vůči chat control ve volebním programu, nezní jednoznačně. Na přímý dotaz nezaznělo, že dvojka rozhodně ne, ale že se to v koalici teprve prodiskutuje. Že by ji vláda schválila, se nezdá pravděpodobné. Riziko je jinde: v tom, že se z obavy zůstat v Radě EU osamocena raději zdrží.
Kde je červená čára: úředníci, dotace a suverenita
Nejnepříjemnějším překvapením z posledních měsíců, kdy bylo možné nahlédnout do fungování Sněmovny zblízka, je obava narušit unijní konsenzus. Kdyby Česká republika byla jediná nebo jedna ze dvou tří zemí, které brzdí a provokují Evropskou komisi, mohla by přijít o dotace. Tahle červená linka prochází DSA, dotkne se aktu o svobodě médií a stejně tak větrníků, akceleračních zón, emisních povolenek ETS2 nebo migračního paktu.
Slovo vydírání tady není nadsázka: když nepřijmete tohle a nepůjdete ještě dál, přijdete o dvacet, třicet, čtyřicet miliard korun. Pochopení pro to, že premiér couvne, se najít dá. Otázka zní, jak daleko bude couvat a kde je hranice, za kterou už se nejde. Právě to by mělo být hlavním tématem politiky nejbližších let, protože jinak se z republiky stává provincie, která schválí všechno. Že unijní norma přebíjí tu českou, přitom není přírodní zákon, ale důsledek článku 10a Ústavy, kterým Česko přeneslo část svých pravomocí na Evropskou unii.
Uklidňující je jediná věc. Až se Česko stane čistým plátcem, což ekonomové čekají řádově za pár let, motivace ustupovat zmizí sama. Zároveň je to nejlepší doklad toho, že dotace nejsou šlechetnou snahou zvelebit republiku za cizí peníze, ale lidově řečeno držhubné.
Jak se v Evropském parlamentu hlasovalo
Zjistit, jak to s červencovým hlasováním doopravdy bylo, dalo práci. Informace si odporovaly a poskládat je šlo až po týdnu telefonátů se zahraničními partnery. Unijní legislativa se nedá dohledat na jednom místě v jedné databázi, komplexní obrázek vzniká skládáním střípků.
Hlasovalo se dvakrát. V úterý o tom, zda projednávání pustit dál. Tam by stačila prostá většina přítomných, aby se věc zastavila, jenže procedurální fintou předsedkyně parlamentu z frakce lidovců se hlasování prosadilo a prošlo o pár desítek hlasů. Ve čtvrtek se hlasovalo o samotném zamítnutí, tentokrát ale ve druhém čtení, kde nestačí většina přítomných: je potřeba většina všech 720 poslanců, tedy 361 hlasů. Zamítnutí podpořilo 314 poslanců, 276 bylo proti, sedmnáct se zdrželo. Většina přítomných byla proti chat control, k zamítnutí to nestačilo. Pomohlo tomu i datum: šlo o poslední jednací den před prázdninami, kdy část poslanců chybí.
Pro pozici Rady hlasovali ve čtvrtek čtyři čeští europoslanci: Tomáš Zdechovský za KDU-ČSL, Ondřej Kolář a Luděk Niedermayer za TOP 09 a Jan Farský. Poslanci za ANO v úterý proceduru pustili dál, ve čtvrtek už hlasovali pro zamítnutí, mimo jiné poté, co jim věc vysvětlovala i Společnost pro obranu svobody projevu. Že si to v úterý špatně vyhodnotili, na výsledku nic nemění. Pochvalu si naopak zaslouží Markéta Gregorová z Pirátů, která je v ochraně soukromí dlouhodobě konzistentní a brání ji, jak může.
Obhajoba, že se nemá čeho bát ten, kdo nedělá nic nezákonného, patří ke stálicím téhle debaty. S plošným skenováním veškeré nešifrované komunikace se ale míjí, protože to nezkoumá podezřelé, nýbrž všechny.
DSA: část dává smysl, zbytek ohrožuje svobodu projevu
Unijní legislativa bývá rafinovaná v tom, že obsahuje i nesporné pozitivum. U DSA je to prevence kyberzločinu, podvodných e-shopů, prodeje kradeného zboží, padělků, drog nebo zbraní. Tam nařízení plní svou funkci a nikdo mu nebrání. Proto zněl původní návrh rozdělit českou adaptaci na dva zákony: jeden o digitální ekonomice řešící podvody, druhý o té problematické části, kterou by šlo výrazněji upravit. Koalice místo toho poslala vládní verzi do druhého čtení a upravuje ji pozměňovacími návrhy. Jak to dopadne, se ukáže v září, a proto ani hodnocení vlády nebude v tomhle bodě jednoznačné.
Výhrad je zhruba osm, čtyři jsou zásadní. První: Česká republika ztrácí pravomoc regulovat velké platformy, zůstává Komisi a dalším unijním orgánům. Když před lety navrhla skupina zhruba třiceti poslanců napříč stranami v čele s Václavem Klausem mladším zákon, který by mazání příspěvků platformami postihoval a firmám hrozil pokutou až padesáti milionů korun, strhl se hysterický řev, jak absurdní částka to je. DSA dnes zavádí sankci až šesti procent celosvětového obratu. Síť X už dostala pokutu 120 milionů eur a odvolala se proti ní. Oficiálním důvodem byl klamavý design placených ověřovacích odznaků a nedostatečný přístup výzkumníků k datům. Podstata je ale podle Společnosti pro obranu svobody projevu opačná, než by čtenář čekal: tlak nesměřuje k tomu, aby platforma cenzurovala méně, ale aby cenzurovala víc, a míří na síť, která je z těch velkých nejméně restriktivní.
Druhá výhrada jsou důvody, pod kterými se obsah smí omezovat: systémové riziko, narušení občanského diskurzu a narušení duševní a fyzické pohody. Pod tyhle tři pojmy se schová naprosto všechno, co by si Orwell dokázal představit. Systémovým rizikem je pro Komisi v praxi cokoli, co kritizuje Evropskou unii nebo napomáhá takovému výsledku voleb, který se nelíbí. Vágnost je záměr: když platformě hrozí šest procent obratu, přikloní se její pracovník v pochybnostech vždycky k tomu restriktivnějšímu řešení.
Třetí je institut důvěryhodných oznamovatelů, anglicky trusted flaggers, tedy převážně politických neziskovek s mandátem přednostně nahlašovat platformám problematický obsah. V české adaptaci je má certifikovat Český telekomunikační úřad. I kdyby je necertifikoval, mohou český obsah nahlašovat zahraniční organizace, které umí česky. Odmítnutí by tedy bylo symbolickým aktem vzdoru, ale právě na symbolech se pozná, jestli si necháme sebrat všechno.
Čtvrtá je nejasný výklad pojmu členský stát. Mazat se má obsah nezákonný, proti čemuž nikdo nic nemá, ale také obsah legální a problematický, který je v rozporu s legislativou některého členského státu. Zákony jsou přitom různé, Německo, Irsko nebo Francie jsou restriktivnější než Česko, a ani právníci si nejsou jistí, jestli rozhodne nejpřísnější právní řád, nebo právo země původu obsahu.
Česko patří k posledním zemím, které adaptaci ještě nepřijaly. V Polsku prezident Karol Nawrocki tamní verzi vetoval s odůvodněním, že připomíná Orwellovo ministerstvo pravdy. Poláci se teď dívají na Česko a Češi na Poláky. Právě u projednávání téhle normy je vidět, jak se rozhoduje: úředníci znají procesy, jsou v kontaktu se svými unijními protějšky a zvolenému politikovi vysvětlují, proč to nejde a proč by to byla jen zbytečná provokace. Neplní politické zadání, filtrují ho.
Akt o svobodě médií rozdělí trh na hodná a nepohodlná média
Aby ta změť zkratek dávala smysl: evropský štít demokracie je zastřešující strategie, DSA je nástroj na platformy a uživatele, akt o svobodě médií míří na mediální trh a chat control na soukromí. Do stejné řady patří i chystané rozšíření trestných činů z nenávisti o nové charakteristiky, jako je zdravotní stav nebo sexuální orientace. Z nešťastného příspěvku na sociální síti by se stal trestný čin mezinárodního rozsahu se sazbou srovnatelnou s pašováním zbraní nebo drog, vyšetřovaný na úrovni Europolu. U téhle iniciativy má vláda ještě čas zaujmout negativní rámcovou pozici a zatím není jasné, jestli to udělá.
Akt o svobodě médií je nebezpečný ze tří důvodů. Dává Evropské komisi právo zasahovat do regulace mediálního trhu v Česku, kterou by měl dělat výhradně domácí orgán, tedy Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Formálně se prý o nic dělit nebude, český zástupce jen zasedne v celounijním boardu. Otázka je, nakolik si dovolí být proti a mít disentní hlas, a nakolik jen pokývá hlavou a přiveze domů konsenzuální rozhodnutí k implementaci.
Druhým bodem je omezení práv vlastníků soukromých médií. Vlastník už si nebude moci jen tak vyměnit šéfredaktora nebo redakční radu, přibudou složitější procesy. U veřejnoprávních médií člověk zvláštní režim čeká, u soukromého vlastnictví jde o zásah do základních principů.
Podstatný je ale třetí bod. Vzniká nová infrastruktura fact-checkerů a politických neziskovek, které mediální trh rozdělí na systémová a prounijní média na jedné straně a euroskeptická, konzervativní a alternativní, jimž se bude říkat dezinformační, na straně druhé. První skupině se dosah zvýší a poplynou do ní dotace, druhé se sníží. V Německu se mluví dokonce o zákonné povinnosti platforem dosah chráněných médií preferovat. Peníze na to jsou připravené v programu AgoraEU, tedy 3,2 miliardy eur na roky 2028 až 2034. Jak to na konferenci Společnosti pro obranu svobody projevu otevřeně popsal novinář Michal Půr, iniciativa k aktu o svobodě médií vzešla od tehdejší evropské komisařky Věry Jourové a mířila hlavně na nepohodlná média v Polsku a Maďarsku.
Výsledkem bude naprostá deformace mediálního trhu, které nepůjde konkurenčně čelit. Na poplach by měla být všechna média mimo první pětku podle financí a návštěvnosti. Že o tom sama zatím skoro nereferují, je s podivem, protože akt míří přímo na ně.
A ještě jedna věc stojí za zapamatování. U deklarací, strategií a rezolucí, které nejsou právně závazné, jde nakonec o odvahu jediného člověka: aby se český zástupce ve výboru ozval, že tohle jde proti českým zájmům, a poslal informaci výš na náměstka a ministra, který rozhodne politicky. Nejhorší scénář je ten, že se ministr o zaujaté pozici dozví až zpětně.
Ceny za svobodu projevu a listopadové fórum
Ne všechno kolem svobody projevu jsou ale hrozby. Ceny za svobodu projevu se udílejí třetím rokem a jejich smyslem je vytáhnout téma z okruhu několika publicistů a aktivistů do celospolečenské debaty, aby se o něm mluvilo v hospodách i v kavárnách.
Letos jsou novinky dvě. První je hledání neznámých hrdinů: lidí, kteří se ve škole nebo na pracovišti zastali kolegy vyhazovaného či perzekvovaného za názor a svým zásahem tomu zabránili. Zkušenost z Česka i od kolegů z britské Free Speech Union říká, že často stačí zvednout hlas, napsat dopis nebo malou petici části zaměstnanců. Nominovat může kdokoli přes formulář na webu věnovaném cenám, důležité je případ popsat a doložit odkazem, protože porota navrhované lidi zpravidla nezná. Druhou novinkou jsou ankety jednotlivých porotců na sociálních sítích, kterými veřejnost ovlivní, kdo se dostane mezi zhruba pětadvacet finalistů. Z nominací zatím vzešla například investigativní reportérka Markéta Dobiášová, profesor Turánek, ekonomka Ilona Švihlíková nebo Radim Panenka. Vyhlášení se letos posouvá ze 17. listopadu na 9. prosince, tedy na předvečer Dne lidských práv.
Z konzervativního kempu, který se dvakrát konal na Sázavě a v Jizerských horách, se letos stává konzervativní fórum. Bude 14. listopadu v Národním domě na Vinohradech a poprvé se zahraničními hosty z Itálie a Maďarska, očekávají se i zástupci z Polska a Spojených států. Debatovat se má mimo jiné o tom, co se dá ze zkušenosti amerického hnutí MAGA přenést do Evropy a čeho se naopak vyvarovat. Svoboda projevu bude tématem procházejícím celým programem.
Proč zrovna konzervativní, když jde o obranu svobody projevu pro všechny? Bráněni byli i Piráti perzekvovaní za vydávání časopisu o legalizaci marihuany a kdyby společenská atmosféra začala perzekvovat libertariány nebo socialisty, vznikne kemp pro ně. Fórum je otevřené každému, kdo si zaplatí, loňského kempu se zúčastnili i redaktoři mainstreamových deníků a nikdo je odtud nevyháněl. Konzervativní je proto, že dnes jsou v médiích umlčováni a diskriminováni nejčastěji lidé konzervativních a euroskeptických názorů, a cílem je, aby všechny myšlenkové proudy měly ve většině médií rovné zastoupení.
Závěr
Domácí cenzurní excesy posledních let se daří odklízet, byť pomaleji, než si mnozí představovali. Rozhodující zápas se ale odehrává jinde. DSA platí od února 2024 a veřejnost se probouzí až teď, akt o svobodě médií je schválený, chat control byl prodloužen do roku 2028. Jediné, kde se dá ještě něco zvrátit, jsou zatím nezávazné strategie typu evropského štítu demokracie a rozšiřování trestných činů z nenávisti. Právě proto je podstatné, kde si česká politika narýsuje čáru, za kterou už neustoupí.
