Kdo dnes v Česku ohrožuje svobodu slova? Podle Vlastimila Veselého, ředitele Společnosti pro obranu svobody projevu, už to nejsou americké platformy ani současná vláda. Hlavní tlak přichází z Evropské unie, doma ale přežívají útvary, které nová vláda měla dávno rozpustit. Nejviditelnějším z nich je Centrum proti hybridním hrozbám na ministerstvu vnitra.
Od amerických platforem k Bruselu
Společnost pro obranu svobody projevu na konci roku oslaví šest let. Začínala s tím, že hlavní hrozbou jsou velké digitální platformy – Facebook, Twitter, YouTube – a že se restrikce rodí v jejich vedení. To se ukázalo jako naivní omyl. Kauza Twitter Files, kterou odkryli Elon Musk, Michael Shellenberger, Matt Taibbi a další, ukázala, že pokyny k omezování obsahu šly od americké vlády a amerických zpravodajských služeb. Mark Zuckerberg i Elon Musk později přiznali, že se řídili pokyny tehdejší administrativy.
Trumpova vláda tuto praxi otočila a odstřihla od peněz agentury jako USAID nebo NED. Tím skončilo i financování subjektů, které u nás dělaly takzvaný fact checking: vybíraly si, které názory jsou jim blízké, a platformám pak radily, co stáhnout nebo potlačit. Z této strany dnes českému uživateli internetu cenzura příliš nehrozí.
Za Fialovy vlády ovšem přišla nová vlna restrikcí, tentokrát domácí a hmatatelná – pokusy o kriminalizaci názorů za účasti českých úřadů a ministerstev. I tato hrozba se změnou vlády odpadla. Současný kabinet podle Veselého nové restrikce nechystá, spíš je na místě netrpělivost, jak pomalu odstraňuje excesy předchozí vlády. Hlavní cenzurní hrozba dnes jde z Evropské komise a Evropského parlamentu.
StratCom a KRIT zmizely, jejich lidé ne
K lepšímu se změnilo to, že na Úřadu vlády skončil StratCom a ministerstvo vnitra rozpustilo Krizový informační tým (KRIT) i jeho metodiku. Většina skupin, které na státních pozicích působily, přišla o moc i o státní peníze. Ne všechny ale zmizely. Někteří, třeba plukovník Foltýn, si našli jiné platformy a komunikační kanály a pokračují dál.
Veselý přitom zdůrazňuje, že Foltýna nikdy neobviňoval z cenzury. Plukovník podle něj vytvářel propagandistické prostředí pro to, co chtěl zdůrazňovat a co zamlčovat. Tlaky a urážky, které k tomu patřily, vedly za předchozí vlády mnoho lidí k autocenzuře. Tyto skupiny dnes nemají mocenskou pozici, mají ale dál osoby a organizace, které je financují, a jejich vliv na společnost úplně nevymizel. Moc navíc zůstává soustředěná v odborech hned několika ministerstev, které mohou využívat zázemí, procesy i komunikační sílu státu.
Centrum proti hybridním hrozbám pořád stojí
Nejviditelnějším příkladem je Centrum proti hybridním hrozbám. K úžasu Veselého i devět měsíců po nástupu nové vlády na ministerstvu vnitra existuje a ministr Metnar nejeví velkou chuť ho zrušit. Po změně vlády sice není tolik vidět, což může být zásluha ministra. Rétorika ale zůstala: snaha dehonestovat nepohodlné názory i jejich nositele a politický aktivismus, který byl u centra patrný řadu let.
Svědčí o tom zhruba dvacetistránkové vyjádření, kterým centrum odpovědělo na žalobu Veselého společnosti. Pochází z přelomu let 2025 a 2026, tedy už z doby nové vlády. Jako příklady dezinformací, konspirací a „kvazimédií“ v něm uvádí respektované publicisty – mezi nimi šéfredaktora Marka Stoniše, dříve v čele Reflexu, nebo disidentku ze sedmdesátých let Lenku Procházkovou. Ve skutečnosti jde o čistě subjektivní kritické názory na všechno euroskeptické a konzervativní. Společnost zatím z vyjádření necitovala, ale zvažuje, že veřejnost s ním seznámí.
Kdyby takto hodnotil kterýkoli občan nebo novinář liberálního média, měl by na to právo – politicky zabarvená polemika patří k demokracii. Státní úřad si to ale dovolit nemůže, nota bene silová složka. Tým KRIT přitom státním úředníkům doporučoval „včasnou identifikaci osob, které mohou šířit antisystémové nálady“ a představitelům státu radil takové lidi „odhalit, pojmenovat, zostudit“. Odbor centra vedl a zřejmě dál vede pan Vangeli. Bizarní na celé věci je, že úředníci v argumentaci jdou proti programovému prohlášení vlastní vlády. To by mělo vadit ministrovi, a pokud nevadí jemu, tak premiérovi.
Kdo sestavil seznam zablokovaných webů
Spekuluje se, že právě v centru vznikl seznam zhruba dvaceti webů, které Fialova vláda nechala zablokovat po ruské invazi na Ukrajinu. Soud opatření označil za protizákonné, dnes se k němu ale nikdo nehlásí a nikdo nenese odpovědnost. Sdružení CZ.NIC se odvolává na to, že šlo jen o doporučení – velmi sugestivní doporučení.
Veselý by se nedivil, kdyby seznam vznikl v centru, potvrzené to ale není. Nabízí i jinou stopu: umlčení webů přišlo z vojenského zpravodajství a to spadá pod ministerstvo obrany, tedy dnes pod ministra Zůnu. Komu který útvar podléhá, přehledně ukazuje mapa bezpečnostních složek a jejich nadřízených. Zarážející je hlavně to, že se po devíti měsících nové vlády nikdo nepídí po tom, kde seznam doopravdy vznikl.
Karel, Volby a software na rozbor stylu
Nejasný zůstává i stav nezákonných aktivit v armádě. Velitelství informačních a kybernetických sil v rámci údajných cvičení Karel a Volby sledovalo politiky a publicisty a podílelo se na vytváření falešných profilů a aktivním vystupování na sítích. Velitel útvaru Radek Haratek tehdy uvedl, že šlo o monitoring mediálního prostředí v dubnu 2024. Cílem mělo být podpořit komunikaci armády a najít vyjádření jejího velení, která vyvolávala negativní emoce v informačním prostoru. Výsledkem byly návrhy na zlepšení komunikace.
Věci se dál věnuje poslanec Pavel Růžička, místopředseda sněmovního výboru pro obranu. Probíhají interpelace a vyšetřování pokračuje. Podstatné je, že útvar používal slovenský software Gerulata. Stejný program nasadila i předchozí slovenská vláda – ne Ficova, ale ta před ní – k rozboru výroků tehdejších opozičních politiků, dnes vládních, a novinářů. Software nedělá žádné tajné špionážní průlomy. Analyzuje veřejně dostupné výroky, jeho zvláštní schopností je ale rozbor stylu a jazykové skladby. Zkoumá, zda se texty nepodobají narativu, se kterým zadavatel – vláda, ministr obrany, generální štáb – nesouhlasí.
Podobný nástroj měl František Vrabel z firmy Semantic Visions, která během covidu podle Veselého pracovala pro ministerstvo zdravotnictví. Firma se později Veselého společnosti ozvala, že Vrabel už u ní nepracuje, a požádala, ať o ní nepíše. Odpověď zněla: pokud už neděláte to, co předtím, není důvod o vás psát. Výsledek vyšetřování armádních cvičení – kdo je nařídil a jak byl potrestán – se zatím neví. Jisté je jen to, že vojáci za rozbor stylu tehdy opozičních politiků a publicistů utratili desítky milionů korun.
Kde se škrtalo: ministerstva, která si vysloužila pochvalu
Na některých ministerstvech se podařilo ukončit státní financování ideologických a politických neziskovek a projektů, které prosazovaly politickou agendu pod hlavičkou boje proti nenávisti a dezinformacím. Ministerstvo zahraničí zrušilo odbor pro strategickou komunikaci, který založil tehdejší ministr Lipavský. Velvyslanec při OSN Hynek Kmoníček ho označil za největší odbor celého ministerstva. Software Gerulata přitom nekupovalo jen ministerstvo obrany. Jednu z největších částek do něj dalo právě ministerstvo zahraničí.
Společnost pro obranu svobody projevu v červnu vydala první hodnocení vlády po šesti měsících a vyzdvihla v něm tři ministerstva. Jdou podobnou cestou jako Trumpův projekt DOGE, který masivně škrtal peníze na ideologické projekty, cenzuru a falešné fact checkingy. Ministerstvo životního prostředí se razantně postavilo zelené agendě. Uhlíková neutralita a klimatické změny patří mezi deset témat, kde je tlak Evropské unie na platformy nejsilnější a kde takzvaní fact checkeři označují nepohodlné narativy ke smazání. Krok vyvolal velký odpor některých médií a neziskovek.
Na ministerstvu práce a sociálních věcí rozvířil prach ministr Juchelka a od liberálních médií si za to vysloužil pár útoků. A na ministerstvu zahraničí bylo po Lipavském hodně co uklízet a kde šetřit.
Cena z rukou nejvyšší státní zástupkyně
Tlak na dřívější mainstreamový narativ přesto zůstává silný. Kolem 20. září nejvyšší státní zástupkyně Bradáčová předávala ceny, které uděluje sdružení neziskových organizací a jejichž hlavním partnerem je ČEZ. Samotný koncept může být přínosný – oceňovat neziskovky ve zdravotnictví nebo sociální péči dává smysl. Jedna z cen ale šla Asociaci pro mezinárodní otázky (AMO), jedné z nejvlivnějších politických neziskovek u nás.
AMO se výrazně angažuje v oblasti životního prostředí a klimatu a patřila ke dvěma organizacím, které nejvíc lobovaly za přijetí DSA. Má dlouhé prsty do zahraničí, v minulých letech čerpala rozsáhlé veřejné peníze a dostává prostředky z Evropské unie. Pointa je, že vyvinula software se slovem ninja v názvu, který má odhalovat dezinformace o klimatických změnách. Zelená agenda se tak sice přesunula z vládních do soukromých rukou, což je beze sporu pozitivní. Pokud je ale hlavním partnerem ČEZ, platíme ji pořád všichni, a ne málo.
Poradní orgány patří na ministerstva
Další pochvalu si vláda zaslouží za přesun poradních orgánů z Úřadu vlády na ministerstva, kam věcně patří. Zprůhlední se tím, co rady dělají a jestli jejich doporučení odpovídají programovému prohlášení vlády – nebo jestli si vláda nechává radit plejádou desítek lidí proti vlastním záměrům a ještě za to platí. Ne každý člen rady je placený, tito lidé ale vytvářejí agendy, programy a dotační tituly. A do nich jdou desítky, ne-li stovky milionů – často pro spřízněné neziskové organizace s genderovou, zelenou nebo fact-checkingovou agendou.
Závěr
Bilance po devíti měsících nové vlády je smíšená. Americké platformy ani současný kabinet svobodě slova dnes nehrozí a některá ministerstva přestala platit ideologické projekty. Centrum proti hybridním hrozbám ale dál funguje a hodnotí kritické publicisty jako šiřitele dezinformací, původ seznamu zablokovaných webů nikdo nehledá a vyšetřování armádních cvičení Karel a Volby stále nemá výsledek. Hlavní cenzurní tlak dnes přichází z Bruselu.
