Neuroložka Jaroslava Chlupová v rozhovoru pro Svědomí národa popisuje, s čím se ve své ordinaci v posledních dvou letech potýká: pacienty s neurologickými příznaky, které dává do souvislosti s vakcinací proti covidu, maminku po předčasném porodu a kolegy, kteří podle ní o tématu raději mlčí. Současně varuje před plošným zaváděním HPV očkování ve školách bez plné informovanosti rodičů a kritizuje Národní očkovací strategii, která podle ní řeší propagaci místo poškozených.
Cenzura na sociálních sítích a tlak evropské regulace
Rozhovor uvádí redakce upozorněním, že po pěti letech vysílání naráží na rostoucí omezování na sociálních sítích. Zatímco zpočátku šlo o mazání příspěvků natvrdo, dnes jde podle redakce spíš o umělé brzdění dosahu. Aktuálně řeší Facebook, který u velké části jejich příspěvků znemožňuje propagaci a snižuje dosah. Sám Facebook se podle redakce odvolává na nutnost přizpůsobit se evropským regulacím obsahu, jako je nařízení DSA. Způsob, jakým omezuje konkrétně tyto příspěvky, považuje redakce za nelogický a netransparentní, a proto v těchto dnech podává stížnost na Český telekomunikační úřad, který má dohled nad sociálními sítěmi v České republice.
Pacienti přicházejí: neurodegenerace, stěhovavé bolesti, předčasný porod
Chlupová podle svých slov pozoruje v posledních dvou letech nárůst pacientů s neurologickými potížemi, které dává do souvislosti s vakcinací proti covidu. Mluví o mozkových příhodách, neurodegeneracích a různých revmatických potížích, o lidech, kteří mají stěhovavé bolesti a jsou opakovaně nemocní. Tento jev podle ní pozoruje od roku 2021.
Zásadní problém je podle ní anamnestický: v řadě propouštěcích zpráv, které vidí, není o očkování ani zmínka a pacientů se na ně nikdo neptá. Ona sama se podle svých slov ptá vždy, protože to považuje za základ anamnézy. Zmiňuje, že měla v jeden den dva pacienty s onkologickými diagnózami, u nichž souvislost s vakcinací předpokládá. U mladých pacientů podle ní jen málokdo uvede, že se očkoval z obavy o vlastní zdraví; většina prý odpovídá, že to bylo „povinné" kvůli zaměstnání, cestám do zahraničí nebo návštěvám příbuzných v domovech důchodců.
Uvádí také případ maminky, která se po předčasném porodu dvojčat nechala naočkovat dvěma vakcínami, aby mohla zůstat s dětmi v porodnici — což Chlupová považuje za absurdní. Dodává, že část kolegů i pacientů o možných následcích raději mlčí. Z přednášky německé patoložky pak cituje údaj, podle kterého má vážný zdravotní problém zhruba každý desátý člověk po vakcíně Pfizer a každý pátý po vakcíně Moderna. Tato tvrzení o rozsahu poškození i o údajném zápisu látky do DNA stojí v rozporu s mainstreamovým vědeckým konsensem a Chlupová je prezentuje jako pohled odbornice, která je kritická k oficiálním stanoviskům.
Strach mluvit a otázka, kdo je vlastně očkovaný
Z pohledu Chlupové se většina lékařů tématu vyhýbá. Když na konferencích zavede řeč na možné následky, kolegové podle ní přestanou komunikovat. Důvod vidí v tom, že by si museli přiznat chybu v původním doporučení, a tak raději opakují, že „už je to za námi" a nemá smysl se k tématu vracet.
Jako další problém označuje, že se neví, kdo ve zdravotnictví je vlastně očkovaný. Navrhuje, aby zdravotníci anonymně uváděli svůj očkovací status — jinak podle ní nelze poctivě vyhodnotit debatu o bezpečnosti vakcín a počtu zachráněných životů. Kritizuje také plán na kombinovanou vakcínu proti chřipce a covidu na podzim a cíl proočkovat 95 procent populace, který považuje za nereálný, protože podle ní lidé na další očkování už nepůjdou. Varuje obecně před tím, aby se očkování doporučovalo paušálně i u oslabených pacientů, a připomíná případ člověka po borelióze, kterému byla podle ní doporučena vakcína proti klíšťové encefalitidě dříve, než se dolečil.
Profesor Chlíbek a otázka střetu zájmů
Chlupová ostře kritizuje skladbu odborných debat ve veřejnoprávních médiích, do nichž je pravidelně zván epidemiolog a propagátor očkování profesor Roman Chlíbek. Připomíná, že podle vyjádření, které mu v rozhlasovém pořadu předestřela právnička, Chlíbek přiznal spolupráci s farmaceutickými firmami — zmiňuje jména GlaxoSmithKline, Novartis a Pfizer — včetně honorovaných prezentací a hrazených cest na konference. Z toho podle ní plyne střet zájmů, kvůli němuž by takový odborník neměl veřejnosti garantovat bezpečnost očkování.
Zároveň jí v médiích chybí druhá strana. Tvrdí, že oficiální média po léta nepouštějí ke slovu kritické odborníky, a uvítala by veřejnou diskusi profesora Chlíbka například s odborníky z opačného tábora, mezi nimiž jmenuje Karla Drbala. Pak by si podle ní mohli lidé udělat vlastní obrázek. Zmiňuje rovněž, že profesor, kterého v rozhovoru označuje jménem Hell, usiluje o trestní stíhání lidí s odlišným názorem na očkování; sama se podle svých slov obav nebojí, mimo jiné proto, že nepoužívá sociální sítě.
Plošné HPV očkování ve školách: rozhodnutí patří rodině
Druhým konkrétním tématem je návrh, aby se HPV očkování proti rakovině děložního čípku propagovalo a realizovalo přímo u dětí ve školách, na druhém stupni a na středních školách. Chlupová proti tomu vystupuje rezolutně. Podle ní zdravotnický zákrok do školního prostředí nepatří a rozhodnutí o očkování dítěte má být věcí rodiče, který je řádně poučen i o možných nežádoucích účincích.
Připomíná dánský dokument nazvaný Očkované dívky, dostupný na YouTube, podle kterého měly některé sportující dívky po HPV očkování posturální tachykardii a skončily na vozíku nebo kolabovaly; regulační úřad se prý k těmto případům stavěl odmítavě. Zmiňuje i americký dokument s případem chlapce, který po očkování ochrnul. Z její praxe pak pochází tvrzení, že očkování nezaručuje stoprocentní ochranu — uvádí, že zná pacientky, které rakovinu děložního čípku dostaly i přes vakcinaci. Tato tvrzení prezentuje jako kritický pohled odbornice; rámcový závěr, který z nich vyvozuje, zní, že rozhodnutí o HPV vakcíně musí zůstat v rukou informované rodiny, ne ve školní třídě.
Národní očkovací strategie: peníze na propagaci místo na poškozené
Chlupová se kriticky vyjadřuje k Národní očkovací strategii. Připomíná, že její součástí byla původně i částka kolem 100 milionů korun na „zvyšování důvěry" veřejnosti v očkování prostřednictvím komunikačních kampaní; tyto peníze sice byly podle ní nakonec škrtnuty, ale propagační cíl zůstává. Upozorňuje na rozpor, podle kterého máme zákonem regulovanou reklamu na léčiva, zatímco vakcína se v tomto ohledu za léčivo nepovažuje.
S reklamní propagací očkování zásadně nesouhlasí. Vadí jí například propagační spoty s teenagery i připomínka happeningových covidových kampaní s herci. Z jejího pohledu je celé pořadí obrácené: pokud má veřejnost k vakcinaci nedůvěru, je to reakce na konkrétní zkušenost pacientů a jejich okolí, a tu nelze vyřešit reklamou, ale jen otevřenou debatou o poškozených a férovým systémem jejich odškodnění.
Závěr: pohyb jako prevence v mateřských školkách
V závěru rozhovoru Chlupová mluví o svém projektu, v jehož rámci školí učitelky v mateřských školách a vede s dětmi cvičení zaměřená na pohybovou gramotnost a neurovývojovou stimulaci. Projekt se snaží rozšiřovat a financuje se z vlastních zdrojů a drobných sponzorských aktivit, nikoli z dotací. Chlupová zmiňuje pozitivní ohlas u hejtmanů Vysočiny a Zlínska a zájemce odkazuje na web projektu. Vidí v něm smysluplnou prevenci u nejmenších dětí a důkaz, že prostor pro neurologickou prevenci existuje i mimo standardní instituce.
Zdroj: Svědomí národa — rozhovor s neuroložkou MUDr. Jaroslavou Chlupovou, 29. dubna 2026.
