Polovina třetí řady Zrádců přinesla nejtemnější den celé série. Zrádkyně Annelie se pomstila Dáše vraždou jejího blízkého spojence Jana, věrní se rozdělili na noční misi u stromu oběšenců a kulatý stůl poslal domů věrnou Felix, která krátce předtím odmítla 150 tisíc korun za to, že by ostatní připravila o štíty. Rozbor dílu přináší i zákulisí: proč hradní pán u Jana vynechal obvyklý vtip, jak se střílelo z perkusní pistole uprostřed pastviny s telícími se kravami a proč hráči u ohně museli mlčet.
Snídaně: Domi pod tlakem
Celý díl byl produkčně náročný, protože se z velké části odehrával v noci. V březnu to znamená natáčet do pozdního večera a končit brzy ráno. Snídaně ale ještě patří dennímu světlu a rozehrává se na ní, mezi kým se bude u kulatého stolu rozhodovat. Domi pořád nese křivdu z toho, že ji u minulého stolu označila Felix. Proti ní se teď staví i Zdíša, která má Domi doslova plné zuby: vadí jí, že se pořád staví do role oběti. Domi je podle rozboru citlivější a k pocitu, že jí někdo ublížil, nemá daleko. Sama později přizná, že se jí nedařilo oddělit osobní rovinu od herní. Felix to podle tvůrců zvládá až překvapivě dobře, i když je to empatická a citlivá hráčka a od začátku je pod tlakem.
Zdíša se zjevně víc přiklání k Felix, víc jí věří a vyhovuje jí, že má v útoku na Domi parťačku. Těžko říct, jestli ji Felix přesvědčila argumenty, nebo jestli Zdíša Domi nevěřila od začátku. Felix navíc vytahuje jméno May: přes den je prý korektní a v pohodě, ale u stolu se z ní stane dravá šelma, má dvě tváře a hraje. Tvůrci mají dojem, že May má proslovy u kulatého stolu připravené a pečlivě vybroušené, a proto u stolu působí chladnokrevně. Kdo si vezme slovo a ví, že na něj míří kamery i celá režie, snadno emoce a dravost přežene. Podobné sklony má i David.
Chladné objetí zrádkyň
Skvělým momentem je chladné objetí Dáši a Annelie, spíš z povinnosti. Ani jedna neví, jak se ta druhá postaví k včerejšímu konkláve, a obě musí působit přirozeně před kolektivem, který nic nesmí poznat. Pro ostatní hráče je to obyčejné objetí, divák ale ví, co se odehrává po nocích, a to z něj dělá něco úplně jiného. Annelie je rozhozená a hned se rozhlíží, kdo ještě chybí. Ve zpovědnici dostávají hráči výrazy, které podle tvůrců vznikají přímo při otázkách story editora: emoce patří k tématu, i když přijde ve chvíli, kdy člověk teprve tuší, na co se ho chtějí zeptat. Dodatečně stříhaná reakce prý nikdy tak přesně nesedí.
Před příchodem Barnyho, Honzy Špačka a Davida, kteří jsou v ohrožení, panují pořádné nervy. Ostatní k nim už mají vztah a nechtějí je ztratit, protože jsou to silní hráči. Annelie navíc trefně shrne celý koncept hry poznámkou, že jich je pořád míň. Flashback na konkláve pak ukazuje Annelii ve zpovědnici, jak říká, že jela na konkláve jako bůh pomsty. Dnes tvrdí, že to byla jen taktika, ale i ve zpovědnici byla v emocích. Taktikou podle tvůrců může být to, že se emoci nebráníš nebo ji přesměruješ, samotná emoce ale taktika není.
Tvůrci sledují diskuse diváků a těší je, že se splnilo, co slibovali na začátku řady: místo jednoho fanklubu jednoho hráče se publikum rozpolcuje. Obě zrádkyně hrají zajímavou a tvrdou hru a obě jsou něčím iritující. Svou iritující stránku navíc podle tvůrců vědomě používají jako taktiku. Otázkou zůstává, nakolik má být zrádce sympatický hrdina, a výčitky svědomí po hráčích nikdo nechce. Je to hra.
Oko za oko znamená Jan
Oko za oko znamená Jan. Je to velká rána pro Dášu, pro celý kolektiv i pro diváky, kteří si ho oblíbili. Ačkoli se o něm nedá s čistým svědomím říct, že by byl velmi platným věrným, hře podle tvůrců hodně pomohl, protože se přes něj daly skvěle vyprávět a vysvětlovat různé věci a celou dobu byl autentický. Jeho odchod zasáhl i štáb. Annelie svůj tah vysvětluje tak, že Dáša bude smutná, protože přišla o blízkého přítele, a ona sama bude upozorňovat, že šlo o chytrý zrádcovský tah: Dáša se prý zbavila blízkého člověka, aby si vytvořila alibi.
Dáša ale na snídani nereaguje tak překvapeně ani tak emotivně, jak by ostatní čekali. Možná to nechce přehrát, možná jí emoce prostě nešla. Annelie jí do očí řekne, že chápe její frustraci a nebude ji prohlubovat. Tah se dá číst oběma směry: buď lidé přijmou výklad Annelie, nebo Dášin, že by se člověka, kterého měla ráda, nikdy nezbavila. Rozhodne, kdo z nich se ozve aktivněji. Jan na snídani nepřichází, ale jeho poslední zpovědnice je silná. Nalomeným hlasem a se slzami v očích při otevírání obálky říká, že pomsta chutná nejlépe studená.
Dáša v tom najde i herní pozitiva. Jestli si Jan na někoho stěžoval, byla to podle ní Annelie, která mu lezla na nervy. A Annelie jí svým způsobem ulehčila, protože se ho Dáša nemusela zbavit sama. Na Anneliinu teatrální poznámku, že si ho mohla napsat sama, se Dáša jen usměje. Tvůrce baví právě tato zralost: nenechat se vyprovokovat, když únava a tlak sílí a když člověka dráždí každá věta, o které ví, že je lež, a ostatní ji přesto věří. Dáše to přidává hráčské body, protože ukazuje, že umí sebeovládání použít, když ho potřebuje.
Hradní pán pak nohou shazuje ze šachovnice černého koně. Nebyla to náhoda: Jan byl podle tvůrců černým koněm celého klání, byl u všech důležitých momentů a nebál se do nich zapojit. Šance, že by ho vyhlasovali u kulatého stolu, byla prakticky nulová, nikdo ho nepodezíral ani nenapsal. I proto byla jeho vražda chytrý tah. Barny se po zprávě o Janovi vroucně objímá se Štefanem a Petr se Zdíšou jsou pořádně naštvaní.
Hradní pán bez vtipu, Dáša bez slz
Hradní pán vchází vážnější než kdy jindy. Tvůrci chtěli mít celý díl od začátku utaženější a temnější: je polovina řady, odchází Jan, oblíbený veselý hráč, a emocí je hodně. U Jana se proto hradní pán koncepčně rozhodl nepoužít žádný vtip ani odlehčení. Že působí zle a naštvaně, byl záměr. Připravený vtip, že Jan už na věčnosti tluče špačky, prý stejně nebyl tak dobrý. Dýka na stole zůstává. Tvůrci si ji šetří na jedno jediné použití, a zatímco loni ji hradní pán chtěl vytáhnout na někoho, koho hráči nesnášeli, tentokrát mu přišlo silnější použít ji na někoho, koho měli rádi. Do budoucna si pohrávají s tím, že místo dýky jednou vytáhne lízátko.
Dáša se se situací pere a neví, jak s ní naložit. Tvůrci od ní čekali emotivnější reakci, i když připouštějí, že nepřehraná emoce působí lépe. Její reakce tvoří jasný protipól k tomu, jak Annelie reagovala na odchod Kryštofa, a může vypovídat o věrnosti i o větší životní zkušenosti. Annelie zvolila silnější emoci, která na lidi viditelně funguje, ale riziko ukázal hned Petr, když prohlásil, že jí to nežere.
Zdíša Dáše slíbí, že dnes Jana pomstí, a Dáša na to reaguje zvláštně. Annelie obejde stůl za Davidem a začne rozjíždět teorii, že by o ní dnes zrádci mohli začít mluvit. Připravuje si půdu: v plánu má přijít s něčím velkým proti hodně oblíbenému člověku a buduje si obraz hráčky, která ví víc a je o krok napřed. Štefan je přeruší s žertem, ať si to nechají na konkláve, a Annelii to viditelně vykolejí. Podobnou taktiku zkouší i Petr, když Domi naznačuje, že ji sice dnes napíše, ale když všechno klapne, vezme ji do finále.
Petr a jeho Zloprcek
V první realitě Petr ve zpovědnici mluví o Zdíše jako o vévodkyni zrádců a říká jí Zloprcek. Podle něj teď přehodila podezření na Domi, aby ji předhodila ostatním. Petr se nabil sebevědomím z toho, jak odhalil Kryštofa a vedl útok proti němu, a teď už o Zdíše nepochybuje, všechno mu do sebe zapadá. Podobné zaseknutí se v minulých řadách opakovalo: člověk si vytvoří příběh, další události do něj zapadají, a dokud se nepokusí podezřelého dostat ze hry a nezjistí pravdu, nedokáže ho opustit. Petr navíc svou teorii s nikým pořádně nesdílí, a tak se uzavírá ve vlastním kruhu.
Tvůrci v tom vidí paralelu se skutečným životem a největší hodnotu hry. Dezinformace jsou nebezpečné tím, že člověka pošlou na první špatnou odbočku, odkud už mu všechno další dává smysl, a ochota vrátit se na rozcestí je čím dál menší, protože by se mu zbořil celý svět, který si cestou postavil. Platí to i pro inteligentní hráče, kteří na to mají, a přesto se nevrátí. Částečně i proto, že mají málo času.
Zdíša mezitím Petrovi vykládá, že věří Felix, protože umí číst lidi, a že May má dvě tváře. Na kamery zjevně zapomněla a ve slovníku se nekrotí. Podle ní jsou zrádci i Barny se Štefan a s Petrem musí jít po Domi, aby se uchránili. Petr si ve zpovědnici posteskne, že ho Zdíša asi považuje za totálního trotla, což je v této hře nebezpečné říkat před kamerou. Zdíša vůbec nepoznala, že ji Petr podezírá, přestože s ní tráví celý den, a tuto kvalitu mu tvůrci musí přiznat. Dáša se mezitím dostala k informaci, kterou považuje za důkaz proti Domi: ta prý z jízdy autem s May věděla, že ji Felix podezírá, a překvapení u kulatého stolu jen hrála. Tvůrcům Dášino nadšení připomíná školku a za skutečný důkaz to nepovažují, protože slyšet něco z druhé ruky a slyšet to od Felix do očí jsou dvě různé věci.
Domeček z karet
Dialog Domi a Felix je podle tvůrců brutálně dobrý a tematicky jako z filmu. Felix sedí sama v koutě a staví si domeček z karet, který se jí na konci rozhovoru rozpadne. Nic z toho nebylo napsané dopředu. Tvůrci odmítají komentáře, že v této řadě dostávají hráči scénáře: žádné neexistují. Když někdo mluví jako podle scénáře, je to tím, že se na daný moment připravil a něco si v hlavě sesumíroval. Nikdo Felix neposlal hrát si s kartami do kouta a Domi za ní nikdo neposlal.
Domi se ptá, jestli si chce Felix promluvit. Ta odpoví, že jako lidé ano, ale jako hráčky ne, protože jí nevěří. Domi to silně rozpláče a přizná, že nedokáže oddělit hru od osobní roviny, což je zároveň sebereflexe i alibi. Pro tvůrce je důležité, aby si hráči hru neodnášeli domů a nebyli uražení i po ní, a řeší to už při castingu. Spor vedou o to, jestli by empatická Felix měla v Dominých slzách poznat věrnou hráčku. Jeden z nich si myslí, že tak autentický pláč by od zrádce byl už opravdu velký herecký výkon, druhý namítá, že Felix může emoci číst i jako zrádcovskou. Domi ve zpovědnici dodává, že by Felix považovala za věrnou, nebýt toho, co řekl Kryštof o dýce v zádech. Kryštof to už dříve vysvětlil tak, že vůbec nečekal, že ho Felix bude hlasovat, opravdu jí věřil, a její obrat proto bral jako zradu.
Smír v místnosti u medvěda
Další výborný dialog se odehraje mezi Annelií a Dášou v místnosti u medvěda. Hráči do ní moc nechodí, je chladná, prázdná a světlá. Je do ní vidět z celé dlouhé chodby i z navazujících místností a přede dveřmi ústí schodiště, po kterém chodí lidé ze zpovědnic. Soukromé místo to tedy rozhodně není, a tvůrce překvapilo, že si zrádkyně sedly právě tam.
Annelie Dáše říká, že doufá, že si to nevzala moc osobně. Dáša odpoví, že je to v pohodě a herní, a navrhne začít nanovo. Ve zpovědnici pak radostně oznámí, že jsou si kvit. Domluví se, že nechají Domi stranou a půjde Felix. Po tom, co by všichni čekali tvrdou válku mezi zrádkyněmi, je to zvláštní zvrat. Obě se možná chtějí té druhé ujistit, že stojí na její straně, a přitom pokračovat ve svém. Annelie navíc nechce zůstat zrádkyní sama, protože by musela verbovat nebo vydírat.
Za Domi pak Annelie jde se stejnou větou jako za Davidem, tentokrát ji ale dokončí: zítra přijde se jménem, kterému lidé strašně věří. Ve zpovědnici pak prozradí, že celé konkláve byla taktika. Na Dášu prý nahrála, aby ji dostala tam, kam chtěla, a Dáša to celé spolkla. Tvůrci si kladou otázku, proč to neřekla už předchozí den, kdy by to mělo větší váhu. Působí to spíš tak, že se jí to přes noc rozleželo. K tomu ale podle nich mají sklony všichni hráči: snaží se udržet tvář a tvrdit, že všechno chtěli přesně tak. Je to lidské.
Cesta na misi
Cestou na misi Tomáš pokračuje v roli, která by se hodila do teenagerovské komedie: v každé replice musí zaznít nějaký amerikanismus, tentokrát se ptá, jestli jsou všichni comfortable s tím, že to byla bitva zrádců. Dáša v autě zkouší nahodit Annelii. Jsou sice kamarádky, ale dál si budou házet klacky pod nohy a zkoušet, co by se stalo, kdyby padlo to které jméno. Dělá tím přesně to, před čím Annelie ostatní varuje, jen přidává větičku, že to říká od začátku. Barny Annelii brání a stojí si za tím, co řekl po kulatém stole s Kryštofem: její pláč byl podle něj tak autentický, že tím prokázala věrnost.
Tomáš Annelii konfrontuje kvůli její reakci na Kryštofův odchod. Annelii to zaskočí, ale ustojí to. Rychlé reakce se jí podle tvůrců upřít nedají: překvapení dokáže okamžitě přetavit v nějakou hlášku a tím odvést řeč jinam. Nejde o techniku, se kterou přišla do hry, ale spíš o její běžný způsob, jak přežít konflikty a narážky, nedat na sobě nic znát a získat čas. Matěj celý díl přemýšlí, které z žen věří, a během cesty se ukáže, že Dáše.
Jak vznikl strom oběšenců
Mise někdy začne nápadem na strukturu, jindy atmosférou nebo zahraniční inspirací. Strom oběšenců začal stromem. Při zkoumání okolí na mapě našel režisér už během první řady dva osamělé stromy na kopcích, za kterými už je jen horizont. Působily ceremoniálně, lidé se u nich žení a žádají o ruku. Tentokrát přišla řada na ně a podle oblíbené písně The Hanging Tree z nich vznikl strom oběšenců. Hned potom přišel vizuál se zdí, která producenty tolik nebavila, protože byla velká a na to, že je to jen zeď, i drahá. Režisér ale chtěl celek, ve kterém hráči sedí u ohně a přes zeď nevidí, co se děje u stromu, zatímco kamera ukazuje oba světy najednou: studenou hru na život a na smrt nahoře a teplo ohně, u kterého sedí kamarádi, dole.
Strom byl při příjezdu zhasnutý, takže ho hráči ve tmě neviděli, dokud nepřišli na řadu. Z jejich pohledu sedíte u ohně, přijeli jste potmě a po dvojicích si vás odvádějí postavy v kápích. Potom zazní výstřel, odvedení se nevrátí a přijde se pro další. Je to jediná noční mise v této řadě. Celý den se nesl v temné atmosféře, Felix byla na odstřel a tvůrci tušili, že díl bude o ztrátě něčeho pozitivního. Hradní pán má na krku jizvy po oběšení a k misi patřila i perkusní pistole. Tu se podařilo sehnat s pomocí známého. Nabíjí se předem: do hlavně se udusá střelný prach a na něj přijde kule.
Herec v roli hradního pána má zbrojní průkaz a pistoli při natáčení nabíjel sám, pod dohledem profesionálního zbrojíře. S cizí zbraní v ruce podle něj člověk nikdy neví, co v ní je, a připomíná případ z amerického natáčení, kde výstřel z rekvizity zabil kameramanku a zranil režiséra. Kdo mačká spoušť, musí zbraň před každým výstřelem zkontrolovat a ideálně ji sám nabíjet. Střihač měl dojem, že hradní pán u mise vypadl z role a byl naštvaný, a navrhoval scénu předabovat. Byl to ale záměr: stylizace jinak všemu dodává nadsázku, tady mělo být znát, že se něco stalo a něco je jinak. Hráči měli být vyděšení a potichu.
Páky, štíty a mlčení u ohně
Hráči se rozdělí do dvojic a Felix zbude sama. To nebyl princip mise, tak to prostě vyšlo. Pravidla jsou jednoduchá a podle tvůrců je vymyslel mission master: kdo zatáhne za páku, chce štít. Když zatáhnou oba, nedostane nikdo nic, a když nezatáhne ani jeden, jde do banku 75 tisíc korun. První jde Tomáš s Annelií. Tomáš zatáhne a ve zpovědnici to označí za legitimní tah věrného. Annelie nezatáhla, protože prý není sobec a myslela na tým, což od zrádkyně zní úsměvně. Druzí jsou Štefan a Domi. Štefan zatáhne, protože si myslí, že Domi je zrádkyně, a nechce, aby věrní přišli o další štít. Domi nezatáhla, protože ví, že ji jako podezřelou zrádci nebudou chtít zavraždit a počkají, až ji vyhlasují u kulatého stolu. Tvůrce pobavilo, že za páku tahají pořád muži, i když jdou se ženami.
Lidé u ohně mlčeli, protože to měli zakázané. Jednak měli slyšet dění nahoře, jednak by nebylo fér, kdyby ti, kteří zůstali u ohně, měli mnohem víc času řešit hru. Vznikl by navíc obsah, který by se do dílu nevešel. Tvůrci se o tom radili i s hlavním střihačem a mluvení museli nekompromisně zatrhnout, protože se špatně hlídá, jestli se hráči baví o hře, nebo o něčem jiném.
Majda a Matěj nezatáhnou ani jeden a do banku jde prvních 75 tisíc. Majda vysvětluje, že si s Domi a Matějem v autě dobře padli a dnes ji nebudou chtít zabít, jako by uvažovala, že jsou oba zrádci. Chce v této hře víc budovat důvěru týmu. Matěj si dělá legraci, že páka bude studená. David zatáhne, May ne. David sdílí s Petrem názor, že je blbost jít po penězích, když je nakonec odevzdají zrádcům, a štíty jsou to nejcennější. Dáša a Barny nezatáhnou ani jeden. Při Petrovi a Zdíše hradní pán vystřelí a na zem padá figurína Ludvík. Je to velikonoční vajíčko pro znalce Cimrmana: Ludvík je figurína ze hry Hospoda Na Mýtince a stejnou figurínu používá i Vražda v salonním kupé místo zemřelého továrníka.
Tvůrci chtěli původně mnohem víc. Režisér si přál víc oběšenců, aby strom vybuchl a byl jakoby ustřelený. Šlo ale o památný strom, takže se muselo postupovat mnohem opatrněji. Strom navíc stojí uprostřed pastviny, kde místní farmář krávy od štábu oddělil. Tvůrci mu děkují. Řešilo se, jestli se krávy při nočním výstřelu nesplaší, zvlášť když se právě telily. Farmáře upozorňovali před každým výstřelem, dávka prachu se zmenšila a postupně testovala, a žádné krávě se nic nestalo. Ránu podle všeho ještě zesílila zahřátá hlaveň. Plán zahalit strom s oběšencem do siluety v mlze nevyšel, protože v noci silně foukalo. Místo bílého kontrastu za stromem se mlha plazila mezi kravami a vedlejším účinkem je, že figurína Ludvíka je vidět mnohem víc, než si režisér přál. Na hráče mise přesto zapůsobila a sami ji označili za epickou. Nakonec za páku zatáhne Petr, protože se cítí ohrožený a v očích věrných se se štítem cítí líp.
Felix odmítla 150 tisíc
Felix dostane nabídku podrazit ostatní, připravit je o štíty a vzít si 150 tisíc korun. Tvůrci zvažovali částky až k půl milionu, ale pak by byla blázen, kdyby si je nevzala, a každý by řekl, že by udělal totéž. Rozhodnutí by tak nic nestálo a bylo by i trochu nefér vůči ostatním, protože by jedním rozhodnutím získala velkou část toho, co tým dosud vyhrál. Hledali proto hranici, u které je volba skutečně těžká. Celá situace navíc vznikla jen proto, že při lichém počtu hráčů je potřeba jednoho z hry oddělit.
Felix peníze nevezme. Pro ni to podle jejích slov není ohnout se pro kost, ale stát si za svým. Je to velké gesto, které z hlediska výsledku nakonec nic nezachránilo, ale vzkaz pro diváky je podle tvůrců silný a vyvažuje věci, které můžou divákům připadat za čarou. Hradní pán shrne, že Felix si nic nevzala, a štíty mají čtyři muži: Štefan, Petr, David a Tomáš. Tvůrce zaráží, jak vlažně ostatní na tak zásadní informaci reagují. Felix jen lehce poplácají a jdou, jak Felix sama poznamená, ve jménu dobra přijít o peníze.
Annelie si hned vezme slovo, že je to pro spoustu lidí strašně peněz, a proto to neudělala. Dáša se přidá, že se Štefanem nezatáhli ani jeden. Zrádkyně se k věci opět vyjadřují jako první a tvůrci cítí, že Dášu štve, když se Annelie ke všemu vyjádří první a stočí to na sebe. Tentokrát se podle nich Dáša nechala vyprovokovat. Petr vysvětluje, že každý věrný přece chce štít, a Annelie tvrdí, že ho chtěla už od rána. Všechno to řeší nad plačící Felix, která právě přinesla obrovskou oběť. Felix jim vyčte, že myslí jen na sebe, kopou do sebe a přesně to zrádci chtějí. Má podle tvůrců naprostou pravdu a režiséra těší, když hráč nahlas řekne to, k čemu se mají diváci jinak dovtípit sami. Na zpáteční cestě panuje v autech ticho, které protínají útržky hlasů z mise. Hráči byli vyčerpaní a zima byla strašná.
Kdo promluví první
Ve druhé realitě vysvětluje Felix Štefanovi své nasazení pro tým a přesvědčuje ho. Štefan ale dnes bude psát Domi. Zdíša doufala, že Petr nezatáhne, a přestože to na Petra trochu hází, říká mu, že na něj není naštvaná, jen ať ji nechá u stolu mluvit první. Kdo mluví první, ten podle nepsaného pravidla buď většinou jde, nebo se na jeho slova rychle zapomene. Lepší je podle tvůrců nechat si svou věc jako druhé téma. Petr jí to ochotně slíbí a ve zpovědnici dodá, že si o něm Zdíša musí myslet, že je úplně blbý. Tomáš s Annelií se shodnou, že byli myšlenkově úplně jinde, a Tomáš přijme její vysvětlení. Co si skutečně myslí, zůstává otázkou.
Domi vysvětluje Barnymu, proč nepotřebovala štít, a přizná, že by si na místě Felix peníze asi vzala. Zdíša Felix prozradí, že u stolu chce otevřít útok na Domi a připravuje si řeč. Vadí jí Dominy manipulativní řeči a to, že s ní Domi chtěla jet v autě, ale o hře neřekla ani slovo, jako by si ji jen hlídala. Petr řekne Domi, že ji bude hlasovat, a prosí ji, aby to unesla, protože zítra přijde s něčím velkým, a když to klapne, vezme ji do finále. Tvůrcům to přijde jako manipulace nejtěžšího kalibru: slibuje něco, co slíbit nemůže, a v podstatě říká, že ji teď potopí, a když se zvedne, vezme si ji. Domi to podle nich vůbec nezarazí, přitom kdyby jí někdo řekl, že ji protáhne do finále, měla by se ptát, jestli náhodou neví víc než ostatní.
Petr celý den řeší jen to, jak zůstat v bezpečí. Ve zpovědnici přiznává, že ho Zdíša nutí hlasovat Domi za to, že jí věřil s Kryštofem, takže je v područí té, po které sám jde. Je v kleštích vlastní mylné teorie a dělá kvůli ní složité kroky. Tvůrci mu je trochu líto: to, že se jednou trefil, z něj ještě nedělá ostrostřelce. Teorii si chtěl ověřit tím, že se ráno probudí, ale vzal si štít, takže se probudí tak jako tak. Měl odvážnou taktiku, ale vyměkl.
Kulatý stůl: David proti Felix
Na kulatý stůl přicházejí hráči s bankem, ve kterém je skoro milion. V polovině řady tak mají skoro tolik jako v minulých letech. Zdíša mluví první, jak chtěla: Kryštof podle ní ukázal na Felix, protože chtěl uchránit jiného zrádce, a tím je Domi. Zapadá to do stop, které Kryštof za sebou zanechal, jen nevedou tam, kam si Zdíša myslí. Tvůrci to spojují s debatou z premiéry: čím analytičtější, vědečtější nebo novinářštější má hráč myšlení, tím snáz v této hře bez důkazů věc přeanalyzuje a dostane se na scestí rychleji než ti, kdo jdou po prvním instinktu. Připomíná jim to krabičky, u kterých hráči napoprvé vždycky tipovali správně, a pak pokračovali až ke špatné odpovědi.
Po Zdíše přichází David a jde hodně tvrdě do Felix. Ptá se, kdy začala Domi podezírat. Felix odpoví, že byla přesvědčená, že zrádkyní je Nika, ale ta nepřišla, a tak se ptala, kdo ji celou dobu chránil, a vyšlo jí to na Kryštofa. Mluví o situaci v autě, kdy chtěla od ostatních slyšet argumenty proti Majdě, a Domi se ohradí, že Felix naopak vyjmenovala dvacet důvodů, proč je zrádkyní Majda. Domi s Davidem a May Felix hodně grilují. David tuto teorii živí už čtyři nebo pět dílů a hodně do ní investoval. U kulatého stolu se ale těžko brání: v ruce nemáš nic a útok jako obrana často jen naštve další lidi, kteří tě pak pošlou pryč, aby měli od konfliktu klid.
Padne i výčitka, že Felix četla knížky o manipulaci. Tvůrci k tomu poznamenávají, že se na hru připravovali všichni, a jakýkoli argument se dá otočit, když si každý najde svou hůl. Felix se zeptá, jestli má někdo pocit, že s někým manipulovala, a Annelie odpoví, že Domi je k ní konzistentně milá, kdežto Felix ne. Felix na to odvětí, že tomu se říká realita, ne strojenost. Tvůrcům se líbí, jak do odpovědi schovala jemnou urážku. David se podle nich stává novým Tomášem a bude toho litovat. Dáša si přisadí, aby měla důvod Felix hlasovat. Felix na odchodu radí, ať se ostatní dívají na Domi a May.
Annelie hlasuje pro Felix s tím, že konzistentně, stejně jako včera, na rozdíl od Davida, který pro Felix konzistentně hlasuje šest dílů. Barny hlasoval tak, že to celou dobu vypadalo na Felix, ale její odmítnutí 150 tisíc mu přehodilo priority a hlas dal Domi. Neřekl tím, že ho Felix přesvědčila, jen hlas proti ní odložil. Majda hlasuje pro Felix počtvrté a doprovodí to, jak jinak, číslem. Rozhodující hlas nakonec odhaluje David. Pořadí odhalování určuje produkce a hráči to vědí, často je ale náhodné, protože pravidelný klíč by byl návodný. Davida podle tvůrců nebolí, že ukazoval hlas poslední, ale to, že si plně uvědomuje, jak tvrdě do Felix šel.
Felix odchází, hradní pán cituje Kozinu
Felix odchází do vyhnanství. Svého rozhodnutí nelituje, taková prostě je, a dělá paralelu se světem venku: historici jsou frustrovaní, že se historie opakuje. Zdíše vzkáže, že jí bude chybět, a ostatním, že jim byla opravdu věrná. Zdíša je hodně naštvaná, Majda zaskočená, Petr zadumaný a David úplně bez slov.
Hradní pán se s Felix loučí vtipem, na který se dlouho těšil: vzhledem ke svým kořenům může jen doufat, že „hin se ukáže“. Jde o narážku na Jana Sladkého Kozinu, vůdce chodského povstání, popraveného 28. listopadu 1695 v Plzni. Podle pověsti před popravou vyzval svého protivníka Lomikara, že do roka a do dne budou spolu stát před soudnou stolicí boží a tam se ukáže, kdo z nich měl pravdu. Výrok zná každý čtenář Jiráskových Psohlavců. Na odchodu hradní pán ještě slíbí, že před hráče položí dosud nevídané možnosti, které mohou směr hry zcela otočit. Tvůrci k tomu dodávají, že tyto náznaky vedou k novince, kterou jinde ještě neměli. Avizují ji dopředu, aby hráči věděli, že nejde o reakci na vývoj hry, ale o dlouhodobý plán, podobně jako minule u proroka.
Po hlasování
David ve zpovědnici přiznává, že je strůjcem průšvihu a je hodně v háji. Nechce ustoupit do pozadí, ale chybu, kdy vedl čarodějnický proces, už nemůže odčinit. Připomíná tvůrcům Tomáše po Adamovi a právě Tomáš ho utěšuje, že to po Adamovi měl stejně. Davidovi to pomůže, ale ne zas tolik. Zdíša Barnymu říká, že se Domi obhajovala úplně jako Kryštof, a utvrzuje se v tom, že zrádkyní nebyla Felix, ale Domi, po které chce jít při nejbližší příležitosti. Zdíša také čeká, že bude zavražděna. Je to intuice i matematika, ale štít nemá, protože ve dvojici s ní zatáhl Petr.
Krásná scéna se odehraje mezi Barnym a Annelií. Barny se ptá, kdo půjde, a Annelie nechápe, kam. Otázkou je, jestli je podezřelé, že jí to nedocvakne, nebo jestli zase hraje naivitu. Ve zpovědnici pak Annelie mluví o dvou mouchách jednou ranou: Felix musela pryč a Domi zítra pomůže s hlasováním. Ostatním přijde podezřelé, že by Felix chtěla obejmout, a Annelie vysvětluje, že jí chybí vztah, který spolu ještě včera před kulatým stolem měly. Hráči se znají týden, ale v této hře je to půl života a tak intenzivní vztahy tam vznikají přirozeně.
Pro tvůrce těžko rozklíčovatelná je scéna, kdy May pohnutě vysvětluje Zdíše, že se jí vyhýbala kvůli sporné příhodě z boxu na začátku řady. Zdíša tu věc už dříve otevřela jinde, tvůrci ji ale do dílů nedávali a nechtěli ji prohlubovat. Podle nich si ani jedna z žen není jistá, jak přesně to proběhlo, ze záběrů se to poznat nedá a důkaz chybí oběma směry, takže o tom nechtějí soudit. Teď se z toho ale stala důležitá indicie pro Zdíšu, a tak scénu ve střihu nechali. Zdíše May tímto rozhovorem nepřesvědčila a její teorie o Domi a May dostává další rozměr.
Jitka v hrobě
Hradní pán prochází kolem postav v kápích po hřbitově, něco hledá a najde Jitku. Tvůrci už dlouho slibovali, že se Jitka vrátí, jen možná ne v takové podobě, jakou by diváci čekali. Na to, že tam leží týden, je podle nich pořád v docela dobré formě. Nevědí, jak na to diváci zareagují, pro někoho to může být za čarou. Jitka si to ale podle režiséra trochu způsobila sama, protože si dlouho stěžovala, jak krátce ve hře byla.
Pohled do hrobu se dotáčel později na pozemku kamaráda uprostřed lesa u Milovic. Kamarád to vzal až zbytečně vážně a bagrem vykopal čtyři hroby různých velikostí, aby si štáb mohl vybrat. Pak tam uprostřed noci asi patnáct lidí pod jediným světlem zahrabávalo dívku nalíčenou do stádia rozkladu. Režisér přiznává, že si nebyl jistý, jestli malý fotoaparát dostatečně dokládá, že jde o natáčení, a kdyby je někdo viděl, volal by policejní vrtulník. Jitka prý přijela jako naprosto čistá duše a odjížděla s hlínou ve vlasech i v očích. Tvůrci jí děkují, že do studené země šla s takovým nasazením. Hradní pán nad hrobem nakonec jen pronese, ať kopou dál.
Konkláve a seznam smrti
Na konkláve se znovu sejdou dvě kolegyně. Zrádci si stojí velmi dobře. Krátký rozhovor přeruší zlověstná postava, která přichází oznámit seznam smrti. Kdo se na něj dostane, obdrží jízdenku na cestu za smrtí, a jedna z jízdenek bude platit až do záhrobí. Postava slibuje, že vybraní budou zabaleni do velkých cestovních kufrů. Je to už druhý seznam smrti v této řadě. Ze zadání je jasné, že zrádci od začátku určují, komu jízdenka do záhrobí patří, takže riziko pro zrádce samotné tu není. Natáčelo se už k ránu, v březnu kolem sedmé, a vzbudit v sobě fascinaci smrtí v tu hodinu podle tvůrců vyžadovalo vztek na režiséra, produkci a všechno, co ten den zdržovalo.
Dáša hned řekne, že na seznam půjde ona, protože je podezřelé, že není v podezření. Zrádci se na seznam smrti často sami nezapisují, tentokrát se to ale stane a Dáša se stěhuje do kufru. Annelie se toho nebojí. Tvůrci vysvětlují, co by se stalo, kdyby mezi posledními dvěma kandidáty skončil zrádce, jak se diváci ptali u minulého seznamu smrti, kdy byli David a Lukáš zavřeni v klecích. S takovou variantou vždy počítají, pravděpodobnost je malá a v krajním případě hráčům řeknou, že to princip mise nedovoluje. Zatím to nikdy vysvětlovat nemuseli. Díl končí otázkou, kdo si nejvíc zaslouží výlet smrti vstříc a kdo se z něj už nevrátí.
Závěr
Díl stojí na dvou ztrátách. Annelie odpověděla na konkláve vraždou Jana, který byl nejlepším vypravěčem hry a štábu i divákům přirostl k srdci, a věrní poslali domů Felix, která krátce předtím odmítla peníze, aby nepřipravila tým o štíty. Zákulisí noční mise ukazuje, kolik práce stojí za jedinou scénou: zeď, která se nelíbila producentům, kravy, které se zrovna telily, vítr, který rozfoukal mlhu, a pistole, kterou herec v roli hradního pána nabíjel sám. Zrádkyně se mezitím usmířily, Petr se pevněji zamotává do teorie o Zdíše a Zdíša míří na Domi.
