Nejnovější výsledky mezinárodního testování PISA ukazují, že evropské děti ztrácejí schopnost porozumět delšímu textu. Česko skončilo nad průměrem OECD, přesto v řadě ukazatelů klesá. Studiová debata čtyř redaktorů hledala příčiny v ústupu od čtení a v digitální době a pak se přesunula k politice, kterou podle panelu stále víc ovládají influenceři. Na závěr přišla řeč na nákup plynárenské společnosti Net4Gas, který znovu ožil kvůli auditu a trestnímu oznámení, a na otázku, koho může kauza politicky zasáhnout.
Výsledky PISA: Evropa mluví o vzdělanostní pohromě
Podle nejnovějších dat testování PISA, které měří dovednosti dětí do 15 let, začíná naše civilizace hloupnout. Evropská média výsledky komentovala ostře: v Německu psali o katastrofě, ve Španělsku o historickém dnu a v Nizozemsku o krizovém akčním plánu, který je třeba na základě dat připravit. Data zároveň ukazují, že vysokoškolské vzdělání přestává mít ekonomickou návratnost. V Česku to zatím neplatí.
V této souvislosti se mluví o návratu řemesel. Panel připomíná bývalého prezidenta Miloše Zemana, který před několika lety vyzýval, aby děti znovu nastupovaly do učňovských škol a učily se řemeslům. Jakkoli byl Zeman v mnohém nesnesitelný, tady měl podle panelu svatou pravdu: právě řemesla mohou dnešní generaci zachránit.
Česko sice skončilo nad průměrem OECD, v mnoha parametrech ale padá. Ve školách se začíná projevovat i migrační vlna z Ukrajiny. V přírodních vědách zaostávají žáci s migračním původem skoro o 60 bodů, autoři studie ovšem výslovně poznamenávají, že změna složení žákovské populace vysvětluje pokles nanejvýš o několik bodů. Testovat by se podle panelu měla i generace nad 50 let. I u ní by se prý ukázalo, že lidé ztrácejí schopnost porozumět textu, a výsledky by byly mnohem horší než před dvaceti lety.
Rozhodují trendy, ne příčka v žebříčku
Pokles v Česku není tak velký a ve srovnání zemí na tom Česko je docela dobře. Kritici PISA, k nimž patří i rakouský filozof Konrad Paul Liessmann, odmítají neustálé poměřování a testování žáků jako ne zcela vypovídající. I oni by ale nejspíš řekli, že důležitější než momentální příčka v žebříčku jsou trendy jednotlivých zemí. A v nich mají některé země na západ od nás, nejen Německo, s propadem větší problém než Česko.
Co je vlastně vzdělanost? Testy ji měří jako schopnost porozumět psanému, delšímu textu a jako výsledky jednoznačně měřitelných matematických úloh. Velmi neblahé důsledky může mít podle panelu tlak především progresivní levice, aby matematika zmizela z maturit jako základ vzdělání. V Česku se to před několika lety stalo: od pokusu vrátit matematiku mezi povinné maturitní předměty tehdejší vláda, v níž figuroval i dnešní staronový ministr školství Robert Plaga, ucukla. Panel to považuje za velkou chybu. Nepovinná byla matematika ostatně už v osmdesátých letech i v prvním roce po revoluci.
Matematika je základem logického myšlení. Inteligence ale není jen věcí školy, souvisí s nadáním, praxí a se schopností dětí myslet abstraktně.
Ústup od delšího textu a digitální demence
Nepochybně dochází k ústupu celé civilizace od psaného textu, přesněji od delšího psaného textu. Lidé píšou esemesky a kratší text přečtou, delší už ne. Souvisí to s udržením pozornosti: kdo se to nenaučí v dětství, nepřečte povídku na jeden zátah, tedy třeba půl hodiny v kuse. Doba mobilů tuto schopnost rozmetává. Nepřekvapí proto výsledky testů, v nichž dítě dostane text o třech tisících znacích a má rychle říct, co v něm stojí.
Zatímco průmyslová revoluce ulevila lidem od těžké fyzické práce, a projevila se tak i na délce dožití, digitální revoluce takzvaně ulevuje mozku. Méně ho používáme, a jsme tak méně inteligenčně schopní. Čtení vyžaduje mnohem víc představivosti a abstraktního myšlení než poslech, kdy si člověk nechá skripta nebo knihu přečíst. Námitka zní, že mozek prostě dělá jiné věci, jak popisují neurologové.
Panel připomíná Manfreda Spitzera a jeho knihu o digitální demenci, která se u nás proslavila až s odstupem několika let. Spitzer tvrdil, že digitální demence zasáhne většinu dětí, ale děti elit ušetří, protože je rodiče vedou k tomu, že vzdělanost a čtení mají hodnotu. Aktuální PISA tuto tezi nepotvrzuje: rozdíly mezi dětmi z různých společenských vrstev se stírají, a děti elitních rodičů tak hloupnou rychleji. Teze o digitální demenci podle panelu platí dál, jen se týká i elit. Lidé hromadně přestali číst, ne proto, že by se rozhodli zblbnout, ale protože mají mnohem víc zábavy jiného typu. Čtení je rozhodnutí pro klid a jistou izolaci, pro chvíli, kdy člověka nic neruší.
Evropská vzdělanost vyrostla z toho, že lidé zbavení dřiny od rána do večera najednou měli čas sednout ke knize. Byla spojená s knihovnou a literární vzdělaností: lidé četli romány, poznávali se v nich a identifikovali se s postavami.
Snadnější manipulace, nebo tunelová inteligence?
Absence vzdělanosti se podle jednoho z účastníků projeví mnohem snadnější manipulovatelností. Už teď je to vidět na znesvářených táborech, v nichž začíná dominovat hloupost, neochota bavit se a přemýšlet a tupé lpění na ideologických dogmatech.
Jiný pohled nabízejí souboje na sociálních sítích. Jejich účastníci jsou mnohdy velmi inteligentní, ale tunelově: jejich schopnost rychle reagovat už nevyrůstá z literární vzdělanosti. Kdo čte romány, vidí svět celistvě a v protikladech, vcítí se do postav a chápe, že existují různé alternativy vidění světa. Tunelová inteligence znamená, že si člověk nedokáže představit toho druhého. Podle tohoto výkladu nejde o hloupnutí jako takové, ale o jiný druh uvažování a zápasu.
Panel se o výklad krátce přetahuje. Jedna strana namítá, že neschopnost představit si druhého je právě absencí inteligence, druhá připomíná, že i mimořádně inteligentní zločinec může být naprosto asociální typ. Když ale lidé, které jsme považovali za inteligentní, najednou myslí tunelově, spíš to podle první strany dokládá ztrátu jejich intelektu.
Politika jako chytlavá písnička
Jako ilustraci hloupnutí společnosti pouští debata písničku předsedy KDU-ČSL Jana Grolicha, v níž zazní výčitka hejtmanovi, že nejsou nové silnice. „Tak vypadá česká politika,“ zní komentář. Hudebně je to podle panelu příšerné, ale chytlavé. Politika se stala prostředkem, jak na sebe takovou pitvorností nalepit co nejvíc lidí: nastražit mucholapku a chytit co nejvíc much, nasadit posluchači do ucha červa, jak říkají Němci.
Kontrast s devadesátými lety je ostrý. Premiér Petr Pithart vydal se dvěma spoluautory pod pseudonymem Podiven vážně míněný, dlouhý pokus o výklad českých dějin od poloviny 19. století. Od politika se tehdy čekalo, že napíše komentář do novin, a většinou ho psal sám. Václav Klaus psal dokonce do Literárních novin, literárními vzdělanci byli i Pithart, Havel a Zeman. Nic z toho nezbylo. Lidé beztak nečtou a Klausovi ani Pithartovi by důstojnost nedovolila točit podobná videa.
Podobnou šaškárnu ale provozuje i premiér Andrej Babiš se dvěma významnými ministry své vlády, Juchelkou a Havlíčkem. Koncem roku natočili video, v němž seděli v silvestrovských čepicích a foukali do frkaček. Esej od nich podle panelu nikdo nečeká.
KDU-ČSL byla dřív konzervativní a umírněná strana, což je podle panelu pryč. Svou roli hraje generační výměna a zastánci namítnou, že Grolich má dobrý program a mluví třeba o tom, že se mají opravovat silnice. Panel ho řadí k influencerům, tedy k podobnému základu, z jakého vzešel ukrajinský prezident Zelenský. Takového politického úspěchu ale podle jednoho z účastníků nedosáhne. Sami sebe panelisté s nadsázkou označí za starce, kteří hořekují nad současností, hned ale dodají, že stařecké výkřiky bývají často oprávněné.
Influenceři v čele a krize za dveřmi
Politiku u nás i ve srovnatelných zemích začínají ovládat influenceři, a to právě ve chvíli, kdy se schyluje k několika krizím, jaké tu 35 let nebyly. Válka s Ruskem hrozí eskalací a influenceři si toho podle panelu ani nevšimnou, nebo to nedokážou správně vyhodnotit. Je tu energetická krize, kterou aspoň Karel Havlíček konstatuje, a možná nás čeká krize s umělou inteligencí. Že by generace, která pojímá politiku jako influencerskou operaci, byla dost kompetentní, aby zemi krizemi provedla, panel nevěří.
Grolich by nejspíš odpověděl, že pitvornost je jen prostředek, jak uspět. Dokud jsou volby, potřebuje se zviditelnit a získat pozornost, a to ostatní přijde potom.
Zelenský, Merkelová, Trump: co zaručuje dobrou politiku
Příkladem je Zelenský: komik, který podle jednoho z účastníků v historické zkoušce přesto uspěl, protože v první fázi odporu sjednotil národ. Druhý nesouhlasí. Zelenský vyhrál volby se slibem nekonfrontační politiky s Ruskem, a když v Americe zvítězil Joe Biden, jeho nová vláda zakázala několik soukromých ruskojazyčných televizí. Influencer v čele státu je podle tohoto pohledu pro Ukrajinu katastrofou a pro ostatní varováním: lidé, kteří si pozornost voličů získávají podobnými kousky, pak selžou v důležitých zkouškách, ať jde o migraci, geopolitickou krizi, krizi Evropy, nebo o ekonomiku.
Následuje námitka. Angela Merkelová byla velmi důstojná, vzdělaná fyzička z vědeckých kruhů a v podstatě konzervativní politička, která by nikdy nenatočila komické video. Přesto vypnula jaderné elektrárny a vyhlásila své „Wir schaffen das“, tedy dvě populistické a iracionální věci, jaké by mohl udělat i influencer toužící se zalíbit. Přímá úměra tu tedy neplatí.
Negativní hodnocení Zelenského jiný účastník nesdílí: v rozhodující chvíli historickou roli splnil, přitom mohl třeba utéct. Se standardnějším politikem v čele Ukrajiny by se Putin do války možná nepustil. Zelenského považoval za šaška, kterého snadno smete, jenže ten se smést nenechal.
Znaky influencera či komika nese i Trump. Přes všechno, co se mu vyčítá, má podle části panelu jednu velkou nezpochybnitelnou zásluhu: zastavil wokeismus a progresivismus jako státem podporovanou ideologii. Druhá strana to odmítá a ukazuje na starostu New Yorku. Viditelným měřítkem je, že americká ambasáda v Praze teď nejspíš nebude vyvěšovat duhové vlajky. Zastavení wokeismu ale přichází za cenu brutální energetické krize, kterou podle panelu spustil právě Trump, „penzista influencer“.
Na nic neexistuje jednoduché vysvětlení, ani na hloupnutí populace. Hitler byl kulturně vzdělaný člověk: miloval opery Richarda Wagnera, maloval a přečetl kompletního Karla Maye. Vzdělaný byl i Stalin, který znal ruské dějiny. Vzdělanost tedy nezaručuje dobrou politiku a vést lidi může i vzdělaný a chytrý člověk. Dlouhodobě se to podle panelu vymstí, jen to trvá několik let.
Opozice bez vlastního tématu
Rok po volbách zůstává rozložení politických sil prakticky stejné a Andreje Babiše nic neohrožuje. Hlavně proto, že opozice nemá vlastní téma. V dnešní opozici, donedávna vládní garnituře, rozlišuje panel tři typy politiků. Prvním jsou influenceři. K Janu Grolichovi se snaží přidat i Martin Kupka, jenže jemu to tak nejde. Druhým jsou lidé, kteří chtěli dělat seriózní politiku, jako Petr Fiala. Nad tím se ale zavřela voda.
Manažer v politice a oživlý nákup Net4Gas
Třetí, podle panelu nejzajímavější a nikoli ojedinělý typ představují manažeři, kteří politikou jen prosviští. Příkladem je Jozef Síkela, dnešní eurokomisař: z korporace přišel do vedení státu a odtud zase jinam, mimo stát.
Jeho jméno se znovu vrací s oživlou kauzou nákupu plynárenské firmy Net4Gas státem v roce 2023. Obchod byl podle panelu výhodný pro německé a kanadské vlastníky a silně nevýhodný pro český stát. Opírá se to o audit společnosti KPMG, z něhož vzešlo trestní oznámení. Audit konstatoval, že se stát choval mimořádně nehospodárně a převzal dluhy v řádu desítek miliard korun. Oznámení podala státní firma ČEPS, v jejímž čele je teď nové vedení dosazené Babišem. Pokud by byl Síkela trestně stíhán, mohlo by to vyústit v jeho rezignaci na post eurokomisaře.
Současné garnituře se politicky hodí ukazovat na tu minulou. Když Karel Havlíček nebo Andrej Babiš mluví o nákupu v podstatě jako o tunelu, mají na tom i politický zájem. Věcnou podstatu ale kritika nákupu podle panelu evidentně má.
Komu spadne na hlavu plynová aféra
Zajímavé bude sledovat, jestli kauza spadne na hlavu hnutí STAN. Jeho předseda Vít Rakušan prochází podobnými okamžiky bravurně. Aféra Dozimetr byla sice jen pražská, ale tradiční stranu, třeba ODS, by před deseti až patnácti lety možná smetla i s vedením. STAN jí prošel, jako by se ho netýkala. Od lidí z hnutí panel slyšel, že dnešní neohrožená pozice Víta Rakušana pramení právě z obdivu k tomu, jak kauzu ustál. Rakušan je podle panelu v podstatě kouzelník.
Totéž se může opakovat se Síkelou, který seděl ve vládě za STAN a teď působí v Evropské komisi. Celoživotní manažer z korporací, který krátce prošel českou vládou a posunul se do nadnárodních struktur, podle panelu na zemi, která ho do komise vyslala, zvysoka kašle. S českou vládou nekomunikuje a věnuje se třetímu světu, feminismu a právu žen na potrat. Politickou odpovědnost za jeho nominaci i za aféru s Net4Gas by měl nést Rakušan, a to se podle panelu neděje.
Závěr
Debata spojila dvě linie. Děti i dospělí přestávají číst delší texty a politiku stále častěji dělají lidé, kteří si pozornost získávají písničkami a videi. Zda takoví politici provedou zemi hrozbou války, energetickou krizí a nástupem umělé inteligence, zůstává otevřené. Kauza Net4Gas pak ukáže, jestli politická odpovědnost dopadne i na toho, kdo ministra do vlády a později do Bruselu vyslal.
