Osmý díl třetí řady Zrádců otevírá poslední třetinu hry a hned v něm přituhuje. Ze snídaně čtyři hráči zmizí v cestovních bednách, věrní na vlakové misi zachraňují spoluhráče z jedoucí soupravy a celé to končí explozí na mostě. U kulatého stolu pak věrný Petr konečně vytáhne jméno, které si dlouho schovával: Annelie. Trefil se, ale svou tvrdostí si proti sobě postavil celý stůl a domů odjíždí on. Rozbor dílu přidává zákulisí vlakové mise, kterou produkce několikrát rušila, i první zkušenost s novinkou, kdy si věrní mohou promluvit se zrádci.
Věrní hrají bez emocí, zrádkyně proti sobě
Část diváků kritizuje, že letošní věrní hrají špatně. Tvůrci to vidí opačně a právě osmý díl je podle nich důkazem: každý věrný má jinou taktiku a u několika z nich se objevuje přístup, jaký v předchozích řadách nebyl tak výrazný. Nehrají emočně, ale čistě pragmaticky. Počítají, jak se dostat do finále, a začíná u nich dávat smysl i úvaha, že by nemuselo být výhodné vyhodit zrádce hned. Dřív takové teorie padaly od začátku hry, teď, když zbývá jen hrstka hráčů, se s nimi dá reálně kalkulovat.
Tvůrci v tom vidí ovoce castingu a nastavení na začátku řady: nejste tu kamarádi, každý je za sebe a čeká se tvrdá hra. Ukazuje se, že ve hře jsou hlavně individualisté a kamarádství stojí na vodě. Kdo ho čekal, často se ocitá v emocích. Oceňují i hru zrádců, která je úplně jiná než v minulých letech. Místo show jednoho hráče tu jdou proti sobě dvě silné zrádkyně a každá vsadila na jinou notu. Annelie působí neřízeně, ale ve skutečnosti má svůj postup promyšlený, Dáša spíš ustoupí o krok a nechává konflikt vyhořet.
Snídaně: jízdenky do záhrobí
Snídaně hned naznačí, o čem díl bude. Tomáš se ráno potká s Davidem a vyloží mu, že podezřelý je Petr: měl štíty, a proto má dobré vysvětlení, proč se pořád drží ve hře. Tomášovi přes noc vždycky něco dojde a umí to sugestivně podat. Teorie dává logiku, ale podle tvůrců je to další Tomášovo šlápnutí vedle. Po omylu s Adamem se snaží chybu odčinit a bere hledání zrádců skoro osobně. S teorií chce vyrukovat až u kulatého stolu, přesto s ní během dne obejde úplně všechny kromě Petra.
Štefan se od rána bojí o Barnyho, jako by něco tušil. Minulá snídaně přinesla jejich vroucí objetí, teď Barny nepřichází. Štefan má navíc teorii, že zrádci čekají, až jednoho z jejich dvojice vyhlasuje kulatý stůl, protože kdyby jednoho zavraždili, druhý by se stal nevyhlasovatelným. Tvůrci k tomu poznamenávají, že právě proto by zrádci mohli sáhnout k vraždě.
Pak přichází hradní pán a oznamuje, že zrádci včera Barnymu, May, Dáše a Zdíše zarezervovali jízdenky do záhrobí. Kdo z nich nemá zpáteční jízdenku, musí hráči teprve zjistit. Hradní pán se představí jako pouhý výpravčí a nabádá je, ať je spíš zajímá, kdo tuhle lokomotivu skutečně řídí. Na misi navíc budou bojovat o výsadu, jakou tu ještě nikdo neměl. Nejde přitom o tajemnou výsadu, o které se mluví od začátku řady.
Tvůrci mají rádi právě tyto příchody se seznamem smrti, protože hráči je nikdy nečekají a šok je velký. Pro zrádce je to náročná chvíle: když někdo jen nepřijde na snídani, reakce se rozmělní mezi ostatní, u takového zvratu se ale čeká výraznější reakce. Annelie hned postřehne, že se hradní pán neptal, koho zachránit, ale kdo nemá jízdenku zpátky. Tvůrci to oceňují, i když jindy bývá ona ta, kdo se v uvozovkách hloupě ptá. Vzápětí ale řekne, že to vypadá na další seznam smrti, a tím první část věty trochu popře. Podle tvůrců to buď bylo celé geniální, nebo zatáčku stihla rychle vybrat, a tento nouzový filtr těsně předtím, než něco řekne, ji v této hře drží. Jde o variantu prodloužené vraždy: zrádci rozhodli už den předem a hráči se výsledek dozvědí až během mise. Matěj celé ráno shrne prostou větou, že vlaky má rád.
První realita: plány do finále
V první realitě se rozjíždějí pletichy po skupinkách. Petr si hned bere stranou Tomáše a říká mu, že má plán, jak se dostat do finále, a Tomáš je jeho velkou součástí. Je to Petrův způsob hry: má spletitou teorii o chobotnici s chapadly, krok za krokem si ji skládá a sází na to, že je dvoumetrový chlap s hlubokým hlasem, který umí lidi přesvědčit. Na někoho to může zabrat, hůř je, když totéž řekneš víc lidem. A to se stalo.
Ve zpovědnici Petr popisuje, že vyčkává na kulatý stůl, kde ho zrádce nebude moct vydírat, a počítá s finálovou sestavou včetně Zdíši. Pokud by se do něj u kulatého stolu pustili dřív, vytáhne svou teorii a ta ho zachrání. Je toho plný už několik dílů, od chvíle, kdy vyřadil Kryštofa, je nadšený a sám sebou si jistý. Tvůrci to vidí jako zvláštně černobílou úvahu. Petr není hlupák, a přesto ho zřejmě nenapadá, že ve Zrádcích může být všechno přesně obráceně. V jeho rovnici je jedno špatné číslo, a tím je Zdíša. Má dobrý instinkt, jen neumí rozdělit pozornost správným směrem. Tvůrci doporučují pustit si díl znovu, protože s vědomím toho, jak den skončí, se v těchto momentech čte úplně jinak.
Tomáš Petrovi nevěří celou dobu. Annelie mezitím s Domi probírá Petra a zasévá teorii, že zrádci jsou dva muži a jedna žena. Tím se dopředu vyřazuje z trojice a vytváří s Domi podvědomou ženskou alianci. Annelie jí zároveň vysvětluje, že u kulatého stolu potřebuje, aby někdo začal. Pak sama přijde s něčím, co bude naprostá bomba a odvede pozornost od Domi, a žádá ji, ať jí důvěřuje. Annelie je v tom až děsivě sugestivní: pohledy do očí a urputnost lidem nedávají prostor přemýšlet. Tvůrci to vidí na hraně, ale ne tak okatě, aby ji ostatní prokoukli. Domi jí věří, i když jiná možnost se jí v tu chvíli příliš nenabízí.
Za nejosvěžující moment dílu tvůrci považují Tomášův rozhovor s Majdou. Tomáš by potřeboval, aby zrádci zavraždili Zdíšu, protože už nestihne vybudovat takovou důvěru, aby si u ohně řekli, že si věří, a také Štefana. Žádné drama, žádné kdo co komu řekl, jen čistá hra čísel a logiky. Přesně v takové hráče tvůrci doufali už v předchozích řadách.
Domi jako Petrova figurka
Důležitý je rozhovor Domi a Petra, už druhý za poslední díly, kdy se domlouvají na společném postupu. Ve skutečnosti jde o Petrovu taktiku, ve které chce Domi využít jako figurku. Minule jí řekl, že ji sice ohrozí, ale když to přežije, počítá s ní do finále. Teď je to horší: má super nápad, jak vyhrát, jen potřebuje, aby se obětovala. Domi chce u stolu přijít s Tomášem, Petr jí ale řekne, že to bude výstřel do prázdna, z toho se nevykecá a lidé budou hlasovat proti ní. Pokud chce, aby vyhráli věrní, musí mu věřit, jenže ve finále ji prý nevidí.
Tvůrci oceňují Petrovu odvahu mluvit tak otevřeně a nebát se konfrontace. Zároveň ale považují za chybný odhad, že něco takového řekl právě Domi. Ta sama přiznává, že v některých ohledech neumí oddělit hru od reality, a je spíš individualistka než týmová hráčka. Takovou roli by spíš přijal Tomáš, který by klidně šel do kamikadze. Petr je podle tvůrců zvyklý být frontmanem a kapelníkem, který věci řídí a na demokracii nehraje, a to se teď přelévá do sociální hry, kde se každé slovo může obrátit proti tobě. Domi vadí, proč by obětí měla být zrovna ona. Zdíša mezitím ve zpovědnici mluví o tom, jak ji štve, že někdo pořád hraje oběť.
Cestou na misi: podezření padá na Dášu
Cestou na misi se hráči rozdělí do dvou aut, víc už jich není potřeba, protože část hráčů je v bednách. Řeší se Dáša. Majda přichází s dobrým postřehem, proč si Dáša jako údajně nejvěrnější z věrných nevzala štít. Tvůrci připomínají, že s ubývajícím počtem hráčů musí podezřením projít každý. Výjimkou byl jen Špaček, jehož odchod byl tečkou za první půlkou. Teď začíná třetí třetina jako v hokeji a jde se tvrdě na tělo.
David si Dášu jako zrádkyni neumí představit. Petr v druhém autě nezávisle na tom poznamená, že kdyby to byla Dáša, smekl by. Annelie se do toho zeptá, jestli by se ostatní nechali přesvědčit, kdyby dostali pádné argumenty. David i Majda řeknou, že ano. Rozhodovat ale bude, jak pádné ty argumenty opravdu budou.
Vlaková mise, kterou několikrát zrušili
Vlaková mise je podle tvůrců rekordmanem: během příprav ji rušili tolikrát, že naposledy padla týdny před natáčením. Proti byla finanční i logistická náročnost, hledání správné trasy a povolení dělat něco takového za jízdy. Parní lokomotivu nesehnali nebo byla příliš drahá a část historických vagonů měla v té době půjčená velká zahraniční filmová produkce. Neexistovaly vlaky, ve kterých by lidé mohli za jízdy bezpečně přecházet mezi vagony. Produkce proto hledala tak dlouho, až našla soupravu se sklopnými přechody, přizvala kaskadéry a postupně odpovídala na všechny námitky kontrolních orgánů, například že piliny rozsypané při výbuchu jsou nezávadné. Ty nakonec mnohdy řekly, že souhlasí, ale chtějí být u toho.
Obhlídky probíhají v malém vyřazeném motoráčku, do kterého si sedne hlavní štáb a jezdí po trati, kde v danou chvíli nic jiného nejezdí. Hledá se vzdálenost tratí, vzhled nádraží a zastávek, jedna betonová zastávka v lese měla dokonce název, který k dílu sedl bez úprav. Americký režisér, který natáčí britskou i americkou verzi pořadu, prý nechápal, že někdo podobnou věc dovolil. V britské řadě vybuchoval vlak stojící na opuštěné koleji, tady mělo jít o hollywoodský výbuch za jízdy na mostě. Tvůrci chtěli britský nápad posunout a vymyslet v každém vagonu jiný úkol. Systém klíčků a jízdenek navrhl tým, který mise vymýšlí, a režii připadal až do poslední chvíle složitý. I proto se podle tvůrců takové mise špatně převádějí do monologu hradního pána a divák je pochopí spíš z toho, jak je hráči hrají a vysvětlují ve zpovědnicích.
Princip beden, ve kterých se odhaluje, kdo byl zavražděn, přinesl až během natáčení konzultant licence. Hodil se do konceptu, protože výbuch na posledním vagonu byl v plánu tak jako tak. Vyzkoušet misi předem nebylo z finančních důvodů možné, takže ji testovali v den akce s vlastními testery. Celé umělecké oddělení přišlo kvůli přípravě vlaku o volný den. Když se testeři konečně dostali k místu výbuchu, rozbila se lokomotiva. Po opravě se souprava vracela skoro krokem, cesta zpátky trvala hodinu a půl až dvě a hráči už mezitím čekali na odjezd z hradu.
Lokomotiva s rudou hvězdou nemá s vagony nic společného. Rozhodlo, že technicky umožňovala přechod mezi vagony a na otevřený vůz. Vagony produkce skládala z několika muzeí, aby byly různorodé, od poštovního po restaurační. Spojit soupravu z různých muzeí, státních i soukromých, není jednoduché, historické vlaky se neustále opravují a trasy se mění kvůli výlukám. Na nádraží se navíc musí natáčet mezi běžnými spoji, a když se cokoli zdrží, všechno se rozsype.
Pidiklíč, bedny a slzy May
Čtyři hráči jsou zavření v bednách, každý v jednom voze, a v posledním vagonu na ostatní kromě truhel se zlatem čeká tikající výbušnina. Kdo se dostane až na konec, získá možnost promluvit si se zrádci. Tento prvek existoval v zahraničních řadách a tvůrci ho zařadili jako zajímavou novinku. Na misi je 22 minut a 22 vteřin.
V prvním vagonu Annelie nahlas čte úkol, statistiku o tom, kdo kdy dostal kolik hlasů. Slovo pidiklíč hradní pán vymyslel na místě, když mu ukázali svazek drobných klíčků a přišlo mu nemožné říct jen klíč. Dáša se do počítání hlasů zapojuje, ale nakonec zůstává se Štefanem v prvním voze, protože jim klíč chybí. Tvůrcům to připomíná chvíli, kdy Dáša zůstala s Tomášem na seně. Možná se snaží něco ze Štefana vytěžit, možná je ráda, že se nebude muset tvářit překvapeně, až uvidí, kdo v bedně zůstal. Štefan ji ale pozorně sleduje a podle hlasování na konci dílu to na něj nemělo stejný efekt jako na Tomáše. Annelie se naopak chce dostat k rozhovoru se zrádci, aby věděla, co se tam děje. V tu chvíli přitom nikdo neví, jak bude probíhat, a Dáša o něm ještě vůbec neví.
May měla podle vlastních slov z pekla štěstí, že je zpátky ve hře. Ve druhém vagonu se jízdenky hledají v dopisech a Domi přichází o klíč. Annelie dává lístek Petrovi s poznámkou, že nechce, aby ji večer odrovnal. Tvůrci v tom čtou nabídku obchodu: do Petrova plánu se jí nechce, a teď by měla něco, čím by mohla vyjednávat. Petr si lístek ve fofru vezme a nic dalšího v tom nevidí. David chce poslat dál Majdu, ostatní ale trvají na něm. Tvůrci se ptají, jestli by Majda se svým méně emotivním uvažováním nepřišla na zajímavější otázku pro zrádce. May ve zpovědnici přiznává, že se záměrně rozplakala, aby spoluhráče obměkčila, protože ví, že pobyt v bedně na ni vrhá podezření. Petr ani Zdíša slzám moc nevěří. Ve třetím vagonu hráči zachrání Zdíšu.
Že Štefan uvízl už v prvním vagonu, nebylo pro vyprávění ideální. Z druhého vagonu už bylo okýnkem vidět, jak to dopadlo. Navíc nastalo to, čemu se režie snažila vyhnout: když hráči dostali pokyn, že mohou vystoupit, Štefan se rozhlédl a v chodbičce vlaku, kde ho nikdo netočil, zjistil, že Barny je mrtvý. Zajímavé zůstalo jen to, že on to chvíli nevěděl a divák už ano.
Konkláve: proč zemřel Barny
Rychlý flashback na konkláve ukazuje, jak rozhodnutí vznikalo. Dáša navrhovala zabít May nebo Barnyho, Annelie namítla, že celá eskapáda by mohla ukázat na May jako na zrádkyni. Zabijí tedy Barnyho. Spolupráce obou zrádkyň je vzhledem k tomu, jak jdou proti sobě, zvláštně funkční: k rozhodnutí došly diskusí, ne jako plán jediného masterminda. Annelie pak řekne, že se chytne Štefana a bude ho utěšovat. Tvůrcům připadá, že větu dotvářela za pochodu, couvla z původní důraznosti a dokončila ji v jiném nastavení, než v jakém ji začala. Ve slovech je slyšet i plán sbírat u Štefana body jako ta, u které se vypláče.
Ještě během mise proběhne krátká výměna mezi Petrem a Zdíšou. Petr má jen čtyři jízdenky a oznámí jí, že zůstává. Ona odvětí, že jízdenku nemá ona, ale on. Dvě repliky a je z nich cítit ochlazení vztahu.
Ze zkoušek si tvůrci pamatují, jak špatný nápad byly piliny v sudech. Když v jedoucím vlaku lidé hrabou v šesti sudech, vznikne mrak pilin, který lidé vdechují a který jim lítá do očí. Testeři si prošli peklem, bezpečnostní brýle a šátky přes ústa se sháněly za pochodu, protože se kameramani dusili. Průvodčí, kteří ve vlaku kontrolují jízdenky, jsou ve skutečnosti kaskadéři, kteří hlídají bezpečnost přechodů mezi vagony.
Výbuch na mostě
U posledního kufru si hráči berou zlato, Annelie má radost a v bedně je Barny. Hradní pán čeká na zastávce a najednou na mostě exploze. I když divák něco takového čeká, tuto podobu podle tvůrců nečeká a vypadá to epicky. Na jednom záběru z dronu je v kouři vidět štáb a u toho i lidé ze správy chráněné krajinné oblasti, kteří na místě osobně dohlíželi, že produkce dodrží všechno, k čemu se zavázala. Jindy řeší kůrovce, tady výbuch, a bylo jim prý vidět, že jim září oči. Nejvíc ze všech ale zářili hasiči. Zastávka je zhruba 600 až 800 metrů od mostu a výbuch tam byl velmi dobře slyšet. Zvířata podle tvůrců jedinou ránu snášejí lépe než desetiminutový ohňostroj.
Kaskadéři u výbuchu měli za úkol dostat hráče do bezpečné vzdálenosti, sami při tom padali a dramatizovali. Hráči hollywoodský styl převzali, a když teď tvůrci záběry vidí, sami si říkají, jestli to nepůsobí jako fake. Čekají podobnou kritiku jako u zapalování Lukáše, kde byla dramatizace místy až nežádoucí, za scénou si ale stojí. Výbuch se samozřejmě testovat nedal. Jak bude vypadat samotný příjezd na zastávku, nikdo předem nevěděl, a hradní pán čekal bez pořádného spojení se skriptkou, která mu měla do ucha napovídat, co se ve vlaku stalo.
Štefan pláče. Barny byl jediný, komu mohl věřit. Tvůrci si ale myslí, že kdyby byl Barny zrádcem, kudlu by mu do zad vrazil rád. Na castingu přitom působili obráceně: Barny se prezentoval jako ten hodný a Štefan prohlašoval, že by klidně zabil všechny. Hradní pán si Barnyho vychutná a po kondolenci řekne, ať se nechá zbytečných řečí. Je to další cimrmanovský odkaz, tak totiž mluví inspektor Trachta k Hlaváčkovi ve Vraždě v salonním coupé, která se také odehrává ve vlaku. Se zrádci se večer mají setkat Annelie, David, Petr a Tomáš.
Cesta z mise: k čemu je rozhovor se zrádci
Na cestě z mise je Štefana líto. Neví, s kým Barny probíral své teorie. Barny podezíral May, a protože se v bednách mohl schovávat i zrádce, ukazuje všechno Štefanovi na ni. U kulatého stolu ale nakonec hlasuje jinak. Annelie si v autě dobírá Dášu, že se zase ptala, kolik peněz zůstalo na stole. Prý je to známka zrádce, který chce všechno shrábnout pro sebe. Tvůrci namítají, že i věrní mají rádi peníze. Dáša zase probírá Annelii a Tomáš Petra.
V druhé realitě, zpátky na Křivoklátě, se Dáša snaží zjistit, na co se budou věrní zrádců ptát, a připravit si odpověď dopředu. Její urputnost je teď v menším počtu lidí mnohem viditelnější. Dřív mohla odejít jinam, teď už není kam. Mezi hráči panuje zmatek, k čemu rozhovor se zrádci vlastně je, když jim zrádci mohou lhát.
Tvůrci se na to několikrát ptali držitelů licence. Možnost promluvit si se zrádcem neznamená jen položit otázku. Je to příležitost říct něco, co uslyší jen zrádci, zmást je, poslat je na falešnou stopu, nebo jim udělat nabídku, třeba že když zítra vyhodí toho a toho, nechá se naverbovat. V zahraničí se to tak často využívá. Nabídka se dá schovat i do formulace otázky, hrát nevědomost nebo naopak předstírat, že něco víš. Dáša má pravdu, že musí existovat způsob, jak se něco dozvědět, ale spíš jde o to, co navrhnout. Když zrádci nebudou chtít, nedozvíš se nic.
Druhá realita: Annelie jde do všeho
Annelie mluví s May o tom, s čím chce přijít u kulatého stolu. Snaží se být tajemná: bude potřebovat hlasy, a pokud to nevyjde, bude to její konec. Obíhá jednoho hráče po druhém jako lobbistka v parlamentu. Tvůrci připomínají, že to si nemůže dovolit každý. Kdo osm nebo devět dní hrál urputně a nenechal se odbýt, může si to v osmém díle dovolit. Je to tenký led, ale sympatické na tom je, že Annelie jde do rizika naplno. Dáša je pro ni teď největší hrozbou a Annelie ví, že dosud nikdy nepřinesla teorii po tomášovsku. Teď je to vysloveně all in a může se jí to krutě vymstít.
Tomáš se svou teorií svěří Zdíše a dodá, že mu Petr slíbil vzít ho do finále. Zdíšu to viditelně popudí. Tvůrci v tom vidí dvě vrstvy: jednak ego, proč to Petr neřekl jí, a jednak poznání, že jí nevěří. Zdíše v tomto díle začíná dobíhat, jak jiným, hlavně Domi, vyčítala, že berou hru osobně. Ve hře často osočovala lidi, víc za zády než do očí, a teď to sama bere osobně. Domi se Zdíši ptá, proč jsou ve hře pořád ona a Dáša, a naznačuje, že za tím stojí Petr. Zdíšu štve, že když Domi něco řekne, jde za ní půlka stolu. Zároveň ale cítí, že Domi trochu pravdu má, a začíná mít v hlavě chaos. Počítala s tím, že bude zavražděná, a rozhodla se jít do hry naplno. Teď naráží na to, že naplno znamená i to, že lidé půjdou proti ní a bude to osobní.
Skvělý je podle tvůrců dialog Tomáše s Annelií. Tomáš anglicky oznámí, že má bombu. Annelie odvětí, že ji má taky, ale ta jeho je proti té její nic. Je to učebnicová ukázka rozhovoru dvou lidí, z nichž jeden ví o krok víc a druhý netuší, že to ten první ví. Tvůrci by ji klidně pouštěli studentům herectví. Annelie pak Tomášovi šeptem říká, že musí jít ten, koho jmenuje ona, jinak to bude její konec, a bere ho za ruku. Rozhovor zintimní a zahraje i na dotek, což je manipulační technika, kterou diváci Zrádců dobře znají.
Scéna je natočená širokým objektivem, takže kameraman musel stát těsně u nich. Kameramani přitom celou dobu musí zachovávat neutralitu. Nesmějí švenkovat na zrádce, když padne slovo zrádce, a ničím, co zabírají, nesmějí nic naznačit. Situace zároveň ukazuje, že hráči buď kameru přestávají vnímat, nebo pro ni hrají. U Annelie tvůrci tipují spíš druhou možnost.
Majda, David a dvě party
Majda trefně poznamená, že jí Dáša přijde podezřelá svými otázkami, jako by se na rozhovor se zrádci chtěla předem připravit. David a Majda se trochu vracejí k sobě a tvoří silnou dvojici, i když jim dřív ostatní vyčítali, že drží spolu. Tvůrci si myslí, že spolu hrají celou dobu a jen dobře odhadují, kdy je výhodné to dávat najevo. Majda vidí ve hře dvě party: jednu, která půjde do finále, a druhou, která cestou zhyne. Ve zpovědnici dodává, že je čas budovat vazby do finále otevřeně. Davidovi to viditelně zvedne náladu: na chvíli může nechat emoce a hádky stranou a jít na věc vědecky.
Majda chce, aby zrádci zabili někoho z druhé party, ideálně Zdíšu, a aby podezření zůstalo na Dáše. Druhou partu podle ní tvoří Zdíša, Petr a Dáša. A přidává ještě odvážnější úvahu: chce dnes hlasovat jinak než David, aby nevypadali jako aliance, protože žádný zrádce nepustí do finále zjevnou alianci. Majda nakoukala množství zahraničních řad, vytipovala si signifikantní jevy a počítala, jak často se opakují. David k tomu dodává, že by bylo dobré dnes zrádce neodhlasovat, a kdyby zítra byly štíty, bylo by to ideální.
Tvůrci k tomu poznamenávají, že věrný tu musí překročit morálku, kterou si člověk spojuje jen se zrádci, a vědomě pálit do vlastních řad kvůli vítězství. Považují to za naprosto herní. Zatímco Petr i David sázejí na jednu taktiku a Zdíša je v tu chvíli trochu ztracená, Majda má v ohni víc želízek a váží je podle toho, jak jí vycházejí čísla. Ostatní taktiky jsou spíš reakce na to, co se právě stalo, tady je cítit širší strategie.
Petr se mezitím Zdíši přímo zeptá, koho chce Tomáš řešit, a Zdíša mu zatají, že Tomáš jde proti němu. Je to moment, kdy už mu nevěří a chce jen, aby se rozhovor skončil a mohla jít ke kulatému stolu. David oznamuje, že půjde proti Petrovi, protože to bude nejtaktičtější. Dáša je přesvědčená, že od Annelie dnes padne její jméno, a ví, že bude záležet na tom, která z nich jméno té druhé vysloví jako první. Dáša přitom počítá s tím, že může Anneliin útok vydávat za odplatu, protože se Annelie dozvěděla, že proti ní Dáša už delší dobu sbírá argumenty. Anneliino obíhání s tím, že o ní dnes zrádce bude mluvit, tím trochu ztrácí váhu. Tvůrci to shrnují farmářsky: Annelie jde s atomovkou na krtka, Dáša by radši použila jed.
Kulatý stůl: komu jsi to ještě řekl
Po emočně náročné misi je v pokladu přes milion, přesně milion devadesát tisíc korun. Hradní pán hráče vyzve, ať si zahrají na revizory a aspoň jednoho zrádce vyloučí z přepravy. Obvyklou otázku, kdo z vás je zrádce, tentokrát intonuje jinak a víc podtrhne slova kdo z vás, protože u stolu už zbývají jen oni. Inspirací bylo video britských shakespearovských herců, kteří tutéž větu pokaždé řeknou s důrazem na jiné slovo.
Tomáš otevře stůl teorií proti Petrovi a klíčovou otázkou: Petr mu řekl, že ho vezme do finále, a on se ptá, jestli to řekl ještě někomu dalšímu. Přihlásí se Domi a Petr reaguje, jestli si dělá legraci. Vypadá to, že na to zapomněl. Tvůrci mají vysvětlení: Petr zřejmě mluví o dnešku, kdy Domi řekl, že ji ve finále nevidí, kdežto Domi mluví o včerejšku. Ve Zrádcích prý nic nestárne rychleji než včerejší noviny. Pro důvěryhodnost v očích Domi a Tomáše to není dobré, ale tvůrci připouštějí, že tak autentická reakce ho mohla u ostatních uchránit víc, než kdyby začal vysvětlovat.
Petr jmenuje Annelii
Petr se do Tomáše velmi ostře pustí, prý nemá na lidi čuch, ani z jednoho procenta. Některé kroky prý neudělal, protože si je potřeboval ověřit, ale zrádce našel už včera, a je to Annelie. V režii se v tu chvíli radovali, že věrný konečně našel zrádce. Je to velký zvrat, protože celý díl nic nenaznačuje, že s tím Petr vyrukuje. Říkal, že to vytáhne, až mu půjde voda do bot, ale stačilo, aby o něj někdo jen zavadil. Je toho už plný. Annelie mu oplácí vražedným pohledem.
Petr pokračuje tvrdě. Nenávist v očích Annelie, když vypadl Kryštof, podle něj nebyla nenávist vůči Kryštofovi, ale vůči všem, kdo ho vyhlasovali. Připomene, jak Annelie po odchodu Kryštofa, který je herec, sama zdůraznila, že byla dětskou herečkou, a dodá, že je tak špatná herečka, že by zvládla zahrát leda miminko v kočárku. Pro hradního pána to byla těžká chvíle, protože nesměl dát najevo žádnou reakci. Přišlo mu to brutálně přísné a čekal, jak Annelie odpoví. Tvůrci si všímají, že Petr v podstatě viděl správně, jen nenávist Annelie mířila spíš na Dášu, která Kryštofův odchod podpořila.
Petr jí vyčte i manipulaci doteky, o čemž se diváci předtím přesvědčili na vlastní oči. Přidá, že kdyby na něj sáhla, je to jako by na něj sáhla smrt. Podle tvůrců se úplně urval ze řetězu a přehání to. Byl rád, že ho někdo zmínil a že konečně může vytáhnout všechno, co má. Režie by v tu chvíli nejraději měla sluchátko, aby mu mohla říct, ať se zastaví, že ho Dáša podpoří. On ale jede dál.
Argumenty za hranou hry
Annelie odpovídá dramaticky, že i ona něco skrývá, a mluví o celoživotním stigmatu dcery slavných rodičů. Tvůrcům připadá, že takové věci zaznít nemusely. Ve vysílání to není, ale Annelie u stolu podle nich dlouze rozebírala všechny filmařské pojmy, které zná, aby ukázala, že o světě natáčení ví víc než ostatní. Na place to dělala i jindy: ve chvílích, kdy se zastavovalo natáčení nebo se rozdávala sluchátka, dávala najevo, že ví, jak natáčení funguje. Jednou dokonce ostatním řekla, ať si všimnou, že některé věci ví. Jakýkoli náznak, že má s produkcí jiný vztah než ostatní, by přitom mohl potopit důvěru hráčů v ni i ve štáb.
U tohoto stolu prý navíc jako argument použila, že za ní byl režisér se showrunnerkou. Za vítězi výsady skutečně šli do zpovědnice, což jinak nedělají, ale tentokrát to bylo legitimní: vysvětlovali jim, jak výsada funguje, a nemohl to udělat nikdo jiný ze štábu. Šli za všemi, kdo ji vyhráli. Přesto to u ostatních vyvolalo dojem, že za Annelií chodí vedení pořadu, a produkce musela zasahovat a dovysvětlovat. Annelie podle tvůrců i přes opakovaná upozornění pokračovala a obhajobu začala slovy, že se to stejně vystřihne, ale ona to řekne. Režie byla kvůli takovému porušování nejnaštvanější ze všech řad. Divák pak navíc neví, čím Annelie ostatní přesvědčila, protože to se do dílu dostat nemůže. Jinak podle tvůrců hraje v mnoha ohledech skvělou hru.
Annelie pak útok obrací na Dášu. Mluví o člověku, který tu chce být za každou cenu a udělá pro to všechno, a připomíná, jak na ni Dáša po misi se skříňkami křičela a na prosbu, ať nekřičí, odpověděla, že bude dělat, co musí. To je jeden z pilířů její argumentace. Dále tvrdí, že Janova vražda byla oběť, a je přesvědčená, že na seznamu smrti dnes byl zrádce, totiž Dáša. A pak přichází její bomba: na misi v kostele Kryštof poděkoval Dáše, a ne jí, ačkoli i ona uhádla dvě hádanky. Podíval se na ni, pak na Dášu, znovu na ni a přikývl. Kryštof jí tak prý zanechal odkaz, jenže jen jí.
Tvůrci to vidí na hranici hernosti, protože Annelie tím nepřímo tvrdí, že Kryštof porušil přísahu zrádců. Ověřit si to nikdo nemůže, takže jde o důmyslný pokus o lež, ale zároveň o slovo proti slovu, které může kdokoli říct o člověku, který už odešel. Všechno stojí jen na důvěře ostatních. Dáša odpoví, že o Annelii několik dní mluví a má na ni konkrétní věci a bylo jen otázkou času, kdy se to k ní dostane. Zdíša to ale stočí zpátky k Petrovi: proč jí žádnou teorii neřekl.
Petr odpovídá, že ví od prvního kulatého stolu, že Zdíša je ta hlavní, a hraje před ní hlupáka. Podle tvůrců je to osudová chyba: na stopě silné zrádkyně namíří pro jistotu i na dalšího silného hráče a má teď proti sobě dva. Mohl se místo toho chytit Dáši, o které sám v autě říkal, že by smekl, a před očima měl souboj dvou zrádkyň. Zaslepila ho ale teorie, za kterou si dal klapky na oči. Je to rozdíl proti Majdě, která hraje se sedmi kartami a jen jim dává různou váhu. Zdíša odpovídá, že se jí to dotýká kvůli její profesi. Tvůrci to za herní argument nepovažují: kdo jde do Zrádců, musí počítat s tím, že může být zrádcem, a nikdo nikomu nic negarantuje. Některé zpovědnice, které celé věci dávaly ještě osobnější rovinu, vystřihli, aby ji do hry nepouštěli. Zdíše ale podle nich zároveň začínají dobíhat vlastní slova.
Zdíša ještě ve zpovědnici říká, že si myslela, že jí půjde analýza lépe, jenže tady chybějí data a hra stojí hlavně na emocích. Tvůrce trochu překvapila její plamennost v realitách, kdy o ostatních mluvila bez filtru, a připomínají, že taková slova mohou člověka kousnout. Petr kulatý stůl zakončí větou, že vyhrávají ti nejvěrnější, které nikdy nikdo neoznačí. Tvůrci přemýšlejí, jestli takový hráč ve hře ještě vůbec je. I Nicole a Mia se v minulých řadách v nějaké chvíli musely obhajovat.
Hlasování: sedm hlasů pro Petra
Domi hlasuje pro Petra, protože nechce být obětovanou figurkou. Matěj konstatuje, že to dnes bylo hodně husté, a píše také Petra. Petr pochopitelně Zdíšu. Majda prohlásí, že strategii vyhlasovat věrné může mít jen zrádce, a proto hlasuje pro Petra. Přitom přesně to sama plánuje dělat. Později ve zpovědnici vysvětlí, že strategie je dobrá, ale je hloupé ji zveřejňovat. David vzápětí řekne, že pro něj to hloupá strategie není, a tím jen podtrhne, co pak Majda řekne o zveřejňování. Také hlasuje pro Petra. Majdě možná pomohlo, že spolu nevypadají jako aliance, tvůrci ale vidí, že David je pořád o krok za ní.
Dáša nedokáže napsat Petra ani Zdíšu a píše Annelii. Štefan píše Dášu. Dalo se čekat, že kvůli Barnyho podezření napíše May, ale strávil s Dášou celou misi a víc ji začal vnímat. Tvůrci v tom vidí jeho právnickou zkušenost: musí umět lidi analyzovat i číst emočně. Tomáš byl naopak po společném čase s Dášou v roli toho, kdo ji chce podpořit. Zdíša hlasuje pro Petra, bere jeho postup jako zradu a doufá, že až se dozví, jak to bylo, omluví se jí. Petr podle tvůrců zašel do osobní roviny, když se otřel o její práci, i když tu práci do hry jako svůj štít vnesla sama Zdíša. May Petrovi vzkáže, že mu nevěří a nikdy nebude, a pro Petra hlasuje i Tomáš.
Petr dostává sedm hlasů. Tvůrci si všímají, že kdykoli si někoho zavolal stranou, aby mu něco řekl, stal se z dotyčného jeho nejhlasitější odpůrce. Při loučení poděkuje, že mohl hrát s těmi největšími, a ukáže na Annelii a Zdíšu, které jsou nejmenší vzrůstem a obě se ošijí. Odchází jako věrný a vzkáže ostatním, ať si jeho slova vezmou k srdci. Hradní pán tentokrát žádný vtipný nekrolog nemá, má ale rád přechod od kulatého stolu do středu místnosti. Atmosféra by se tam dala krájet a on si při něm hráče prohlíží a naladí se na závěrečný monolog. Je to jako divadelní forbína, jen s tím rozdílem, že hraje pro lidi, kteří zrovna prožívají opravdový smutek nebo zděšení a sami píšou scénář. Taková situace je pro herce podle tvůrců unikátní: bojovka kombinovaná s divadlem.
Třetí realita: Dášin respekt a Davidův kalkul
Ve třetí realitě situaci jako obvykle odlehčí Matěj, když si nahlas shrne, kdo je podle koho zrádce, a prohlásí, že na kulatý stůl už chodit nebude. Dáša prohlašuje, že letošní zrádci hrají jinak, než jsou všichni zvyklí. Její všetečný styl je teď podle tvůrců mnohem nebezpečnější, protože je na ni v menším kolektivu víc vidět. Kdo v první půlce rozehraje reality vehementně, musí v tom pokračovat, jinak je podezřelý, jenže teď jsou všichni opatrnější. Ve zpovědnici Dáša říká, že kdyby Petr dokázal udržet klid, mohl by přijít na to, že to není Zdíša, ale ona. Zatleskala by mu a vzdává mu respekt jako věrnému. Tvůrci to vidí jako připomínku, že je to hra a tak se má brát.
Majda opakuje, že Petrova úvaha nechávat si zbytečné věrné byla správná, ale říkat ji nahlas byla velká chyba. Petr byl podle ní samorost, kterému se nedalo nic vysvětlit, a proto pro něj hlasovala. David o Annelii prohodí, že je v malém zeleném pláštíku až příliš roztomilá, a s Dášou probírá Annelii. Dáša pro ni teď shání hlasy, když na ni Petr ťukl. Pro Dášu je škoda, že se Petr neudržel, jeho útok by jí hodně pomohl. David si nechá obětovat trochu zdravého rozumu a vyslechne si Dášiny argumenty. Ve zpovědnici vysvětluje, že pokud je Dáša zrádkyně, bude mít pocit, že proti ní nejde, a nechá ho naživu o něco déle. Rozkládá síly a s každým je trochu za dobře.
Domi říká May a Annelii, že Dáša je podle ní zrádkyní od začátku: kolem Zdíši je zrádce, a když to není Petr, je to Dáša. Tvůrci to oceňují. Domi se podle nich přes krizi dostala do tempa hry a bojuje o své místo. Patří k hráčům, kteří by měli častěji správnou teorii, kdyby nezakopávali o osobní rovinu. Zároveň ale přiznávají, že divákovi právě osobní roviny dodávají koření. David s Tomášem probírají rozhovor se zrádci a David uvažuje, že by Dáše nabídl, že ji nechají být, když jim předhodí druhého zrádce. Tvůrci namítají, že by tím zrádci na sebe upozornili a hra je stejně o tom, že toho člověka nakonec vyhodíš. Padne i nápad říct zrádcům něco úplně hloupého, aby si mysleli, že je tazatel úplně mimo, což se Tomášovi líbí. Nejspíš jim nedošlo, že se rozhovoru reálně zúčastní jen oni dva: Annelie je zrádkyně a Petr je ve vyhnanství.
Rozhovor se zrádci v kapli
Rozhovor se zrádci už v zahraničí párkrát proběhl a bylo z čeho čerpat. Existují opatrnější přístupy a skandinávské. Konzultant licence vyprávěl, jak se zhrozil, když viděl, že zrádci a věrní sedí ve stejné místnosti jen za paravánem. Odpověděli mu, že ve Finsku prostě nikdo pravidla neporušuje. Tvůrcům taková blízkost přijde nebezpečná: stačí ucítit parfém nebo zaslechnout šeptání při domlouvání odpovědi a tajemství soutěže je pryč. Kvůli tomu i kvůli rozpočtu využili hradní kapli: zrádci sedí nahoře v oratoři, věrní dole. Akustika je tam tak dobrá, že zrádci musí šeptat. Hradní pán je navíc upozornil, že věrní uvidí jejich rukopis, aby žádný zrádce nevypadl ze hry kvůli písmu.
Tvůrci varují před tím, co se stane, když mají neherci moc času přemýšlet, co řeknou. Začnou věci přemýšlet do hloubky a hrát. David si podle nich připravil text jako divadelní představení, což situaci nepomohlo. Hráče proto prosí, ať nepřebírají stylizaci tvůrců, která je určená jim pro radost, protože pak hra působí režírovaně.
Poprvé od chvíle, kdy Annelie u stolu předhodila Dášu, jsou zrádkyně spolu. Annelie hned navrhne jít rovnou k věci a Dáša to nechá být, i když jí Annelie u odchodu Kryštofa nic nedarovala. Navíc jí připomene, že i Annelie musí znát odpověď, aby zítra mohla říct, na co se ptala a co slyšela. David se teatrálně ptá. První nabídka: ať mu dají jméno zrádce, který nechtějí, aby získal štít, výměnou za životy ostatních. Druhá: jméno hráče, kterého chtějí odhlasovat u kulatého stolu, výměnou za životy ostatních. Šel na to správně, s nabídkou, i když je otázka, jak dobrá ta nabídka byla. Zrádkyně obě odpovědi vytrollily a dvakrát napsaly Davidovo jméno. David improvizoval a pořád ve své stylizaci.
Tomáš chtěl zanechat blaf, že zrádci jsou jeden muž a jedna žena, sám ale nově tipuje May nebo Dášu a Annelii. Konečně se tak dostal na správnou stopu. Zeptá se, koho dalšího by zavraždily, kdyby měl první vybraný štít. Odpověď zní nikoho, protože se štítem se další vražda nekoná. Na otázku, koho by muž verboval, kdyby od stolu odešla žena, napíšou, že jeho. Dáša ve zpovědnici shrnuje, že jedinou správnou taktikou by bylo snažit se ze zrádců dostat konkrétní jména ostatních a vylučovací metodou se dobrat pravdy, protože vlastní identitu prozradit nesmějí. Tvůrci si neumí představit, jak by se taková otázka dala položit.
Že zrádkyně zvolily nejbezpečnější cestu a vytrollily to tak okatě, že se z toho nedá nic vyvodit, nepovažuje režie vůči hře za fér. Divácky to tvůrci popisují jako lehké zklamání. Zrádcům ale nemůžou říkat, jak hrát, protože by to mohli obrátit proti nim, což se v zahraničí stalo. Nanejvýš mohou zmínit, co by rozhovor být neměl. Zároveň přiznávají, že vítězství je pro hráče na prvním místě, i když nesou s produkcí spoluzodpovědnost za to, aby hra byla zajímavá. Hrálo se to poprvé a tvůrci zatím nevědí, jestli prvek zachovají.
Amulet v hrobě prvního zrádce
Na konci dílu je krátká filmová scéna, která už neubírá z herního času. Hradní pán celou řadu shání tajemný amulet, který by rád uvedl do hry, a teď ho nachází v hrobě, který tvůrci chápou jako hrob prvního zrádce. Původně tam měla být i básnička na náhrobku, na tu ale nezbyl rozpočet. Amulet znamená, že se blíží chvíle, kdy ho hráči budou moct využít.
Scénu natáčeli dodatečně v létě. Přes den bylo horko, v noci v údolí zima a na hradního pána pustili dvě cisterny hasičské vody, takže byl během vteřiny promočený skrz naskrz. Dotáčka se natáčela několik hodin a nebyl tam vyhřátý stan. Mezi záběry se ohříval jen u dvou loučí a po čtyřech hodinách se regulérně třásl. Některé záběry byly dlouhé, s pětiminutovou hudbou, a před nočním natáčením měl za sebou celý den jiného natáčení. Tvůrci si scénu i přesto pochvalují a dali by ji tam znovu.
Závěr
Osmý díl ukazuje třetí řadu v plné síle. Věrní začínají hrát chladně a početně, dvě zrádkyně spolu soupeří i spolupracují a vlaková mise s výbuchem na mostě je jedním z nejnáročnějších kousků, jaké produkce natočila. Petr byl nejblíž pravdě, ale přišel o ni vlastní tvrdostí a slepou vírou v jedinou teorii. Rozhovor se zrádci zatím věrným nic nepřinesl a tvůrci otevřeně přiznávají, že jeho první verze nedopadla podle jejich představ. Rozbor je proto i tentokrát hlavně o tom, jak tenká je hranice mezi taktikou, emocí a tím, co do hry už nepatří.
